NPD documents search: Váž. tr., 4 (1922)

Čís. 10408.

Společnosti s r. o. (zákon ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák.). Druhá řádná valná hromada společnosti s r. o. po zmaření prvé valné hromady musí býti svolána zvláštní vyhláškou. Nesmí býti svolána současně s prvou valnou hromadou pro případ, že by prvá valná hromada nebyla způsobilá se usnášeti. Nebyla-li druhá valná hromada svolána předepsaným způsobem, nestačí o sobě přítomnost společníků, nýbrž jest třeba jakýmkoliv způsobem projeveného souhlasu všech přítomných, že souhlasí s usnášením ve valné hromadě řádně nesvolané a co do účelu řádně neohlášené.
(Rozh. ze dne 22. prosince 1930, R I 914/30.)
Rejstříkový soud zamítl pro tentokráte opověď výmazu jednatele společnosti s r. o. Karla V-a a zápisu jednatele Karla P-a. Důvody: Žadatelé navrhují zápisy na základě listinného osvědčení o valné hromadě společnosti ze dne 24. března 1930. Do této valné hromady svolané na 9. hod. dopol. dostavil se společník a jednatel Karel V. osobně, za nedostavivšího se druhého společníka Rudolfa S-a dostavil se v uvedenou hodinu jeho právní zástupce JUDr. Viktor S. Valná hromada zahájená v 9 hod. se nekonala, ježto nebyl zastoupen dle stanov potřebný kapitál společnosti k usnášení způsobilý, neboť JUDr. Viktor S. nepředložil plnou moc za společníka Rudolfa S-a a nebylo jinak potřebného zastoupení 60% kmenového kapitálu. Téhož dne o 10. hod. při zahájení valné hromady byli oba řečení společníci přítomni a zahájil tuto valnou hromadu společník a jednatel Karel V. jako předsedající s tím, že kapitál společnosti jest nyní podle stanov zastoupen, že však valná hromada nebyla řádně svolána, ježto návrhy uvedené v pozvání k valné hromadě jako její pořad nebyly předloženy, dále, že návrh, který jest v pozvání uveden jako jeho vlastní, vůbec nepodal. V. prohlásil znovu valnou hromadu za nezpůsobilou a ji skončil. Proti skončení valné hromady se ohradil druhý společník Rudolf S. a bylo pak ve schůzi k jeho návrhu dále konané usneseno výmaz Karla V-a z rejstříku a zápis nového jednatele Karla P-a. Za tohoto stavu věci nebyla ani prvá schůze jako valná hromada, ani druhá valná hromada o hodinu později zahájená k usnášení právoplatnému z formálních důvodů způsobilou. Pokud se týče prvé valné hromady, byla sice formálně řádně svolána, neboť jednatelé, třebaže s výjimkou jednatele V-a, postarali se o pořad valné hromady a také o řádné vyrozumění společníků se sdělením pořadu valné hromady. Než pro konání této valné hromady nepřítomností společníka S-a, pokud se týče nepředložením plné moci za něho nebylo docíleno 60%, kmenového kapitálu, potřebného podle stanov k usnášení se. Schůze po 10. hod. počatá nebyla schopná k usnášení, protože nová valná hromada, ano nebylo při první docíleno 60%ního zastoupení kapitálu, by se v ní mohlo jednati při zastoupení 60% kapitálu, měla býti po prvé schůzi zvláště novým pozváním svolána, což se v projednávaném případě nestalo; to plyne ze změněných dne 20. prosince 1917 stanov čl. 9, jenž zní: »Jestliže řádně svolaná valná hro- mada není způsobilou se usnášeti, budiž poukazem na tuto okolnost svolána valná hromada, kteráž jest obmezena na jednání o předmětech první valné hromady a jest způsobilou usnášeli se bez ohledu na výši zastoupeného kmenového kapitálu.« Ježto valná hromada ustanovená na 10 hod. nebyla řádně podle stanov svolána, nejsou její usnesení, zejména také vyloučení jednatele a zvolení nového jednatele právoplatná a bylo proto žádost zamítnouti. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil rejstříkovému soudu, by se, vyčkaje pravomoci, znovu usnesl o opovědi změn při firmě. Důvody: Správný jest názor prvého soudu, že podle článku 9 společenské smlouvy druhá valná hromada může býti svolána po zmaření prvé valné hromady zvláštní vyhláškou a že nesmí býti svolána současně s prvou valnou hromadou pro případ, že by prvá valná hromada nebyla způsobilá k usnášení. To odpovídá také ustanovení § 38 (7) zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák., který nezná současné svolání prvé a druhé valné hromady. Leč v projednávaném případě toto vše nepadá na váhu, neboť ze zápisu o valné hromadě ze dne 24. března 1930 vyplývá, že Karel V. konstatoval při druhé valné hromadě konané v 10 hod. 7 minut, že jsou přítomni oba společníci a kapitál společnosti že jest plně zastoupen. Tím se stala tato valná hromada podle § 38 (4) cit. zák. a podle článku 11 společenské smlouvy způsobilou k usnášení, poněvadž všichni společníci byli přítomní a celý kmenový kapitál byl zastoupen. Mohla se tudíž tato valná hromada platně usnášeti. Za tohoto stavu věci není odůvodněno zamítnutí opovědí změn při firmě.
Nejvyšší soud změnil k dovolacímu rekursu Karla V-a napadené usnesení v ten smysl, že obnovil usnesení soudu prvé stolice.
Důvody:
Dovolací stížnosti nelze upříti oprávnění. Rekursní soud sdílí sice vším právem názor soudu prvé stolice, že podle § 38 (7) zákona čís. 58/06 a podle čl. 9 společenské smlouvy musí druhá valná hromada po zmaření prvé valné hromady býti svolána zvláštní vyhláškou a že nesmí býti svolána současně s prvou valnou hromadou pro případ, že by prvá valná hromada nebyla způsobilá k usnášení. Přes to považuje druhou valnou hromadu konanou dne 24. března 1930 v 10 hod. 7 min. podle § 38 (4) uv. zák. za způsobilou k usnášení, poněvadž všichni společníci byli přítomni. Tomuto právnímu názoru nelze však přisvědčiti, neboť ve smyslu uvedeného zákonného předpisu nestačí o sobě přítomnost společníků, nýbrž je potřebí jakýmkoliv způsobem projeveného souhlasu všech přítomných, že souhlasí s usnášením ve valné hromadě řádně nesvolané a co do účelu řádně neohlášené, poněvadž jen tímto souhlasem uznávají platnost usnesení, jež se mají státi, a vzdávají se práva jim odporovati (srov. Antonín Bílý, společnost s r. o. str. 168 a Hachenburg, Kommentar zum Gesetze betreffend die Gesellschaft mit beschränkter Haftung § 51 Anm. 10). Tento souhlas však nelze předpokládati v tomto případě, ano vyplývá z notářského spisu pořízeného o této valné hromadě, že se stěžovatel ohradil proti konání valné hromady, prohlásil ji za skončenou a odešel.

Citace:

Čís. 10408. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 875-876.