NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2962.

Živnostenské právo. — Administrativní řízení: *Byl-li stavitel odsouzen pro neoprávněné provádění pouze tesařských prací, a vzešla-li v řízení správním pochybnost o tom, zda k nim snad není oprávněn na základě své koncese, nemůže zemský politický úřad rozhodnouti o trestním nálezu, nebylo-li prve provedeno řízení podle § 36, odst. 2. živn. řádu.
(Nález ze dne 6. prosince 1923 č. 20 933.)
Věc: Karel P. v L. proti zemské správě politické v Praze o přestupek neoprávněného provádění prací tesařských.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podáním z 24. listopadu 1920 oznámilo společenstvo mistrů zednických a tesařských v N., že tesař Karel M. provádí pod st-lem, stavitelem v D. práce čistě tesařské. Při výslechu odvolával se st-l na ustanovení § 2 zák. z 26. prosince 1893 č. 193 ř. z. a tvrdil, že tu nejde o práce čistě tesařské, ježto zaměstnává při nich též jednoho zedníka. Zmíněné společenstvo ve vyjádření z 23. prosince 1920 zastávalo názor, že práce čistě tesařské, to jest ty, které nejsou nutny k provedení pozemních a jiných příbuzných staveb spojením prací různých stavebních živností, jsou vyhrazeny mistrům tesařským.
Obchodní a živnostenská komora v Ch. v dobrém zdání na dožádání osp-é uvedla, že oprávnění stavitelů jest vymezeno v § 2 zák. z 26. prosince 1893 č. 193 ř. z. Dle přesného znění tohoto § přísluší staviteli v místech nevyňatých oprávnění prováděti práce tesařské jen ve spojení s prováděním jeho vlastních prací, nikoli však na objektech již zhotovených. Předpokladem jest tedy provádění stavby stavitelem. Kde nejde o dosažení účelu, aby staviteli bylo umožněno úplné zhotovení stavby jím samým, nemůže mu příslušeti ani provedení pouhých prací tesařských. Samostatně, t. j. bez spojení se stavbou nesmí prováděti práce tesařské stavitel, nýbrž jen mistři tesařští.
Při výslechu opětném doznal st-l, že skutečně provedl práce výhradně tesařské, tak ku příkladu ve V. celý dřevěný most, vytýkal však, že k tomu jest oprávněn podle ustanovení § 15, posl. odst. zák. z 26. prosince 1893.
Obch. a živn. komora v Ch. v dobrém zdání z 30. srpna 1921 setrvala na svém dříve uvedeném stanovisku a dodala, že stavbu dřevěného mostu jako takového jest považovati za práci čistě tesařskou.
St-l byv opětně slyšen, odvolal se opět na § 2 cit. zák. a na živnostenský řád z r. 1883, dle kterého zákonného ustanovení jest oprávněn k provádění prací tesařských.
Na tomto podkladě osp v Žatci odsoudila st-le pro přestupek § 4 zák. z 27. prosince 1893 č. 195 ř. z., jehož se dopustil tím, že v D., T., V. a D. prováděl čistě tesařské práce, podle § 132 lit. a) živn. řádu k pokutě 100 Kč, po případě 10 dnům vězení.
Odvolání, v němž st-l uplatňoval, že k provádění prací, o které tu jde, jest oprávněn, zsp nevyhověla, ježto skutková podstata přestupku jest prokázána, současně však pozměnila nař. nález potud, že šlo o přestupek § 2 zákona z 26. prosince 1893 č. 193 ř. z., nikoli o přestupek § 4 nař. z 27. prosince 1893 č. 195 ř. z.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Ve své stížnosti dovozuje Karel P. obšírně, že jest na základě stavitelské koncese, která mu byla udělena v r. 1881, oprávněn prováděti též samostatné tesařské práce; stanovisko toto, které st-l konsekventně již v řízení správním zastupoval, potírá žal. úřad ve svém odvodním spise vývody, jimiž se snaží dovoditi, že oprávnění takové st-li na základě jeho koncese nepřísluší.
Z toho je patrno, že zodpovědění otázky, dopustil-li se st-l přestupku, jenž mu je za vinu kladen, v podstatě závisí na rozřešení otázky, má-li st-l skutečně, jak tvrdí, na základě svého živnostenského oprávnění právo, prováděti práce, o něž tu jde. Jinými slovy: jde předem o posouzení rozsahu živnostenského oprávnění st-lova. § 36 živn. řádu stanoví, že je-li pochybnost o rozsahu živnostenského oprávnění, rozhoduje o tom zemský politický úřad po vyslechnutí obchodní a živnostenské komory, jíž náleží slyšeti společenstvo a — je-li tu — též odborný svaz živnostenstev. Z rozhodnutí jest dle § 146 živn. ř. přípustno odvolání k min. obch.
Stanoví-li takto živn. řád pro řešení zmíněné otázky zvláštní řízení, jest zřejmo, že toto musí být zachováno vždy, když podobná otázka vzejde, a že nelze je obejíti tím, že se použije proti straně trestních ustanovení živn. řádu. Neboť tímto způsobem by strana zbavena byla práv, jež jí zák. zaručuje, zejména vzhledem k § 148 živn. ř. i práva vyvolati rozhodnutí min. obch. o sporné otázce.
Že v daném případě předpoklad § 36 živn. ř. byl dán, že tu totiž skutečně byly pochybnosti o rozsahu oprávnění st-lova, vysvítá zcela jasně z toho, že i úřad sám opětovně se dožadoval společenstva a obchodní a živnostenské komory o dobré zdání o tom, zda Karel P. je k provádění tesařských prací o sobě oprávněn čili nic.
Když tedy žal. úřad potvrdil s konečnou platností trestní nález, vydaný osp-ou, nepřihlížeje při tom k normě § 36 živn. řádu, podle které měla býti řešena ve zvláštním řízení otázka, jádro sporu tvořící, zda st-l má na základě své stavitelské koncese právo k provádění pouze tesařských prací, vycházel z mylného právního názoru, že pro obor živnostenského řízení trestního norma ta neplatí, a dopustil se tím nezákonnosti, pro kterou bylo jeho rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 2962. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1152-1154.