NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 4910
.
Administrativní řízení: Okolnost, že určitý výměr okr. pol. úřadu byl vydán jako »oběžník« svědčící všem obcím polit, okresu, nezbavuje jej ještě povahy konkrétního správního aktu právní moci schopného.
(Nález ze dne 17. září 1925 č. 488).
Věc: Obec T. proti ministerstvu vnitra o místní tabulky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Oběžníkem ze 14. října 1921, vydaným všem obcím okresu, upozornila osp v T. obce na předpisy vl. nař. č. 324/1921 Sb., zvláště na čl. 10, a vybídla je, aby ihned přikročily k provádění tohoto nařízení. Uvedla, že se klade váha zejména na to, aby ihned bylo přikročeno k označení obcí místními tabulkami ve smyslu odd. III. cit. nařízení, v kterémžto směru dala obcím ještě podrobnější pokyny a dodala, že také předpisy oddílu II. o pojmenováni ulic a veřejných míst jest provésti co možná nejdříve. Proti tomuto oběžníku, pokud se týkal pojmenování ulic a veřejných míst, podala obec T. rekurs, který však rozhodnutím zsp-é z 26. srpna 1922 byl jako nepřípustný odmítnut s odůvodněním, že nař. oběžník jak obsahem tak i formou je pouhou instrukcí, nikoliv opatřením, které by zasahovalo do práv určité obce.
Oběžníkem z 26. srpna 1922 vydaným všem obcím okresu, žádala osp s poukazem na §§11 a 20 zák. č. 266/1920, na III. oddíl vl. nař. č 324/1921 a shora cit. oběžník ze 14. října 1921 obce, aby nyní bez průtahu bylo o to postaráno, aby byly nejpozději do 15. září 1922 zaopatřeny předepsanými místními tabulkami, jinak že by politickému úřadu příslušelo dle čl. 10 cit. nař. zjednati odpomoc na náklad a nebezpečí obce. Obec T. se opět odvolala namítajíc, že příkaz není v zákoně odůvodněn, dokud nejsou stanoveny úřední názvy obcí po rozumu zák. 266/1920. I toto odvolání bylo rozhodnutím zsp-é z 22. září 1922 zamítnuto jako nepřípustné, poněvadž tu neběží o žádné rozhodnutí, jímž by byla dotčena práva obce a uložena jí nějaká povinnost, nýbrž jen o pouhé upozornění obce na povinnosti uložené jí platnými nařízeními. O rozhodnutí byla obec vyrozuměna výměrem z 24. září 1922 s podotknutím, že z příkazu zsp-é byly současně místní tabulky podle čl. 10 cit. vl. nař. na útraty a nebezpečí obce osp-ou objednány.
Výměrem z 23. října 1922 vyrozuměla osp obec, že objednané místní tabulky byly dodány a za vedení úředníka politické správy vyvěšeny za současného odstranění tabulek dosavadních. Rekurs podaný obcí proti tomuto výměru byl rozhodnutím zsp-é zamítnut jako bezpodstatný, poněvadž dle spisů není pochybnosti o tom, že město T. povinnosti jemu § 11 zák. č. 266/1920 a čl. 6 a 9 vl. nař. č. 324/1921 uložené, umístiti při vchodech do obce a při východech z ní místní tabulky, nedostálo, a proto osp k nař. zakročení dle čl. 10 cit. nař. byla plně nejen oprávněna, nýbrž i povinna.
Proti oběma rozhodnutím zsp obec podala rekursy na min. vnitra, v nichž dovozovala jednak, že povinnost obce k opatření místních tabulek ve smyslu § 11 zák. č. 266/1920 nelze vynucovati, dokud nebyla po řízení se stranou provedeném konkrétním správním aktem jí uložena, jednak, že nelze obci povinnosti oné ukládati, dokud není po rozumu cit. zákona stanoven její úřední název. Min. nař. rozhodnutím zamítlo rekurs proti rozhodnutí z 23. září 1922 jako nepřípustný, ježto povinnosti obce, opatřiti místní tabulky, a to, ihned pod vyhrůžkou opatření dle čl. 10 vl. nař. č. 324/1921, bylo rozhodnuto již výměrem osp-é ze 14. října 1921, který nabyl právní moci tím, že obec do oné části výměru, jež se týkala místních tabulek, vůbec si nestěžovala. Rozhodnutí zsp-é ze 16. prosince 1921, tak jako stížnost jíní vyřízená, týkati se mohlo jen opatření tabulek uličních. Výměr osp-é z 26. srpna 1922 byl pak jen urgencí dosud nesplněné pravoplatné povinnosti obce, opatřiti místní tabulky. Zároveň žal. min. zamítlo rekurs obce do rozhodnutí zsp-é z 18. listopadu 1922 jako bezdůvodný s poukazem na svrchu zmíněný pravoplatný výměr osp-é, jenž tvořil podklad jeho výkonu podle čl. 10 vl. nař. č. 324/21.
