NPD documents search: Soudní síň, 3 (1926) - V Americe klesá počet dětských zločinů

Spor o dítě.

(Zemský civilní soud v Praze.)

Usnesení okresního soudu v Jílovém znělo velmi neobvykle a krátce: „Dosavadní poručník a pěstoun nezletilce jest povinen tohoto nezletilce babičce jeho vydati, tato dítě u poručníka odebéře a to pod exekucí.“
Věc byla tato: Nezletilý Miroslav Šanda jest nemanželským dítkem Boženy Šandové, která, podle pozůstalostních spisů, ve všeobecné nemocnici zemřela. Na základě výpovědi svědků a na podkladě spisů pozůstalostních vzal soud za prokázáno, že Božena Šandová nezletilého Miroslava až do doby, kdy do všeobecné nemocnice byla převezena, měla u sebe, že bydlela s ním ve Psárech a že po převezení Boženy Šandové do nemocnice Josef Švec sám o sobě bez jakéhokoliv jiného poukazu anebo návodu nezletilého Miroslava vzal k sobě do své výchovy a výživy a že ho má posud u sebe. Podle obsahu poručenských spisů při svém výslechu u soudu udala Božena Šandová za nemanželského otce Františka Pokorného, který měl padnout ve válce, a za poručníka navrhla svého nevlastního bratra, Josefa Švece, který také soudem za poručníka řádně zřízen byl. Soud má dále za prokázáno, že Božena Šandová s nezletilým Miroslavem do druhé polovice r. 1924 bydlela u matky své Zdeňky Šandové, a že teprve po žních roku 1924 odstěhovala se s dítkem do Psár. Svědkové v této příčině slyšení potvrdili pak, že po celou dobu, co se Božena Šandová zdržovala v Psárech, téměř každý týden babička nezletilému Miroslavu posílala různé věci, na příklad šatstvo, jablka, housky, bačkory, rukavice, knihy do školy a pod.
Z toho jest po názoru soudu vidno, že Zdeňka Šandová nezletilého Miroslava má skutečně ráda, že dítko s matkou svou u této bylo od narození až do druhé polovice r. 1924, že Zdeňka Šandová jest po smrti matky i nemanželského otce dítka nejbližší příbuznou jeho a ve smyslu § 143 obč. z., kdyby dítě jinak opatřeno nebylo, spadala by na tuto povinnost dítka se ujati, jej vychovati a živiti. Že by snad u Zdeňky Šandové dítěti hrozila tělesná nebo duševní újma, soudu prokázáno nebylo. Josef Švec, který má dítko to u sebe, jest jeho poručníkem a nevlastním bratrem zemřelé matky dítka Boženy Šandové a jest proti dítku osobou cizí; tvrzení jeho, že matka dítka při smrti své ho prosila, aby dítě vzal k sobě, o ně se staral a Zdeňce Šandové je nevydával, což jinak soudu prokázáno není, nemůže v případě tomto padati na váhu.
Z těchto důvodů vyhověl soud žádosti, aby nezletilý Miroslav byl dán do výchovy a výživy babičce, což považuje za prospěšné pro dítě.
Proti tomuto usnesení podal poručník děcka prostřednictvím svého advokáta dra Jaroslava Mellana stížnost, v níž dovozoval, že rozhodnutí jest vadné. Podle přiloženého dopisu prosila babička snoubenku poručníkovu, aby se Miroslava ujala. Babička jest sále těžce nemocna a nemůže v tomto stavu a při svém vysokém věku věnovati děcku tu péči a ošetření, jaké mu může věnovat poručník.
Usnesením citované ustanovení zákonné (§ 143 obč. z.) není citováno přesně. Babička měla by povinnost dítka se ujati, je vychovati a živiti, kdyby dítě jinak opatřeno nebylo. Taktéž nestačí soudní zjištění, že „není prokázáno, že by dítěti u babičky hrozila tělesná nebo duševní zkáza“. Zákon žádá daleko více, a to positivně, nikoliv negativně. Zákon chce, aby o tělesnou i duševní výchovu děcka bylo pokud možno nejlépe postaráno, a tomu ovšem nelze učiniti zadost, dá-li se děcko těžce churavé stařeně, nemohoucí pro chorobu a pokročilost věku obstarávati ani své vlastní záležitosti.
Zemský civilní co rekursní soud této stížnosti vyhověl, napadené usnesení zrušil a nařídil soudu 1. instance, aby ve věci dále jednal a nové rozhodnutí učinil. Výrok svůj pak motivoval rekursní soud takto: Řízení před prvou instancí soudní jest vskutku — jak stěžovatel správně tvrdí — kusé a neúplné. Podle § 2 č. 5. nesp. p. jest povinností soudce nesporného, by všechny okolnosti a poměry, které mají vliv na soudní rozhodnutí, z úřední moci vyšetřil a vyslechl v důležitých a pochybných případech všechny osoby v úvahu přicházející, zvláště nejbližší příbuzné, případně i chráněnce samotného.
V tomto případě soud 1. stolice Zdeňku Šandovou ani zevrubně nevyslechl o tom, domáhá-li se návrhem svým toho, aby dosavadnímu poručníku poručenství bylo odňato a aby snad na místě jeho byla poručnicí ustanovena ona.
Soud 1. stolice v napadaném usnesení vůbec se nezabýval blíže důvody, babičkou dítěte uvedenými, jež by případně propuštění dosavadního poručníka z jeho úřadu odůvodňovaly (§ 254 obč. z.) a žádných okolností pro takovéto opatření vůbec nezjistili. A přece nebylo-li by tu důvodů, pro které bylo by zároveň poručníka jeho úřadu poručenského zbaviti, pak nebylo by ani možno proti jeho vůli poručence jmenovaného z jeho výchovy a péče odnímati, neboť poručníku náleží právě tak, jako otci, povinnost i právo o výchovu nezletilce pečovati (§ 216 obč. z.).
Okolnosti, jež soud I. stolice v napadeném usnesení k odůvodnění opatření svého uvádí, nikterak ještě nestačí k tomu, by zmíněné dítko poručníku z výchovy jeho bylo odňato. Bude tedy na prvém soudu, aby blíže se zabýval důvody Zdenkou Šandovou uvedenými, jež by zbavení dosavadního poručníka převzatého poručenství a tím i odnětí mu výchovy dítka mohly případně odůvodniti, by veškeré okolnosti v tomto směru závažné zjistil, pokud se týče dostatečně vyšetřil. Neučinil-li to vše první soudce, trpí provedené řízení v uvedených směrech podstatnými vadami a jest neúplným tak, že není tu dostatečného podkladu, by o zmíněné žádosti mohlo býti s právní bezpečností rozhodnuto. Bylo proto oprávněné stížnosti místa dáti.
Senátu odvolacího soudu předsedal vr. r. dr. Šácha.

Citace:

Spor o dítě. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 27, s. 326-327.