Č. 7832.Zdravotnictví. — Policejní právo trestní: úřad politický může porodní asistentku zbaviti práva k výkonu praxe pro odsouzení podle § 144 tr. zák., třebas byla odsouzena podmínečně.(Nález ze dne 26. března 1929 č. 24 310/27.)Věc: Marie T. v T. (adv. Dr. Alexandr Zalužanský z Prahy) proti ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy o odnětí práva k vykonávání babické práxe.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: Nař. rozhodnutím zamítnuto bylo v cestě instanční odvolání st-lčino z výměru osp-é v T., kterýmž byla st-lka na základě § 7 odd. 4. zdrav. hlavního normativu z 2. ledna 1770 zbavena práva k dalšímu vykonávání babické praxe, poněvadž byla rozsudkem kraj. soudu v T. odsouzena pro zločin spoluviny na vyhnání plodu dle §§ 5 a 144 tr. zák. do těžkého žaláře na 3 měsíce a spácháním tohoto deliktu pozbyla důvěryhodnosti a spolehlivosti k výkonu babické praxe potřebné.O stížnosti do rozhodnutí toho podané nss uvážil:Přes to, že úřady správní odvolaly se pouze na ustanovení § 7 odd. 4. hlav. zdrav. normativu z 2. ledna 1770, jest přece zřejmo, — zvláště z toho, že ustanovení to obsahuje pouze předpis rázu materielního —, že kompetenci svoji k vydání rozhodnutí svých založily na ustanovení § 30 tr. zák. Tak také chápe rozhodnutí jejich st-lka, když proti němu vznáší námitky, čerpané výhradně z tohoto zákonného ustanovení.Námitku stížnosti, že okr. úřady polit, nejsou vůbec příslušný odnímati porodním asistentkám podle § 30 tr. zák. živnost babickou, poněvadž živnost tu nepropůjčují, jakož i další námitku, že ustanovení toho nelze na živnost babickou použiti proto, že není platného předpisu, jenž by pro výkon tohoto oprávnění požadoval průkaz důvěryhodnosti a spolehlivosti, a poněvadž také není platného předpisu, v němž by odnímání tohoto oprávnění bylo zvláště normováno, neuznal nss důvodnými, setrvav při svém názoru, jejž v souhlase s usnesením odborného plena ze 16. dubna 1928 vyslovil již v nál. Boh. A. 7373/28 v ten smysl, že v historických zemích tvoří ustanovení § 30 tr. z. samo o sobě dostatečný základ jak co do kompetence tak i co do materielních podmínek pro odnímání oprávnění porodních asistentek. Zbývá tedy námitka, že v daném případě nebyly splněny podmínky cit. zákonného ustanovení, poněvadž st-lka, byvši odsouzena podmínečně, trest si neodpykala. Názor, na němž námitka tato jest založena, t. j. že podmínkou pro odnětí živnosti dle tohoto ustanovení jest odpykání trestu, není správný. Dlužno uvážiti, že trestní zákon pochází z r. 1852, tedy z doby, kdy podmíněné odsuzování nebylo vůbec ještě zavedeno a kde tedy zpravidla každý odsouzenec byl nucen trest jemu přisouzený ihned nastoupiti. Měl tedy zákonodárce zřejmě na mysli tento pravidelný případ, a obratem »po odpykání trestu« nechtěl nic jiného vyjádřiti než pravoplatnost odsouzení, tedy časový termín, kdy zákaz dalšího provozu živnosti bude prakticky nutný, když po dobu trestu odsouzený svoji živnost provozovati nemohl. Ostatně nelze se domysliti, proč by byl za podmínku stanovil právě odpykání trestu, když pravý důvod pro odnětí živnosti, t. j. ztráta důvěryhodnosti a spolehlivosti, může tkvíti pouze ve spáchání trestného činu, dokumentovaném odsouzením, a nikoli v odpykání trestu.