NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Č. 9662.

Stavební právo (Praha): I. Státní regulační komise může se svého úkolu zhostiti i vypracováním přehledných plánů dílčích, z nichž lze opět vyloučiti určité území dílčí. — II. Je-li možné stejně dokonalé řešení jinaké, nemají býti při sdělávání přehledných plánů neúměrně obmezovány souborné zájmy majitelů dotčených pozemků. — III. Mají majitelé dotčených pozemků nárok na to, aby jim bylo sděleno vyjádření studijní kanceláře státní regulační komise.
(Nález ze dne 10. února 1932 č. 1624.)
Prejudikatura: Boh. A 8507/30, 8714/30.
Věc: František Z. a spol. v Praze (adv. Dr. Arn. Černý z Prahy) proti ministerstvu veřejných prací o přehledný regulační a zastavovací plán.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Vyhláškou z 22. března 1927 vyložila státní regulační komise v Praze částečný přehledný regulační a zastavovací plán, kterým se upravuje území Malé Strany v části Rybářích a na Klárově. St-lé podali proti vyloženému plánu námitky, ve kterých vytýkali, že navržená úprava jest neoddělitelnou součástí úpravy celého nábřeží od Karlova mostu až po Občanskou plovárnu, a že úpravu tohoto území vzhledem k amfitheatrálnímu pohledu na starou Malou Stranu nelze řešiti po částech bez spojitosti s nejbližším okolím. Dále vytýkali st-lé, že není účelné, aby pouze z estetických důvodů bylo navrhováno odstranění obytných domů u Železné Lávky a aby na místo nich bez ohledu na bytovou nouzi a hospodářskou situaci navrhováno bylo postavení budov veřejných, ježto toto bude míti za následek další vylidnění Malé Strany, beztak již velmi postižené. Odstranění estetické závady, jež jest cílem přehledného plánu, lze dosíci i jiným způsobem, bez finančních obětí státu a obce a bez poškození majitelů domů, jestliže přistoupí se na návrh architekta H. a jestliže přehledný plán doplní se tím způsobem, že se u Strakovy akademie zboří kuchyně v nízkém přístavku a zahrada se vyrovná s jižní strany hlavní budovy, takže bude dostatek místa, aby blok byl doplněn a mezi blokem a Strakovou akademií ponechána byla dostatečně široká ulička. Tím odstraní se závadný pohled na zadky domů s nábřeží, který jest hlavním důvodem, proč navrhuje se zboření uvedených domů.
Min. prací nař. rozhodnutím potvrdilo regulační plán tak, jak se na něm usnesla státní regulační komise, vyloučilo však z potvrzení vzhledem k ustanovení § 40 stav. ř. část mezi ulicemi Valdštýnskou, Pod Bruskou a na Opyši. O námitkách st-lů prohlásilo min. prací, že námitky ty opírají se toliko o důvod vhodnosti i účelnosti a že nebyly shledány podstatnými, aby bylo příčiny jim vyhověti.
Ve stížnosti k nss st-lé především vytýkají, že podle zák. č. 88/20 má státní regulační komise vypracovati plán přehledný. Tomuto požadavku vyhověno nebylo, neboť státní regulační komise a po ní i min. prací pokoušejí se zregulovati část Malé Strany bez ohledu na přilehlou partii staré Malé Strany a vltavského pobřeží.
Takto formulovanou námitku nemohl nss uznati za důvodnou. Pokud v ní obsažena jest výtka zásadní nepřípustnosti dílčích plánů, dlužno sice přiznati, že sdělávání plánu přehledného po částech, tedy pomocí plánů dílčích, není v plném souladu s vůdčí myšlénkou zákona o plánu přehledném, kterým má podle jeho účelu vytvořen býti plán jednotného organického celku (§ 1 zák. o státní regulační komisi č. 88/20). Avšak zákon sám tento důsledek z povahy a poslání přehledného plánu nevévodil, připustiv v § 10, že řízení o plánu přehledném lze prováděti i po částech. Touto normou se musí nss říditi a nemůže se dáti vésti úvahami, zda norma ta je srovnatelná s vůdčí myšlénkou zákona, neboť úvahy ty mohly by míti význam pouze de lege ferenda. Jsou-li však podle § 10 cit. zák. zásadně přípustný i úpravy dílčí, pak by bylo lze proti takové dílčí úpravě připustiti námitky nejvýš jen potud, pokud by jimi bylo vytýkáno, že vzhledem ke konkrétním okolnostem případu taková dílčí úprava není možná.
