Č. 2479.

Vodní právo: Kdo jest členem vodního družstva Libereckého, jest posuzovati podle min. nař. z 25. října 1917 č. 415 ř. z., nikoliv podle vodního zákona.
(Nález ze dne 12. června 1923 č. 10.219.)

Prejudikatura: Boh. 1605, 2364 a 2478 adm. Věc. F. Bratří R. v Jablonci n. N. proti ministerstvu zemědělství (za zúčastněnou stranu adv. Dr. Lad. Špaček z Prahy) o členství ve vodním družstvu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím bylo v postupu instančním rozhodnuto, že st-lka jest se svojí knihovní vložkou 1498 v Jablonci n. N. t. j. se svými stavebními parcelami kat. č. 1428 (továrny) a kat. č. 797 (dům) členem vodního družstva k úpravě vodotoků a vystavění údolních přehrad v poříčí Nisy Zhořelecké v Liberci ve smyslu § 3 stanov tohoto vodního družstva vydaných ministerským nařízením z 25. října 1917 č. 415 ř. z.
O stížnosti pro nezákonnost a vadncst řízení podainé uvažoval
nss takto:
Stížnost namítá především z titulu vad formálních, že nebylo dbáno celé řady ustanovení českého vodního zákona o zřizování nucených vodních družstev, zastávajícíc právní náhled, že zřízení nuceného vodního družstva jest přípustné jen v případech a za šetření formálních předpisů v zákoně (scil. vodním) uvedených (§§ 78, 91, 92, 53, 62, 55, 56).
Po náhledu stížnosti nemůže býti st-lka dodatečně nuceně pojata mezi členy vodního družstva, ježto při původním zřízení vodního družstva neměla příležitost námitky svoje přednésti a vyjádřiti se, zda a jaký prospěch jí z podniku toho vzejde.
Námitka tato není arci rázu formálního, nýbrž týká se použitého pramene právního, vytýkajíc, že sporný případ měl býti posuzován podle ustanovení zákona vodního. Soud nemohl však námitku tuto uznati za důvodnou. Je sice pravda, že vodní zákon předepisuje celou řadu materiálních i formálních náležitostí o zřizování vodních družstev zejména o založení nuceného členství u těchto družstev, ale v daném případě nelze otázku příslušnosti k družstvu posuzovati podle předpisů vodního zákona, nýbrž podle předpisů min. nař. z 25. října 1917 č. 415 ř. z.

Nařízení toto vydáno bylo na základě zmocňovacího
zákona z 24. července 1917 č. 307 ř. z., jest řádně prohlášeno, a jeví
se tedy, iak již v nálezu Boh. 1605 adm. bylo blíže vyloženo, jakožto
zvláštní norma právní daná pro vodní družstvo k úpravě vodotoků a vystavění údolních přehrad v poříčí Nisy Zhořelecké. Pokud tedy nařízení toto obsahuje o členství ve zmíněném družstvu předpisy zvláštní, nelze použíti předpisů zákona vodního. Takovéto zvláštní předpisy pro liberecké družstvo dané jsou obsaženy v § 3 stanov, citovaným naří-
zením vydaných. Předpisy tyto stanoví, kdo jsou členy tohoto družstva a je tedy členství založeno ipsa lege, takže předpisů vodn. zák. st-lkou dovolávaných o zřizování nucených družstev a o účasti jednotlivců při řízení k tomu směřujícím vůbec apolikovati nelze.
Stížnost namítá ovšem dále, že nejsou splněny ani materielní předpoklady, které nucené členství st-lky v družstvu podle řečeného nařízení podmiňují, ježto žádný z vyslechnutých pamětníků nemohl potvrditi, že povodeň z r. 1897 nebo 1888 parcely č. kat. 1428 a 797, o které jde, zaplavila. Stížnost tedy v podstatě namítá, že skutková podstata, ze které žal. úřad vycházel, jest nedostatečně zjištěna. Ze spisů však jde na jevo, že státní technik při místním šetření dne 6. února 1919 konaném na základě plánů a svých odborných vědomostí se vyslovil v ten rozum, že zmíněný terén původně zcela určitě byl v zaplavovaném území Nisy. V nař. rozhodnutí pak výslovně jest uvedeno, že úřední znalec na zvláštní vyzvání ještě sdělil, že parcela č. 1428 a část parcely č. 797 povodní z r. 1888 byly zatopeny. Zjištění tato tvoří součást skutkové podstaty nař. rozhodnutí.
Skutkovou podstatu muže však nss zkoušeti toliko s hlediska § 6 odst. 2 zák. o ss, t. j. jenom potud, zda tato skutková podstata není v rozporu se spisy, nebo nepotřebuje v podstatných částech doplnění nebo nespočívá na řízení formálně vadném. Soud vad takovýchto neshledal, stížnost pak sama správně přiznává, že zjištění státního technika při řízení v I. instanci konaném učiněná ve věci samé, nemohou býti naříkána. Než konkrétních nedostatků formálních po rozumu § 6, odst. 2 zák. o ss stížnost nevytýká a konkrétních stižných bodů po této stránce neformuluje, omezujíc se toliko na zcela všeobecné tvrzení, že zjištění skutková v I. instanci konaná nebyla předsevzata v žádoucím rozsahu.
K námitce této nemohl však nss již vzhledem k § 18 zák. o ss jakožto nedostatečně konkretisované přihlížeti. Leč nehledě k tomu, nemohl by k ní přihlížeti také proto, že bylo věcí st-lky, aby proti zjištění státního technika již v řízení administrativním zauiala stanovisko, zejména aby podala konkrétní návrhy, jaká další zjištění pokládá za nutná. Neučinila-li tak, nemůže s úspěchem vytýkati jako vadu řízení, jestliže se úřad spokojil zjištěním státního technika, když toto dle svého obsahu dostatečný podklad pro nař. rozhodnutí poskytuje.
Jest tedy i tato druhá námitka bezdůvodnou a bylo tudíž stížnost i po této stránce zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 2479. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 254-256.