NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 4111.

Stavební právo: (Praha): Pro povinnost vlastníka budovy, upraviti domovní kanalisaci tak, aby se dala účelně připojiti k veř. stoce uliční zřízené dle soustavy splachovací (§ 80 stav. řádu ve znění zák. č. 73 z. z. z r. 1902), nemá významu, že jde o dům starý, který vlastník jen proto nemohl ještě nahraditi novostavbou, že mu dosud nebyla určena stavební čára a že trvá ochrana nájemníků.
(Nález ze dne 14. listopadu 1924 č. 19619).
Věc: Gustav F. a Arnoštka N. v Praze (adv. Dr. Er. Rindler z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúč. obec vrch. mag. rada Dr. H. Pilz) stran úpravy kanalisace.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem magistrátu hl. m. Prahy z 10. listopadu 1922, bylo nařízeno majitelům domu č. p. —, aby vzhledem k tomu, že dle úředního zjištění dům ten má řadu zdravotních závad, že zejména záchody nejsou zřízeny na splachování a dům je dosud zaústěn svojí kanalisaci do kanalisace domů sousedních, nač si jich majitelé právem stěžují, předložili do 4 neděl kanalisačnímu úřadu plány na úpravu kanalisace onoho domu.
Nař. rozhodnutím byl tento příkaz v pořadí instančním potvrzen.
O stížnosti proti tomu podané nss uvážil:
St-lé vytýkají, že příkaz jim daný postrádá podkladu, poněvadž není prý žádného ustanovení, které by opravňovalo stav. úřad ukládati majiteli domu úpravu kanalisace i v tom případě, když jde — jako zde — o dům starý a sešlý, který majitel chce již dávno sbourati a nahraditi novostavbou, což mu bylo znemožněno toliko tím, že stav. úřad dosud neurčil mu stav. čáru, za kterou žádal. Tento závěr stížnosti je však chybný.
Je nesporné, že v....ulici zařízena jest již kanalisace dle soustavy splachovací. Za tohoto předpokladu ukládá však § 80 stav. ř. pro Prahu (ve znění zák. z 5. října 1902 č. 73 z. z.) majitelům domů všeobecně povinnost, aby při novostavbách, přestavbách a přístavbách, jakož i domech již zřízených upravili na svůj náklad domovní kanalisaci tak, aby se dala účelně připojiti k veřejným stokám uličním. Při tom nijak nebéře zřetele na to, jde-li o dům nový či starý, ani na to, v jakém stavu dům se nachází.
Okolnost, že st-lé shledané závady kanalisační nemohli dosud odstraniti — jak prý chtěli — sbouráním domu a zbudováním novostavby, z příčin veřejných, ležících mimo jejich vůli a moc — totiž proto, že nebyla dosud určena stavební čára pro novostavbu, ač již před lety o ni žádali, ani dáno žádané stav. povolení, a konečně vzhledem k stávajícím předpisům o ochraně nájemníků — neposkytuje jich stanovisku dostatečné opory.
St-lé uvádějí sami ve stížnosti, že se dohodli se stav. úřadem, aby řízení o povolení stavby nového domu zůstalo až na dále v klidu, a doznávají také, že poválečné poměry a tíseň bytová stavbu tuto i jinak znemožňují.
Není-li však možno z těchto ohledů dosavadní starou a sešlou budovu odstraniti, pak musí se st-lé s tímto stavem právě spokojiti a nésti všechny jeho důsledky, aniž by proto mohli žádati za sproštění nějakých povinností, které zákon s ním spojuje. Chtějí-li však st-lé snad říci, že stav. úřad by byl toliko oprávněn za tohoto stavu naříditi jim sbourání budovy, nikoli však úpravu kanalisace její, dlužno na to odpověděti, že stav. úřad dle § 119 stav. ř. může sice naříditi také sbourání chatrné budovy, shledá-li toho potřebu, že však může se spokojiti také pouhými úpravami budovy, kterými stávající závady se odstraní, a že majitel nemá práva předpisovati úřadu, jak má na odstranění vad zakročiti, nýbrž může požadovati toliko, aby úřad nešel dále, než-li je toho k zjednání řádného stavu nezbytně zapotřebí. Nelze tedy shledati porušení práva st-lů v tom, že stav. úřad nařídil jim toliko odstranění shledaných závad úpravou kanalisace na místo úplného sbourání domu, které jde zajisté dále, byť i snad sbourání domu bylo jim za daných poměrů milejší. Pokud by však stížnost chtěla tvrditi, že úprava kanalisace ve staré budově, určené ke sboření, je z důvodů hospodářských neúčelna, nutno na to odvětiti, že nss je povolán zkoumati toliko zákonitost nař. rozhodnutí, a nepřísluší mu proto posuzovati, je-li nějaké správní opatření v zákonných mezích učiněné účelné čili nic. — —
Druhá námitka nese se k tomu, že — i když se úřadu zásadně přizná právo naříditi st-lům úpravu kanalisace v jejich domě, byl by příkaz takový přípustný teprve, když by se předem zjistilo, že shledané závady vyžadují nutně okamžitého odstranění, a vytýká, že úřad opomenul zjistiti, zda závady ještě trvají, resp. zda nebyly dodatečně odstraněny desinfekčními opatřeními, jež st-lé dle tvrzení jich rekursu na II. stolici provedli. Ani tato námitka — která vytýká nař. rozhodnutí v podstatě neúplnou skutkovou podstatu — není důvodná.
Cit. již § 80 stav. ř. nestanoví totiž povinnost majitelů domů k úpravě kanalisace jenom za té podmínky, že by domovní kanalisace vykazovala nějaké závady, nýbrž normuje povinnost tu bezpodmínečně a váže ji toliko předpokladem — v daném případě nesporně splněným —, že v té které ulici obec provedla již kanalisaci dle soustavy splachovací. Je tedy pro příkaz st-lům daný a nař. rozhodnutím potvrzený okolnost, zda domovní kanalisace v jich domě je závadná čili nic, irelevantní. Nelze tedy považovati za podstatnou vadu řízení, jest-li úřad k rekursním ná- mitkám strany nezjišťoval, zda shledané závady byly — jak strana tvrdila — již odstraněny.

Citace:

č. 4111. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 782-784.