NPD documents search: Právník, 62 (1923)

Ročník LXII. Právník 1923. Sešit III.
JUDr. Alois Rašín.

Rána, vystřelená zákeřnou rukou dne 5. ledna t. r. proti ministru financí Československé republiky dru Aloisu Rašínovi, dokonala dne 18. února t. r. své zhoubné dílo. I muž takové mocné a obdivuhodné energie životní musil jí podlehnouti. Podlehl po dlouhém boji a přetěžkém utrpení, za něhož ukázal jasně všemu světu svou šlechetnou duši, svou velikost a čistotu svého smýšlení: se smrtelného lůžka nabádá svůj národ k vzájemné lásce, svornosti а k pravdě... Ten národ, pro nějž od svého mládí tak horlivě pracoval, jejž tak neskonale miloval, tak miloval až do posledního dechu, že ani slůvkem nevzpomíná toho, že právě z toho jeho národa vyšel i jeho zákeřný vrah. Jaká to velikomyslnost, jež povznáší mužného trpitele na výši národních heroů, jež rázem otvírá zrak udiveným tisícům a statisícům českého národa, kteří pojednou poznávají, jaký ten Rašín, o němž pořád slyšeli, ale jejž nedovedli chápat, vlastně je, kteří počínají se pojednou o jeho život chvěti a kteří — když vydechl naposled — upadají v upřímný, hluboký bol. A pojednou mizí rozdíly politické, stavovské i společenské a celý národ v opravdovém žalu doprovází zesnulého velikána na poslední jeho cestě Prahou. Poznává, co mu Rašín byl, chce mu prokázat svou úctu a vděčnost — ale mnohým a mnohým věrným Čechům zní na dně duše bolestná a hořká otázka: Proč tak pozdě? Proč trochu té úcty a lásky nedovedl národ prokazovat živému? V životě Rašínově, bylo i jinak plno tragiky. Přes všechny důkazy své veliké lásky k národu а k jeho samostatnosti; přes všechno utrpení, jež musil pro tuto svou lásku za Rakouska od tehdejších držitelů moci podstoupiti už na samém prahu mužného věku a i pak — za světové války — v jeho rozkvětu; přes to, co pro národ a jeho samostatnost vykonal s hrstkou svých druhů dne 28. října 1918, nedošel za svého života u velké většiny národa porozumění ani ocenění. Měl v očích davů, opojených náhlým osvobozením, jednu velkou vadu: nechtěl a nedovedl jim lichotit. Právě proto, že na svém národě tak lpěl a o jeho sotva nabytou svobodu se tolik bál, kázal mu pravdu, žádal oběti pro republiku, volal ho k vystřízlivění, varoval před zhoubou, k níž vede lenost, nešetrnost, požívačnost. A to se nerado slyšelo v poválečném duševním stavu. A toho využili zase jiní a osočovali u davů Rašína z nepoctivých pohnutek. Trapno vzpomínat. Ale Rašín přes všechno neporozumění, přes všechnu hanu, jež se naň sypala, pracoval dál na prospěch svého národa, vědom si svého čistého štítu a s přesvědčením, že jeho poctivá práce a šlechetné snahy dojdou v historii pravého ocenění. V tom se nezklamal — dožil se ho ještě na smrtelném lůžku. Za starověku vysvětlovali si osudy velikých mužů závistí bohů. Nelze se shostiti přesvědčení, že velikost Rašínova budila také závist mnohých a mnohých — snad u všech ani ne uvědomělou — ale byla to závist lidí, — ne bohů — ba malých, velmi malých lidí.
Rašín vyšel z našeho stavu; je i v tom zjevem zcela ojedinělým, že pozbyv dvakráte hodnosti doktora práv pro svou politickou činnost, byl na doktora práv povýšen třikrát. A věru, že čeští právníci mohou býti na tohoto svého příslušníka plným právem hrdi. Spojoval v sobě podivuhodným způsobem vše, k čemu klade právnické vzdělání, základy. Byl bystrým právníkem, byl vynikajícím národním hospodářem a byl i skvělým státníkem. Jeho ryze právnická činnost omezovala se po výtce na jeho působnost advokátskou, činnost svou však jakožto národního hospodáře a státníka věnoval cele svému národu. A ve vděčné a nehynoucí paměti zůstane navždy jeho promyšlená a dalekosáhlá finanční reforma z r. 1919, jíž teprve byly po- loženy pevné základy hospodářské samostatnosti našeho státu a jejíž blahodárné výsledky pociťujeme všichni. Zde budí práce Rašínova dojem práce vskutku obří. A velikost tohoto činu poroste dobou. Potomci naši budou v Rašínovi spatřovati Titana, jenž stavěl v horečné činnosti pevné hráze proti záplavě, jež kolkolem našeho státu rostla a zuřila, a zdvihal jej téměř nadlidským úsilím, jako ostrov výš a výše, aby jej před záplavou vše ničící uchránil.
Při tom všem našel si Rašín času i k pracím literárním. Nehledě k četným pracím, zejména těm, které spadají do doby před převratem, jsou to tyto jeho stěžejní práce z posledních let: Můj finanční plán z r. 1920, Národní hospodářství, 1922, a Finanční a hospodářská politika československá do konce r. 1921 (1922). Budí přímo úžas, kde nabral muž, veřejnou činností tolik zaměstnaný, času, aby mohl se věnovati i spisování. A díky za to, že psal. I v tom je jakoby jeho odkaz k těm, kteří budou po něm povoláni spravovati naše státní hospodářství. Položil pevné základy a dal i spolehlivé pokyny pro další postup v počatém díle. I o to se postaral, jako by byl tušil, že toho budeme brzy potřebovat.
Odešel muž, hodný toho, aby pozdní potomci naši obetkali jeho pohnutý život i veliké zásluhy zkazkami a opěvovali písní. Svým životem vpravdě přemohl Smrt.

Citace:

JUDr. Alois Rašín.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Právnická jednota v Praze, 1923, svazek/ročník 62, číslo/sešit 3, s. 101-103.