Zemědělství.
I. Pojem z. II. Agrární zřízení. III. Zemědělský úvěr. IV. Zdokonalování výroby zemědělské. V. Zemědělské výzkumnictví. VI. Odbyt výrobků. VII. Zemědělské družstevnictví. VIII. Řízené hospodářství. IX. Péče o osoby činné v z. X. Organisace veřejné péče o z.
I. Pojem zemědělství.
Určiti pojem z. pro vědu a praxi naráží na jisté nesnáze pro nejednotnost názvosloví. Jest snaha vytknouti v prvovýrobě vedle hornictví a pouhé okupace jiných darů, přírody (lov zvěře a ryb) jako třetí skupinu všechny ony směry prvovýroby, kde člověk záměrnou činností pomocí půdy a za spolupůsobení sil přírodních získává hospodářské statky z říše rostlinné a živočišné. Někteří vyhrazují všem těmto směrům prvovýroby název z. a počítají sem pak nejen polní hospodářství s chovem hospodářských zvířat, nýbrž i lesnictví a pak různá odvětví speciální, jako zahradnictví, vinařství, včelařství, rybníkářství a j. V tomto smyslu doporučuje na př. užívati názvu z. Československá akademie zemědělská. Naproti tomu je velmi vžité názvosloví, které staví vedle sebe pojmy z. a lesnictví, a jest tedy užíváno názvu z. ve smyslu užším. Nejednotnost názvosloví se však dále objevuje v tom, že se název z. namnoze ještě dále zužuje jen na polní hospodářství s půdou převážně ornou a na spojenou s tím výrobu živočišnou, pak na zpracování výrobků ve vlastním hospodářství. Vhodnější jest však nazývati tento soubor činnosti rolnictvím a možno pak vedle rolnictví stavěti na př. zahradnictví, vinařství, pastevnictví a j.
V právních předpisech se setkáváme také někdy s úkolem ujasniti si pojem z., zemědělce, zemědělského závodu a pod. a odvozené pojmy, na př. rolnického statku a j. (na př. § 49 J. N., čl. XIV. uv. z. k c. s. ř., § 224 c. s. ř., § 120, 216 exek. ř., zák. č. 52/1889 ř. z.). Nejčastěji se tu setkáváme s výše vzpomenutou terminologií rozlišující jako souřadné pojmy z. a lesnictví. V tomto rámci sluší pak z. s vyloučením lesnictví bráti v nejširším smyslu, zabírajícím všechna zvláštní odvětví, pokud se z povahy věci nepodává něco jiného. Jinak je tomu namnoze ve mnohých speciálních zákonech zemědělských. Tu si zpravidla příslušný předpis sám stanoví pojem z. pro obor úpravy, kterou se obírá, a nelze pak používati takto určeného pojmu mimo obor této úpravy. Příkladem jsou tu ustanovení upravující poměry zemědělské půdy. Tak v zákoně záborovém č. 215/1919 Sb. se rozumí půdou zemědělskou pouze role, louky, zahrady, vinice a chmelnice; proti tomu se rozlišuje ”půda vůbec“, kterou jest rozuměti nejen jiné druhy kultur, zejména i lesy, ale také na př. půdu neplodnou náležející téže osobě. Toto určení platí ovšem pak i pro další předpisy na základě záběrového zákona nebo v souvislosti s ním vydané. Naproti tomu zákony druhé pozemkové reformy, zahájené dekretem presidenta republiky č. 12/1945 Sb., mluvíce o půdě zemědělské a lesní, mají na mysli — vedle půdy lesní — půdu sloužící všem odvětvím zemědělské výroby. Z jiných zákonů můžeme zde uvésti na př. § 1 a 2 mor. zem. zákona scelovacího č. 30/1884 z. z., v němž se užívá staršího označení ”hospodářské pozemky” (viz heslo Agrární operace sv. I, s. 21), kde jé podán podrobný výpočet, co pod tím názvem sluší rozuměti. Podobně se setkáváme s definicemi z. v zákonech jiných, na př. v § 94 zák. o přímých daních u daně pozemkové.
Charakteristika zemědělské výroby, jak jest nahoře podána, může sloužiti za východisko pro roztřídění lidských povolání k účelům vědy národohospodářské, sociologie a jiných. V praxi však nastává často nutnost nalézti správnou hranici mezi výrobou zemědělskou a jiným druhem lidské činnosti a tu mnohdy seznáváme, že někdy nevystačíme s charakteristikou zemědělské výroby výše podanou, nýbrž že je nutno na podkladě příslušných právních norem hledati další znaky, které by vedly k náležitému rozlišení obou stýkajících se směrů činnosti. Zejména jest někdy nesnadno v konkrétním případě říci, je-li určitá činnost výrobou zemědělskou či podnikem živnostenským ve smyslu příslušných norem, ačkoliv jsou splněny všechny znaky výroby zemědělské ve smyslu vědeckého třídění. Význam to má proto, že čl. V, písm a) uv. z. k živnostenskému řádu pro země České a § 251 živn. zák. pro Slovensko vyjímá výrobu zemědělskou z oboru působnosti živnostenského řádu. S tím souvisí ustanovení § 47, odst. 1, č. 3, zák. o přímých daních, podle něhož není dani výdělkové podrobeno zemědělské a lesní hospodářství. Pokud sem zákon počítá vedlejší výrobu spojenou se zemědělským a lesním hospodářstvím a prodej vlastních výrobků tohoto hospodářství, o tom viz heslo ”Přímé daně” sv. III, s. 593. Podle toho bylo častěji rozhodováno o tom, zda určité zahradnictví je podnikem zemědělským, vyloučeným z platnosti živnostenského řádu, resp. zda je vyňato z povinnosti platiti výdělkovou daň. Příslušné nálezy (sr. na př. Boh. A 6198, 8890, Boh. F 4526, 10414 a j.) dospívají k úsudku, že výklad cit. ustanovení čl. V. písm. a) vede k užšímu stanovení pojmu zemědělství, než jaký vyhovuje potřebám vědeckého třídění. Judikatura sice uznává, že zahradnictví je zvláštním odvětvím zemědělské výroby, ale že v konkrétních případech přec nespadá pod výjimku cit. čl. V. písm. a). Na to poukazuje již okolnost, že naše zákonodárství zná pojem obchodního zahradnictví, které podrobuje dani výdělkové. Nejvyšší správní soud požaduje, aby v každém případě bylo zjištěno, zda činnost příslušného podniku se omezuje na použití půdy a vlivů přírodních k vypěstování rostlin a plodů, po případě do jaké míry se používá umělých zařízení (skleníků, pařenišť a j.) k tomu, aby se výrobků docílilo. Použití takových zařízení nevylučuje však již o sobě pojmu zemědělské výroby, zejména slouží-li jen k tomu, aby užití půdy a vlivů přírodních bylo zdokonaleno (ochrana před mrazem, předpěstování a pod.). Teprve když by působení oněch základních přírodních činitelů mělo býti nahrazeno umělými zařízeními, bylo by tu zindustrialisování podniku, které by odůvodňovalo posuzování podle živnostenského řádu. Také tehdy usuzuje judikatura na podnik živnostenský, jsou-li tam zaměstnány jako pomocné síly osoby s odborným zahradnickým vzděláním. Rovněž dává často příčinu k pochybnostem ustanovení nižší sazby daně z obratu pro dodávky zemědělských výrobků potud, zda po jistém zpracování možno ještě mluviti o výrobku zemědělském. Judikatura zpravidla uznává zpracování jen do té máry, jak výrobky od zemědělského výrobce přicházejí obyčejně na trh. Lov zvěře a ryb, který se omezuje na pouhou okupaci darů přírody, odlišuje věda od záměrné činnosti zemědělce, naproti tomu nevylučuje z pojmu zemědělství činnost toho, kdo se stará různými opatřeními o příznivý stav zvěře a ryb v určitém obvodu (přikrmováním a jinou ochranou). Naproti tomu positivní ustanovení § 47,. odst. 1, č. 3, zák. o př. daních řadí k zemědělskému a lesnímu hospodářství toliko honitbu na vlastních pozemcích a rybolov ve vlastních vodách. S hlediska ustanovení o daní z obratu zase judikatura nepovažuje lovení zvěře, ať na vlastních či cizích pozemcích, za výsledek získaný obděláváním půdy a nepovažuje tudíž zvěř za zemědělský výrobek.
V jiném směru se vyskytuje sporná otázka, zdali výkon prací, jež by jinak tvořily obsah řemeslné živnosti, zaměstnanci zemědělského podniku, na př. prací kolářských, kovářských a pod., je podroben ustanovením živnostenského řádu. Výnos ministerstva obchodu č. 6654/1921 správně to popírá, neboť zaměstnanecký poměr vůči zemědělskému podniku vylučuje pojem živnostenského podnikání na straně zaměstnance, a poněvadž se předpokládá, že práce jsou konány jen pro potřeby zemědělského podniku, tedy i na straně zaměstnavatele není tu ničeho, co by spadalo pod ustanovení živnostenského řádu. Činnosti uvedených zaměstnanců se týká ještě jiná otázka: zdali je možno považovati za dělníky zemědělské ve sm. § 144, odst. 3, zák. o př. daních. K této otázce odpovídá judikatura záporně z odůvodněním, že není tu kriteriem, v jakém podniku je dělník zaměstnán, nýbrž jaké práce koná (Boh. F 8334).
II. Agrární zřízení.
Viz níže heslo Zřízení agrární.
