NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 22 (1913) - Předpisu § 1358. ob. z. obč. nemůže se dovolávati ten, kdo se za solidární dluh více dlužníků zaručil vůči věřiteli jen s ohledem na jednoho dlužníka.

Předpisu § 1358. ob. z. obč. nemůže se dovolávati ten, kdo se za solidární dluh více dlužníků zaručil vůči věřiteli jen s ohledem na jednoho dlužníka a na žádost jeho dluh ten zapravil, pak ale zaplacení stejné částky na druhém solidárním dlužníku požaduje. — Strana, která opomenula odporovati rozsudku ať úplně, ať částečně pro ni nepříznivému, opravným prostředkem, nemůže v témže řízení nikdy více docíliti později výsledku příznivějšího, třeba by onen rozsudek vyšší instancí byl zrušen a nové projednání poskytlo skutkový a právní stav jejímu stanovisku pak daleko bližší a příznivější.

Pražský obchodník A. prodával veřejným společníkům B. a C. stroje, kteří trhovou cenu 1200 K zůstali dlužni. Když C. ze společnosti
15 vystoupil, zaručil se D. za tento solidární dluh, než jen tak dalece, pokud B. vůči A. se stal dlužníkem. D. zapravil po té k naléhání A-ově jeho požadavek, když byl B. dal mu záruku cestou zajištění kauce na svém domě.
B-ovi byl na to veškerý majetek cestou exekuce prodán, aniž by byl D. za ručitelská svá práva zaplacení došel.
I vznesl D. na to žalobu na C. o zaplacení onoho obnosu 1200 K. Krajský soud královéhradecký žalobě vyhověl jen do obnosu 330 K. Dotyčný rozsudek byl vzat v odpor odvoláním jedině žalovaným C.
Vrchní zemský soud v Praze odvolání vyhověl a žalobu naprosto zamítnul.
K dovolání žalobcově (D.) zrušil soud revisní rozsudek soudu odvolacího a odkázal věc na soud odvolací k novému projednání a rozhodnutí.
Soud odvolací zrušil na to zase rozsudek první stolice a tato po doplnění jednání nyní žalobu D-ovu úplně zamítla. Důvody toho rozsudku postrádají právnické zajímavosti.
Vrchní zemský soud pražský na to k odvolání D-ově uznal úplně dle prosby žalobní.
Důvody:
Není o tom pochybnosti, že A-ovi příslušela pohledávka 1200 kor. vůči B. a C. k nerozdílné ruce. Ježto však žalobce zaplatil tuto pohledávku A-ovi, třebas jen k naléhání dlužníka B., nastoupil týž vedle § 1358. ob. z. obč. v práva věřitelova a může na dlužnících — kterémkoliv z obou — žádati, by mu dluh zaplacený nahradili. K tomu cese zvláštní třeba není a on jest oprávněn, od kteréhokoliv z původních dlužníků náhradu sumy za ně zaplacené požadovati. Tomu není na závadu, že platil vlastně z povinnosti ručitelské pouze za B. převzaté. Bylo tedy oprávněnému odvolání vyhověti.
Třetí stolice obnovila k dovolání žalovaného C. rozsudek stolice prvé.
Důvody:
V dovolání, vzneseném na základě dovolacího důvodu č. 4. § 503. c. s. ř., káře především dovolatel, že soud odvolací prohřešil se proti zákazu reformace in pejus.
První rozsudek soudu procesního přiznal totiž žalobci ze žalovaného obnosu pouze obnos 330 K. Tento rozsudek žalobce v odpor nevzal, i nesmělo tudíž, ať se skutkový a právní stav věci později v kterémkoliv směru utvářil, další rozhodnutí pro uvedeného žalovaného C. dopadnouti nepříznivěji, poněvadž týž rozsudek pouze tímto žalovaným a samozřejmě jen v jeho prospěch vzat byl v odpor. Na tom zrušující rozhodnutí soudu revisního nemůže nic změniti. Přešel-li pak soud odvolací přes hořejší obnos 330 K, a přisoudil-li žalobci celý požadovaný obnos 1200 K, pak stalo se to za zřejmého porušení shora uvedené zásady (reformatio in pejus) a předpisů §§ 405., 462. a 497. c. s. ř.
Část rozsudku, která v odpor vzata nebyla, nabývá moci právní (třeba jen relativně ohledně strany opravný prostředek negační), a vymýká se přezkoumání vyšší stolici v dalším průběhu sporu ohledně této. K tomu hleděti dlužno v každém stavu rozepře (§ 240. c. s. ř.).
Leč nehledě k tomu, jeví se rozsudek v odpor vzatý též stižen býti právním omylem.
Žalobce převzal dle svého svobodného rozhodnutí rukojemství za ovšem solidární závazek dlužníků B. a C. u A., leč s tím obmezením, že se chtěl zaručiti jen potud, pokud B. stál vůči A. v poměru koreálního dlužníka. Převzetí takového rukojemství stalo se v době, kdy C. společnost s B. byl již zrušil a k tomu účeli, aby B. nabyl vlastnictví ke strojům A-em prodaným.
Odvolává-li se pak žalobce k důkazu svého práva na ustanovení § 1358. ob. z. obč., pak přehlíží, že vstoupení práva věřitelova předpokládá zaplacení cizího dluhu s tím úmyslem, že však v daném zde případě úmyslu toho ohledně koreálního dlužníka C. se nedostává, takže žalobce vykonaným zaplacením vstoupil pouze a jedině v práva věřitelova vůči B-ovi. Žalobce vstoupil pouze na místo jediného solidárního dlužníka, pročež mu přísluší pouze regres proti tomuto. Že by byl A. žalobci svá práva proti C. postoupil, není zjištěno.
Opačný názor právní soudu odvolacího jeví se býti právně mylným, dovolací důvod č. 4 § 503. c. s. ř. jest tudíž dán. Vyhověno bylo proto odůvodněnému dovolání.
(Rozhodnutí nejvyššího soudního dvoru ze dne 28. ledna 1913, č. j. Rv II 53/13|1.)
Flieder.

Citace:

Předpisu § 1358. ob. z. obč. nemůže se dovolávati ten, kdo se za solidární dluh více dlužníků zaručil vůči věřiteli jen s ohledem na jednoho dlužníka.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1913, svazek/ročník 22, číslo/sešit 5, s. 251-253.