Čís. 1183.
Zajištění půdy drobným pachtýřům.
Ustanovení článku IV (1) zákona ze dne 1. dubna 1921, čis. 166 sb. z. a n. vztahuje se také na jmění zádušní a kostelní.
(Rozh. ze dne 20. září 1921, R I 1170/21) Soud prvé stolice zamítl požadovací (vlastnický) nárok pachtýřův na pozemky, připsané kostelu v S., ježto celková výměra pozemku
kostelních činila méně než-li 8 ha (čl. IV (1) zák. č. sb. 166/1921). Rekursní soud nařídil prvému soudu, by o přihlášce jednal. Důvody:
Podle napadeného usnesení jde o majetek kostela v S.. tedy o jmění zádušní. Jmění zádušní, určené k vybavení a udržování kostela а k úhradě
nákladů na potřeby kostelní (fabrica ecclesiae), nutno však rozlišovati od
jmění obročního (beneficia). Rozlišování to činí §§ 35—41 zák. ze dne
7. května 1874, čís. 50 ř. zák. Podle čl. IV zák. ze dne 1. dubna 1921,
čís. 166 sb. z. a n. nesmí býti zmenšen pod 8 ha jenom zemědělský majetek patřící církevní nadaci neb obročí; toto obmezeni tudíž neplatí pro
majetek zádušní. Zamítavé rozhodnutí prvého soudu není tudíž odůvodněno.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Ve zprávě zemědělského výboru k osnově zákona ze dne 1. dubna
1921, čís. 166 sb. z. a n. (tisk 1500) se uvádí, že článek IV, uznávaje do
jisté míry námitky zastánců účelnosti pozemkového majetku církevního, chce aspoň částečně zmírniti nepříznivé důsledky stanovení nových
lhůt, mající vliv na jeho celistvost. Také v druhém odstavci článku IV
dotčeného zákona mluví se prostě o půdě církevní. Z toho, jakož
i z okolnosti, že v článku I č. 1 zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 311 sb. z. a n. staví se pozemky kostelní a zádušní jakožto statky církevní
na roveň pozemkům farním a obročním, dlužno souditi, že dle úmyslu
zákonodárcova »majetkem patřícím církevní nadaci« uvedeným v prvním
odstavci článku IV zmíněného zákona rozuměti jest také majetek kostelní
čili zádušní, a že jde o nepřesnou a nejasnou stilisaci, nevzpomenuto-li
tam výslovně majetku kostelního čili zádušního. Není ani rozumného důvodů, proč by s takovým majetkem mělo býti nakládáno jinak, než s majetkem obročním a nadačním. Poněvadž jest zjištěno, že kostelu v S.
zbývá zemědělské půdy jen 6 ha 62 a a 73 m2; — pachtýři, jimž zádušní
pozemky na základě přihlášek podaných před působností zákona ze dne
1. dubna 1921, čís. 166 sb. z. a n. právoplatně byly již přiřčeny, nepodléhají omezení stanovenému článkem IV tohoto zákona; — a proto nový
požadovatel musí ustoupiti [čl. IV (4) a (2)]; — byl nárok pachtýřův na
postoupení požadované plochy do vlastnictví právem zamítnut prvním
soudem. Tím není dotčeno právo, žádati, aby požadovaný pozemek byl
pachtýři podle § 29 pož. zák. ponechán aspoň v pachtu [čl. IV (3)]. Ježto
jde o samostatné jmění kostela v S., nemá významu okolnost požadovatelem v rekursu vytýkaná, že kostel v S. jest kostelem filiálním,
patřícím k mateřskému kostelu v K., a že obou obročí užívá týž beneficiát (děkan v K.).