III. Zemědělský úvěr.
Ukázalo se, že volná dělitelnost a volná zadlužitelnost půdy, zavedená u nás zákonodárstvím z druhé polovice 19. století, obsahuje v sobě vážné nebezpečí pro trvání rolnických usedlostí (viz Zřízení agrární). Původně byli majitelé zemědělských podniků odkázáni na takové způsoby úvěru, jaké se podávaly z norem práva soukromého, jež neměly zřetele na zvláštní potřeby z.; zdrojem úvěru byli jednotlivci nebo soukromé podniky sledující vlastní účely zištné. Brzy potom, kdy nastala volná dělitelnost a zadlužitelnost půdy, bylo seznáno, že vhodná úprava zemědělského úvěru může také býti jedním z účinných prostředků, jak omeziti hrozivý postup zadlužování zemědělců na nejmenší nutnou míru a napomáhati vybřednutí z dluhů. Péče veřejných činitelů směřovala k tomu, aby byla uvedena v život zařízení, jež by umožnila úvěr levný a přizpůsobený potřebám zemědělství. V tomto směru má nejdůležitější význam rozlišování úvěru krátkodobého a dlouhodobého. Prvým si opatřuje zemědělec prostředky k běžnému provozu podniku (na nákup osiva, hnojiv, strojů, placení mezd v době před sklizní), při čemž počítá s tím, že při příštím prodeji výrobků utrží peníze, z nichž zaplatí svůj dluh. Potřeba dlouhodobého úvěru jest dána bud také potřebami provozu (úvěr produktivní, jako na užitečné stavby budov, meliorace pozemků a j. zařízení), nebo nutností zaplatiti dluh souvisící s nabytím zemědělského podniku (úvěr držebností, na př. nedoplatek tržní ceny, výplaty podílů spoludědiců) a konečně může tu jíti o úhradu osobních potřeb zemědělce, někdy nezaviněných (nemoci, výplata věna dceři), jindy i zaviněných. Při krátkodobém úvěru jde hlavně o jeho levnost, při dlouhodobém mimo to je žádoucno, aby jeho splácení v řadě let bylo sjednáno podle výnosových možností zemědělského podniku (umořitelnost) a aby jeho podmínky, zejména úroková míra a splatnost, nebyly libovolně v neprospěch dlužníka měněny. Dlouhodobý úvěr se zajišťuje hypotékou. Poslání v zájmu zemědělského úvěru mají plniti bud ústavy zřízené přímo veřejnými činiteli nebo jiná zřízení nesledující zištné momenty a stojící pod veřejnou kontrolou. Sem náleží;
Zemské hypoteční banky. K tomu viz heslo Banky, sv. I, s. 94 a n. Hypoteční a zemědělská banka moravská přeměněna zatím na Zemskou banku pro Moravu a Slezsko. Tyto ústavy poskytují na nemovitosti úvěr v rámci sirotčí jistoty ve způsobu zástavních listů. Dluh se splácí pravidelným umořováním v půlročních částkách rozvržených na řadu let podle ujednání. Dluh je nevypověditelný, dokud dlužník řádně plní své povinnosti.
Spořitelny. K tomu viz heslo Spořitelny, sv. IV, s. 580 a násl. Poskytování úvěru hypotekárního je u spořitelen omezeno zřetelem na dostatečnou stálou likvidnost přijatých vkladů. Úroková míra poskytnutého úvěru souvisí s úrokovou mírou přijatých vkladů a proto kvůli zachování rovnováhy mezi obojími obchody nemůže spořitelna svým dlužníkům zajistiti nevypověditelnost své pohledávky nebo nezvyšitelnost úrokové míry. — Některé spořitelny mají výsadu vydávati zástavní listy. Tu pak platí o nich totéž, co řečeno shora o zemských ústavech.
Okresní hospodářské záložny v Čechách a kontribučenské záložny na Moravě. Obojí se utvořily z prostředků bývalých kontribučenských fondů obilních a kontribučenských fondů peněžních. O tom viz heslo Fondy kontribučenské sv. I, s. 666 a Okresní záložny hospodářské, sv. II, s. 1157. Na Moravě zákonem z 15. 8. 1864 č. 32 z. z. nařízeno přeměniti fondy obilní na fondy peněžní a tyto měly dále býti přeměněny na záložny při šetření původního účelu fondů. O záložnách zřízených z kontribučenských fondů jedná zákon z téhož dne č. 33 z. z. Mají podporovati především účastníky zápůjčkami buď krátkodobými, nebo hypotekárně zajištěnými. Další úprava se stala zákonem č. 31/1873 z. z. a posléze zákonem č. 57/1888 z. z. Čistého výnosu kontribučenské záložny možno použíti se souhlasem většiny účastníků a s úředním povolením k všeužitečným účelům, Za jistých podmínek mohou tyto záložny přijímati i vklady a je obvyklým způsobem rozpůjčovati. Mohou nabývati nemovitostí v dražbě, jde-li o záchranu jejich pohledávky. Od vydání zákona z r. 1882 neustaly snahy po reformě těchto záložen, zejména ve smyslu jich sloučení v ústavy okresní po vzoru v Čechách, dosud však tyto snahy neměly úspěchu.
Sirotčí pokladny měly svého času význam jako zařízení sloužící úvěru hypotekárnímu; o tom viz heslo Pokladny sirotčí I. sv., str. 158. Dodati jest, že také v zemi České a Moravskoslezské učiněny podstatné změny v poměrech sirotčích pokladen zákonem č. 193/1946 Sb. Vysloveno zejména, že hotovosti chráněnců nesmí již býti ukládány v sirotčích pokladnách a sirotčí pokladny nesmějí již poskytovati nové hypotekární zápůjčky.
Záložny typu Raiffeisenova. Jsou to svépomocné úvěrní ústavy vybudované v českých zemích na základě norem o společenstvech výdělkových a hospodářských (viz toto heslo, sv. IV, str. 436 n.). Jejich účelem je poskytovati členům levný krátkodobý úvěr osobní. Proti jiným záložnám se vyznačují tím, že jsou zřízeny pro úzký místní obvod (jedné nebo několika sousedních venkovských obcí) a ze stanov je patrno, že nesledují zištné tendence. Poskytují členům úvěr na dluhopisy, nikoliv na směnky; úroková míra ze zápůjček nepřevyšuje úrokovou míru ze vkladů o více než 1 1/2%. Nedostatku prostředků těchto záložen odpomáhá sdružování v širší svazy. Záložnám tohoto typu jsou přiznány proti jiným společenstvům některé další výhody daňové (viz § 75 a 83 zákona o přímých daních č. 76/1927 Sb.) a poplatkových (zák. č. 91/1889 ř. z).
Možnosti krátkodobého úvěru zaručeného movitou zástavou v plodinách rozšířeny a usnadněny zákonem o obilních zástavních listech a veřejných obilních skladištích č. 107/1933 Sb. Zejména jsou hospodářská družstva se zvláštním povolením oprávněna zřizovati a provozovati veřejná obilní skladiště a vydávati na obilí u nich uložené skladní listy, jež mají dvě samostatně rukopisem převoditelné části; list vlastnický a list zástavní; oddělením resp. převodem listu zástavního se zřizuje resp. převádí právo zástavní. Družstvo samo jako podnikatel skladiště může na obilí do úschovy přijaté poskytovati zápůjčky do dvou třetin bursovní ceny obilí.
Úvěr meliorační. O tom viz heslo Meliorace půdy, II. sv., str. 568.
O úvěru nabyvatelům půdy v první pozemkové reformě viz heslo Pozemková reforma, sv. III, str. 377 n. a str. 393 n. Při druhé pozemkové reformě jest tato otázka řečena ve způsobu placení náhrady za přidělený majetek (§ 11 dekr. presidenta republiky z 21. června č. 12/1945 Sb. a §§ 7 a 8 dekr. pres. rep. č. 28/1945 Sb.). Splácení úhrady může býti povoleno ve splátkách v peněžních nebo naturáliích podle splátkového plánu do 15 let. Nedostane-li přídělce zároveň s přidělenou půdou potřebné budovy a zařízení a nemá-li prokazatelně možnosti opatřiti si je z vlastních prostředků, může mu býti poskytnut levný dlouhodobý úvěr. Pro tyto účely je zřízen při ministerstvu zemědělství Národní pozemkový fond (§ 6 prvého dekretu), jehož statut byl vydán vládním nařízením č. 70/1945 Sb. Fond je samostatná právnická osoba. Jeho úkolem — kromě toho, co svrchu uvedeno — jest také povolovati v rámci vládního zmocnění záruky za zápůjčky poskytnuté přídělcům peněžními ústavy nebo jinými hospodářskými a sociálními institucemi a rozhodovati o použití prostředků fondu k zvelebení zemědělské produkce a pro vnitřní osídlení.
Jedním z důležitých prostředků úpravy zadlužení jest konverse hypotekárních pohledávek, t. j. soukromoprávními akty se přemění tíživé pohledávky (vypověditelné, s vysokou mírou úrokovou) na méně tíživé (nevypověditelné, umořitelné, s přiměřenou mírou úrokovou). Některé ústavy, na př. hypoteční banky, samy obstarávají dlužníkům takovou konversi. Zákonodárství usnadňuje konversi poplatkovými úlevami (zák. č. 111/1923 Sb. prov. nař. č. 112/1923 Sb.).
O úpravě tíživého zadlužení zemědělců uvažováno, u nás, stejně jako v jiných postižených zemích, avšak k zákonné úpravě u nás všeobecně nedošlo. V době před nepřátelskou okupací připravovalo ministerstvo zemědělství osnovu zákona, podle níž měl býti založen pomocný fond zemědělský, jehož účelem by bylo zachrániti zemědělce, aby se mohli na svém majetku udržeti, pokud zabředli do dluhů beze svého zavinění. Tento fond by konvertoval dluhy zemědělců, poskytoval zápůjčky na proplacení dlužných částek a vyrovnávacích kvót, účastnil by se vyrovnávacího řízení, aby poskytl dlužníkovi zápůjčky nebo převzal záruku za plnění vyrovnávacích částek. — Aby bylo omezeno nebezpečí dražeb selských usedlostí, byla vypracována v ministerstvu zemědělství tehdy osnova zákona o fondu kolonisačním; tento fond by mohl usedlost exekucí ohroženou převzíti a přiděliti ji do rentového pachtu.
V březnu 1948 připravila vláda osnovu zákona o zemědělském úvěru pro rolníky s výměrou půdy do 50 ha. Úvěr krátkodobý, poskytovaný na opatření běžných provozních prostředků, má býti 3 1/2% úročitelný a splatný do konce příslušného kalendářního roku. Úvěr dlouhodobý (rekonstrukční, investiční a konsolidační) je 3% úročitelný a splatný podle ujednání do 5 až 40 let. Vedle úroku jest platiti zvláštní příspěvek, který činí u rolníků do 20 ha půdy 1/4% a při větší výměře 3/4%. Nebude-li dlužník moci pro pohromu jeho hospodářství nezaviněně postihnuvší dluh úrokovati a spláceti, převezme tyto platy za řádného hospodáře zatím po dobu nemožnosti placení zemědělský zajišťovací fond; jakmile překážka odpadne, bude dlužník povinen tomuto fondu nahraditi, co fond za něj vynaložil. Úvěr mají za záruky státu poskytovati peněžní ústavy, které budou tímto úkolem pověřeny. IV. Zdokonalování zemědělské výroby.
Zákonodárná péče o zlepšení výrobních podmínek, pokud jsou v lidské moci, zabrala ve svůj obor postupem času téměř všecky důležité výrobní činitele jak ve výrobě rostlinné, tak i ve výrobě živočišné.
