Č. 1011.

Pozemková reforma: * Z ustanovení § 2 zák. zábor. nelze dovozovati, že soubor nemovitostí náležející spoluvlastníkům nepodléhá záboru, když z celkové výměry nepřipadá na každého ze spoluvlastníků více než 150 ha půdy zemědělské nebo 250 ha půdy vůbec.
(Nález ze dne 10. listopadu 1921 č. 14.646.)
Věc: Hynek K. a soudruzi v H. proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze (zast. Drem B. Erbenem) o zabrání velkého majetku pozemkového.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: K návrhu státního pozemkového úřadu ze dne — bylo v zemských deskách ve vložce č. — a — poznamenáno, že nemovitosti tam zapsané zabrány jsou státem podle zákona ze dne 16. dubna 1919 č. 215 sb. z. a n.
Proti tomuto opatření směřuje stížnost, která uvádí: — — —
O stížnosti té uvažoval nejvyšší správní soud takto:
Velkým majetkem pozemkovým, jejž dle § 1 zákona ze dne 16. dubna 1919 č. 215 sb. z. a n. stát zabírá, rozuměti je dle § 2 téhož zákona soubory nemovitostí a práv, která jsou spojena s jejich držením, jestliže výměra náležející v území Československé republiky vlastnicky jediné osobě neb týmž spoluvlastníkům je větší než 150 ha půdy zemědělské nebo 250 ha vůbec. Stížnost, připouštějíc, že výměra obou velkostatků přesahuje 250 ha půdy i že oba velkostatky náležejí vlastnicky týmž spoluvlastníkům, dovozuje, že přes to zabrání nepodléhají, poněvadž nepřipadá na každého spoluvlastníka 250 ha půdy a spoluvlastníky nelze považovati za jedinou osobu, neboť dle zákona záborového za osobu jedinou považují se dle § 2, odst. 2 zábor. zák. pouze rozvedení manželé.
Z dedukce stížnosti, že spoluvlastníky nelze — nejsou-li nerozvedenými manžely — pokládati za jednu osobu, neplyne nezákonnost naříkaného rozhodnutí. Dle jasného znění § 2 zábor. zák. jest velkým majetkem rozuměti nejen soubor přesahující míru v § tom uvedenou, náležející vlastnicky jedné osobě, nýbrž i soubor náležející vlastnicky týmž spoluvlastníkům. Je tedy dle tohoto ustanovení zabrán i každý soubor velkého majetku přesahující 250 ha půdy, patří-li týmž spoluvlastníkům bez rozdílu, v jakém poměru jsou spoluvlastníky.
Poněvadž stížnost výslovně doznává, že oba statky patří týmž spoluvlastníkům, totiž stěžovatelům a výměrou 250 ha půdy přesahují, nelze seznati, že naříkané rozhodnutí, jímž vysloveno, že statky ty záboru podléhají, odporuje zákonu.
Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 1011. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 916-917.