Stížnost v tomto směru opakuje toliko námitku již v řízení námitkovém vznesenou, že úprava dotečného území vzhledem k zamýšlenému docílení amfiteatrálního pohledu na Malou Stranu nemůže býti řešena po částech bez spojitosti s nejbližším okolím. Na tuto námitku nedává sice nař. rozhodnutí výslovné odpovědi, odkazujíc jen zcela všeobecně na důvody vhodnosti a účelnosti a prohlašujíc výtky po této stránce činěné za bezpodstatné. Ale z tohoto způsobu vyřízení námitky lze poznati, že žal. úřad amfiteatrální pohled na Malou Stranu neuznal za překážku řešení dílčího. Tato sumární odpověď byla by ovšem nedostatečná, kdyby st-lé ve svých námitkách byli uvedli konkrétní faktické okolnosti, které podle jejich mínění vzhledem k intenci plánu přehledného docíliti amfiteatrálního pohledu brání řešení dílčímu. Neboť není nikterak samozřejmé, že by se dílčími úpravami uspokojivého řešení pohledu amfiteatrálního vůbec docíliti nedalo. Lze si snad představiti, že konkrétní situace je taková, že uspokojivé řešení amfiteatrálního pohledu je myslitelno jen když úprava celého území, o které běží, stane se jednotně a uno actu. Ale st-lé ani v námitkách ani ve stížnosti neuvedli konkrétních momentů na dotvrzení svého tvrzení, že amfiteatrální pohled, o který jde, nedá se řešiti jinak, než celkově, zejména že nedá se řešiti pomocí plánů dílčích. Za tohoto stavu věci nelze však shledávati podstatnou vadu řízení v tom, že žal. úřad na námitku podrobně neprovedenou neodpověděl podrobně.
Stížnost obrací se také proti tomu, že žal. úřad, potvrzuje dílčí plán přehledný, z této již o sobě zlomkovitě úpravy, ještě i sám vyloučil t. zv. partii hradní. Takovéto vyloučení uznal za zásadně přípustné nss již v nál. Boh. A 8714/30 a je tedy stížnost, pokud snad i tuto zásadní přípustnost chce popírati, bezdůvodná; v té příčině stačí odkázati na podrobné rozhodovací důvody soudního nálezu právě citovaného. Že by však toto další omezení teritoria, na které se dílčí úprava původně vztahovala, bylo snad ze zvláštních důvodů, tkvících ve zvláštních skutkových okolnostech případu nepřípustno, stížnost netvrdí, a neuvádí zvláštních konkrétních momentů, které by tomuto vyloučení bránily. Ne- mohl proto nss ani tuto námitku stížnosti uznati důvodnou.
V další námitce vytýká stížnost, že řešení, pro které se regulační komise a žal. úřad rozhodly, není jedině možným řešením, a že estetickému požadavku, jemuž sporný dílčí plán chce vyhověti, může plně býti vyhověno i jiným způsobem bez citelného poškození soukromých hospodářských zájmů st-lů, bude-li plán doplněn, resp. upraven tak, jak bylo navrženo architektem H., a jak navrhovali i st-lé.
O významu hospodářských zájmů majitelů pozemků při sdělávání přehledného plánu vyslovil se nss již v nál. Boh. A 8507/30 a přiklonil se k názoru, že při možnosti stejně dokonalého řešení jinakého nemají býti soukromé zájmy majitelů dotčených pozemků neúměrně obmezovány. Námitka s tohoto hlediska proti přehlednému plánu vznesená je tedy v zásadě přípustná. St-lé ji také již v řízení námitkovém uplatnili. Žal. úřad se však v nař. rozhodnutí touto námitkou nezabýval a nelze ani v jeho povšechně formulovaných důvodech na tuto přesně konkretisovanou námitku nalézti odpověď. Řídě se právním názorem vysloveným v nálezu právě uvedeném, musil nss v nedostatečném vyřízení této námitky nalézti podstatnou vadu řízení.
Naproti tomu nebylo lze přisvědčiti námitce vznesené při ústním líčení, že st-lům nebylo sděleno vyjádření studijní kanceláře státní regulační komise. Vyjádření toto sloužilo státní regulační komisi i žal. úřadu jen jako vnitřní pomůcka, kterou není úřad povinen straně sdělovati. Jestliže však úřad přijme stanovisko v takovémto interním vyjádření svého pomocného orgánu, je ovšem povinen, pokud toho je k vyřízení námitek stranami vznesených zapotřebí, obsah tohoto vyjádření stranám ve svém vyřízení sděliti. Ale pak posudek pomocného orgánu stává se součástkou rozhodovacích důvodů zásadního rozhodnutí. Není proto vadou řízení, když žal. úřad vyjádření řečené studijní komise st-lům před svým rozhodnutím formálně nesdělil. Ježto však žal. úřad vývodů obsažených v posudku studijní komise vskutku použil k vyřízení námitek proti plánu vznesených, bylo jeho povinností příslušné vývody pojmouti do odůvodnění svého rozhodnutí, neboť strana má v zásadě nárok na to, aby výrok úřední, jímž se její obrana z věcných důvodů zamítá, byl opatřen věcným odůvodněním. Nedostatek takovéhoto odůvodnění jest ovšem podstatnou vadou řízení.

Citace:

č. 4849. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 608-609.