Čís. 8228. Tím, že několik bagatelních nároků bylo postoupeno téže osobě, nepozbyly jednotlivé nároky své samostatnosti (§ 502, druhý odstavec, c. ř. s.). (Rozh. ze dne 17. srpna 1928, Rv I 160/28.) Čtyřiadvacet dělníků postoupilo žalobci nároky proti žalované firmě na vyplacení mzdy za dobu dovolené, úhrnem 4021 Kč 44 h. Oba nižší soudy žalobu zamítly. Nejvyšší soud odmítl dovolání a to z toho důvodu, že tu jde vlastně a správně o 24 samostatných nároků, z nichž žádný nepřesahuje 300 Kč (největší činí 242 Kč 40 h) a z nichž postupem jedné osobě nemohl učiněn býti nárok jediný. Takovýto postup byl by obcházením předpisů o řízení ve věcech nepatrných, jež nelze připustiti. Jest proto dovolání podle § 502 druhý odstavec c. s. ř. nepřípustné, jako už odvolání bylo přípustné správně jen v mezích § 501 c. s. ř.