Č. 2856.

Obecní úředníci (Brno): 1. * Podle č. 5 Ehrenfeldova regulativu č. 3686 pres/1919 započítávají se zaměstnancům hl. z. města Brna válečná léta dvojnásobně i tehdy, jedná-li se o pensionování jich ex offo dle § 116, odst. 2 služ. pragm. brněnské. Opačné ustanovení § 1 č. 1, odst. 2 zák. z 23. července 1919 č. 457 Sb. pro ně nemá platnosti. — 2. * Z ustanovení č. 13 a 15 Ehrenfeldova regulativu č. 3686 pres. 1919 nelze dovozovati, že by předpis § 116, odst. 2 věty 2 služ. pragm. pro zaměstnance hl. z. města Brna byl derogován a nahrazen ustanovením § 80, odst. 2 služ. pragm. pro úředníky státní.
(Nález ze dne 10. listopadu 1923 č. 18 809.)
Věc: Alfred S. a Julius Sch. v Brně (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti městskému zastupitelstvu zemského hlavního města Brna (ředitel měst. úřadů Frt. Janík) o přeložení na trvalý odpočinek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-lé byli usnesením měst. zastupitelstva hl. z. m. Brna z 22. prosince 1922 (dekrety z 27. prosince 1922) podle § 116, odst. 2, věty 2. služ. pragm. pro úředníky města Brna z 12. května 1914 přeloženi z úřední moci na trvalý odpočinek, ježto při dvojnásobném započítání válečných let od 1. srpna 1914 do 31. prosince 1918 ve smyslu regulativu vládního komisaře zemského hlavního města Brna č. pres. 3686 z r. 1919 dovršili 35 let aktivní služby a nabyli tím nároku na plnou pensi.
Stížnost do opatření toho podaná v podstatě namítá, že když cit. regulativ č. pres. 3686 v č. 13 stanovil, že pro úředníky zem. hl. m. Brna platí všechny předpisy o úpravě poměrů úředníků státních, pokud jsou příznivější nežli ustanovení pro úředníky obce brněnské dosud platná, a když v č. 15. prohlásil dále, že předchozími jeho předpisy mění a doplňují se příslušná odchylná ustanovení dosud platné služební pragmatiky brněnské, dlužno nyní příslušnost k pensionování st-lů posuzovati podle § 80, odst. 2. služ. pragm. pro úředníky státní a § 1 č. 1, odst. 2. zákona z 23. července 1919 č. 457 Sb., podle těchto předpisů však přeložení st-lů na trvalý odpočinek z moci úřední je nezákonné.
Nss neshledal stížnost tu důvodnou.
Jádro sporu leží v otázce, jaký význam má č. 13 regulativu vládního komisaře hl. zem. města Brna č. 3686 pres 1919, ustanovující, že »všechny předpisy o úpravě hmotných poměrů státních úředníků platí, pokud jsou příznivější než ustanovení platná pro městské zřízence, též pro zřízence hlavního zemského města Brna«. Nss nemohl se přikloniti k názoru stížnosti, jež z ustanovení tohoto ve spojení s č. 15, dle něhož předchozími ustanoveními regulativu mění a doplňují se příslušná odchylná ustanovení dosud platné služební pragmatiky, soudí, že byl jím derogován i předpis § 116, odst. 2 služ. pragm. pro úředníky obce brněnské z 12. května 1914, na jehož místo pak nastoupilo ustanovení § 80/2 služ. pragm. pro úředníky státní jakožto ustanovení domněle příznivější.
Č. 13 regulativu již podle doslovu svého má na mysli pouze předpisy o úpravě hmotných poměrů státních úředníků. Tím možno však rozuměti jenom ty předpisy, které mají přímo za předmět úpravu jejich služebních a zaopatřovacích požitků, nikoli také jiné předpisy upravující ostatní stránky služebního poměru státního úřednistva a tedy také ne ustanovení o tom, kdy může úředník býti pensionován. Výklad ten podává se také z celkového rázu regulativu, z něhož je patrno, že nechtěl opustiti basi danou služební pragmatikou brněnskou z 12. května 1914, nýbrž jenom provisorně až do nové úpravy služ. pragmatiky upraviti dočasně nejnaléhavější otázky počítání služební doby a platového postupu městských zaměstnanců.
