NPD documents search: Váž. civ., 12 (1930), sv. 2

Č. 6901.

Obecní dávky. — Zdravotnictví. — Administrativní řízení. I. Poplatník může nedostatek vyhlášení usnesení ob. zastupitelstva o zvýšení dávky vytýkati jenom, byl-li tím zkrácen ve svých právech, zejména v právu, podati odvolání. — II. Obecní dávku z přechodného ubytování lze v lázeňském místě vyměřiti částkou vyšší pro osoby nepodléhající lázeňské taxe.
(Nález ze dne 22. listopadu 1927 č. 246881).
Věc: Firma Hotel-Aktien-Gesellschaft Jindřich W. a Bert. St. v K. (adv. Dr. AI. Scheiter z Karl. Varů) proti zemskému správnímu výboru v Praze o zvýšení obecní dávky z přechodného ubytování.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Měst. zastupitelstvo v K. usneslo se dne 30. října 1925, aby obecní dávka z přechodného ubytování, jež podle usnesení měst. zastupitelstva z 10. dubna 1924 a výn. zsv ze 6. února 1925 má podle vzorných pravidel, uveřejněných vl. nař. č. 143/22 býti vybírána za dobu od 1. května 1924 do 30. dubna 1930, byla zvýšena u osob nepodléhajících lázeňské taxe s 5% na 10%.
Odvolání proti tomuto usnesení podané st-li, bylo usnesením osk v K. zamítnuto. Dalším odvoláním nevyhověl žal. úřad nař. rozhodnutím. — — —
O stížnostech nss uvážil:
St-lé uplatnili ve svých odvoláních k žal. úřadu námitku, že usnesení měst. zastupitelstva z 30. října 1925, kterým dávka z přechodného ubytování byla zvýšena, nebylo řádně v obci vyhlášeno, poněvadž vyhlášení to se stalo pouze na úřední tabuli v budově 1 (radnici) a nikoliv také na druhé úřední tabuli v domě 2 a nebylo uveřejněno v místních listech. Žal. úřad této námitce nevyhověl, poněvadž st-lé z uvedeného usnesení městského zastupitelstva včas a na pravém místě podali odvolání, takže nebyli domněle nesprávným vyhlášením ve svých procesních právech zkráceni. — Tomuto výroku vytýkají stížnosti nezákonnost, neboť by podle tohoto názoru nemohlo opravným prostředkem vůbec býti takové nesprávné vyhlášení uplatňováno.
Tuto námitku neshledal nss důvodnou.
Jest sice pravda, že usnesení o zavedení resp. zvýšení obecních dávek ve smyslu § 40 a odst. 4 § 6 ob. fin. nov. býti vyhlášeno způsobem v obci obvyklým. Toto uveřejnění má za účel, aby poplatníci a voliči, jimž podle odst. 5 § 6 přísluší podati odvolání proti takovému usnesení, byli o něm vyrozuměni. Nešetří-li obec tohoto předpisu, mohla by snad tato okolnost býti důvodem pro vyšší úřad dohlédací, kterému přísluší schválení tohoto usnesení (§§ 35 a 37 cit. zák.), aby schválení odepřel, poplatník může však uplatňovati nesprávné uveřejnění jen tehdy, byl-li tím ve svých právech nějak zkrácen, zejména když mu nesprávným uveřejněním bylo znemožněno, aby proti usnesení, jež mělo podle odst. 5 § 6 býti vyhlášeno, podal včas odvolání.
Neodporuje tudíž zákonu, když žal. úřad neshledal shora uvedenou výtku st-lů oprávěnnou vzhledem k tomu, že podali včas a na řádném místě odvolání, které bylo také po stránce meritorní žal. úřadem vzato v úvahu, a netvoří pak, jak stížnosti vytýkají, ani vadu řízení, když nevyšetřoval, jaký způsob vyhlášení důležitých usnesení měst. zastupitelstva jest v K. obvyklý.
Nss neshledal důvodnou ani další námitku stížností, že dávka z přechodného ubytování u osob podléhajících lázeňské taxe stihá týž daňový subjekt jako lázeňská taxa a že zvýšení této dávky u osob podléhajících lázeňské taxe neznamená nic jiného než zvýšení lázeňské taxy, jež jest přípustné jen podle zvláštních předpisů pro tuto taxu platných a znamená ostatně nepřípustné dvojí zdanění.
