Čís. 1776.
Ku zastupování nestačí substituční plná moc udělená zdejšímu advokátu advokátem cizozemským.
(Rozh. ze dne 11. července 1922, Rv II 82/22.)
Nejvyšší soud vrátil dovolateli dovolací spis s tím, aby předložil přímou plnou moc pro zástupce, jenž ho posud zastupoval pouze v substituci cizozemského advokáta.
Důvody:
Podle § 1 lit. a), § 7 a 8 adv. řádu, § 1 zákona ze dne 31. ledna 1922, čís. 40 sb. z. a n. a zákona ze dne 23. července 1919 čís. 449 sb. z. a n. o zákonné ochraně Československé republiky může při soudech republiky připuštěno býti zastupování jen tuzemskými advokáty. Cizozemský advokát nemůže v tuzemsku vůbec pokládán býti za advokáta ve smyslu tuzemských zákonů, t. j. za osobu, které právo vykonávání advokacie zde přísluší, a nemá následkem toho ani oprávnění, jež civilní soudní řád advokátu přiznává. Praví-li tedy § 31 odstavec druhý c. ř. s., že advokát může udělenou mu plnou moc na jiného advokáta přenésti, nezřídí se taková legální substituce tím. že cizozemský advokát, který, jakž dolíčeno, vůbec zde za advokáta neplatí, a tudíž jen jako pouhý t. zv. obecný plnomocník považován býti může (§ 29), přenese plnou moc na advokáta tuzemského, neboť pak ji nepřenesl advokát, nýbrž obecný plnomocník, který toho práva nemá, a vůbec není oprávněn v t. zv. sporech zástupčích, t. j. kde zastoupení advokátem je předepsáno, zastupovati. Je-li tedy založena ve spisech pouze plná moc pro Dra Josefa W-a, advokáta v Solnohradě, v níž jest substituován Dr. Berthold S., advokát v Brně, není dle zákona dovoleno, k zastupování ho připustiti, protože chybí proň legální plná moc (§ 38 c. ř. s.). A nehledě k otázce přípustnosti dle civ. soudn. řádu, je to nedovoleno i se stanoviska veřejnoprávního, protože by tím zákon o ochraně republiky byl obcházen.