NPD documents search: Boh. adm., 11 (1929), sv. 1

Čís. 5013.

Pokud lze vyhověti návrhu strany, by svědku bylo dovoleno náhlédnouti v odpůrcovy obchodní knihy.
Sjednal-li předseda spolku smlouvu, nemaje k tomu svolení dle stanov potřebného, není spolek ze smlouvy zavázán, leč že by ujednání předsedovo napotom schválil.
Omezení plné moci zástupců spolku v jeho stanovách jest zřejmým omezením plné moci.
(Rozh. ze dne 5. května 1925, Rv I 436/25.)
Žalující firma domáhala se na žalovaném spolku nedoplatku kupní ceny, tvrdíc v žalobě, že dřívější předseda žalovaného spolku Vladimír D. objednal jeho jménem předměty ošacovací akce od družstva čsl. krejčí, jež postoupilo žalobkyni pohledávku na nedoplatek kupní ceny. Žalovaný spolek namítl, že neobjednal ničeho u družstva čsl. krejčí, nýbrž že objednávku učinil a zboží odebral tehdejší předseda spolku Vla dimír D. ve vlastním jméně a na vlastní účet. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Vadnost řízení (§ 503 čís. 2 c. ř. s.) vytýkána jest jednak neprávem, jednak neprovádí dovolatelka tohoto dovolacího duvodu po zákonu. Neprávem jako vadu řízení vytýká dovolatelka, že nebyla kniha příjmu žalované strany ponechána Vladimíru D-ovi po přiměřenou dobu k nahlédnutí, by v ní mohl vyhledati zápisy, týkající se provisí vyplacených prý žalovanému spolku družstvem čsl. krejčích ze sporného obchodu. Tento důkaz vedla žalobkyně, když Vladimír D. jako svědek udal, že žalovaná strana provisi obdržela a že provise musí býti v jejích knihách zapsána. Aby dotyčný zápis mohl v knihách žalovaného spolku vyhledati, žádal svědek a žalobkyně se k jeho žádosti připojila, by mu kniha příjmů žalované strany byla na nějakou dobu dána k prostudování. Právem nižší soudy této žádosti nevyhověly. Nehledíc k tomu, co uvedla proti dotyčné žádosti žalovaná strana, že totiž Vladimír D. chce prohlížeti její knihy nikoli k vyhledání zápisu o provisi, nýbrž, by si v knihách vyhledal podklad pro nároky, které sám chce uplatňovati proti žalované straně, jest uvésti, že nižší soudy neuznaly výpověď Vladimíra D-a za věrohodnou, že tedy věrohodným neuznaly ani jeho seznání, že provise byla vyplacena, mimo to, že bývalý předseda družstva čsl. krejčích, od něhož žalobkyně postupem nabyla zažalovanou pohledávku, Jan H. seznal, že podle jeho mínění žalovanému spolku provise se nedostalo, a posléz, že svědci Václav B., člen představenstva a František F., ředitel žalovaného spolku, onen po zevrubném prohlédnutí knihy od položky k položce, seznali, že v knihách žalované strany provise od družstva čsl. krejčích není zapsána. Za tohoto stavu věci bylo provádění postrádaného dovolatelkou důkazu zřejmě bezúčelné a právem nižší soudy již z tohoto důvodu jej neprovedly. Mimo to dodati jest, že provádění důkazu obchodními knihami způsobem žalobkyní žádaným jest v rozporu s předpisy čl. 37 až 40 obch. zák., zejména s ustanovením čl. 40, dle něhož přezkoumávání obchodních knih v celém jejich obsahu má místo jen v určitých v článku tomto uvedených případech, k nimž ale tento spor nepatří.
Po právní stránce posoudil odvolací soud věc správně (§ 503 čís. 4 c. ř. s.). Jedná se o to, zda tím, že Vladimír D., jak bylo za prokázáno vzato, odebíral jako předseda žalovaného spolku v jeho jméně od družstva čsl. krejčích předměty ošacovací akce, jest žalovaný spolek zavázán a povinen zaplatiti z tohoto odběru pocházející nedoplatek kupní ceny, jehož se žalobkyně domáhá. Nižší soudy právem uznaly, že nikoli. Žalobkyně tuto povinnost dovozuje hlavně z toho, že Vladimír D. jednal jako předseda žalovaného spolku, že předseda podle stanov spolek zastupuje a jej i zavazuje. Podle bodu 15 stanov zastupuje ovšem předseda spolek, ale ve stanovách jest také (bod 6 a 14) ustanoveno jednak, že správu jmění vede představenstvo, a dále bod 11, že valné hromadě přísluší zplnomocniti předsednictvo nebo výbor k uzavírání smluv pro spolek závazných. Z těchto ustanovení stanov správně nižší soudy dospěly k závěru, že zástupčí oprávnění předsedy žalovaného spolku jest omezeno a to nikoli skrytě, neboť do stanov jest volno každému nahlížeti (§ 5 zákona z 15. listopadu 1867, čís. 134 ř. zák.). Ježto nebylo tvrzeno, natož prokázáno, že valná hromada zmocnění k uzavření smlouvy s družstvem čsl. krejčích předsednictvu, najmě Vladimírovi D-ovi, udělila, aniž udělilo zmocnění to předsednictvo nebo širší výbor — opačné stanovisko žalobkyně odporuje zjištění nižších soudu — překročil Vladimír D., uzavřev smlouvu s družstvem čsl. krejčích bez onoho zmocnění, své zástupčí oprávnění a žalovaný spolek není proto podle §§ 1016 a 1017 obč. zák. z oné smlouvy zavázán. O závazku žalovaného spolku bylo by lze ještě tehdy mluviti, kdyby byl spolek ujednání Vladimíra D-a schválil, nebo si z něho užitek přisvojil (§ 1016 obč. zák.). Avšak nižšími soudy nebylo za prokázáno vzato ani to ani ono, zejména nebylo dokázáno, že žalovaný spolek obdržel, jak tvrdila žalobkyně, z obchodu Vladimírem D-em ujednaného provisi.

Citace:

č. 13179. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 60-61.