NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 2

Č. 10792.

Zaměstnanci obecní: Veřejnoprávní či soukromoprávní povaha služebního poměru obecního zaměstnance?
(Nález ze dne 20. října 1933 č. 17167.)
Věc: Tomáš P. v N. proti zemskému úřadu v Praze o přípustnost administrativního pořadu ve věci služebního poměru.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Ve schůzi městské rady v N., konané dne 12. prosince 1919, bylo usneseno pověřiti st-le, tehdejšího okr. zvěrolékaře, jakožto člena zdravotní komise, dozorem o trzích, na jatkách, u řezníků atd. a obstaráváním všech záležitostí, do oboru zvěrolékařského spadajících. O tom bylo st-li učiněno sdělení dopisem starosty z 22. prosince 1919. Dopisem z 27. března 1930 oznámil starosta města N. st-li, že se městská rada v zasedání dne 21. března 1930 usnesla přiděliti Matěji Z., zvěrolékaři v N., prohlídku masa i nutných porážek na městských jatkách od 1. dubna 1930 a že od tohoto dne výkony st-lovy v tomto směru odpadají.
Proti tomuto usnesení podal st-l odvolání k městskému zastupitelstvu, v němž namítal formální nedostatky usnesení městské rady a intimátu o tomto usnesení, dovolával se předpisu § 16 instrukce pro prohližitele masa a jateckého v měst. jatkách, podle něhož má nárok na čtvrtletní výpověď, a nabytého práva. Usnesením z 11. dubna 1930 vyhovělo městské zastupitelstvo st-li potud, že stanovilo lhůtu výpovědní podle jatečního řádu na 3 měsíce. Potom učinil starosta návrh, aby bylo ihned jednáno o výpovědi st-li z úkonů na městských jatkách, s kterýmžto návrhem všichni členové obecního zastupitelstva souhlasili, na což učiněno většinou hlasů usnesení, dáti st-li dne 1. května 1930 čtvrtletní výpověď z veškerých úkonů v měst. jatkách ku dni 31. července 1930. O tom byl st-l zpraven starostou města dopisem z 15. dubna 1930.
Z tohoto usnesení podal st-l odvolání k okresnímu úřadu v Prachaticích, v němž vytýkal formální nedostatky jednak intimátu, jednak usnesení obecního zastupitelstva ze dne 11. dubna 1930 samého. Okresní úřad v Prachaticích výměrem z 26. června 1930 zamítl odvolání jako bezdůvodné.
K dalšímu odvolání st-lovu změnil zem. úřad v Praze nař. výměrem rozhodnutí okr. úřadu v ten smysl, že se odvolání st-lovo z usnesení obecního zastupitelstva v N. z 11. dubna 1930 odmítá jako nepřípustné z těchto důvodů: Zem. úřad, přezkoumávaje k odvolání st-lovu výměr okr. úřadu a cit. usnesení obecního zastupitelstva, musil nejprve řešiti otázku, zda okr. úřad byl příslušným podrobiti usnesení obecního zastupitelstva svému přezkoumávání i po stránce formální. Služební poměr st-lův k obci N. byl založen usnesením měst. rady z 12. prosince 1919, jímž st-l byl jakožto člen zdravotní komise pověřen vykonávati dozor na trzích, na městských jatkách a při všech věcech oboru zvěrolékařského. V odvolání z 31. března 1930 dovolával se st-l ustanovení § 16 jatečního řádu a instrukce pro prohližitele dobytka, která byla usnesením obecního výboru v N. z 26. dubna 1902 schválena, že st-lův poměr služební může býti obcí zrušen toliko po čtvrtletní výpovědi. Tutéž námitku uplatňoval st-l i ve svých dalších odvoláních. Z tohoto skutkového stavu, jak ze spisů jednacích vysvítá, lze souditi, že st-lův služební poměr k obci N., ať již byl jakéhokoliv obsahu, není poměrem veřejnoprávním, zvláště poměrem obecního úředníka, ustanoveného podle zák. č. 35/1908 z. z. ve znění zák. č. 443/19, o němž jedině správní úřady byly by povolány rozhodovati. Jelikož st-lův služební poměr k obci není takovýmto poměrem úřednickým, nebyl nař. výrok obce autoritativním správním aktem obce jako nositelky veřejné moci služební, schopným právní moci při úpravě st-lova služebního poměru, nýbrž byl jen prohlášením obce jako st-lovy zaměstnavatelky v oboru práva soukromého, proti němuž jest st-li vyhražena obrana toliko pořadím řádných soudů. Když pak věc sama je vyhražena přezkoumávání soudnímu, přísluší soudům při této příležitosti přezkoumávati akt obce i po stránce formální a řešiti jako otázky
