NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 4 - Řízení směnečné a námitky směnečné

Nepřítomní.

I. Právo občanské. S nepřítomností pojí zákon různé právní účinky. Rozeznávati jest nezaviněnou aneb nutnou nepřítomnosť (absentia necessaria) od nepřítomnosti libovolné a zaviněné. Stát povinen jest starati se o to, aby nepřítomní beze své viny na právu svém poškozeni nebyli. Avšak zákon chrání částečně i toho, kdo vinou svou nepřítomnosť zavinil, ustanovuje mu kuratora, který ho v zájmu jeho zastupuje (§ 21, 276 o. o. z.). Poněvadž pak tím, je-li kdo nepřítomen, nesmí trpěti škodu třetí osoby v běhu svého práva, má ustanovení kuratora pro nepřítomného (curator absentis) dvojí účel:
1. Nepřítomného, který nezanechal žádného zástupce a o němž neví se, kde se zdržuje, chrániti před škodou nedohlednou a
2. Umožniti osobám třetím, aby svým právům proti nepřítomným podle zákona průchodu zjednaly.
1. O. o. z. obsahuje vedle nařízení, že se má nepřítomnému ustanoviti opatrovník, ještě mnohá jiná ustanovení směřující k ochraně nepřítomných. Chrání držitele i když je nepřítomen tím, že pouhou nepřítomností neztrácí se držení již nabyté (§ 352 o. o. z). Nezaviněná nepřítomnost’ má při řádném vydržení nebo promlčení práv ten účinek, že při počítání doby promlčecí počítá se v tomto případě rok jen za 6 měsíců předpokládajíc, že nepřítomnost trvá již plný rok. Pro toho, jenž nepřítomnost zavinil, platí ustanovení o řádném vydržení bez výjimky (§ 1475 o. o. z.), avšak ani ten, kdo jest beze své viny nepřítomen, nemůže této výhody užiti při vydržení mimořádném (roz. z roku 1868 č. 4166). Nepřítomnost způsobená službou státní neb válečnou staví veškeré vydržení aneb promičení (§ 1496 o. o. z.). Toto ustanovení platí i pro řádné i pro mimořádné vydržení, poněvadž § 1496 o o. z. nečiní v té příčině rozdílu.
2. Poměr osob třetích k nepřítomnému upraven je mnohými
zákonnými předpisy, směřujícími k tomu, aby chráněny byly osoby tyto ve svých osobních právech i v právech, jež jim z obligačního poměru k nepřítomnému vzešla. Praxis ustanovení ta jednak rozšířila, jednak přesněji vymezila
a) Curator absentis může se ustanoviti jen tehdy, nezanechal-li nepřítomný řádného plnomocníka; aby pak osoby třetí ve svých právech poškozovány nebyly, jest povinen zmocněný zástupce nepřítomného své
ustanovení soudu sděliti (roz. ze dne 5. října 1875 č. 10926.). Domáhá-li se kdo zřízení kuratora, ač ví, kde se nepřítomný zdržuje, jest ustanovení toto neplatné (roz. z 30. dubna 1879 č. 2676).
b) Osoby, které jsou po určitou zákonem ustanovenou dobu nezvěstnými, mohou na základě zákonné domněnky, prohlášeny býti za mrtvy (viz čl. Prohlášení za mrtva §§ 24, 112 — 114 o. o. z. ).
c) Otcovská moc zaniká, je-li otec více než rok nepřítomen, aniž by dal o sobě zprávu, kde se zdržuje (§ 176 o. o. z.). Jestliže se otec zdržuje v cizině již po delší dobu ze strachu před stíháním pro zločin, může býti dle zákona jeho otcovská moc zastavena, byť i jeho pobyt byl znám (roz. ze dne 14. pros. 1858 č. 11961.).
d) Poručníkem nemůže ustanoven býti, kdo nezdržuje se v zemi, v níž bydlí poručenec (§ 194 o. o. z.).
