NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8405 —
Č. 8405.

Horní právo: I. Zahájení kutacích prací v prvém roce dává kutéři nárok na prodloužení kutacího povolení podle § 16 o. h. z. jen — Č. 8405 —
na rok nejblíže příští; chce-li žádati za prodloužení na rok další, musí prokázati kutací práce v roce předchozím. — II. Pro názor, že ohlášení výhradného kutiště sluší klásti na roveň pracím kutacím, není v zákoně opory. — III. Vykonávací předpisy k o. h. z., vydané roku 1854 min. fin., nemají povahu právní normy a nemohou býti zdrojem subi. práv stran. — IV. Totéž platí o nař. min. obch. z 23. května 1872 č. 4506. — V. Obecnému kutéři nevzchází právní nárok na prodloužení kutacího povolení ani z finanční nemožnosti, pokračovati řádně v pracích kulacích.
(Nález ze dne 3. února 1930 č. 3186/28.)
Prejudikatura: Boh. A 7385/28.
Věc: Huro M. v T. proti báňskému hejtmanství v Praze o prodloužení kutacího povolení.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem z 5. května 1927 nevyhověl revírní báňský úřad v Ch. žádosti st-lově z 10. března 1927, aby mu bylo ve smyslu § 16 ob. zák. hor. dále prodlouženo jeho kutací povolení z 21. března 1912, jehož poslední prodloužení, udělené mu výměrem z 30. října 1926, prošlo dnem 11. března 1927, jelikož, jak úřadu jest známo, nebyly v posledních létech v kutacím území nové kutací práce započaty ani provedeny; práce zmíněné ve zprávě z 2. prosince 1926 byly provedeny již v r. 1923, takže skutečně nebyly v pozdějších létech jiné práce vykonány.
V odvolání z výměru toho podaném poukázal st-1 na to, že na zmíněná kutací povolení má přihlášeno 192 výhradných kutisk, jež jsou koncesována a pro něž mu byl svého času v celku předepsán roční úkol 50 m chodeb nebo přerážek, že však hned v prvních létech vyhloubil 6 jam a provedl chodeb a přerážek asi na 2 500 m, takže tím splnil svou kutací povinnost na mnoho let do předu. Od zastavení kutacích prací byli zde zaměstnáni udržováním vchodů a chodeb v díle vždy 3 dělníci, a také dnes je tam ještě jeden dělník, jenž bydlí v cechovně, dohlíží na bezpečnost na povrchu a občas projde také chodbami. Ostatně jest nyní st-1 v takové situaci finanční, že mu není možno započíti opět s rozrážecími pracemi, jež ho stály již několik milionů.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad na základě § 16 ob. hor. zák. odvolání, poněvadž st-1 podle svého vlastního přiznání, podle vědomosti rev. báň. úřadu v Ch. a podle jiných spolehlivých zpráv v posledních letech vůbec nevykonával kutacích prací. Kutací díla, jež dříve byla v provozu, leží podle toho úplně ladem a nebyl učiněn sebe menší počátek obnovení těchto prací.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvažoval nss takto:
V daném případě jde jediné o otázku, má-li býti prodlouženo všeobecné kutací povolení, udělené st-li podle § 14 o. h. z. Tuto otázku sluší posuzovati podle ustanovení § 16 o. h. z., nikoli však podle předpisů §§ 174 a násl., jež jednají o udržování výhradných kutisk ve stálém provozu a o sankcích, jež stanoveny jsou na nedodržování této povinnosti výhradného kutéře. Proto jsou bezpředmětný veškeré vývody — Č. 8405 —
stížnosti, že st-1 vyhověl předpisům §§ 174 a násl. hor. zák. a že splnil příkazy dané báňským úřadem ohledně udržování jeho výhradných kutisk ve stálém provozu.
Ostatně, i když se připustí, že výhradný kutéř, který splní obsáhlejší povinnosti uložené jemu v § 174 o. h. z., plní eo ipso mírnější povinnost, která ho stihá jako majitele kutacího práva podle § 16 o. h. z., musil by st-1 dokázati, že své zákonné povinnosti podle § 174 o. h. z. také skutečně vyhověl, t. j. že ve svých výhradných kutiscích zaměstnával po všechny všední dny po předepsanou dobu přiměřený počet dělníků. Toho však st-1 nikdy nedokázal, ba ani netvrdil.
Pokud jde o výklad § 16 o. h. z., stačí poukázati na nál. Boh. A 7585/28, v němž nss dospěl k těmto zásadám: 1. Zahájení kutacích prací v prvém roce dává kutéři nárok na prodloužení kutacího povolení podle § 16 o. h. z. jen na rok nejblíže příští. Chce-li žádati za prodloužení na rok další, musí prokázati kutací práce v roce předchozím. 2. Pro názor, že ohlášení výhradného kutiště sluší klásti na roveň pracím kutacím, není v zákoně opory. Vykonávacích předpisů k o. h. z. nelze se dovolávati, neboť předpisy tyto, vydané v r. 1854 min. fin., nebyl v vyhlášeny v říš. zákoníku a již proto nemají povahy normy právní a zejména nemohou býti zdrojem subj. práv stran.
