Č. 8307.

Učitelstvo (Slovensko): Podmínkou nároku na drahotní výpomoc podle vl. nař. č. 380/22 jest složení nostrifikační zkoušky podle zák. č. 276/20 do doby, kdy se o přiznání drah. výpomoci rozhoduje; dodatečné složení zkoušky do lhůty stanovené zákonem č. 276/20 nestačí.
(Nález ze dne 17. prosince 1929 č. 22845.)
Věc: Jan W. v Ž. proti ministerstvu školství a národní osvěty (referátu v Bratislavě) o mimořádnou drahotní výpomoc. Výrok: Nař. rozhodnutí z 25. června 1927 se zrušuje pro nezákonnost. V ostatním se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Na základě návrhu školního inspektorátu v Ž. sdělil referát min. škol. v Bratislavě výnosem z 18. května 1923 jmenovanému školskému inspektorátu, že st-lce nemůže býti povolena ode dne 1. ledna 1923 mimořádná výpomoc drahotní, poněvadž st-lka — která podle zprávy dosud nemá zkoušky nostrifikační a jejíž účinkování jest méně uspokojivé — nevyhovuje podmínkám, stanoveným v § 2 vl. nař. č. 380/22. — Že by tento výměr byl tehdy býval st-lce intimován, o tom není ve spisech výkazu.
Na žádost st-lky z 3. července 1923, v níž tato dovozovala, že pro chorobu dotud nemohla vykonati nostrifikační zkoušku, a v níž se domáhala dodatné výplaty zmíněných požitků, týž referát výnosem z 19. října 1923 řečenému školskému inspektorátu oznámil, že, poněvadž Jana W. kvalifikována byla známkou »méně uspokojivá« a dotud nevykonala t. zv. zkoušky nostrifikační, nemůže pozměniti výnos z 18. května 1923. — Není ve spisech výkazu, že by byl st-lce tento výnos býval tehdy intimován.
Když st-lka vykonala dne 27. listopadu 1923 zkoušku nostrifikační a školský inspektorát označil její působení za uspokojivé, byla jí jmenovaným referátem mimořádná výpomoc drahotní ode dne 1. ledna 1924 povolena. — Dne 12. května 1926 zažádala st-lka, aby jí byla vyplacena mimořádná výpomoc drahotní po rozumu vl. nař. č. 225/20 na dobu ode dne 1. ledna do dne 31. října 1923.
Referát min. škol. v Bratislavě výnosem z 25. června 1927 vyslovil, že není možno vyhověti st-lčině žádosti, ježto není důvodu, pravoplatné opatření z 18. května 1923 resp. výnos z 19. října 1923 znova bráti v meritorní úvahu stran mimořádné výpomoci na dobu ode dne 1. ledna do dne 31. října 1923. Tento výnos byl st-lce dodán dne 24. října 1927. — — — —
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami: — — — — —
Podle § 2 lit. c) vl. nař. č. 380/22, resp. § 1 vl. nař. č. 88/23, mají nárok na drah. výpomoc toliko aktivně sloužící učitelé škol obecných a občanských na Slov., vydržovaných obcemi nebo náboženskými společnostmi, kteří nabyli diplomu na maďarských ústavech učitelských nebo maďarském pedagogiu přede dnem 31. prosince 1918, vykonali-li již zkoušku způsobilosti podle § 3 zák. č. 276/20. Učitelům, kteří této zkoušky dosud nevykonali, může se drahotní výpomoc povoliti toliko výjimkou, prokáže-li se, že zkoušku nemohli vykonati, aniž toho zavinili.
Z toho je zřejmo, že nař. č. 380/22 výslovně stanovilo za podmínku nároku na onu drahotní výpomoc, aby příslušná osoba učitelská v době, kdy se rozhoduje o přiznání výpomoci, měla již vykonánu zkoušku vytčenou v § 3 zák. č. 276/20, třebas podle § 3 v souvislosti s §em 1 posléze cit. zákona pro definitivní ustanovení na školách obecných anebo měšťanských na Slov. postačuje vykonání uvedené zkoušky do dne 31. prosince 1923. Proto je stížnost bezdůvodnou, pokud — nebrojíc proti názoru, že zásadní podmínkou st-lčina nároku bylo vykonání zmíněné zkoušky nostrifikační — namítá, že st-lka dostála vytčené časové podmínce § 2 lit. c) nař. č. 380/22 tím, že vykonala zkoušku dodatně do dne 31. prosince 1923, jak požaduje zákon č. 276/20, arciť jakožto předpoklad, zakládající zcela odlišný účinek právní.
Vzhledem k znění druhé věty odstavce c) § 2 vl. nař. č. 380/22 nemohl dále nss dáti za pravdu námitce stížnosti, že st-lka bez svého zavinění, prý pro vážnou chorobu, nemohla vykonati zkoušku dříve, než ji vykonala, neboť namítaná okolnost by mohla býti toliko výjimkou, pro kterouž by mohl úřad, kdyby se proto rozhodl podle své volné úvahy, povoliti drahotní výpomoc, a nemůže býti tudíž st-lka dotčena ve svém subj. právu, neučinil-li tak
Zamítavý výrok úřadu tedy je v souhlasu se zákonem, již vzhledem k ustanovení odstavce c) § 2 vl. nař. č. 380/22. Proto nezáleží již na tom, zdali jest in concreto po právu další samostatný důvod zamítací, že st-lčino působení nebylo postačitelně kvalifikováno, i nebylo po té stránce třeba uvažovati o námitkách stížnosti, směřujících proti tomuto předpokladu úřadu.

Citace:

č. 8307. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 541-543.