Čís. 13365.

Ustanovení § 1298 obč. zák. předpokládá, že smlouva nebyla vůbec nebo řádně splněna. Byla-li však věc dodána a přijata, jde o náhradu škody z bezprávného činu, nikoliv z porušení smlouvy, tvrdí-li kupitel, že mu vzešla škoda z vadnosti dodané věci. Tento kupitelův nárok se promlčuje ve lhůtě tříleté.
(Rozh. ze dne 22. února 1934, Rv I 1250/32.)
Žalující firma dodala žalovanému tašky. Proti žalobě o zaplacení kupní ceny namítl žalovaný započtením nárok na náhradu škody, jež prý mu vzešla tím, že dodané tašky byly vadné. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Odvolací soud uznal podle žaloby, ale uznal též vzájemnou pohledávky namítanou započtením po právu a vyhověl žalobě jen, pokud žalobní nárok převyšoval vzájemnou pohledávku namítanou započtením.
Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc odvolacímu soudu, by o vzájemné pohledávce žalovaného dále jednal a znovu rozhodl. V otázkách, o něž tu jde, uvedl v
důvodech:
Žalovaný doličoval, že mu pohledávka, kterou namítal k započtení, povstala jednak tím, že měl výlohy 178 Kč při vyřazování vadných tašek, které mu žalobci dodali, jednak tím, že musí uhraditi staviteli výlohy 2905 Kč, které vyžadovala oprava domu, krytého taškami žalobci dodanými a poškozeného jejich vadnosti (promokavostí). Že se hodnota dodaných tašek zmenšila pro jejich vady, žalovaný netvrdil a nežádal zmenšení trhové ceny. Z tohoto přednesu žalovaného jest vidno, že neuplatňuje nárok ze správy podle první věty § 932 obč. zák., nýbrž že uplatňuje — jak také výslovně prohlásil při výslechu jako strana u odvolacího soudu — nárok na náhradu škody, která mu byla způsobena vadnosti tašek, tedy nárok podle poslední věty prvního odstavce § 932 obč. zák., která ustanovuje, že dodavatel ručí ve všech případech za zaviněnou škodu. Tento nárok není nárokem ze správy, byť i byla o něm zmínka v § 932 obč. zák., nýbrž je nárokem samostatným ve smyslu § 1295 obč. zák., což vysvítá již z toho, že předpokládá zavinění, kdežto při správě na vině nezáleží (srov. na př. rozhodnutí, číš. 2434, 4749, 6860 sb. n. s.). I lhůty § 933 obč. zák. týkají se proto jen nároků na, zrušení smlouvy a na přiměřenou slevu, nikoli také nároku na náhradu škody, pro nějž platí všeobecná tříletá promlčecí lhůta podle § 1489 obč. zák. (rozhodnutí čís. 6530, 6860 sb. n. s.).
Při nároku na náhradu škody podle § 1295 obč. zák. musí strana, která náhradu žádá, dokázati bezprávný čin neb opomenutí druhé strany, škodu a příčinnou souvislost mezi škodou a bezprávným činem. Ustanovení § 1298 obč. zák. nepřichází tu v úvahu, neboť předpokládá, že smlouva nebyla vůbec nebo řádně splněna, kdežto v souzeném případě žalobci žalovanému tašky dodali a tento je jako plnění přijal (srovnej motivy k § 932 obč. zák. str. 296, pak Věstník str. 116/1916 a Klang k § 932 str. 570 a k § 1298 str. 46); jde tu tedy o náhradu škody z bezprávného činu, nikoli z porušení smlouvy.

Citace:

č. 13305. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 241-242.