NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Čís. 14348.

Věci určené k užívání při provozu živnosti hostinské a výčepnické v části domu, ale ne k trvalému užívání domu, nejsou příslušenstvím nemovitosti (domu).
(Rozh. ze dne 3. května 1935 R II 196/35.)
V exekuci nucenou dražbou nemovitosti (domu, v němž byla restaurace) bylo při odhadu nemovitosti pojato jako příslušenství nemovitosti i restaurační zařízení. Exekuční soud nevyhověl návrhu povinného, by věci ty byly z exekuce vyloučeny, maje za to, že jde o příslušenství nemovitosti. Rekursní soud rekursu povinného vyhověl a věci ony z exekuce vyloučil. Důvody: Odhadním protokolem jest zjištěno, že jako příslušenství domu do dražby vzatého pojato bylo; zařízení restauračního sálu, výčepu, restaurační kuchyně, dvora, spíže a sklepu. Podle téhož odhadního protokolu skládá se dům do dražby daný v L. z přízemního domu s restauračním sálem a výčepem, jednopatrového dvorního křídla, v němž v přižení jest restaurační kuchyně se sklepem, patrového stavení ve dvoře, v němž v přízemí jest ledovna, z přízemního stavení, v němž jest řeznický a uzenářský krám, do. dvora dílna a udírna, a dalšího stavení. Povinný jako majitel domu v L. jest také vlastníkem 10 měřic pozemků. Podle ustanovení § 294 obč. zák. jsou předměty k provozu podniku s příslušenstvím budovy jen tenkráte, je-li tato zařízena k provozu určité živnosti a je-li k tomu výlučně, nebo aspoň převážně určena. Dům do dražby daný slouží jednak účelům obývacím, jednak k uzenářství a řeznictví a konečně malou částí provozu hostinské a výčepnické živnosti. Netvoří tedy zařízení restauračního sálu, výčepu, restaurační kuchyně, spíže, dvora a sklepu příslušenství domu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Za příslušenství podle ustanovení §§ 294—297 obč. zák. jest pokládati věci, které s hlavní věcí jsou tak spojeny, že jich bez porušení od- straniti nelze, dále takové, bez nichž se hlavní věci užívati nedá a posléze takové, které vlastník k trvalému užívání věci hlavní ustanovil. Ze zájemního protokolu ale vyplývá, že věci u dlužníka zabavené a v napadeném usnesení vypočtené nelze počítati k takovým věcem, bez nichž by se věci hlavní, totiž domu č. p. 146 čís. kn. vl. 263 kat, území L. nedalo užívati, poněvadž užívání tohoto domu není závislým na nich a věci ony jsou spíše určeny, aby jich bylo užíváno při provozování živnosti hostinské a výčepnické, které se však provozuje jen v části zmíněného domu a které vlastník nemovitostí, i když sám tuto živnost provozuje, může jiným osobám přenechali. Ani zákon neurčil věci tohoto druhu k trvalému užívání nemovitosti, v níž živnost taková se provozuje, třebas mohou případně vlastníku nemovitosti sloužiti k prospěšnějšímu využitkování jeho podniku; ale tato jejich vlastnost nečiní je již příslušenstvím nemovitosti, poněvadž je nelze podrobiti ani předpisu § 295 obč. zák., ani § 297 obč. zák. Že by vlastník zabavených věcí byl je určil k trvalému užívání domu č. p. 146 kn. vl. 263 kat. území L., není tvrzeno a z toho, že jde jen o živnost hostinskou a výčepnickou v L., tedy o podnik sezónní a o živnost, která bývá nejčastějším předmětem propachtování, plyne, že dlužník neměl úmyslu určití dotčené věci za příslušenství zmíněné nemovitosti.

Citace:

č. 2514. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 613-614.