V oboru výroby rostlinné buďtež uvedeny zejména následující směry veřejné péče:
1. Zlepšování vlastností půdy za účelem větší produktivity a úpravy půdy za účelem ochrany proti vodám. Obé náleží pod širší pojem meliorace půdy. O tom viz toto heslo, sv. II, str. 565 a o vodních družstvech heslo Vodní právo. Podkladem pro zlepšování vlastností půdy a pro výběr vhodných plodin je zkoušení půdy. Povinné zkoušení půdy bylo pro zemi Českou a Moravskoslezskou zavedeno vl. nař. č. 376/1940 a týká se všech podniků vinařských, ovocnářských a zelinářských o výměře alespoň 1 ha užitkové plochy a všech ostatních zemědělských podniků o výměře alespoň 2 ha. V těchto podnicích se odebírají vzorky půd z jednotně obhospodařovaných ploch o výměře nejméně 0.3 ha. Povinné zkoušení půdy konají zvláštní oddělení výzkumných ústavů státních a zemských a stanic zemědělských určených k tomu ministerstvem zemědělství. Obce jsou povinny spolupůsobit] při povinném zkoušení půdy. V každé obci se má zříditi obecní půdní komise, která má zejména poříditi seznam vlastníků a seznam parcel podrobených povinnému zkoušení. Vlastníci půdy jsou povinni spolupůsobiti při odebírání vzorků a dáti příslušným orgánům pravdivé zprávy o způsobu hospodaření; za zkoušení půdy se platí poplatek vyměřený podle výměry zkoušené půdy.
2. Uznávání osiva a sádě kulturních rostlin. O tom viz heslo Původnost osiv, sv. III, str. 713. Dodati nutno, že pro zemi Českou a Moravskoslezskou bylo vydáno vl. nař. č. 69/1941 Sb., jež nastoupilo namísto zákona č. 128/1921 Sb. a vl. nař. č. 208/1921 Sb. Nové vládní nařízení upravuje a) zkoušení a povolování odrůd a b) uznávání osiva a sadby.
ad a) Zkoušení odrůd a nových šlechtění na samostatnost a hodnotu konají podle předpisů schválených ministerstvem zemědělství veřejné zemědělské výzkumné ústavy a stanice a zařízení podobného druhu pověřená ministerstvem zemědělství. Tyto zkušebny musí přezkoušeti všechny vlastnosti odrůd a nových šlechtění, které jim přidělí ministerstvo zemědělství. Šlechtitelské podniky jsou povinny dodati zkušebnám stanoveným ministerstvem i z. potřebné osivo a sadbu zkoušených nových šlechtění. O povolení odrůd rozhoduje na přihlášky ministerstvo z. po ukončení předepsaných zkoušek, po přehlídce podniků šlechtitelských a po slyšení rejstříkové komise. Povolení opravňuje přihlašovatele označovati odrůdu jménem a uváděti do oběhu osivo a sadbu dotčené odrůdy. Rejstříková komise je zřízena u ministerstva zemědělství, které jmenuje její členy z odborného úřednictva odrůdových zkušeben, uzná vacích komisí a jiných odborníků. Povolené odrůdy se zapisují do listiny povolených odrůd, kterou vede ministerstvo zemědělství. Odrůdu lze povoliti a zápis do listiny odrůd provésti zásadně jen soukromým šlechtitelům. Tito musí býti členy Svazu šlechtitelů rostlin a vyhovovati dalším předepsaným podmínkám. Veřejným podnikům lze odrůdu povoliti jen výjimečně; jejich šlechtění se odevzdají soukromým šlechtitelům za odstupné nebo licenční poplatek.
ad b) Zásadně možno uznati jen osivo a sadbu povolených odrůd, leč by ministerstvo z. povolilo výjimku. Osiva a. sadby uznávají na přihlášky šlechtitelů uznávací komise při hlavních zemědělských korporacích. Na uznané osivo a sadbu vydávají tyto komise uznávací listy. Ministerstvo z. stanoví složení uznávacích komisí a jmenuje jejich členy. Uznané osivo a sadba se zapisují podle druhu a stupně pěstování u příslušných uznávacích komisí do seznamu uznaného osiva a sadby; opisy s výkazy o přihlášených plochách osiv a sadby se zasílají ministerstvu z. Osivo a sadba povolených odrůd se smějí uváděti do oběhu jen uznané, a to jen s označením jména odrůdy a stupně pěstování (původní, uznaný přesev, uznané osivo krajové odrůdy, uznané kmenové osivo). Pro jiné osivo, pokud je povoleno uváděti je do běhu (obchodní osivo), nesmí se užívati nijakých označení a údajů, které mohou vzbuditi nesprávnou domněnku, že jde o osivo nebo sadbu uznanou nebo ušlechtěnou nebo mohou vyvolati mylnou představu o užitkových vlastnostech nebo výnosnosti. Ochranná známka na osivo,a sadbu podle zák. č. 19/1890 ř. z. může býti zapsána jen s povolením ministerstva. z.
Podrobnosti k cit. vl. nař. jsou obsaženy ve vyhláškách ministerstva z. č. 132 a 133/1941, 283/1942, 238/1943 Sb. a č. 34/1945 Sb. nesvob., jimiž se stanoví zásady pro uznávání osiv a sádí kulturních rostlin a ve vyhlášce ministra z. č. 251/1942 o úpravě obchodu s osivem jetelovin, pícnin, zelenin a květin.
3. Ochrana ušlechťování rostlin. K tomu viz heslo Ochrana výroby rostlinné, sv. II, str. 1140, II. Některé změny úpravy tamtéž uvedené obsahuje vl. nař. č. 113/1939 Sb. V okolí pozemků, na kterých je pěstována odrůda ušlechťovaná nebo ušlechtěná, smějí býti v určitém pro cizosprášení nebezpečném pásmu také kultury ze semene této ušlechťované nebo ušlechtěné odrůdy. Za ochranu mohou žádati také zemské šlechtitelské podniky, aniž měly zapotřebí uznání ministerstvem z. Žádost za ochranu nutno podati jeden rok před setím (sázením) plodiny, pro kterou je ochrana žádána. V otázce nároku na náhradu škody postižených vlastníků pozemků odpadá nárok na propůjčení pozemků šlechtitele k užívání. U těch druhů kultur, které budou určeny vládním nařízením, mohou vlastníci postižených pozemků se domáhati místo náhrady škody, aby jejich osivo vyčištěné a vytříděné v místě obvyklým způsobem bylo vyměněno chráněným podnikem za stejné množství uznaného osiva chráněné odrůdy šlechtitelem vypěstěné, v obalech plombovaných šlechtitelským podnikem, a to bez jakýchkoli příplatků. — O ochraně ušlechťování rostlin křížatých a j. vyd no vl. nař. č. 255/1941 Sb.
4. Ochrana výroby rostlinné před škodlivými činiteli. K tomu viz heslo Ochrana výroby rostlinné, II. sv., str. 1141, III, a heslo Révokaz, sv. III, str. 803. Z novějších zvláštních předpisů možno uvésti novou úpravu potírání rakoviny bramborů vládním nařízením č. 62/1946 Sb. O ochraně obilí před škůdci vydáno vl. nař. č. 223/1936 a č. 93/1944 Sb., o škůdcích ovocných stromů a keřů a révy vinné vl. nař. č. 79/1943 Sb. O hubení planého chmele v oblastech chmelařských vl. nař. č. 143/1939 Sb., o opatřeních proti perenospoře chmelové vl. nař. č. 186/1939 Sb., a hubeni dříšťálu vl. nař. č. 132/1942, o povinném moření osiva obilnin, vl. nař. č. 192/1943 o používání jedovatých prostředků na ochranu rostlin. K této ochraně se pojí také ochrana ptactva a některých jiných užitečných zvířat. O tom viz heslo Ochrana ptactva, sv. II, str. 1131. K ternu dále vydáno nař. ministerstva zemědělství č. 98/1944 o povinném hubení vrabců.
5. Ochrana polního majetku. Viz toto heslo, sv. II, str. 1117. Příslušná ustanovení doplněna vl. nař. č. 232/1943 a 89/1944 Sb. o ochraně užitkových rostlin.
6. Podpora při živelních pohromách. O tom jednáno pod heslem Přímé daně, sv. III, str. 613.
7. Plemenitba hospodářských zvířat. Jest stanovena zásada, že chovatelé hospodářských zvířat blíže určených smějí plemenice těchto zvířat připouštěti jen k plemeníkům podle předpisu vybraným čili licentovaným. Příslušná úprava jest ohledně, koní jednotná pro celou Čsl. republiku a jest obsažena v zák. č. 169/1924 Sb. a vl. nař. č. 83/1928 Sb., na jiná zvířata se vztahuje cit. zák. č. 169/1924 a vl. nař. č. 204/1928; pro zemi Českou a Moravskoslezskou bylo však vydáno vl. nař. č. 361/1941 Sb.
Plemenitba koní. Licentování plemenných hřebců je svěřeno komisím, které jmenuje ministerstvo z. a stanoví jim obvod působnosti. Držitelé hřebců, kteří si chtějí pro své hřebce pro příští připouštěcí období opatřiti licenci, jsou každý rok vyzývání úřední vyhláškou, aby hřebce k výběru přihlásili u úřadu okresního národního výboru. Ministerstvo zemědělství určí dobu a místa výběrů. Pro výběr, chování a připouštění hřebců jsou dána podrobná ustanovení v prováděcím vl. nař. Udělená licence opravňuje ku použití hřebce pouze v připouštěcím období kalendářního roku v licenci uvedeného a v určeném stanovišti. Nařízení stanoví také chovné obvody, v nichž má býti jednosměrným chovem vypěstován kůň určitého rázu. K zajištění způsobilého chovného materiálu a výběru klisen jsou zavedené plemenné knihy (družstevní nebo zemské). — O zajištění plemenného materiálu pro chov koní se stará státní správa také přímo, chovajíc plemenné hřebce ve státních ústavech nejen pro potřeby vojenské správy, nýbrž také pro účely soukromníků. Státní plemenní hřebci se rozesílají buď na připouštěcí stanice pro použití soukromníků, nebo se odevzdávají do soukromého ošetřování nebo do nájmu. V r. 1946 bylo v českých zemích 89 stanic státních hřebců a 217 stanic soukromých se státními hřebci. Připravuje se zřízení stanic pro umělé osemeňování klisen.
Plemenitba jiných hospodářských zvířat. Cit. zákon č. 169/1924 i vl. nař. č. 361/1941 spočívají na stejných zásadách, rozdíly jsou jen v podrobnostech provedení; zákon č. 169/1924 se netýká plemenitby koz. Vládní nař. č. 361/1941 upravuje výběr plemenných býků, kanců a beranů a kozlů. Pro výběr zřízena jsou pro obvod každé země komise zemská, jež mi subkomise pro každý druh plemeníků a vedle toho jsou zřízeny komise okresní (po případě pro obvod více okresů) obdobně rozčleněné jako komise zemská. Výběry se konají jako všeobecné, zvláštní a dodatečné. Všeobecné výběry se konají jednou do roka, a to na svodech pro stanovený obvod. Zvláštní výběry se mohou konati při dražbách, výstavách a jiných podnicích zařízených uznanými chovatelskými organisacemi nebo Jednotným svazem českých zemědělců. Dodatečné výběry se konají jen v nutných, zvlášť odůvodněných případech. Všeobecné výběry koná zpravidla okresní komise, zvláštní výběry pak zpravidla zemská komise. K všeobecnému výběru mají býti předvedeni všichni plemeníci příslušného obvodu, pokud jich držitelé hodlají používat k plemenitbě. Při výběru se mají komise říditi potřebami zemského chovu. Vybráni mohou býti zpravidla jen plemeníci, o kterých se předloží dostatečný, úředně uznaný průkaz o původu. Po výběru udělí příslušná komise povolení k připouštění a vydá o tom potvrzenku; tím teprve se pokládá plemeník za uznána. Taková licence se uděluje bud pro plemennou třídu A, nebo B. Pro plemennou třídu A se udílí jen pro plemena nebo rázy, jež po slyšení odbočky Jednotného svazu českých zemědělců určí ministerstvo; těchto plemeníků smí býti používáno i pro připouštění cizích zvířat, kdežto zvířat s licencí B smí býti používáno toliko ku připouštění vlastních plemenic. Výsledky řízení o výběru a uznání plemeníků oznámí obec vyhláškou. Komise vedou seznamy jimi vybraných a uznaných plemeníků.