86* incidenční st-lovy námitky po stránce formální proti výroku obce st-lem uplatňované, a nelze řešení otázek těch oddělovati od řešení věci samé. Nař. výměrem neřešil právem okresní úřad věcné otázky st-lova služebního poměru, nýbrž omezil se pouze na formální přezkoumávání nař. usnesení obecního zastupitelstva, ačkoliv st-lova procesní posice vzhledem k uplatňovanému nároku nezakládala se na právu veřejném, jako na př. odvolání veřejného obecního úředníka, odvolání poplatníka nebo voliče, takže nárok st-lem uplatňovaný sluší v celém rozsahu posuzovati toliko s hlediska práva soukromého a nebyl proto okresní úřad povolán zabývati se st-lovým odvoláním ani po stránce formální.
Stížnost na toto rozhodnutí podaná dovozuje, že poměr st-lův vůči obci N. není povahy soukromoprávní, neboť st-l byl usnesením měst. rady z 12. prosince 1919 pověřen určitými funkcemi, jako člen zdravotní komise, pověření se stalo tudíž způsobem veřejnoprávním, v zájmu veřejném a za účelem zachovávání veřejných předpisů. Mezi obcí a st-lem nebyla sjednána žádná smlouva, základem povinností st-lových je služební instrukce a jateční řád, usnesené obecním výborem ve schůzi z 26. dubna 1902, tedy akty veřejnoprávní, obec st-li také žádného služného neplatí, schází tu tedy hlavní znak soukromoprávního poměru služebního, totiž úplatek za práce vykonávané. Funkce st-lova má charakter veřejnoprávní, zejména ve styku s jinými úřady a úřady dohlédacími.
Nss neshledal, že by skutečnosti stížností uváděné byly s to podvrátiti stanovisko žal. úřadu.
Znění usnesení měst. rady z 12. prosince 1919, jímž byl st-l pověřen dozorem na trzích, na jatkách, u řezníků atd. a obstaráváním všech záležitostí do oboru zvěrolékařského spadajících jako člen zdravotní komise, mohlo by sice nasvědčovati tomu, že uvedená funkce byla na st-le přenesena jako na zmocněnce měst. rady a že tedy tehdy nebylo úmyslem měst. rady založiti mezi obcí a st-lem nějaký poměr služební, leč st-l sám uvádí ve stížnosti, že základem povinností st-lových je služební řád a jateční řád; z tohoto stanoviska zřejmě vycházel st-l také v řízení správním, když se dovolával nároku na čtvrtletní výpověď podle § 16 instrukce pro prohližitele a jateckého. Téhož názoru bylo také obecní zastupitelstvo, jak plyne z toho, že usnesením z 11. dubna 1930 stanovilo, že st-li jest dáti čtvrtletní výpověď podle jatečního řádu (recte podle cit. instrukce pro prohližitele a jateckého).
V § 16 cit. instrukce pro prohližitele a jateckého se však poměr prohližitele stejně jako poměr jateckého vůči obci výslovně označuje jako poměr služební, také z ustanovení § 1 téže instrukce, podle níž je prohližitel povinen veškeré příkazy, purkmistrem jemu dané vůbec bezodkladně ochotně konati, jest patrné uplatnění zásady určité podřízenosti, charakteristické pro poměr služební. Okolnost, že st-l neměl od obce pevně stanoveného služného v hotovosti, na věci nic nemění, neboť úplata může býti poskytnuta i ve formě jiné, na př. přenecháním výnosu poplatku za prohlídku dobytka, masa a pod.
