NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Č. 11012.

Zdravotnictví: I. * Ani pomocná síla zaměstnaná u zubního lékaře, není-li zubním lékařem nebo ranhojičem ve smyslu §§ 1 a 6 zák. č. 303/20 nebo koncesovaným neb oprávněným zubním technikem ve smyslu § 2 cit. zák. nesmí — a to ani pod dozorem nebo na příkaz svého zaměstnavatele — vykonati žádný úkon, spadající pod pojem zubního lékařství. — II. * Zubní lékař, který nařizuje, dovoluje nebo trpí, aby jeho pomocná síla, jíž se nedostává zákonné kvalifikace k úkonům spadajícím pod pojem zubního lékařství, úkony takové vykonávala, provozuje zubní lékařství proti předpisům zák. č. 303/20.
(Nález ze dne 23. ledna 1934 č. 484.)
Věc: Josef K. a MUDr. Karel P. v L. (adv. Dr. Jos. Skokan z Prahy) proti zemskému úřadu v Praze o přestupek zák. o zubním lékařství a zubní technice.
Výrok: Nař. rozhodnutí týkající se Dra P., pokud tomuto ukládá, aby u vchodu své zubní ordinace upevnil čitelný nápis, že »Josef K. nesmí vykonávati samostatně zubní práce, poněvadž jest pouze lékařskou silou pomocnou«, zrušuje se pro nezákonnost; v ostatním se stížnosti zamítají pro bezdůvodnost.
Důvody: Nálezem okr. úřadu v L. z 28. července 1930 byl Josef K. v L. uznán vinným přestupky §§ 1 a 2 zák. č. 303/1920 Sb., jehož se dopustil tím, že samostatně vykonával zubní lékařství přesto, že není ani zubním lékařem ani koncesovaným nebo oprávněným zubním technikem ve smyslu cit. zák., a byl odsouzen podle § 7 tohoto zák. k pokutě 700 Kč, pro případ nedobytnosti k 2 měs. vězení.
Nálezem téhož data a čísla uznal okr. úřad v L. vinným MUDra Karla P., lékaře v L., přestupkem krytí neoprávněného výkonu zubního lékařství osobou pomocnou Josefem K. resp. nezákonného výkonu zubního lékařství ve smyslu § 1 zák. č. 303/20 a odsoudil ho podle § 7 cit. zák. k pokutě 1000 Kč, pro případ nedobytnosti k 3 měs. vězení. Zároveň bylo Dru P. nařízeno, aby u vchodu své zubní ordinace upevnil čitelný nápis: »Josef K. nesmí vůbec vykonávati samostatně zubní práce, poněvadž je pouze lékařskou silou pomocnou«.
Zem. úřad v Praze nař. rozhodnutím nevyhověl odvolání podanému Josefem K. proti uvedenému trestnímu nálezu, vysloviv, že skutková podstata přestupku kladeného mu za vinu jest prokázána úředním šetřením, výslechem svědků....., znaleckým posudkem MUDra Š., MUDra Karla Sch., dále svědeckou výpovědí Dra P. a vlastním doznáním K.-ovým. V důvodech se uvádí, že konaným šetřením, svědeckými výpověďmi a doznáním Josefa K. bylo zjištěno, že tento zcela samostatně v květnu 1930 vytrhl Slavomíru K. jeden zub (levou dolní šestou stoličku) a potom vrtačkou vyčistil vedlejší zub a opatřil jej vložkou. Po tomto zákroku onemocněl K. zánětem okostice, takže bylo nutno léčiti ho v nemocnici. Při K.-ově zákroku nebyl lékař Dr. Karel P. vůbec přítomen, ani o tom nevěděl. Mimo to bylo zjištěno, že K. v dubnu 1930 zcela samostatně vytrhl kleštěmi 5 zubů Antonínu R., dělníku v L., v prosinci 1929 vytrhl 4 zuby s injekcemi Anděle C. v L. v přítomnosti svého zaměstnavatele Dra P. a stejně tak učinil i Marii B. v L.