Jest stanoveno, že na určitý počet plemenic jednotlivých druhů zvířat musí býti chován v obci aspoň jeden plemeník s připouštěcím povolením A 1. Povinnost opatřovati a chovati obecní plemeníky, jakož i obstarávati a udržovati zařízení potřebná k jejich chování a používání, přísluší obci. Obce rozhodnou a předepíší náklady, které jim každoročně vzniknou tímto způsobem, na držitele plemenic stejného druhu v této obci. Uznané plemeníky jest chovati, ošetřovati a připouštěti podle směrnic stanovených ošetřovatelským řádem vydaným ministerstvem z. Může býti nařízeno, aby nevybraní plemeníci byli učiněni neplodnými nebo odporaženi ve stanovené lhůtě.
Ministerstvo zemědělství může po slyšení odboček Jednotného svazu českých zemědělců naříditi, že v celé zemi nebo určitých oblastech mohou býti používána k chovu jen určitá plemenná zvířata nebo plemenná zvířata určitých plemen nebo rázů a že určité plemenice nebo plemenice určitých plemen nebo rázů smějí býti zapouštěny Určitými plemeníky nebo plemeníky určitých plemen nebo rázů.
8. Tlumení nákaz hospodářských zvířat. O tom viz heslo Zvěrolékařství.
9. Jiné směry zvelebování a podpory zemědělské výroby. Veřejná péče o z. neomezuje se na činnost upravenou zvláštními předpisy, jak dosud byly uvedeny, činitelé, jimiž tato péče je svěřena, snaží se uskutečniti pokrok zemědělské výroby namnoze tak, že poskytují ve vhodném způsobě i jinak přímo pomoc zemědělcům, aby se tito snáze odhodlali k žádoucí činnosti. Směry této podpůrné činnosti jsou zpravidla zůstaveny volnému uvážení příslušných činitelů, kteří jsou vázáni toliko výší prostředků k těmto účelům povolených. Právního nároku na takovou podporu není. Ukázkou této činnosti mající význam pro různá odvětví zemědělství je na př. péče o výrobu a distribuci umělých hnojiv, nebo snaha o zdokonalení zemědělského strojnictví směřujícího k rozsáhlému zmechanisování práce v z. při nedostatku pracovních sil; děje se tak hlavně opatřováním levného úvěru jednotlivcům i strojním družstvům a budováním strojních stanic. Zde plní také elektrisace venkova své důležité poslání.
V následujících odstavcích jsou uvedena některá zvláštní odvětví zemědělské výroby s hlediska zákonné úpravy a veřejné péče na ně se vztahující; pokud o příslušných opatřeních nebylo již nahoře pojednáno:
a) Chov koní.
Již v ustanovení výše uvedených o plemenitbě koní je patrno, že státní správa osvědčuje vliv a péči o zdárný chov koní; vedou ji k tomu hlavně zřetele obrany státu; ovšem je také poslouženo i zájmům samého z. Podpora soukromého chovu koní se děje různým způsobem. Náleží sem peněžité podpory chovatelům licentovaných soukromých hřebců, jež uděluje ministerstvo z. na návrh licenční komise, je-li se zřetelem na počet klisen v okolí chov hřebce nutný nebo aspoň prospěšný. Jiný způsob podpory je, že stát odevzdává na revers ze státních ústavů hřebce, kteří mají nějakou nepatrnou vadu, soukromníkům; přejimatel je povinen hřebce po stanovenou dobu připouštět k cizím klisnám.
Za vzorný chov koní se udílejí odměny z prostředků veřejných (státních, zemských a j.) podle směrnic vydaných ministerstvem z. Odměňují se klisny, matky s hříbaty sajícími a odstavenými rázu ušlechtilého. K odchovu hříbat poskytuje stát peněžité podpory, jestliže se žadatel zaváže, že odchová současně aspoň čtyři hřebci hříbata, ať svoje či přikoupená; hříbata nesmí býti přes rok stará a rázu poměrům krajiny přiměřeného. Majitel je povinen odchovati hříbata až do dokonaného třetího roku hříbat a pak je nabídnouti státu ke koupi. Vycvičené vojenské koně mohou býti na revers odevzdány v době míru soukromníkům na dobu šesti let, po jejichž uplynutí se stává kůň vlastnictvím přejimatele. Přejimatel je povinen o koně náležitě pečovati, předvésti jej každoročně k přehlídce, dodati jej každoročně k vojenskému cvičení a v čas mobilisace jej bezodkladně odevzdati k vojenským účelům. Další způsoby podpory chovu koní jsou výstavy koní, zkoušky výkonnosti koní, pastevní odchov hříbat, kursy k zvýšení odborné úrovně chovatelů a péče o podkovářství.
Státní péče o chov koní je soustředěna u ministerstva z. za součinnosti zemědělských rad (odboček Jednotného svazu zemědělců). Podporu chovu koní sleduje také řada dobrovolných organisací; jejich ústředím je Ústřední svaz chovatelů teplokrevných koní Čsl. republiky.
Aby se zajistila reelnost obchodu s koňmi, stanovilo vládní nař. č. 292/1943 Sb., že takový obchod mohou provozovati pouze ti obchodníci s koňmi, kteří mají k tomu zvláštní povolení ministerstva z. Žadatel musí prokázati mimo jiné náležité odborné znalosti.
b) Chov skotu.
Veřejná péče snaží se tu vystihnouti soustavně všecky stránky tohoto odvětví výroby živočišné a volí vhodné prostředky, aby bylo docíleno nejlepších výsledků po stránce kvantitativní i jakostní. Jde tu především o zajištění a udržení dokonalého plemenného materiálu. Proto se poskytují obcím subvence na opatření dobrých plemenných býků, na stavbu hygienických stájí a zřizování výběhů. Zjištění a získání dokonalého užitkového materiálu slouží povinná kontrola užitkovosti a dědičnosti skotu spolu s kontrolou mléčné užitkovosti (vl. nař. č. 177/1943 Sb.); tím se rozumí pravidelné zjišťování výkonnosti a služba poradní sledující zvelebení chovu a zvýšení výkonnosti skotu. Provádění povinné kontroly je svěřeno Jednotnému svazu zemědělců. Náklady se hradí příspěvky držitelů dojnic, u nichž se tato kontrola koná. Výsledky této kontroly slouží za základ výběru vhodných zvířat, z nichž se zřizují kmenová stáda; jejich účelem je poskytovati zdatný mladý plemenný odchov a dodávati jej pro potřebu obcí. Kmenová stáda zřizují zemědělské rady (odbočky Jednotného svazu zemědělců) podle směrnic ministerstva z.
Péče o pastviny. Pastviny mají význam pro zvelebení chovu skotu ve všech oblastech a zvláštní důležitost mají pro odchov mladého dobytka. V hornatých krajích jsou pastviny vůbec podmínkou chovu skotu. Na Slovensku úprava společných pastvin býv. urbarialistů a j. uskutečněna zák. čl. X/1913 a pasení na cizí půdě zák. č. 87/1924; bližší o tom pod heslem ”Zřízení agrární”. Pastviny jsou tu namnoze ve velmi špatném stavu a obyvatelstvo není zvyklé pastviny upravovati. Ministerstvo zemědělství ujalo se úpravy pastvin obecních a býv. urbariálních v obcích, které se zavázaly poskytnouti práci ruční a potažní. Také se usiluje o zakládání pastevních společenstev, kde k tomu dosud nedošlo. V českých zemích vydáno o úpravě luk a pastvin vl. nař. č. 141/1940 Sb. Vlastníci luk a pastvin jsou povinni upraviti tyto objekty podle předpisů tohoto nařízení. Nejprve se má v každém okrese úředně vyšetřiti, které louky a pastviny se mají upraviti a stanoví se způsob a rozsah nutných prací podle plánu sdělaného zemědělskou radou (Jednotným svazem zemědělců). Plán jest sdělen pozvaným účastníkům, kteří o plánu hlasují. Vysloví-li se pro plán dvoutřetinová většina, zařídí úřad, aby plán byl uskutečněn. Jinak se předloží plán zemskému národnímu výboru, který o něm rozhodne po slyšení komise pro úpravu pastvin. Podle vládního nař. č. 268/1944 Sb. jsou obce, které vlastní nekultivované pozemky, jež v nekultivovaném stavu jsou ponechány obecně k pasení rozličného hospodářského zvířectva, povinny tyto pozemky přeměniti na řádné pastviny a udržovati je v řádném stavu, pokud taková pastvina může býti v obci využita k povznesení chovu zvířat. Chovatelé jsou povinni, pokud tomu nebrání zřetele veterinárněpolicejní, vyháněti zvířata na zřízenou pastvu v rozsahu stanoveném v pastevním řádě, který vydá obec. Chovatelé jsou povinni platiti příspěvky stanovené pastevním řádem.
Všeobecně ke zvelebení chovu nejen skotu, nýbrž i jiných hospodářských zvířat se působí okresními a zemskými přehlídkami a výstavami subvencovanými z veřejných prostředků a spojenými s odměňováním úspěšných chovatelů, pořádáním kursů pro chovatele a ošetřovatele a působením k tomu, aby byly zřizovány organisace chovatelů s účelem zvelebování chovu radou, poučováním a podporou členů.
c) Rybnikářství.
Zřizování a udržování rybníků jakožto vodních děl se řídí ustanoveními vodních zákonů; v českých zemích platí dále min. nař. č. 45/1894 ř. z. o zřizování a rušení rybníků. Podle tohoto nařízení je k založení, změně nebo zrušení jakéhokoli rybníka zapotřebí úředního konsensu. Rybník musí býti stále udržován v bezvadném stavu, aby nenastala újma pro cizí práva a aby zátopám bylo zabráněno. U větších rybníků má býti uloženo ustanovení zvláštních hlídačů, kteří jsou povinni občas se přesvědčiti zejména o stavu výtokových a vypouštěcích zařízení; rybník nutno občas čistiti. Uzavře-li se přítok, na př. při rybolovu, nesmí tím býti ohrožena zařízení, pozemky a budovy v sousedství.
