NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6488.

Školství. — Administrativní řízení: * I. Příkaz daný rodičům dítěte školou povinného a domácně vychovaného podle § 205 řádu škol. a vyuč. z r. 1905 na odstranění nepřístojností v domácím vyučování dítěte, je rozhodnutím právní moci schopným. — II. * Nesprávné označení nař. rozhodnutí datem a číslem jednacím v instančním opravném prostředku, neopravňuje úřad k odmítnutí opravného prostředku, je-li z jeho obsahu dostatečně patrno, které konkrétní rozhodnutí jest stranou v odpor bráno. — III. * Příkaz školního úřadu, aby dítě doma vyučované bylo dáno do školy veřejné nebo soukromé s právem veřejnosti (§ 205, odst. II. řádu školního a vyučovacího), daný z důvodu, že příkazy udělené na odstranění nepřístojností při domácím vyučování se ukázaly marnými, je podmíněn náležitým zjištěním této skutečnosti. — IV. * Je-li třeba zjištění přezkoušením dítěte, musí se státi na některé k tomu ustanovené škole obecné.
(Nález ze dne 20. dubna 1927 č. 3932.)
Věc: Jakub P. a spol. v H. proti ministerstvu školství a nár. osvěty stran soukromého vyučování.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-lé oznámili podáními z let 1920 až 1923, že jejich děti jsou vyučovány domácně a zažádali, aby děti ty byly zproštěny návštěvy veř. školy. Výměry ošr-y v Hlučíně z let 1921—1923 bylo žádosti za osvobození dětí od návštěvy školy za účelem převedení do vyučování soukr. podle § 23 říš. zákona škol. a § 204 řádu škol. a vyuč. vyhověno, při čemž byli st-lé upozorněni, že vyučování smí býti udíleno jen ve vlastní domácnosti a že musí plně zachovávati všechna ustanonovení § 203 řádu škol. Výměry z dubna a května 1923 bylo st-lům sděleno, že ošr zjistila, že jejich děti vyučované doma nevykazují vědomostí odpovídajících platným učebným osnovám a byli proto st-lé po- dle § 23 říš. zák. škol. a § 205 řádu škol. a vyuč. vyzváni, aby ihned potřebné zařídili, aby nedostatky byly odstraněny. Ve většině případů bylo st-lům také uloženo zakoupiti dětem učebnice schválené pro školy v republice čsl., poněvadž není přípustno užívati učebnic pruských. Dalšími výměry z 23. srpna 1923 bylo vysloveno, že opětovnou zkouškou bylo shledáno, že st-lé neuposlechli nařízení prve uvedeného, aby totiž odstranili nedostatky zjištěné při domácím vyučování svých dětí; proto bylo podle § 205 řádu škol. a vyuč. a § 23 říš. zák. škol. další soukromé vyučování dětí st-lů zakázáno a bylo st-lům nařízeno, aby děti v příštím školním roce posílali do škol veřejných nebo do školy soukromé s právem veřejnosti; konečně bylo vysloveno, že kdyby st-lé tohoto nařízení nedbali, bude proti nim zakročeno, jako kdyby děti vůbec do školy neposílali.
Z těchto rozhodnutí podali st-lé odvolání ke splnomocněnému komisaři pro Ratibořsko, která byla souhlasnými rozhodnutími tohoto funkcionáře z dubna 1924 zamítnuta, poněvadž ošr, která jest dle ustanovení § 205 řádu škol. a vyuč. úřadem příslušným jak k povolení domácího vyučování, tak i k dohledu na ně a k odnětí povolení již daného, výslovně a včas na podmínky zákonem předepsané upozornila, výsledky domácího vyučování způsobem zcela přiměřeným prozkoumala a tudíž uznala v rámci oprávnění jí v odst. II. § 205 řádu škol. a vyuč. daného, když odvolala povolení domácího vyučování před tím udělené. Odvolání toto, případně zákaz dalšího soukr. vyučování bylo vysloveno včas, takže dětem nemohla vzniknouti nijaká ztráta času tímto zákazem pro školní rok 1923—1924 v případě jeho uposlechnutí. Proti těmto rozhodnutím podali st-lé souhlasně znějící rekursy, při čemž však st-lé Antonín H., Josef F., Alvína M., Jan G., Jan P. a Max L. jako předmět odvolání uvedli nikoliv výměr vydaný vůči nim, nýbrž výměr téhož znění, vydaný vůči st-li Maxmiliánu S.