Dalším nař. rozhodnutím z téhož dne a téhož čísla nevyhověl zem. úřad v Praze odvolání podanému proti uvedenému trestnímu nálezu Drem Karlem P., vysloviv, že Skutková podstata přestupku kladeného mu za vinu jest prokázána výslechem svědků....dále znaleckým posudkem MUDra Š. a MUDra Sch., úředním šetřením a vlastním doznáním. V důvodech se uvádí, že úředním šetřením, svědeckými výpověďmi a částečným doznáním Dra P., bylo zjištěno, že Josef K., který je u něho zaměstnán jako pomocná síla, zcela samostatně v květnu 1930 vytrhl Slavomíru K. v L. jeden zub a potom vrtačkou vyčistil vedlejší zub a opatřil vložkou. Po tomto zákroku onemocněl K. zánětem okostice, takže bylo nutno léčiti jej v nemocnici. Jeho zákroku nebyl Dr. P. jako zaměstnavatel K.-čův vůbec přítomen, ani o tom nevěděl. Mimo to bylo zjištěno, že Josef K. v dubnu 1930 zcela samostatně vytrhl kleštěmi 5 zubů Antonínu R., v prosinci minulého roku vytrhl 4 zuby s injekcemi Anděle C. v přítomnosti Dra P. a stejně učinil i Marii B. To vše se dělo v ordinaci Dra P., pomocnou silou jím placenou a částečně i v jeho přítomnosti resp. (jak K. uvádí) na základě jím daného všeobecného příkazu při ústní úmluvě o služebním poměru. Tvrzení Dra P., že paušální nařízení K.-ovi nedal, nelze pokládati za věrohodné vzhledem k tomu, že ho Dr. P. jako svého zaměstnance ve své ordinaci trpěl, jemu platil, u pokladny soukromých úředníků ho přihlásil a jemu pacienty posílal s příkazem, aby zařídil, čeho je třeba. V případě C. a B. trhal K. dokonce zuby s injekcemi v přítomnosti Dra P. Výmluva tohoto, že se na tyto věci nepamatuje, je bezpodstatná.
O stížnostech nss uvážil: — — —
Podle § 1 zák. č. 303/20 zubní lékařství, jehož součástí jest umělá náhrada zubů a chrupů, jest odvětvím vědy a umění lékařského. Vykonávati odborně zubní lékařství a s ním spojenou umělou náhradu zubů a chrupů mohou jenom lékaři, t. j. doktoři veškerého lékařství, kteří jsou oprávněni vykonávati lékařskou praksi v Čsl. republice a kteří mimo to nabyli k tomu zvláštní způsobilosti na státním ústavě pro zubní lékařství a tím práva na titul zubního lékaře. Lékaři, vykonávající zubní lékařství, jsou oprávněni míti síly pomocné. K výkonům lékařským mohou býti přibráni pouze lékaři. Koncesovaní neb oprávnění zubní technikové (§ 2 cit. zák.), kteří vykonali s úspěchem praktickou zkoušku (§ 3 odst. 1 a 2), jakož i kteří od této zkoušky byli osvobozeni (§ 3 odst. 3), mohou (jak se ustanovuje v § 4) mimo oprávnění zmíněná v prvním odstavci § 2, t. j. mimo mechanickou výrobu umělých zubů, náhradních částí pro lidská ústa a součástek takových náhradních částí (§ 2 min. nař. z 20. března 1892 č. 55 ř. z., — právní stav platný na býv. území uher. může v tomto případě býti ponechán stranou —) vykonávati veškeré výkony na zubech a chrupu, jaké jsou nutné k tomu, aby mohli provésti umělou náhradu zubů a chrupu. Za výkony takové je podle § 2 vlád. nař. z 27. dubna 1922 č. 132 Sb. pokládati úkony dále uvedené, pokud ovšem zubní technici nejsou k nim oprávněni již podle zmíněného I. odst. § 2 zák. č. 303/20: a) odstraňovaní zubního kamene, čištění zubů a obrušování zubů a kořenů, b) braní otisků zubů a chrupu, c) přizpůsobování umělých náhrad zubů a chrupů, d) zasazování umělých zubů, korunek a chrupu, jakož i používání regulačních přístrojů, e) plnění (plombování) zubů a kořenů se zákroky s tím spojenými, čítajíc v to i ošetření kořenů, f) vytahování (extrakce) zubů a kořenů, které umělé náhradě zubů a chrupu jsou na závadu. Podle § 6 zák. č. 303/20 oprávnění lékařů a ranhojičů, kteří v době vyhlášení zákona již vykonávají zubní lékařství a umělou náhradu zubů a chrupu, je tímto zákonem nedotčeno. Až do doby, kdy bude po prvé skončen výcvik lékařů ve státním ústavě pro zubní lékařství, může bytí jednotlivým lékařům přiměřeně kvalifikovaným uděleno povolení, aby vykonávali praksi zubního lékaře.