Kdyby u nově zařízených rybníků byli majitelé okolních pozemků poškozováni na př. podmáčením, zaplavováním proto, že vlastník rybníka nedodržuje podmínky konsensu nebo vůbec ustanovení vodních zákonů, dávají tyto zákony možnost domáhati se nápravy. Tato cesta by však nevedla vždy k cíli v případech, kde jde o stav již od nepaměti tu jsoucí a zejména tam, kde nynější majitelé získali pozemky přídělem ze souboru půdy, jež náležela vlastníku rybníku, Tu by byla myslitelná náprava jen novým řízením za účelem vhodné úpravy vodních poměrů postižených pozemků, při čemž by však stará vodní práva musila býti zachována a toliko s hlediska veřejného zájmu vhodně upravena.
O vlastním rybničním hospodářství vydáno v době nepřátelské okupace vl. nař. č. 167/1943 Sb. Podle toho jsou vlastníci a uživatelé rybníků, které jsou způsobilé pro chov ryb, povinni hospodařiti tak, aby bylo dosaženo pokud možno nejvyšší výroby ryb. Je-li toho potřeba pro vypěstování potřebné rybí násady pro osazení rybníků, může býti uloženo jednotlivým podnikatelům, aby svá rybniční hospodářství zařídili pro odchov násadové, ryby a tuto ve stanoveném množství pěstovali. Držitelům roztroušeně ležících ojedinělých rybníků může býti nařízeno, aby se ve stanovené lhůtě sdružili za účelem společného hospodaření na těchto rybnících v jedno soběstačné rybniční hospodářství; soběstačným se tu nazývá takové hospodářství, které je způsobilé k odchovu kapra od plůdku až do konsumní ryby. Nemá-li aspoň jeden ze sdružených podnikatelů odborné znalosti, může býti nařízeno, aby družstvo zaměstnávalo odbornou sílu. Právní poměry družstva se řídí zákonem č. 70/1873 ř. z. Není-li možno vytvořiti družstvo a vyžaduje-li to veřejný zájem, mohou býti dány ojedinělé rybníky do nuceného pachtu sousednímu, soběstačnému rybničnímu hospodářství, které o to požádá. Na návrh vlastníka služebného pozemku přezkoumá úřad služebnosti váznoucí na rybnících jako na pozemcích služebných. Možno se domáhati buď úplného, nebo částečného vyvlastnění služebnosti, jež je na újmu řádnému rybničnímu hospodářství a pro pozemek panující je vůbec nebo aspoň v nynějším rozsahu nepotřebná a beze škody může býti zrušena nebo omezena.
d) Včelařství.
O chovu včel máme obecné předpisy toliko pro Cechy a Moravu v patentech včelařských z r. 1775 a 1776, jež jsou pro naše poměry dnes již povětšině zastaralé. Pro Slezsko a Slovensko takových předpisů není. Některé zvláštní otázky jsou řešeny porůznu, tak na př. stíhání vylétlých rojů § 384 obč. zák. a § 59 zák. čl. XII/1894. Jiné zvláštní otázky nutno řešiti podle obecných zásad právního řádu.
Chov včel nutno jakožto chov hospodářských zvířat považovati za odvětví zemědělské výroby, jež není podrobena ustanovením živnostenských řádů [čl. V, lit. a) uv. z. k zák. živn. ř. a § 251 odst. 2, lit. a) živn. zák. pro Slovensko, č. 259/1924 Sb.], i když nijak nesouvisí s nijakým provozem z. Chov včel kýmkoli není zásadně omezen, avšak způsob provozu se může někdy dotýkati zájmů jiných osob a nutno pak v rozporu obojích zájmů hledati řešení podle povahy věci někdy v oboru práva soukromého, jindy v normách veřejnoprávních. Příčinu k tomu zavdává umístění včelínů a spojené s tím ohrožování bezpečnosti lidí i zvířat. V poměrech mezi sousedy by mohlo přicházeti v úvahu ustanovení § 364, odst. 2 obč. zák., tato otázka je však v praxi sporná. Jinak ale otázka ohrožování lidí i zvířat náleží v obor policie místní a činitelé k tomu povolaní, v první řadě obce, jsou povoláni naříditi, aby chovatel včel potřebné opatřil, po případě včelíny odstranil. Praxe čsl. i býv. rak. správního soudu (Budw. 5671 A, 3349, Boh. A 632) však neponechává pouze volné úvaze úřadu, aby v konkrétním případě uznal ohrožení bezpečnosti, nýbrž požaduje, aby vhodnými prostředky důkazními, zejména znaleckým posudkem, byla zjištěna příčinná souvislost mezi způsobem umístění včelínů a ohrožováním veřejné bezpečnosti. — Výše citované včelařské patenty ustanovují, že chovatel včel je oprávněn zavésti úly na pastvu včel na cizí pohanková pole v květu ke konci léta; majitel pozemků nesmí tím býti poškozován. —- Provoz některých živností (práce s látkami obsahujícími cukr) obsahuje v sobě nebezpečí pro včely sladkostmi přilákané. Přímé ničení včel, nejde-li o nutnou obranu, je činem nepovoleným. Jinak však nutno považovati otázky zdárného chovu včel za věc veřejného zájmu, který legitimuje příslušné činitele uložiti při provozu živností taková opatření, aby škodám způsobeným hynutím včel bylo zabráněno.
Ke krmení včel možno použíti denaturovaného cukru osvobozeného od daně spotřební (zák. č. 26/1903 ř. z. a nař. min. financí č. 176/1903 ř. z.). Včelařské spolky jsou organisovány v zemských ústředích, jež zase mají svůj Svaz zemských ústředí spolků včelařských v Praze.
e) Vinařství, ovocnictví a zelinářství.
Z oboru vinařství jsou některé otázky upraveny zvláštními předpisy, jako o révokazu (viz heslo Révokaz,sv. III, str. 803, o výrobě vína a obchodu s vínem viz heslo Potravinářství, sv. III, str. 312).
Z podnětu zúčastněných kruhů projednával v r. 1937 národohospodářský a živnovstensko-obchodní výbor senátu Národního shromáždění otázku vydání vinařského zákona. Šlo tu zejména o úpravu daně nápojové, celní a jinou ochranu domácí výroby vína, podporu při zakládání vinic, podporu vinařského družstevnictví a školství; zákonodárné práce tu však dále nepokročily. Nicméně však státní správa v mezích rozpočtových možností pečovala o zvelebení vinařství. Soustavná podpora se obrací hlavně ke znovuzakládání vinic zničených révokazem. Proto jsou zakládány a vydržovány státem révové školky, zřizují se státní matečné a pokusné vinice, jež umožňují výrobu amerických révových řízků, kořenáčů a šlechtěných amerických sazenic. Pokusných vinic je zapotřebí k vyzkoušení různých novějších podložných a nosných odrůd, pak k vyzkoušení prostředků k ničení škůdců. Odbyt vína je podporován zřizováním poboček státních vinných sklepů. Podpůrná činnost veřejných činitelů je účelně doplňována soukromými organisacemi, sdruženými v zemské svazy, jejichž ústředím je Ústřední svaz vinařů československých v Praze; jeho účelem jsou zvelebovací akce vinařské ve všech odvětvích a hájení zájmů československého vinařství. Výčep vlastního, výrobku dovolený v některých částech země staršími ústavami majitelům vinic a ovocných sadů podle V. písm. a) uv. z. k rak. živn. řádu a. podle § 251 písm. a) živn. zák. pro Slovensko, není podroben ustanovením živnostenských řádů. Staršími ústavami sluší rozuměti v zemích českých círk. nař. dvorské kanceláře ze 17. srpna 1784, publikované v těchto zemích na základě výnosu dvoř. kanceláře z 2. IX. 1784. Na Slovensku pak je tento způsob výčepu (”pod viechom“) odedávna všeobecně rozšířen.
Podpora ovocnictví jevila se zvýšenou měrou nutnou po mrazových pohromách; tu plnily poslání ovocné školky v Čechách okresní, na Moravě ponejvíce při zemědělských školách a na Slovensku státní, jež dodávají za levný peníz ovocné stromky na výsadbu; vedle toho poskytovány na výsadbu podpory z prostředků zemědělských rad (odboček Jednotného svazu zemědělců).
V zelinářství možno tu poukázati na předpisy o uznávání osiva a sádí kulturních rostlin, jak jsou nahoře uvedeny. K tomu byla vydána vyhláška ministerstva z. č. 133/1941 Sb., kterou se stanoví zásady pro uznávání semen a sadby zeleninové. O obchodu se zeleninovými a zahradními semeny vydáno vl. nař. č. 119/1937 Sb. O sdružování pěstitelů zeleniny, květin, stromů, keřů a ovoce vydáno vl. nař. č. 92/1939. O úpravě výroby ovoce, zeleniny, ovocnářských a školkařských výpěstků jedná vl. nař. č. 157/1940. f) Chmelařství.
Veřejná péče o zdárné pěstování chmele poskytuje se v rámci opatření sloužících vůbec prospěchu výroby rostlinné. Zvláštností tu je, že je zákonem č. 89/1934 Sb. postaráno o povinné zájmové zastoupení pěstitelů chmele v příslušné oblasti: zákon ukládá, aby byly zřízeny oblastní organisace s povinným členstvím všech pěstitelů chmele v příslušné oblasti. Vzorné stanovy těchto organisací vydány vyhláškou č. 144/1938 Sb. Organisace má pečovati, aby pěstování chmele bylo po stránce technické zdokonalováno, hájí zájmy pěstitelů při zpeněžení výrobků a stíhání padělků a účastňuje se Ve správě známkovny chmele (viz níže).
V době zemědělské krise omezováno pěstování chmele, aby bylo zamezeno nadvýrobě, S tím souvisela také nařízená registrace pozemků osázených chmelem (vl. nař. č. 128/1937 Sb.). V přítomné době však záleží na zajištění chmele pro domácí potřebu i vývoz a proto vyhláškou č. 60/1946 Úř. listu zakázáno rušiti chmelnice ve výrobních oblastech.
g) Lnářství.