Dávku z přechodného ubytování možno podle § 38 ob. fin. nov. vybírati jako samostatnou dávku. Dávka ta byla také v K. usnesena jako samostatná dávka, která má býti vybírána podle vzorných pravidel vydaných vl. nař. č. 143/22 a postihuje náklad vynaložený na přechodné ubytování, kdežto lázeňská taxa jest zvláštní dávkou vybíranou ve prospěch lázeňských zařízení na základě § 5 zák. z 27. října 1868 č. 38 z. z. česk. Jest tedy dávka z přechodného ubytování úplně odlišná od láz. taxy a nebylo tedy třeba při jejím zavedení nebo zvýšení říditi se předpisy, které byly vydány o láz. taxe.
Také námitka, že by zavedením zvýšené dávky z přechodného ubytování došlo ke dvojímu zdanění, postrádá oprávněnosti, neboť není všeobecného ustanovení, jímž by dvojí zdanění bylo zakázáno a nevyplývá ani z pojmu dávky z přechodného ubytování, že by dávka ta nemohla býti vybírána od těch osob, resp. zvýšena u těch osob, které jsou povinny platiti láz. taxu.
Stížnosti vytýkají dále, že zvýšení dávky z přechodného ubytování pro osoby podléhající láz. taxe jest v rozporu s ustanovením §§ 1 a 3 pravidel, poněvadž jde o lázeňské domy, které podle těchto ustanovení jsou od dávky osvobozeny.
Odst. 2 § 3, který mají stížnosti na mysli, stanoví, že dávku nelze vybírati z pobytu v léčebném ústavě (nemocnici, sanatoriu a pod.) za účelem léčení neb doprovázení osob v ústavu léčených. Jak již uvedeno, nevylučuje pojem dávky z přechodného ubytování nijak, aby dávka ta mohla býti vybírána od láz. hostů. Vyloučila-li obec při schvalování pravidel o vybírání dávky, aby dávka byla vybírána od osob zdržujících se v léčebném ústavu, nevyloučila tím její vybírání od láz. hostů, pokud jsou ubytováni mimo tyto léčebné ústavy, tedy v hotelech neb soukr. domech, které nelze považovati za léčebné ústavy. Není tedy ustanovení odst. 2 § 3 pravidel nijak v rozporu s usnesením ob. zastupitelstva, že dávka z přechodného ubytování, pokud vůbec podle těchto pravidel může býti vybírána, má býti zvýšena.
Další námitka stížností obrací se proti výroku žal. úřadu, že zvýšení dávky neznamená žádné ohrožení obce K. jako láz. místa a že fin. stav obce vyžaduje zvýšení dávky.
K této námitce jsou st-lé jakožto poplatníci obce oprávněni jen potud, pokud tím uplatňují, že zvýšení dávky není pro obec vhodným a účelným, ježto se tím fin. stav obce zhorší, takže by jim z tohoto usnesení mohlo vzniknouti větší fin. břímě proti obci.
Žal. úřad nějaké ohrožení fin. situace vybíráním zvýšené dávky neshledal, poněvadž vliv dávky na 10% zvýšené na příliv cizinců jest tak nepatrný, že nelze se proto obávati nějakého klesnutí frekvence láz. hostů pro obecní finance škodlivého a na druhé straně že fin. stav obce vyžaduje zvýšení dávky.
Správnost prvého výroku st-lé prostě popírají, jinak tvrdí, že obec by mohla si opatřiti fin. prostředky jiným způsobem, aniž však blíže udávají, jaké prostředky to jsou.
Za tohoto stavu věci nemohl nss shledati, že by úsudek žal. úřadu — který, jak sám uvádí, jako úřad dohlédací při zkoumání obecních rozpočtů na léta 1925 a 1926, jakož i při revisi obecního hospodářství provedené podle § 18 ob. fin. nov. zjednal si znalost hospodářských poměrů v obci K. — o účelnosti zvýšení dávky neměl dostatečného podkladu a že bylo, jak stížnosti tvrdí, třeba konati o vlivu zvýšení dávky na návštěvu lázní nějaké zvláštní šetření.

Citace:

č. 6901. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 500-502.