Nař. rozhodnutími byly rekursy těchto šesti st-lů zamítnuty pro nedostatek legitimace, poněvadž v odpor vzatý výnos se nedotýká nikterak právních zájmů st-lů. Rekursy ostatních st-lů pak byly nař. rozhodnutími zamítnuty z důvodů rozhodnutí II. stolice, při čemž podotknuto, že st-lům nepřísluší právní nárok žádati, aby jejich dítky byly přezkoušeny na veř. škole, poněvadž přezkoušení toto závisí dle § 205, odst. 1 řádu škol. vyuč. zcela od volné úvahy okr. úřadu škol.
O stížnosti uvážil nss takto:
I. Nař. rozhodnutími — — — byly rekursy šesti st-lů do rozhodnutí splnomocn. komisaře pro Rat. zamítnuty pro nedostatek legitimace, poněvadž v odpor vzatý výnos se nikterak nedotýká právních zájmů st-lů. Stížnost proti tomu namítá, že postup úřadu jest nezákonný, poněvadž šlo zřejmě jenom o nesprávné uvedení čísla rozhodnutí II. stolice, jež bylo rekursy vzato v odpor, což se stalo nedopatřením, kteréžto nedopatření musil úřad ze spisů poznati. Nss dal v tom stížnosti za pravdu. Je sice pravda, že v rekursech zmíněných šesti st-lů bylo jako předmět rekursu označeno rozhodnutí splnomocn. komisaře pro R. z 22. dubna 1924 č. 5/112, jež se netýkalo jmenovaných šesti st-lů, nýbrž jen případu st-le Maxe S. Ježto však šlo o řadu současně projednávaných rekursu zcela stejného znění proti řadě rozhodnutí splnom. komisaře pro Rat., která rovněž až na jména rekurentů a čísla rozhodnutí byla zcela souhlasná, a ježto se podle obsahu rekursu každý z rekurentů bránil proti opatření týkajícímu se jeho dítěte (dětí), mohl žal. úřad poznati, oč jmenovaným šesti rekurentům v jejich rekursu šlo a že uvedení nesprávného data a čísla rozhodnutí druhoinstančního spočívá na pouhém nedopatření nebo omylu. Byl-li však smysl a cíl rekursu jednotlivých rekurentů jasný, nemohlo pouhé nesprávné označení data naříkaného rozhodnutí odůvodniti domněnku, že jednotlivý rekurent chce svým opravným prostředkem napadnouti nikoliv rozhodnutí proti němu vydané, nýbrž rozhodnutí téže stolice vydané v podobné věci se stejným zněním proti osobě jiné.
Nss zastává svojí konstantní judikaturou stanovisko, že — hledíc k zásadě oficiosnosti řízení správního a k zásadě bezforemnosti opravných prostředků v tomto řízení — pouze formelní poklesky rekursu, jako zejména co do podpisu rekurenta, neopravňují úřady rekursní k tomu, aby prostě bez dalšího šetření odpíraly rozhodování o rekursech takových a zbavily tím pro formální poklesek podřadného významu stranu jejího práva na instanční přezkoumání naříkaného aktu úředního a že, má-li úřad v podobných případech důvodné pochybnosti, jest po- vinen vhodným šetřením pochybnosti tyto vysvětliti. V tom směru stačí poukázati na zdejší nál. Boh. 2995/23, 4857/25 a 4294/25 adm. Co jest v těchto nálezech uvedeno o podpisu rekurenta na rekursu, platí v podstatě též o uvedení dat rozhodnutí nižší stolice, které je rekursem bráno v odpor, a to tím spíše, když označení data a čísla v odpor vzatého rozhodnutí nelze vůbec považovati za nezbytný požadavek tam, kde naříkané rozhodnutí je již podle obsahu dostatečně označeno.