Z uvedených ustanovení zák. č. 303/20 a vl. nař. č. 132/22 plyne předem, že osoba, jež není ani lékařem, po případě ranhojičem ve smyslu §§ 1 a 6 ani koncesovaným nebo oprávněným zubním technikem ve smyslu § 2 cit. zák., nesmí předsevzíti žádný úkon spadající pod pojem zubního lékařství, neboť tyto úkony jsou vyhraženy lékařům a ranhojičům podle tohoto zák. k tomu oprávněným a mohou některé z nich vykonávati jen zubní technici za podmínek v tomto zákoně stanovených. I jednotlivé úkony spadající pod pojem zubního lékařství, jež vykoná osoba nejsoucí ani lékařem, po případě ranhojičem ve smyslu §§ 1 a 6 zák. č. 303/20 ani koncesovaným nebo oprávněným zubním technikem ve smyslu § 2 cit. zák., spadají pod trestní sankci § 7 uvedeného zák., podle něhož přestupky tohoto zák., pokud nejsou trestný podle ustanovení živn. řádu a pokud nepodléhají trestu přísnějšímu, trestají úřady, které obstarávají zdravotní službu v prvé stolici, pokutou od 100 do 1000 Kč nebo vězením v trvání od 10 dnů do 3 měsíců. Použití této trestní sankce není vyloučeno tím, že snad jde o jednotlivé úkony, jež podle předpisů shora cit. může předsevzíti koncesovaný nebo oprávněný zubní technik, neboť předpisů živn. řádu by mohlo býti použito teprve, když by šlo o neoprávněnou činnost zubotechnickou, vykonávanou samostatně po živnostensku, kdežto pod ustanovení § 7 zák. č. 303/20 spadají podle toho, co bylo uvedeno shora, i jednotlivé takové úkony.
Ani pomocná síla zaměstnaná u zubního lékaře, není-li zubním lékařem nebo ranhojičem ve smyslu §§ 1 a 6 zák. č. 303/20 nebo koncesovaným nebo oprávněným zubním technikem ve smyslu § 2 cit. zák., nesmí — a to ani pod dozorem nebo na příkaz svého zaměstnavatele — vykonati žádný úkon, spadající pod pojem zubního lékařství, neboť výhrada stanovená zákonem na prospěch zubních lékařů, po případě ranhojičů a v obmezeném rozsahu na prospěch koncesovaných a oprávněných zubních techniků je zcela bezvýjimečná. Nesmějí proto úkony vyhražené osobám v zákoně určitě kvalifikovaným vykonávati osoby, jimž se kvalifikace té nedostává.