Postupující úpadek lnářství u nás zavdal podnět ke zvýšené péči o povznesení tohoto odvětví zemědělské výroby. Přímou pomoc pěstitelům lnu mělo přinésti vl. nař. č. 99/1933 Sb. a další vl. nařízení na jeho základě vydaná. Ku podpoře domácího pěstování lnu a konopí měly býti opatřeny prostředky tím, že při výplatě smluvní ceny za dodávky textilního zboží pro úřady a podniky státu, zemí, okresů a obcí se srážela stanovená částka a odváděla ministerstvu z. pro uvedený účel. Pěstitelům lnu a konopí se poskytoval příspěvek na stonkový len a konopí domácího původu, jež byly v příslušném hospodářském roce prodány; příspěvky se vyplácely prostřednictvím ústřední lnářské organisace. Vládním nařízením pro zemi Českou a Moravskoslezskou č. 62/1940 nově upraveny některé výrobní a odbytové poměry domácí výroby lnu; při ministerstvu z. zřízen poradní sbor lnářský, který mimo jiné má činiti návrhy na úpravu osevu, odbytu, výkupu a zpracování lnu. V obcích, kde se pěstuje len, mají býti zřízeny místní lnářské komise za účelem provádění akcí lnářských. Vyhláškou ministerstva z. č. 362/1942 upraveno zpracování a výkup lnu; k výkupu jsou oprávněny jen ony tírny, které tím pověřilo ministerstvo z.
K zvelebovacím akcím produkce lnu náleží subvence na čištění domácího lněného semene k setí, zlevňovací příspěvky na nákup dobrého lněného semene hromadnou akcí, prémiování nejlepších porostů. Dále podporováno zřizování družstevních tíren jakož i rekonstrukce starších tíren a vhodnou propagací usnadňován odbyt lněných výrobků.
V. Zemědělské výzkumnictví.
Tak jako v jiných oborech výrobních, jest úkolem moderního zemědělského výzkumnictví soustavným vědeckým bádáním získávati nové poznatky, vyzkoušeti jejich hodnotu pro zemědělskou praxi, uvésti osvědčené výsledky výzkumné práce ve známost zemědělské veřejnosti a tak býti prvním článkem v uskutečňování pokroku v z. Dnes jest již obecným přesvědčením, že jest úkolem veřejných činitelů pečovati o to, aby zemědělské výzkumnictví bylo náležitě opatřeno. U nás si toto přesvědčení razilo jen pozvolna cestu. Prvé výzkumné ústavy nebo pokusné stanice vznikly v českých zemích péčí soukromou (Vlastenecké hospodářské společnosti v Čechách a Moravskoslezské společnosti) v letech padesátých minulého století, pak následovaly pokusy některých jednotlivců velkostatkářů. Zřetel byl zprvu obrácen k produkci rostlinné; v letech osmdesátých byl to zejména sladovnický ječmen jakožto důležitý předmět vývozu, u něhož šlo o docílení nejdokonalejší jakosti, aby si za hranicemi udržel přední místo. Stát sám tehdy v českých zemích ponechával zemědělské výzkumnictvi činitelům jiným, kdežto v ostatních zemích zřídil několik speciálních výzkumných nebo pokusných stanic. Při některých hospodářských školách vznikaly postupně různé stanice pro některé zvláštní obory. Samostatné stanice byly zakládány v Čechách zemědělskou radou (na př. kontrolní stanice semenářská r. 1878). Na Moravě teprv r. 1897 podle usnesení zemského sněmu zřízena zemská výzkumná stanice pro pěstování rostlin a uvedena v život r. 1899. Na Slovensku byly před převratem jen některé výzkumné stanice zřízené jako státní uherskou vládou (na př. v Bratislavě r. 1883 pro chemickou kontrolu, semenářská v Košicích, mlékařská ve Zvolenu). Vcelku tedy můžeme říci o výzkumnictví z doby před převratem, že nebylo v něm jednotnosti ani přesného programu pro budování. Tím se stalo, že pro některé obory bylo výzkumných stanic více, ale nedokonale vybavených a na druhé straně pro některé obory takových stanic vůbec nebylo.
Hned po převratu byl za součinnosti veřejných činitelů zemědělské správy, zástupců vědy a praxe stanoven program pro reorganisaci a další budování výzkumných ústavů, zemědělských a stanoveno, že výzkumnictví má zabírati všecka odvětví zemědělské výroby a pracovati jednak vědeckým bádáním jako základní podmínkou zemědělského pokroku, dále že má rozvíjeti činnost, kontrolní, jež zkouší a posuzuje hodnoty zemědělských výrobků a látek v z. používaných a konečně má býti pečováno o to, aby výsledky badatelské a kontrolní činnosti byly uvedeny do nejširší praxe. Bylo Uznáno nutným pamatovati při budování ústavů na zvláštnosti jednotlivých oblastí tím způsobem, že výzkumné ústavy by měly jako výkonné orgány oblastní stanice v jednotlivých užších výrobních oblastech, jejichž úkolem by bylo bezprostředně sledovati různé způsoby hospodaření v příslušné oblasti a konati pokusy na přidělených pozemcích a pokusných stájích. Vedle oborů zemědělské techniky má býti pamatováno také na ústavy pro zkoumání zemědělské výroby po stránce správovědné (ekonomické) a účetnické. Podle tohoto programu byly dále budovány výzkumné ústavy podle jednotlivých zemí. — V Čechách jsou nositeli zemědělského výzkumnictví ústavy státní, podřízené ministerstvu z. Sem náleží ústavy pro jednotlivé obory výroby rostlinné v Praze, ústavy bramborářské v Havlíčkově Brodě a ústavy pro výrobu živočišnou v Praze. K těmto ústavům je připojena sít stanic všeobecných i speciálních ve význačných výrobních oblastech. V zemi Moravskoslezské ujala se budování výzkurmných ústavů země a působí tu nyní výzkumný ústav v Brně, rozdělený na několik sekcí podle jednotlivých směrů práce pro výrobu rostlinnou a pak výzkumný ústav zootechnický v Brně s příslušnými sekcemi a ústav pro ušlechťování rostlin v Přerově. S těmito ústavy spolupracují stanice v zemi pro speciální úkoly. Na Slovensku, podobně jako v Čechách, jsou ústavy státní v Bratislavě a Košicích pro jednotlivé obory výroby rostlinné a živočišné. Pro obor zemědělské ekonomiky a účetnictví zřízen zemědělský ústav účetnicko-správovědný v Praze s odbočkami v Brně a Bratislavě. Pro pěstování vzájemných styků mezi výzkumnými ústavy byl utvořen Svaz výzkumných ústavů zemědělských, lesnických a zemědělsko-průmyslových v Praze, který se zabývá hlavně usměrňováním společné odborné práce, sestavováním programů pro řešení různých otázek, vypracováním společných method pracovních a redakcí zpracovaných výsledků pro publikaci; Svaz je poradním orgánem ministerstva z.
Podle právních předpisů vydaných na ochranu výroby rostlinné proti škodlivým činitelům (zákon č. 165/1924 Sb. a vl. nař. na základě jeho vydaná, na př. o opatřeních proti rakovině bramborů podle vl. nař. č. 62/1946 Sb.), jsou pověřeny některé výzkumné ústavy zvláštními správními úkony, zejména jim přísluší odborný dozor na zachovávání cit. zákona; orgány těchto ústavů jsou oprávněny konati prohlídky pozemků, zásob plodin v hospodářských budovách, v přepravě a bráti vzorky k dalšímu zjištění, podávati návrhy úřadům na další příslušná opatření, vydávati o výsledcích prohlídek osvědčení a vésti o nich přesné záznamy.
VI. Zemědělské družstevnictví.
Právní základ z. d. je týž, jako pro jiné obory hospodářské činnosti a odkazujeme v tomto směru na heslo Společenstva výdělková a hospodářská, sv. IV, str. 436 a 438. Zde jsou uvedena jen některá ustanovení daná pro družstva zemědělská.
V právních předpisech o pozemkových reformách jest pamatováno různým způsobem na zemědělská družstva. Tak již podle zákona přídělového č. 81/1920 Sb. možno zabranou půdu přiděliti také sdružením osob, které by vyhovovaly podmínkám jednotlivého přídělu. Míněna jsou tu sdružení ke kolektivnímu provozu z. Podmínkou jest, že členové sdružení budou vesměs osobně, přímo a trvale činni při zemědělských, řemeslnických a udržovacích pracích na přidělené půdě nebo při dozoru a správě, a jestliže v podniku je vyloučeno rozdílení zisku z vloženého kapitálu mimo přiměřené zúročení podílů. Stanovy a provozovaní řád musí vyhovovati podmínkám, jež určí úřad. Právní forma sdružení může býti i jiná nežli podle zák. č. 70/1873 ř. z. a čl. XXXVII/1875 a dalších. O tom viz heslo Pozemková reforma sv. III, str. 371 ad b). Sdružením tohoto způsobu přiznává zákon některé výhody, tak na př. je přípustno, aby podle § 13 úvěrového zákona čís. 166/1920 Sb., kromě úvěru držebnostního obdržela také úvěr provozovací, na nějž jednotliví přídělci nároku nemají; jde-li o sdružení bývalých zaměstnanců, přistupuje k tomu bezúročná 10letá zápůjčka. Státní pozemkový úřad vydal vzorné stanovy, jednací a provozovací řády.
Kromě tohoto způsobu přídělů umožňuje přídělový zákon příděly půdy jsoucím nebo nově ad hoc utvořeným družstvům skládajícím se z převážně drobných zemědělců, aby tak vlastní účel družstva byl umožněn nebo prohlouben, na př. ku podpoře dobytkářství, aby byly zřízeny chovné nebo výkrmné podniky, pastviny, výběhy a pod. Dále pak jest příděl některých objektů vyhrazen v přední řadě družstvům, jako na př. pastvin, se závazkem, že jejich užívání budou míti vyhrazeno drobní zemědělci v družstvu zúčastnění. Rybníky mohou býti přiděleny speciálním sdružením rybníkářským, která se zabývají rybničním hospodářstvím. Podobně podniky zemědělského průmyslu mohou býti přidělovány sdružením, pokud mají pro takové podniky odbornou kvalifikaci.
Také právní předpisy o konfiskaci zemědělské půdy nepřátel státu a jejím osídlení i podle dekretu pres. republiky č. 12 a 28/1945 Sb. pamatují na příděl půdy výrobním zemědělským družstvům složeným z oprávněných uchazečů a staví se tu taková družstva na roven jednotlivým uchazečům. U některých konfiskovaných objektů jsou družstva uvedena mezi subjekty, jimž je příděl zvlášť vyhrazen. Sem náleží zejména velké hospodářské budovy a zařízení sloužící vlastnímu zemědělskému nebo lesnímu hospodářství a pak závody zemědělského průmyslu.
V jiném směru je svěřeno zemědělským družstvům důležité poslání zákonem o obilních zástavních listech a veřejných obilních skladištích č. 107/1933 Sb. Hospodářská družstva jsou oprávněna na základě zvláštního povolení zřizovati a provozovati veřejná obilní skladiště a vydávati na obilí u nich složené skladní listy.