Při právním názoru v těchto zásadách projeveném nss setrval. Z právní zásady shora ad 1. vyslovené vyplývá pro dnešní spor že by se st-1 k odůvodnění své žádosti za prodloužení kutacího povolení na dobu od 11. března 1927 do 11. března 1928 mohl dovolávati jen takových kutacích prací, jež provedl během roku uplynulého před 11. březnem 1927, tedy po 11. březnu 1926, nikoli však prací takových, jež provedl a ukončil dříve, zejména již v r. 1923, a to bez ohledu na to, že snad práce v této starší době provedené přesahovaly onu míru, k níž kutéř je po zákonu povinen.
Podle právní zásady ad 2. vytčené, jest pro otázku nároku na další prodloužení kutacího povolení nerozhodno, resp. nedostačuje k odůvodnění nároku toho, že kutéř na základě uděleného kutacího povolení později ohlásil výhradná kutiska. K vyvrácení tohoto právního názoru nemůže se st-1 s úspěchem dovolávati ani nař. min. obch. z 23. května 1872 č. 4506, a to již proto nikoli, že ani toto nař. nebylo vyhlášeno v říš. zákoníku (ba ani ve věstníku min. obch.), a že tedy dovolané nařízení nemá povahy všeobecně závazné normy, způsobilé založiti subj. práva stran. — —
Další námitkou, že st-1 zaměstnával během celé doby ve svých kutištích 3 dělníky, kteří měli povinnost udržovati zřízené šachty a chodbice ve stavu sjízdném a že ještě dnes na těchto pracích jest zaměstnán dělník, jehož povinností jest čas od času sjížděti a o bezpečnost povrchu i v chodbicích se starati, tvrdí st-1 jen tolik, že provedené kutací práce udržoval v bezpečném a sjízdném stavu, nenamítá však, že by v kutacích pracích byl pokračoval. Uplatňuje tedy jen okolnosti právně bezvýznamné.
Námitkou, že kutacími pracemi, provedenými v dřívější době, bylo ložisko vyhraženého minerálu již dostatečně odkryto a objasněno, takže nebylo vůbec třeba prováděti dalších prací kutacích, chce st-1 patrně — Č. 8406 —
říci, že za těchto okolností přísluší mu právní nárok na prodloužení kutacího povolení bez jakéhokoli průkazu o pokračování v kutacích pracích v roce právě minulém. Leč pro názor ten není v zákoně opory, naopak příčil by se zřejmé vůli zákonodárce, jenž právě tímto ustanovením chtěl docíliti, aby po skončených pracích kutacích bylo ihned žádáno za propůjčku a chtěl zameziti, aby slibná ložiska nezůstávala z jakýchkoli důvodů nevyužita.
Zbývá tedy jen námitka, že st-1 neměl finančních prostředků ani na to, aby v přerušených kutacích pracích znovu pokračoval, ani aby na základě provedené rozrážky zažádal o propůjčku dolových měr. Okolnost tato, již st-1 uplatňoval již v odvolání, mohla by býti jen tehdy právně významná, kdyby bylo lze hájiti názor, jednak že kutéř, jemuž brání nepřekonatelné překážky v dalším provádění kutacích prací, má právní nárok na prodloužení kutacího povolení bez ohledu na to, zda v předchozím roce v těchto kutacích pracích pokračoval, jednak že za takovouto nepřekonatelnou překážku dlužno uznati také nedostatek fin. prostředků. Leč ani pro tento právní náhled nelze nalézti v horním zákoně opory. Zákon tento, jenž důsledně žádá od každého podnikatele hor, aby v hornických pracích řádně a trvale pokračoval, bez ohledu na to, zda jde o pouhého kutéře, či o kutéře výhradného, či o majitele měr dolových nebo denních, připustil ze zásadní povinnosti provozovací výjimku toliko u majitele měr dolových (§ 182) a u majitele měr denních (§ 184), jimž na základě průkazu překážek v zákoně výslovně uvedených vyhražuje právo žádati za povolení lhůty, po kterou jest od povinnosti udržovati své míry v ustavičném provozu, tedy od povinnosti řádného pokračování v pracích hornických liberován. Jestliže týž zákon ani obecným, ani výhradným kutéřům obdobné výhody nepropůjčil, dal tím jasně na jevo, že od kutéřů požaduje bezpodmínečně, aby pokračovali v oněch pracích, jež jsou jim po zákonu uloženy, a že pro obecného kutéře ani z nemožnosti pokračovati řádně v pracích kutacích nemá vzejíti právní nárok na prodloužení kutacího povolení. Že ostatně tento úmysl zákonodárcův v zákoně jasně vyjádřený shodoval se také s intencemi oněch činitelů, kteří na vypracování o. h. z. byli zúčastněni, vyplývá i z § 96 výkon. předpisu k tomuto zákonu, vydaného krátce po vyhlášení o. h. z. Neboť zde se výslovně praví, že povolování lhůt pro kutací díla (výhradná kutiska) nemá místa.

Citace:

č. 8405. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 334-337.