Nebyl tudíž žal. úřad oprávněn rekursy jmenovaných šesti st-lů zamítnouti jedině z důvodu nesprávné citace rozhodnutí II. stolice, jež těmito rekursy bylo bráno v odpor. Proto bylo shora uvedených šest nař. rozhodnutí zrušiti pro nezákonnost a bude věcí žal. úřadu, aby se rekursy jmenovaných šesti rekurentů podle své povinnosti zabýval.
II. Rekursy ostatních 14 st-lů byly dalšími nař. rozhodnutími zamítnuty z důvodů rozhodnutí II. stolice, při čemž žal. úřad podotkl, že st- lům nepřísluší právní nárok na to, aby jejich dítky byly přezkoušeny na škole veřejné, poněvadž přezkoušení toto závisí dle § 205, odst. I. řádu škol. a vyuč. zcela na volné úvaze okr. úřadu škol
Stížnost namítá nezákonnost tohoto rozhodnutí, a to v podstatě proto, že rodiče jsou oprávněni svoje děti dáti vyučovati domácně, aniž k tomu potřebují úředního povolení, a že vliv příslušející v příčině domácího vyučování okr. úřadu škol. jest předpisem § 205 řádu škol. omezen zejména v tom směru, že úřad jest sice oprávněn dohlížeti k domácímu vyučování a přesvědčiti se čas od času přiměřeným způsobem o vědomostech dětí, a kdyby vznikly pochybnosti, dáti děti přezkoušeti na některé k tomu ustanovené škole obecné, že rodiče jsou sice povinni vyhověti nařízením okr. škol. úřadu, že však úřad tento může nařízení, aby dítě bylo dáno do obecné školy veřejné nebo do školy soukromé s právem veřejnosti, dáti rodičům jen tehdy, když buďto rodiče se zdráhají uposlechnouti příkazů daných na odstranění nepřístojností anebo když příkazy tyto se osvědčí marnými.
O těchto výtkách stížnosti uvažoval nss následovně:
Podle § 20 zák. ze 14. května 1869 č. 62 ř. z. »nemohou rodiče neb jejich zástupci nechati svých dítek ... bez vyučování na školách obecných předepsaného.« Podle §u 23 téhož zákona ve znění podle zák. z 2. května 1883 č. 53 ř. z. jsou však »povinnosti k chození do školy veřejné zproštěny na čas nebo trvale děti, které chodí do školy vyšší. .; pak děti stížené neduhem duševním nebo takovým neduhem tělesným, jenž vadí účelu vyučovacímu aneb návštěvě školy, konečně takové, jež jsou vyučovány doma anebo v ústavu soukromém.«
Zákon uvádí tedy vedle sebe tři důvody osvobozovací jako stejnocenné, a to: návštěvu školy vyšší, neduh určitého druhu, vyučování domácí nebo soukromé. Osvobození od návštěvy školy nastane ze zákona samého, jakmile jeden z uvedených tří důvodů osvobozovacích jest dán, aniž jest k tomu třeba zvláštního výroku úředního.
Že tomu tak jest i v příčině osvobozovacího důvodu uvedeného na místě třetím (vyučování domácí nebo soukromé), plyne zejména ze znění dalších dvou odstavců téhož § 23, které stanoví toto: »Ve případě posledně řečeném (je-li dítě vyučováno doma nebo v ústavě soukromém) »jsou rodiče neb jejich zástupci odpovědni, že se dětem dostane předepsaného vyučování obecné školy, a to měrou dostatečnou.« — »Je-li o tom pochybnost, tedy okr. dozorstvo školní jest zavázáno, aby se přiměřeným způsobem přesvědčilo, je-li pochybnost tato podstatná čili nic. Příkazům v té věci vydaným rodiče neb jejich zástupcové povinni jsou se podrobiti.«
Zákon ponechává tudíž rodičům a jejich zástupcům úplně na vůli, aby zprostili své děti povinné návštěvy školy veřejné tím, že dají je vyučovati domácně, při čemž jim ovšem jest uložena povinnost vymezená v III. odstavci § 23. Mají tedy rodiče dětí právo na to, aby svoje děti dávali vyučovati soukromě.