Vykonává-li tedy jednotlivé úkony, spadající pod pojem zubního lékařství, pomocná síla zubního lékaře, jež zákonem požadované kvalifikace k těmto úkonům nemá, dopadá i na ni trestní sankce stanovená v § 7 cit. zák. Tato trestní sankce dopadá i na zubního lékaře, který nařizuje, dovoluje nebo trpí, aby jeho pomocná síla, jíž se nedostává zákonné kvalifikace k úkonům spadajícím pod pojem zubního lékařství, úkony takové vykonávala, neboť provedením úkonů, jež podle zák. je povinen předsevzíti sám, nesmí pověřiti svoji sílu pomocnou, k úkonům těm neoprávněnou, a nesmí proto ani trpěti, aby osoba taková u něho
Bohuslav-Janota, Nálezy správní XVI. 7 zaměstnaná, úkony ty vykonávala. Činí-li to, vykonává zubní lékařství proti předpisům zák. č. 303/20 a vydává se nebezpečí, že bude proti němu zakročeno podle § 7 tohoto zák.
Tím, co bylo uvedeno, jsou vyvráceny námitky, že st-lé nemohou býti stíháni za přestupek § 1 zák. č. 303/20, a to Josef K. proto, že jednal jako pomocná síla Dra P. pod jeho dozorem, resp. na jeho příkaz, a Dr. P. proto, že cit. ustanovení zák. ve spojení s §em 7 zák. č. 303/20 nevytýká jako trestní činnost jakoukoli činnost zubního lékaře v poměru k jeho síle pomocné, ať již jde o trpění jeho činnosti zubolékařské, nebo o přítomnost při ní nebo o paušální příkazy. K námitce, že přestupek »krytí neoprávněného výkonu zubního lékařství silou pomocnou« podle zák. vůbec neexistuje, stačí poukázati na to, že žal. úřad označil takto — jak zřejmo z dalšího obsahu jeho rozhodnutí — nezákonnou činnost zubního lékaře, který zneužívá své pomocné síly k vykonávání zubolékařských úkonů, k nimž povolána není, tedy činnost, která — jak již bylo dovoděno — příčí se ustanovení § 1 zák. č. 303/20. Namítá-li Josef K., že žal. úřad neprávem ho trestá také za neoprávněné vykonávání živnosti zubotechnické, vykládá si nesprávně citaci § 2 zák. č. 303/20 v nař. rozhodnutí, přehlížeje, že mu nebyl uložen trest podle živn. řádu, nýbrž podle § 7 zák. č. 303/20, takže poukazu na § 2 tohoto zák. nelze rozuměti jinak, než že K. k činnosti, kterou vyvíjel, nebyl oprávněn nejen proto, že nebyl zubním lékařem (§ 1), nýbrž ani proto, že nebyl koncesovaným zubním technikem ve smyslu § 2 cit. zák.
Skutkovou podstatu přestupku kladeného za vinu Josefu K. shledává žal. úřad v tom, že tento st-l, který není ani zubním lékařem, ani koncesovaným nebo oprávněným zubním technikem, nýbrž jen pomocnou silou lékaře Dra P., v ordinaci tohoto lékaře vytrhl zcela samostatně několika osobám několik zubů, a jedné z nich zuby vyčistil a opatřil vložkou. K., nepopíraje, že takto jednal, shledává podstatnou vadu řízení v tom, že nebyl vyžádán odborný posudek o tom, lze-li uvedený jeho výkon pokládati za zubolékařský nebo zubotechnický ve smyslu §§ 1 a 2 zák. č. 303/20, a vyjádření lékařské komory o tom, jak daleko sahalo jeho právo v konkrétním případě, když výkon, o který jde, provedl ve služebním poměru jako pomocná síla ve smyslu § 1 cit. zák. K tomu jest poukázati předem na to, že vytahování (extrakce) zubů, čištění zubů a plombování jest uvedeno v § 2 vl. nař. č. 132/22 mezi výkony, jež spadají mezi oprávnění zubních techniků, po případě zubních techniků, kteří vykonali s úspěchem praktickou zkoušku podle § 3 odst. 1 a 2 zák. č. 303/20 nebo kteří od této zkoušky byli osvobozeni (§ 3 odst. 3 cit. zák.). Jsou-li však tyto úkony, které zásadně spadají pod pojem zubního lékařství (§ 1 cit. zák.), výslovně zařazeny mezi výkony, které mohou prováděti také zubní technici, po případě zubní technici s předepsanou větší kvalifikací, nebylo třeba vyžádati si odborný posudek o tom, spadají-li tyto výkony mezi výkony zubotechnické nebo zubolékařské. Poněvadž pak — jak bylo uvedeno shora — plyne již ze zák. č. 303/20, že úkony, spadající pod pojem zubního lékařství, tedy i úkony, o nichž byla právě řeč, nesmí nikdy vykonávati pomocná síla zubního lékaře, jež zákonem požadované kvalifikace k těmto úkonům nemá, nebylo třeba vyžádati si vyjádření lékařské komory o tom, byl-li K. k naznačeným úkonům oprávněn jako pomocná síla Dra P. Jest proto stížnost v tomto směru neodůvodněná. — — —
Skutkovou podstatu přestupku kladeného za vinu Dru P. shledává žal. úřad v tom, že trpěl, aby v jeho ordinaci jeho pomocná síla, která není ani zubním lékařem, ani koncesovaným nebo oprávněným zubním technikem, vytrhla různým osobám několik zubů a jedné z nich mimo to zuby očistila a opatřila vložkou. St-l, nepopíraje, že jeho pomocná síla takovouto činnost v jeho ordinaci vyvíjela, namítá, že není prokázáno, že dal K. k této činnosti příkaz, resp. že při této činnosti byl přítomen. Výpověď K.-ova jako spoluobviněného není podle tvrzení stížnosti dostatečným důkazem o existenci tohoto příkazu a výpovědi svědků o tom, byl-li st-l při jednotlivých úkonech přítomen, se různí. Nss neuznal za nutné zkoumati, měl-li úřad ve výpovědi K.-ově a výpověděch svědků v nař. rozhodnutí uvedených dostatečnou oporu pro závěr, že Dr. P. dal příkaz K.-ovi k zubolékařským úkonům jím provedeným, resp. byl-li při některých těchto úkonech přítomen, uváživ, že skutková podstata přestupku kladeného Dru P. za vinu je dána již tím, že o nezákonné činnosti své pomocné síly provozované ve své ordinaci věděl a ji trpěl. Poněvadž tuto skutečnost stížnost nepopírá, je lhostejno, zdali Dr. P. dal K.-ovi k jeho činnosti přímý příkaz a byl-li snad při některých jím nezákonně provedených úkonech přítomen.
Dr. P. vytýká ve své stížnosti jako podstatnou vadu řízení, že nebyl vyžádán náležitý znalecký posudek o tom, lze-li výkony K.-ovy, z jichž trpění ve své ordinaci je viněn, pokládati za výkony zubolékařské ve smyslu § 1 zák. č. 303/20, a posudek resp. vyjádření lékařské komory o tom, jaké byly v konkrétním případě meze oprávnění Josefa K., zaměstnaného u něho jako síly pomocné ve smyslu § 1 cit. zák. Bezdůvodnost těchže námitek vznesených také ve stížnosti Josefa K. byla již prokázána a stačí proto odkázati na to, co bylo v tom směru uvedeno shora. — — —
Zbývá námitka Dra P., že příkaz žal. úřadu, aby u vchodu své zubní ordinace upevnil čitelný nápis, že »Josef K. nesmí vůbec vykonávati samostatné zubní práce, poněvadž je pouze lékařskou silou pomocnou«, nemá opory v zákoně. V tomto směru uznal nss stížnost odůvodněnou, uváživ, že pro uložení tohoto positivního plnění není v zák. č. 303/20, jehož se nař. rozhodnutí jedině dovolává, vůbec žádného podkladu.

Citace:

č. 11765. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 785-786.