Byl-li však právní poměr st-le jakožto prohlížitele ve smyslu cit. instrukce vůči obci poměrem služebním, pak dlužno zkoumati, zda poměr ten byl služebním poměrem obecního úředníka ve smyslu zák. z 29. května 1908 č. 35 z. z. čes. ve znění zák. z 23. července 1919 č. 443 Sb., kterýžto poměr byl by podle § 2 posl. odst. téhož zák. služebním poměrem veřejnoprávním. To však ani st-l netvrdí a nemohl by ani důvodně tvrditi, neboť v daném případě scházely při ustanovení st-le prohližitelem veškeré náležitosti, jež cit. zákon vyžaduje pro ustanovení obecního úředníka ve smyslu cit. zák.
Veřejnoprávní charakter nemohla služebnímu poměru st-lovu vtisknouti ani skutečnost, na niž st-l poukazuje, že obsahem funkce st-lovy bylo obstarávání části veřejnoprávní administrativy obecní (policie zdravotní a ve věcech potravních), neboť z této skutečnosti ještě nutně neplyne, že služební poměr st-lův musil míti charakter veřejnoprávní, kdyžtě není překážky, aby obec svou působnost v oboru veřejné správy vykonávala orgány, které jsou k obci v poměru soukromoprávním, na př. policii bezpečnosti osobní a majetkové obecními strážníky, jejichž služební poměr má v důsledku předpisu § 24 zák. o obecních zřízencích ze 17. prosince 1919 č. 16 Sb. ai 1920 charakter služebního poměru soukromoprávního.
Stejně bez významu pro posouzení právní povahy poměru st-le vůči obci jako prohližitele dobytka a masa je okolnost, že povinnosti st-lovy byly stanoveny služební instrukcí a jatečným řádem, usnesenými obecním zastupitelstvem, neboť účelem těchto předpisů bylo pouze, aby jednou pro vždy blíže byl určen materielní obsah služebních povinností každého prohližitele, plynoucích z jeho poměru vůči obci, ale poměr sám nebyl tím ještě nijak charakterisován jako poměr veřejnoprávní.
Byl-li st-lův poměr poměrem soukromoprávním, pak usnesení obecního zastupitelstva z 11. dubna 1930 o výpovědi bylo vůči st-li jako zaměstnanci obce pouhým projevem obce jako jedné ze stran soukromoprávního poměru vůči druhé straně tohoto právního poměru, nikoli aktem úřadu správního, autoritativně upravujícím st-lovy právní poměry. Otázku, zda projev vůle obce, učiněný cit. usnesením obecního zastupitelstva, jest právně účinný, tedy zejména, zda tu byly náležitosti požadované k platnosti projevu vůle obce usnesením obecního zastupitelstva předpisy obecního zřízení, stejně jako otázku meritorní zákonitosti tohoto projevu vůle, přísluší proto posouditi podle § 1 jur. normy řádným soudům ve sporu o platnost výpovědi st-li dané. Že by st-l bvl proti usnesení obecního zastupitelstva opravným prostředkem vystoupil ve vlastnosti jiné než jako účastník služebního poměru k obci, na př. jako poplatník obce — v kterémžto případě by ovšem byla přípustnost adm. pořadu instančního dána — ze správních spisů neplyne a stížnost ani netvrdí.
Z těchto úvah plyne bezdůvodnost i druhé námitky stížnosti, že i v tom případě, kdyby st-lův služební poměr byl soukromoprávní, příslušelo do kompetence úřadů správních rozhodovati aspoň o tom, zda zákonem předepsaný formelní postup při usnesení obecního zastupitelstva v N. z 11. dubna 1930 byl zachován čili nic.
Jestliže tedy žal. úřad zrušil rozhodnutí okr. úřadu z důvodu jeho věcné nepříslušnosti, ježto šlo o spor ve věci soukromoprávní, nelze v tom spatřovati nesprávné právní posouzení věci.

Citace:

č. 8839. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 465-468.