Povinnosti a práva úřadů školních — zejména úřadu okresního — v příčině domácího vyučování stanoveny jsou v odstavci IV. § 23, jak shora byl uveden. Omezují se tedy podle zák. o školách nár. z roku 1869 a 1883 na to, že úřad, je-li pochybnost o řádném vyučování dětí, má se přiměřeným způsobem o věci přesvědčiti a podle výsledků pátrání rodičům příkazy uděliti.
Tento stav práva nebyl pozdějším zákonodárstvím změněn, naopak toliko co do podrobností blíže proveden. Tak zejména slez. zem. zák. o zřizování škol ze 6. listopadu 1901 č. 41 z. z. stanovil v § 20, že »děti, které pro tělesnou nebo duševní vadu veř. školu navštěvovati nemohou, anebo kterým buď doma, buď v ústavě soukromém se dostává vyučování aneb které již jsou na vyšší škole«, jest pojmouti do zvláštního výkazu, který jest předložiti okr. úřadu škol. Podle dalšího § 21 téhož zák. jest okr. úřad škol. oprávněn požadovati další doklady a průkazy o okolnostech, jimiž zprošťují se děti v § 20 zmíněné od návštěvy školy veřejné. — I tu uznává tedy zákon vedle sebe tři stejnocenné důvody osvobozující od návštěvy veř. školy, právě tak, jak stanoveny jsou již v § 23 říš. zák.
Na tomto stavu práva nebylo v podstatě nic změněno ani zákonodárstvím popře vratovým. Naopak byly shora uvedené předpisy zákona vl. nařízením ze 4. května 1920 č. 321 Sb. počínaje 1. května 1920 rozšířeny též na území hlučínské.
Konečně i řád škol. a vyučovací, který by ovšem jakožto pouhé nařízení ani nemohl měniti stav ze zákona se podávající, jest ve shodě se zásadami právě uvedenými, kteréž provádí, ustanovuje v §§ 204 a 205 takto: § 204: »Rodiče neb jejich zástupci jsou oprávněni«, své dítky ve věku školou povinném dáti vyučovati doma a žádati z toho důvodu, aby dítky byly osvobozeny od návštěvy veřejné školy obecné. Rodiče nebo jejich zástupci jsou však zavázáni o to pečovati, aby dětem se dostalo dostatečným způsobem alespoň vyučování předepsaného pro jejich povinnou školu (obecnou nebo měšťanskou školu). Jinak není ani výběr domácích učitelů, vychovatelů, hofmistrů, ani způsob udílení domácího vyučování nižádnému omezení podroben.«
§ 205: »Okr. úřad školní dohledá k domácímu vyučování dítek školou povinných. Úřad tento jest zavázán chovati v přehledu dítky doma vyučované, jest oprávněn čas od času přiměřeným způsobem přesvědčiti se o jejich vědomostech, a vznikly-li by pochybnosti, dáti děti přezkoušeti na některé k tomu ustanovené škole obecné. — Rodiče neb jejich zástupci jsou povinni, vyhověti nařízením okr. úřadu škol. Kdyby se zdráhali uposlechnouti příkazu daného na odstranění nepřístojností, nebo kdyby se tyto příkazy ukázaly marnými, jest okr. úřad škol. oprávněn naříditi, aby dítě bylo dáno do obecné školy veř. neb soukr. s právem veřejnosti. Zanedbává-li se hrubě vyučování neb výchova, budiž naproti rodičům neb jejich zástupcům o pomoc dožádán opatrovnický soud podle IV. hlavy škol. a vyuč. řádu.«
Z uvedených předpisů tedy především vyplývá, že rodiče dítěte, povinného návštěvou veř. školy národní, mohou svoje dítě — jak již shora tylo uvedeno — dáti vyučovati soukromě, aniž k tomu potřebují povolení úřadu školního (srovnej též nál. Boh. 3857/24 adm.). Je-li však právem rodičů, aby svoje dítě dali vyučovati soukromě, — kteréžto právo v daných případech ostatně bylo uznáno též výslovným »povolením« ošr-y v Hlučíně — pak ovšem mohou rodiče práva tohoto býti zbaveni a může jim býti uloženo, aby děti svoje dali do škol veřejných, jenom způsobem v zákoně stanoveným.
