Zrušil-li rekursní soud usnesení první stolice, že se zamítá návrh na vydání kont. rozsudku pro nepodání žalobní odpovědi, a nařídil-li první stolici, aby rozhodla, aniž by čekala na pravomoc usnesení napřed o námitce nepříslušnosti učiněné u prvního roku a teprve pak o návrhu na kontumační rozsudek, není dovolací stížnost proti jeho usnesení přípustná.Odůvodnění nejv. soudu: Rekursní soud zrušil usnesení soudu prvé stolice, jímž byl zamítnut žalobcův návrh, aby byl vydán rozsudek pro zmeškání, poněvadž nebyla včas podána žalobní odpověď, a nařídil prvému soudu, aby podle § 398, odst. 2 c. ř. s. přihlížel k námitce nepříslušnosti soudu, vznesené žalovaným při prvním roku, a rozhodl znova o žalobcově návrhu.Podle spisů nebylo o námitce nepříslušnosti soudu nařízeno zvláštní jednání, takže podle § 398, odst. 2 c. ř. s., nebyla-li včas podána odpověď na žalobu, může žalobce především toliko navrhnouti, aby byl položen rok k ústnímu přelíčení, jenž se má obmeziti na uvedenou námitku. Teprve kdyby tato námitka byla zamítnuta, jest k dalšímu návrhu žalobcovu vydati ihned rozsudek pro zmeškání ve věci hlavní.Zrušovacím usnesením nařídil rekursní soud, aby soud prvé stolice postupoval v naznačeném smyslu. Tento postup bude však nutně vyžadovati jednání se stranami, protože bude především třeba ustanoviti rok k ústnímu přelíčení o námitce nepříslušnosti soudu. V takovém případě jest dovolací rekurs proti zrušujícímu usnesení rekursního soudu podle § 527, odst. 2 c. ř. s. přípustný jen tehdy, byla-li vyhrazena právní moc. To se tu nestalo, pročež bylo dovolací rekurs odmítnouti jako nepřípustný. Jeho vývody, v nichž brojí proti názoru rekursního soudu, že podání č. I. 6 není odpovědí na žalobu, nelze se proto věcně obírati.Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 30. června 1931, R II 207/31. Karel Jelínek.