Proti rozhodnutí tomu směřuje stížnost podaná k nss, o níž bylo uváženo takto:
Výnosem z 26. srpna 1922 byly obce politického okresu t-ckého, mezi nimi i stěžující si obec vyzvány, aby nejpozději do 15. září 1922 zaopatřily si místní tabulky ve smyslu § 11 zákona č. 266/1920 a odd. III vl. nař. č. 324/1921. Zsp rozhodujíc o podaném rekursu obce, v němž tato popírala svou povinnost k pořízení tabulek, vyslovila, že nař. výnos není konkrétním rozhodnutím, jímž by obci nějaká povinnost byla uložena. Z dalšího kontextu výnosu z 22. září 1922, obsahujícího interní pokyn první stolici, jakož i z rozhodnutí zsp-é z 18. listopadu 1922, prosvítá zcela nepochybně názor, že povinnost obce, opatřiti místní tabulky ve smyslu cit. předpisu, nevyžaduje formalisace konkrétním správním aktem a může i bez něho náhradním úkonem podle čl. 10 vl. nař. č. 324/1921 býti vynucena. Žal. úřad zřejmě tohoto názoru nesdílí. Neboť ač rekurs obce k němu podaný v prvé řadě potíral zmíněný názor druhé stolice, žal. úřad nezamítl jej z důvodu, že by mínění jím hájené bylo nesprávné, nýbrž naopak opřel se jedině o to, že povinnost obce k opatření místních tabulek byla již konkrétním opatřením správního úřadu pravomocně formalisována, a důsledkem toho odmítl pak judikovati znovu meritorně o této povinnosti v rekursu popírané.
Stanovisko žalovaného úřadu zbavuje tudíž nss povinnosti zabývati se otázkou, zda vl. nař. č. 324/1921 dává skutečně politickému úřadu právo, aby bez předchozího formálního zjištění povinnosti obce k pořízení místních tabulek nastupoval proti obci náhradním úkonem ve smyslu čl. 10 cit. nařízení. Soudu bylo toliko zkoumati, zda předpoklad žal. úřadu, že zmíněná povinnost byla obci pravoplatně uložena již oběžníkem osp-é ze 14. října 1921, je správný.
Výměr tento vydán byl jako »oběžník« všem obcím politického okresu. Tato povaha jeho jako aktu generelního ovšem nevadí tomu, aby byv individuelně doručen každé jednotlivé obci a také obci T., působil proti ní tak jako opatření konkrétní. Mohl-li míti takový účinek, je závislo na jeho obsahu. Vzhledem k jeho znění, dle něhož se obce vybízejí, aby ihned přikročily k provádění nař. č. 324/1921, zejména aby ihned přikročily k označení místními tabulkami ve smyslu III. oddílu cit. nař. a do určité lhůty podaly zprávu, že cit. vl. nařízení v obci bylo provedeno, nelze mu zajisté rozuměti jinak, nežli že se v něm obcím ukládá za povinnost, aby pořídily ihned místní tabulky vyhovující cit. vl. nař. Že sama obec pojímala uvedený oběžník jako konkrétní správní akt, kterým se jí ukládají určité povinnosti, o tom svědčí nejlépe, že se z něho odvolala; učinila tak jen potud, pokud ukládal obcím za povinnost, upraviti ve smyslu vl. nař. č. 324/21 také pojmenování a označení ulic, kdežto jinak, zejména pokud jde o místní tabulky nechala jej nenaříkaným.
Zsp k tomuto rekursu ovšem rozhodnutím z 16. prosince 1921 vyslovila, že oběžník ze 14. října 1921 nemá povahy konkrétního opatření, nýbrž že je pouze všeobecnou instrukcí, která práva obce dotýkati se nemůže. Avšak tento výrok působí ve prospěch obce a váže úřady právě jenom v tom rozsahu, v kterém byl učiněn. Poněvadž pak obec brala oběžník ze 14. října 1921 v odpor jen pokud se týče pojmenování ulic, nikoli také pokud jde o pořízení místních tabulek, zsp pak jako instance rekursní nemohla rozhodovati mimo rámec tohoto rekursního petitu, je výrok její, že oběžník ze 14. října 1921 nemá povahy konkrétního opatření, závazný jenom v tomto rozsahu, a není tudíž žádné právní překážky, aby žal. úřad v otázce místních tabulek kvalifikoval jej odchylně a pojal jej v tomto směru jako konkrétní opatření, které formálně založilo pro obec povinnost v něm vyslovenou. Že pojetí toto není v rozporu s obsahem cit. oběžníku, bylo dotčeno již shora. A že oběžník ten, pokud se týče místních tabulek, nebyl obcí v zákonné odvolací lhůtě naříkán, není sporno.
Za tohoto stavu je tedy závěr žal. úřadu, že byla jím pravomocně zjištěna povinnost obce T., opatřiti místní tabulky odpovídající předpisům vl. nař. č. 324/1921, odůvodněn. Vzhledem k tomu jeví se však výrok, kterým úřad odmítá znovu rozhodovati meritorně o zmíněné povinnosti obce a zamítá rekurs ohledně náhradního provedení nařízeného opatření, ve shodě se zákonem, a stížnost jest proto bezdůvodnou.

Citace:

č. 4910. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 138-140.