Žal. úřad má za to, že v daném případě úřad školní mohl použíti oprávnění, které mu dává právě citovaný § 205, odst. 2 věta druhá řádu škol. a vyuč., poněvadž »ošr upozornila st-le včas na podmínky zákonem předepsané, poněvadž dále výsledky domácího vyučování způsobem zcela přiměřeným prozkoumala a poněvadž konečně st-lé nemají nároku žádati, aby jejich dítky byly přezkoušeny na škole veřejné«.
Podle svrchu uvedeného znění § 205, odst. 2 řádu škol. jest okr. škol. úřad oprávněn naříditi, aby dítě bylo dáno do obecné školy veř. anebo do školy soukr. s právem veřejnosti, je-li splněn byť i jen jeden z obou předpokladů v téže větě uvedených, totiž a) buďto když rodiče se zdráhají uposlechnouti příkazů daných na odstranění nepřístojnosti, aneb b) když tyto příkazy objeví se marnými.
Nutno tedy zkoumati, zda v daném případě aspoň jeden z těchto předpokladů jest splněn. Z obsahu spisů správních podává se v té příčině toto:
St-lům bylo již výměry okr. škol. úřadu v Hlučíně z dubna, resp. května 1923 sděleno, »že ošr zjistila, že jejich děti vyučované doma nevykazují vědomostí odpovídajících platným učebným osnovám a byli proto st-lé podle § 23 říš. zák. škol. a § 205 řádu škol. a vyuč. vyzváni, aby hned potřebné zařídili, aby nedostatky byly odstraněny«. Těmito výměry byla tedy st-lům dána »nařízení« ve smyslu § 205, odst. 2, věty prvé řádu škol. a vyuč.
Výměry tyto jsou podle svého obsahu způsobilé zasáhnouti do právní sféry st-lů, mají tedy povahu »rozhodnutí«, jež vydána byla úřadem kompetentním a jejichž obsah je dostatečně určitý. Byla proto rozhodnutí ve výměrech těchto obsažená schopna právní moci. Výměry nebyly však st-li v zákonné lhůtě vzaty v odpor rekursem k nadřízenému úřadu (splnomoeněnému komisaři, viz § 12, odst. 2 vlád. nař. ze 4 května 1919 č. 321 Sb., resp. § 24, odst. 5 zák. o dozoru ke školám z 28. února 1870 č. 18 z. z. slez. a § 30 zák. o zřizování škol ze 6. listopadu 1901 č. 41 z. z. slez.). Nabyla tedy rozhodnutí v nich obsažená právní moci. Za tohoto stavu procesního nemohou st-lé teprve v nynější své stížnosti již s úspěchem brojiti ani proti způsobu vydání ani proti obsahu oněch rozhodnutí, zejména nemohou s úspěchem namítati, že nebyla dostatečně jasná a že přezkoušení dětí, které bylo základem rozhodnutí těchto, nebylo provedeno na škole k tomu určené a že tedy nevyhovovalo předpisům § 205, odst. 1 a 2 cit. škol. řádu.
Jinak má se věc, pokud jde o rozhodnutí nyní přímo naříkaná. Rozhodnutí tato byla by zajisté ve shodě se zákonem, kdyby bylo zjištěno, že rodiče zdráhali se pravoplatných příkazů právě zmíněných uposlechnouti anebo že příkazy ony ukázaly se marnými. Nař. rozhodnutí vycházejí patrně z předpokladu, že obě tyto podmínky splněny jsou; žal. úřad výslovně uvádí, že st-lé nemají práva žádati, aby jejich dítky byly za účelem zjištění výsledků příkazů rodičům daných přezkoušeny na škole veřejné.