Při jinakém výkladě by regulativ vedl k naprosté nejistotě právní, ježto by při různotvárnosti mnohých předpisů služ. pragmatiky jednak státní, jednak obecní brněnské ani s objektivního stanoviska nebylo zhusta možno říci, která úprava je pro úředníky příznivější.
Těmito úvahami nss dospěl k závěru, že § 116 služ. pragmatiky pro úředníky města Brna z 12. května 1914 regulativem č. pres. 3686/19 zůstal nedotčen a že sporný případ dlužno posuzovati nikoli dle § 80/2 služ. pragm, státních úředníků, nýbrž dle § 116 služ. pragmatiky brněnské.
Tento předpis připouští nucené přeložení na trvalý odpočinek bez dalšího již tehdy, když úředník nabyl nároku na plné výslužné, aniž by požadoval — jak to činí ovšem § 80/2 služ. pragm. státní — nad to ještě dosažení určitého věku.
Mezi stranami není sporu o tom, že úředník té kategorie, k níž náležejí st-lé, nabývá nároku na plné výslužné dovršením 35 roků služby. Spor točí se jenom o to, zda do těchto 35 let možno za účelem pensionování ex offo počítati také dvojnásobně léta válečná.
St-lé to popírají poukazem na citované již č. 13 regulativu č. pres. 3686/19 ve spojení s § 1 č. 1, odst. 2 zákona z 23. července 1919 č. 457 Sb. Již z hořejních úvah podává se však, že předpisu posléze uvedeného nelze zde užíti. K uvedeným shora důvodům přistupuje tu však ještě další čerpaný z č. 5 regulativu. Tam totiž kategoricky se ustanovuje, že »do postupu i do pense započítávají se válečná léta od 1. srpna 1914 do konce prosince 1918, ztrávená ve veřejné nebo započítatelné soukromé či vojenské službě, dvojnásobně«. Že by se započítání to přiznávalo jenom k žádosti úředníka — jak to stanoví zákon 457/19 v § 8 — není nikde vysloveno, a st-lé to také netvrdí. Naopak ze srovnání s č. 3 — jež připouští výslovně, aby se úředník započtení vojenské služby presenční pro pensi zřekl — dlužno a contrario souditi, že dvojnásobného započtení válečné doby dle č. 5 úředník zříci se nemůže, že tedy započtení to platí naprosto a veskrze bez ohledu na vůli úředníka. Jestli- že však regulativ sám takto otázku započítávání válečných let do pense upravil, a při tom nerecipoval ustanovení tehdy již publikovaného zákona z 23. července 1919 č. 457 Sb., pak nelze zajisté souditi, že by byl chtěl v č. 13 poměry s tím související zároveň také podříditi odchylným předpisům tohoto zákona.
Platnost regulativu č. pres. 3686/19 st-lé neberou v pochybnost, ani nepopírají závaznost jeho pro sebe. Důsledně platí tedy pro ně i ustanovení jeho č. 5 o dvojnásobném počítání válečné doby do pense a to — ježto regulativ sám nerozeznává a zák. 457/19 nemá tu místa — i za účelem pensionování dle § 116 služ. pragm.
Ježto st-lé při dvojnásobném počítání válečné doby měli koncem r. 1922 nesporně již přes 35 služebních let a tedy dosáhli v tento termín již nároku na plnou pensi, bylo přeložení jich na trvalý odpočinek dle § 116 služ. pragm. přípustno.
Je proto stížnost bezdůvodná.

Citace:

č. 2856. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 950-952.