e) Je-li nepřítomen věřitel, může dlužník dle § 1425 o. o. z. to, co plniti, má složití k soudu, když pohledávka dospěje, čímž uchrání se před následky, jež prodlení (mora debitoris) s sebou přináší. Je-li věřitel nezvěstným, má složení dluhu k soudu i proti osobám třetím povahu skutečného zaplacení (roz. ze dne 26. května 1876 č. 856).
f) Je-li neznámo bydliště dlužníkovo aneb zdržuje-li se týž v cizině, může se věřitel hojiti především na rukojmí, aniž by námitka předchozí žaloby místo měla (§ 1356 o. o. z.); v tomto případě může rukojmí žádati na hlavním dlužníkovi jistotu (§ 1365 o. o. z.), neboť
opustí-li dlužník své posavadní bydliště, nabývá věřitel po případě práva, předem na rukojmí nastupovati.
II. Právo trestní.
Trestní řád připouští proti nepřítomným vyhledávání skutkové povahy, a není-li příčiny ku stíhání nepřítomného, zastavuje řízení (§ 412 tr. ř.). Aby vypátrán byl nepřítomný, jenž podezřelým je ze zločinu, vydá se naň zatykač (§ 416 tr. ř.). Veřejný žalobce je oprávněn žalobu vznésti i na nepřítomného (§ 421 tr. ř.). Když nepřítomný byl právoplatně vydán v obžalobu, jehož předvolání pro jeho nepřítomnost je nemožné, ponechá se hlavní přelíčení ve své míře, leč by veřejný žalobce navrhl řízení pro neposlušnost (§ 422 tr. ř). Byla-li obžalovanému doručena obsýlka ku hlavnímu přelíčení a on se nedostavil, odbude se toto v jeho nepřítomnosti; rozsudek se vynese však jen tehdá, jedná-li se o zločin nebo přečin, na nějž vyměřen nejvýše 5letý žalář a byl-li obžalovaný v přípravném vyšetřování již vyslechnut (427 tr. ř.). Tím má býti zabráněno odsouzení obžalovaného, aniž by mu byla poskytnuta příležitost se ospravedlniti. Tu postačí i výslech v přípravném vyšetřování předsevzatý (roz. ze dne 24. ledna r. 1881 č. 11836). Hlavní přelíčení pro zločin nebo přečin nesmí se konati v nepřítomnosti obžalovaného, když tento pro nemoc nemůže se k soudu dostaviti, leč že by obžalovaný dal k tomu výslovné svolení (roz. ze dne 25. května 1887 č. 5955). Proti rozsudku v nepřítomnosti obžalovaného vynesenému může tento podati u sborového soudu I. stolice odpor ve lhůtě stanovené pro ohlášení zmateční stížnosti. Tomuto odporu dejž soud místa, dokáže-li obžalovaný, že neodvratitelná překážka ku hlavnímu přelíčení mu zabránila se dostaviti. Nebyl-li podán proti takovému kontumačnímu rozsudku odpor, a objevi li se později, že obžalovaný nespravedlivě byl odsouzen, nemůže tento dovolávati se zákona ze dne 16. března 1892 č. 64 ř. z., kterým poskytuje se náhrada nevinně odsouzeným, neboť nárok na náhradu nepřísluší odsouzenému, který nespravedlivé odsouzení zúmyslně přivodil, aneb který proti kontumačnímu rozsudku zúmyslně odporu nepodal (§ 1 cit. z.). Při přestupcích jest řízení, nelze-li obviněnému doručiti obsílku, ponechati ve své míře (§ 452 ad 2. tr. ř.).
III. Právo poplatkové.
Ustanoví-li se ve sporném řízení nepřítomnému zástupce, jest ovšem tento osvobozen ode všech poplatků; místo má tu pouze záznam poplatků kolkovních (§ 29 popl. zák.). Při tom sluší rozeznávati, je-li tu dostatečných prostředků náležejících nezvěstnému čili nic; v prvním případě uhradí se totiž po vynesení právoplatného rozsudku všechny poplatky ze jmění nepřítomného; není-li tu žádného jmění, užije se předpisů, jež platí pro osoby chudé (výn. fin. min. ze dne 1. prosince 1853 č. 37060).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Nepřítomní. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 532-534.