Veřejná péče o rozvoj družstevnictví jest úměrná významu družstevnictví jakožto důležité složky zemědělské politiky; tato péče se přizpůsobuje potřebám doby. Tak na př. v dobách nedostatku pracovních sil v zemědělství jest potřeba pracovati k pronikavé mechanisaci a racionalisaci zemědělské výroby a práce na podkladě družstevním, a to nejen, v hospodářství polním a při výrobě živočišné, nýbrž i v domácnosti zemědělce. Tak za pomoci veřejných činitelů vznikají strojní družstva a družstevní strojní stanice, pokračuje elektrisace obcí na družstevním podkladě, zakládají se vodárenská družstva pro zřízení vodovodů. V horských krajinách zase je nutno budovati pastevní hospodářství, což je úkolem pastevních družstev; tím se účinně pracuje k nové orientaci zemědělské výroby ve směru zvelebení chovu dobytka, když se tu směr výroby rostlinné neukazuje rentabilním.
VII. Odbyt zemědělských výrobků.
Za normálních poměrů uskutečňuje se tento odbyt v obecných formách daných platným právním a hospodářským řádem, tedy zpravidla ve způsobu prodeje, směny a pod. Zemědělec prodává své výrobky podle jich povahy buď zájemcům ve svém závodě, nebo na trhu. S rozvojem zemědělského družstevnictví zaujímá stále důležitější místo prodej do družstva buď k dalšímu prodeji, nebo hromadnému zpracování a dalšímu odbytu. U některých plodin (cukrovky, čekanky a j.) jsou obvyklým způsobem hromadné smlouvy zemědělců určité oblasti s velkopodnikatelem, podle nichž zemědělci plodinu vypěstují a dodají ji za cenu z počátku smluvenou podnikateli. V mimořádných poměrech způsobených válkou, kdy je všeobecný nedostatek zemědělských výrobků pro výživu a jiné potřeby obyvatelstva, bývají vylíčené formy svobodných smluv ponejvíce nahrazeny vázaným hospodářstvím s dodávkovými povinnostmi přizpůsobenými poměrům té které doby. Ve druhé světové válce zřízeny byly pro hospodaření s příbuznými skupinami plodin t. zv. trhové svazy jako veřejnoprávní korporace za účasti výrobců a obchodníků, jimž uložena povinnost starati se o výkup a rozdělení výrobků podle vydaných předpisů. Sem náleží podle vyhlášky předs. vl. č. 213/1939 Sb. hospodaření s obilím, mlýnskými výrobky z mouky, luštěninami, olejnatými semeny a krmivý, jímž pověřena Obilní společnost zřízená podle vl. nař. č. 137/1934; podle vyhlášky předs. vl. č. 212/1939 Sb. zřízen Českomoravský svaz pro hospodaření s mlékem, tuky a vejci; podle vyhlášky ministerstva zemědělství zřízen Českomoravský svaz ovocnicko-zelinářský; podle vyhl. min. zemědělství č. 331/1940 zřízen Českomoravský svaz pro drůbež, vejce a med; podle vládního nař. č. 208/1939 zřízen Českomoravský svaz pro úpravu obchodu s jatečným dobytkem.
Za normálních poměrů vyvolal odbyt zemědělských výrobků některá zvláštní zařízení nebo opatření, z nichž nejdůležitější jsou v následujícím uvedena.
Odbyt obilí. Tíseň odbytová a pokles cen výrobků zemědělských v dobách kříse zavdávaly příčinu k různým zásahům státní správy, jež se hlavně týkaly usnadnění odbytu a cen obilí. Zde možno uvésti na př. ustanovení o dovozních listech (viz toto heslo, I. sv., str. 455) nebo o obilních zástavních listech (viz nahoře stát o zemědělském úvěru). K nejdůležitějším opatřením toho způsobu náleží však vlád. nař. z 13. VII. 1934 č. 137 Sb. o úpravě obchodu s obilím, moukou, mlýnskými výrobky a některými krmivý, s pozdějšími úpravami. Podle tohoto nařízení zřízena Československá obilní společnost, která byla jediná oprávněná k obchodu s obilím a uvedenými výrobky. Pod obchodem jest tu rozuměti výkup obilí domácího původu od zemědělců, dovoz obilí, mlýnských výrobků a krmiv z ciziny, prodej, vývoz a jiné zhodnocení vykoupeného a dovezeného obilí a uvedených výrobků; dovoz je přípustný jen s povolením státní správy. Společnost je povinna pečovati o dostatečné zásobování obyvatelstva a výroby příslušnými výrobky. Poměr společnosti k státu je upraven smlouvou; stát má hraditi společnosti ztráty vzniklé z obchodů provedených na příkaz vlády nebo orgánu vládou zmocněného. Za války změněny stanovy společnosti (vl. nař. č. 236/1939 Sb.) a společnost pověřena vůbec hospodařením s obilím a některými jinými výrobky (vl. nař. č. 213/1939 Sb.).
Podpora odbytu jiných zemědělských výrobků sledována některými zvláštními opatřeními. Tak na př. v době dočasné nadprodukce zeleniny v r. 1937 provedena podpůrná akce vývozu zeleniny, pomocí níž bylo vyvezeno přes 700 vagonů zeleniny; na exportní bonifikace povolena částka 2 mil. Kč. O obchodu brynzou, jedná vl. nař. č. 160/1935 a 126/1937 Sb. Za účelem povznesení chovu ovcí a usměrnění výroby a odbytu brynzy zřízen Brynzařský syndikát se sídlem v Turč. Sv. Martině. Úkolem syndikátu je stanoviti pro jednotlivé výrobny brynzy oblasti, ze kterých tyto výrobky smí odebírati hrudkový sýr, stanoviti roční kontingenty brynzy pro jednotlivé výrobce, navrhovati ceny hrudkového sýra a brynzy a pečovati, aby výkup hrudkového sýra byl prováděn stejnoměrně ode všech chovatelů ovcí. Podobně upraveno pěstování, zpracování a obchod s paprikou vl. nař. č. 328/1936 Sb. Zřízen ”Syndikát pro úpravu pěstování a zpracování papriky a obchodu s paprikou v Bratislavě“.
Odbyt olejnatých semen byl podporován svým časem podle některých vládních nař., na př. č. 120/1937 Sb., povinným , odběrem takových semen výrobci umělých tuků jedlých. Podobně zřetele odbytu příslušných výrobků byly sledovány předpisy o povinném míšení lihu s pohonnými látkami (srov. vl. nař. č. 154/1935 Sb.), nebo povinném míšení mouky pro výrobu chleba (vl. nař. č. 108/1937 Sb.).
Ochrana reelnosti obchodu se zemědělskými výrobky. Pro obchod s některými výrobky jsou dány zvláštní předpisy jak k ochraně výrobků před nekalou soutěží, tak i k ochraně odběratelů. Sem náleží na př. úprava uznávání původnosti osiva a sádí (viz heslo Původnost osiv, sv. III, str. 713); zvláště pak obchodu se zeleninovými a zahradními semeny se týká vl. nař. č. 119/1937, vyhláška č. 133/1941 Sb. a č. 34/1945 Sb. nesvob. Podobné účely sleduje povinné známkování chmele (zákon č. 89/1934 Sb.). Veškerý chmel vypěstovaný v republice Čsl. ve chmelařských výrobních oblastech je podroben kromě některých výjimek povinnému známkování, t. j. označení podle místního původu. Za výrobní oblasti se prohlašují Žatecko, Roudnicko, Ústecko, Dubsko a Tršicko. Dříve než chmel opustí výrobní obec, musí býti příslušným způsobem na obalu označen a opatřen vhodnou závěrou, aby byla zaručena neporušitelnost obsahu. Ověření údajů v místním původu chmele za použití závěr vykonává příslušná známkovna, jež vydává o tom průvodní listiny. Známkovny chmele jsou ústavy veřejné za výlučné účasti pěstitelů chmele té které oblasti a organisací obchodníků s chmelem.
Výroba potravin v zemědělství určených na odbyt jest podrobena všeobecným předpisům o výrobě a odbytu potravin. O tom viz heslo Potravinářství, sv. III, str. 306. K tomu jest dodati, že dále byly I vydány zvláštní předpisy o výrobě a odbytu mléka a výrobků z mléka (vlád. nař. č. 75/1934, č. 23 a 29/1935 Sb.). Uvádí-li se do oběhu mléko nijak blíže neoznačené, předpokládá se, že je to mléko kravské, čerstvé, plné, jemuž nebylo z jeho přirozených součástek nic odebráno a jež nebylo ve svém přirozeném složení žádnými přísadami ani měněno, ani upraveno. Také označení mléčných výrobků jsou dána podobná ustanovení. Dále je stanovena řada hygienických požadavků při dojení, uschování, zpracování a prodeji mléka a výrobků z mléka. Pro místa určená vládou jest zakázán prodej mléka mlékárensky neošetřeného. Omezení, pro tato místa stanovená neplatí však pro výrobce mléka, pokud prodávají mléko vlastní produkce ve svém zemědělském závodě přímo spotřebitelům. V souvislosti s uvedenými opatřeními byl vydán zákon č. 94/1934 Sb. o vyrovnávacích, fondech mléčných, jež byly zřízeny v jednotlivých zemích, aby bylo dosaženo stejnoměrnosti v prodeji mléka a v zásobování trhu mlékem a mléčnými výrobky. Výroby hrudkového sýra a brynzy se týká vl. nař. č. 159/1935 Sb.
Plodinové bursy. O tom viz heslo Bursy plodinové, sv. I, str. 149 a heslo Termínové obchody s obilím, sv. IV, str. 898.
VIII. Řízené hospodářství.
Hospodářství řízené výlučně veřejnou autoritou znamená protivu k stavu danému hospodářským liberalismem, který zásadně vychází ze svobodného počínání hospodářského podnikatele. Jsou však stavy, kdy zásada posléz uvedená je prolomena z ohledů veřejného zájmu některými zásahy státu do hospodářského života a naopak zase tam, kde ve smyslu nauk socialistických stát má ovládati veškerou výrobu, dopřává se namnoze v jistých mezích možnost samostatné činnosti podnikatelské. V oboru zemědělské výroby můžeme u nás v přítomné době, kdy zásada individuálního vlastnictví k půdě není opuštěna a tím uznána v tomto úseku svoboda hospodářského uplatnění osoby na půdě hospodařící, můžeme zásahy veřejné moci do této činnosti označiti jako výjimky, ke kterým se státní moc odhodlává z příčin obecného zájmu.
Jedna skupina takových zásahů vyplývá ze snahy po zvýšení úrovně zemědělské výroby vůbec nebo v některých odvětvích. Sem možno počítati zákonodárství týkající se úprav pozemkové držby, zejména scelování pozemků, které je přípustné namnoze i proti vůli některých vlastníků, rovněž tak meliorace půdy tam, kde se utvoří vodní družstvo. Ochrana rostlin proti škodlivým činitelům a boj proti nemocem hospodářských zvířat ukládá vlastníkům povinnosti v zájmu celku, i kdyby sami neuznali svůj statek náležitě chrániti. V předpisech o plemenitbě hospodářských zvířat, jak jsou výše uvedený, jest také pamatováno v zájmu zvelebení chovu, aby v jednotlivých oblastech byl zaváděn jednotný ráz chovných zvířat bez ohledu na stanovisko jednotlivých chovatelů.