Je ovšem pravda, že § 205, odst. 2. škol. a vyuč. řádu nestanoví v této spojitosti, jakým způsobem si má úřad opatřiti přesvědčení o tom, zda rodiče se zdráhají uposlechnouti daných příkazů a zda ony příkazy se ukázaly marnými. Leč z toho nelze vyvozovati, že okr. úřadu školnímu jest ponecháno úplně na vůli, jakým způsobem chce přezkoušení dětí provésti. Škol. a vyuč. řád v § 205, odst. 1. přesně určil způsob, jakým se má okr. škol. úřad přesvědčiti o vědomostech dětí domácně vyučovaných, jestliže by o nich vzešly pochybnosti. Tento zjišťovací prostředek záleží ve zkoušce na některé k tomu ustanovené škole obecné. Oprávnění škol. úřadu zjištění toto provésti znamená na druhé straně obmezení práv rodičů, neboť tito musí se opatřením úřadu školního směřujícím k provedení tohoto zjištění (t. j. přezkoušení dítěte) podrobiti. Obmezení těchto nelze však ani nad míru zákonnou rozšiřovati ani co do obsahu měniti a nelze proto také od rodičů požadovati, aby dali podrobiti své dítě přezkoušení způsobem jiným, než jaký ve školním a vyučovacím řádě je předepsán.
Způsob, jakým školní úřad má zjistiti vědomosti dítěte domácně vyučovaného, je v § 205, odst. 1 škol. a vyuč. řádu přesně určen jen pro prvé stadium úředního dozoru na domácí vyučování. Dozor tento záleží nejprve ve zjištění výsledků domácího vyučování. Toto zjištění může po případě býti základem pro vydání »nařízení okr. úřadu školního« podle prvé věty 2. odst. § 205.
V druhém stadiu dozoru jde o zjištění, zdali takovýchto nařízení (příkazů) úřadu školního bylo šetřeno. Toto zjištění může býti po případě základem pro úřední nařízení, aby dítě bylo dáno do školy, tedy pro úřední akt, kterým se rodičům odnímá právo na domácí vyučování dítěte. Je-li předepsán určitý prostředek zjišťovací již pro prvé stadium dozoru, jež vrcholiti může v pouhých příkazech o dalším způsobu domácího vyučování, není možno v druhém stadiu dozoru, které může vrcholiti v mnohem intensivnějším zásahu do právní sféry rodičů, to jest v odnětí práva na domácí vyučování, použíti libovolného prostředku zjišťovacího, nýbrž sluší tím spíše použíti onoho prostředku, jejž škol. a vyuč. řád pro prvé stadium dozoru předepsal, chtěje patrně volbou tohoto prostředku poskytnouti rodičům jakousi záruku, že právo jejich nebude obmezováno bez vážného důvodu.
Žal. úřad vychází však z jiného názoru a spokojil se proto s přezkoušením dětí provedeným nikoli na některé škole, nýbrž při úřade a založil na výsledku tohoto přezkoušení svůj závěr, že dané příkazy ukázaly se marnými a že rodiče zdráhali se daných příkazů usposlechnouti. Ježto však tento prostředek zjišťovací není škol. a vyuč. řádu vůbec znám, a ježto podle výkladu svrchu podaného nelze přísnější dozorčí opatření (odnětí práva na domácí vyučování) vydávati na podkladu zjištění, které by podle výslovného předpisu nepostačovalo ani k vydání dozorčího opatření mírnějšího (příkazu o způsobu domácího vyučování), neměl žal. úřad pro svůj předpoklad, že rodiče se zdráhají vyhověti daným příkazům a že příkazy tyto ukázaly se marnými, dostatečného podkladu, získaného způsobem, který školním a vyučovacím řádem jest naznačen. Poněvadž pak tato neúplnost skutkové podstaty nař. rozhodnutí způsobena byla nesprávným právním názorem o způsobu zjištění podle § 205, odst. 2. škol. a vyuč. řádu požadovaného, musila nař. rozhodnutí také stran ostatních 14 st-lů býti zrušena; a to rovněž podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 6488. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 715-721.