K jiným způsobům zásahu se odhodlává stát za výjimečných poměrů hospodářských. Jsou to případy dvojího druhu:
a) V době hospodářské krise byla některá odvětví zemědělské výroby ohrožena nadvýrobou a postižení zemědělci se ocitali v tísni. Tehdy byla vydána řada norem, které výrobu toho kterého odvětví omezovaly nebo jinak usměrňovaly. Sem náleží na př. vl. nař. č. 135 a 173/1935 Sb. o úpravě osevu obilnin, vl. nař. č. 56/1934 Sb. o rozsahu pěstování chmele, vl. nař. č. 186/1936 Sb. ohledně omezování chovu u výkrmu vepřového dobytka, vl. nař. č. 328/1936 Sb. o úpravě pěstování a zpracování papriky a jiná.
b) Škody způsobené válkami z. měly vzápětí všeobecný pokles výroby potřebné k výživě obyvatelstva a nutily stát k řadě opatření ukládaných zemědělcům v zájmu zvýšení různých odvětví výroby. Pro přítomnou dobu jest nejdůležitějším, krokem toho způsobu zákon č. 192/1946 Sb. o dvouletém hospodářském plánu, jenž také v § 3 pamatuje na z.
Širší význam má také dekret pres. republiky č. 63/1946 o Hospodářské radě a vl. nař. č. 144/1946 a 145/1946 o generálním sekretariátu Hospodářské rady a Státním úřadu plánovacím. Úkolem Hospodářské rady je vypracovávati hospodářský plán ve všech oborech hospodářského života, a tedy i v z., a navrhovati konkrétní opatření a úkoly za účelem provedení hospodářského plánu.
IX. Péče o osoby činné v zemědělství.
A. Společná opatření.
Nehledíme-li k opatřením, jež jdou k dobru všemu obyvatelstvu a zejména směřují ke zvýšení životní úrovně venkovského obyvatelstva, zjišťujeme, že jinak se osvědčuje veřejná péče vůči zemědělskému podnikateli, a namnoze odlišných opatření že je třeba v zájmu zemědělského dělnictva. Mnohá opatření však jsou určena pro obě skupiny.
Sem náleží péče o odborné vzdělání, jež je zprostředkováno různým způsobem. V prvé řadě jsou to zemědělské školy, ohledně nichž odkazujeme na heslo ”Školství“, sv. IV, str. 858. Vrchní řízení a dozor na toto školství přešel od r. 1945 od ministerstva z. na ministerstvo školství a osvěty.
Ministerstvo z., pak hlavní zemské korporace zemědělské jakož i soukromé organisace pečují o to, aby byly pořádány různé speciální kursy pro příslušné skupiny zájemníků; přednášky a praktická cvičení konají buď činovníci těchto institucí, nebo zvlášť povolaní odborníci. Ministerstvo z. zorganisovalo dále zemědělské poradnictví a postavilo zemědělské školy do jeho služeb. — V r. 1923 byla v ministerstvu z. zřízena ústředna filmů a diapositivů; tato půjčuje odborné filmy a diapositivy školám, organisacím zemědělským a vědeckým pracovníkům. Toto ministerstvo rozvinulo také rozsáhlou činnost vydavatelskou, jež se týká hlavně odborných spisů populárních a učebnic pro zemědělské školy. Na vydávání literatury vědecké se účastňuje velkým podílem Československá akademie zemědělská. — K šíření odborného vzdělání přispívá již od řady let podstatným způsobem rozhlas.
Ministerstvo z. uvažuje o uskutečnění praktického výcviku v zemědělství. Nutí je k tomu nedostatek pracovních sil a považuje za nutné tento nedostatek nahraditi lepši kvalitou pracovníků. Má býti zaveden učňovský poměr dorostu po skončení školní docházky. Již za nepřátelské okupace bylo v tom směru vydáno vl. nař. č. 381/1942 Sb. o praktickém výcviku v z. a vyhláška č. 236/1943 Sb. (řád praktického výcviku). Praktický výcvik řídí ministerstvo z., jež pečuje také o praktický výcvik odborných sil, které jsou v mlékárnách, sýrárnách, zemědělských lihovarech a j. zaměstnány zpracováním zemědělských výrobků. Další vl. nař. č. 236/1943 Sb. stanoví, že bude požadován průkaz o úspěšné zkoušce ze z. od osob, které chtějí po prvé vstoupiti do zaměstnání ve vyšších službách některého zemědělského závodu nebo chtějí nabýti oprávnění, aby směly cvičiti zemědělské učně.
B. Zemědělský podnikatel.
Z jiných směrů veřejné péče zaměřených k osobě zemědělského podnikatele bylo by možno mluviti o péči sociální jevící se v ochraně před následky událostí postihujících osobu zemědělského podnikatele a jeho rodinu. Tu nutno však zjistiti, že tento směr péče jest té doby teprv v počátcích. Dosud je zemědělskému podnikateli ponecháno. aby se sám podle svých možností vypořádal s nepříznivými událostmi toho způsobu a použil zařízení, která soukromo-právní řád umožňuje, jako dohro volné pojištění nemocenské a jiné, zadlužení majetku, odprodej částí majetku, výměnek.
Výjimka z tohoto stavu je od 1. ledna 1945 ohledně pojištění úrazového. Zákon o úrazovém pojištění dělníků č. 1/1888 ř. z. byl nově upraven vl. nařízením č. 1/1944 Sb. a vyhláškou min. soc. péče č. 64/1945 Sb. stanoveno, že tato nová úprava nabývá pro zemědělské a lesní podniky v plném rozsahu účinnosti dnem 1. ledna 1945. Proti dřívějšímu stavu jsou zahrnuty do povinného pojištění úrazového všechny podniky zemědělské. Za součásti zemědělského podniku se považuje také obhospodařování rybníků, dílny na opravu vlastních strojů, drobné práce meliorační, opravy cest, běžné opravy na budovách i s dovozem hmot, příležitostné obdělávání půdy jiným podnikatelům zemědělských podniků, příležitostné nebo z veřejného příkazu konané dopravy povozem za plat, vzájemné vypomáhání a obstarávání domácnosti podnikatelů zemědělských podniků a stálých zemědělských zaměstnanců. Pojištění se vztahuje mimo zaměstnance také na všechny příslušníky rodiny a výměnkáře, pokud jsou k pracím v zemědělství přibráni, dále na sousedy vzájemně si vypomáhající a jejich zaměstnance, na podnikatele zemědělského podniku a jeho manželku. Pojistné za zemědělské podniky se platí úhrnkově podle celkové výměry pozemků; pojistné platí podnikatel a vybírá je obec.
O pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří byl vydán zákon č. 148/1925 Sb., zákon ten však nevešel v účinnost. O tom viz heslo ”Sociální pojištění” sv. IV, str. 411. V r. 1946 byl podán Národnímu shromáždění vládní návrh zákona o vybudování národního pojištění (č. 406); toto pojištění má zahrnovati mimo jiné osoby, které konají práce nebo služby jako samostatně výdělečně činné a spolupracující členy rodiny. Národní pojištění má obsahovati pojištění pro případ nemoci, mateřství, úrazu, invalidity, stáří a úmrtí.
U škod, jež hrozí majetku, jest zemědělec odkázán, aby se proti nim chránil podle možnosti soukromým pojištěním. Pro z. je význačné pojištění krupobitní a dobytčí. Pojištění krupobitní spočívá u nás posud na základě dobrovolnosti, ačkoliv je dosti důvodů pro to, posuzovati tuto otázku za věc veřejného zájmu. Bylo zejména vytýkáno, že pojištění je roztříštěno mezi mnoho ústavů, což zdražuje jejich režii a tím i pojištění samo. Proto byla v roce 1928 podána Národnímu shromáždění osnova zákona, jímž měla bytí zřízena čsl. krupobitní a dobytčí pojišťovna; hlavní myšlenkou bylo, že krupobitní pojišťování se má centralisovati v celém státním území. Trvalo se na zásadě dobrovolnosti; pojišťovna měla býti zřízena jako zájmová organisace zemědělská. Vydáním dekretu pres. republiky č. 103/1945 Sb. o znárodnění soukromých pojišťoven postaveno po této stránce i pojištění krupobitní na jiný základ a nutno vyčkati jeho organisace ve smyslu cit. dekretu.
Pojištění dobytčí, u nás dosud dobrovolné, nebylo pro zvláštní risiko s ním spojené cílem snah soukromých podniků. Na Moravě byla r. 1902 zřízena Zemská dobytčí pojišťovna, jíž země poskytovala podle potřeby roční příspěvek. V Čechách byly zřizovány spolky pro vzájemné pojištění dobytka a v r. 1910 byl zřízen zajišťovaní svaz těchto spolků. V některých cizích zemích bylo již dříve zavedeno závazné dobytčí pojištění, na př. v Badensku r. 1890, ve Švýcarsku v některých kantonech je dobytčí pojištění bezvýjimečně závazné, v jiných může býti na základě usnesení většiny chovatelů dobytka v obci zavedeno.
C. Zemědělské dělnictvo.
Podle způsobu prací a úpravy právního poměru osob jsoucích v pracovním nebo služebním poměru v zemědělském podniku se nejčastěji rozeznávají tyto skupiny: zemědělská čeleď, jejíž mzda záleží vedle celoročního platu v naturálním zaopatření bytem a stravou v domácnosti hospodáře; deputátníci mívají vlastní domácnost v budovách zaměstnavatele nebo ve vlastním domku; jsou vázáni smlouvou k trvalejšímu pracovnímu poměru; berou mzdu v naturáliích i v penězích; nádeníci jsou najímáni k občasným pracím různými zaměstnavateli na přechodnou dobu. Ve větších podnicích se ustanovují také hospodářští úředníci. Základem právního poměru těchto osob k zaměstnavateli je pracovní (služební) smlouva, jež náleží zásadně v obor práva soukromého; není tu všeobecně zvláštností proti jiným kategoriím pracovních sil; odkazujeme tu na hesla Pracovní právo a Pracovní smlouva, III, sv., str. 423 a 441. Jen pro některé skupiny byly vydány zvláštní předpisy. Sem náleží na př. čelední řády, jež ovšem platí pro čeleď vůbec, ne toliko čeleď v z. V zemích českých byly vydány čelední řády jako zemské zákony (v Čechách č. 11/1866 z. z., na Moravě č. 53/1886 z. z., pro Slezsko č. 12/1867, 14/1874, 36/1882, 59/1899 a 43/1908 z. z. Ustanovení čeledních řádů jsou z valné části zastaralá a pozbyla namnoze významu zákonodárstvím Čsl. republiky. Na Slovensku platí o úpravě poměru mezi čeledí a hospodářem čl. 11/1898 o úpravě právních poměrů mezi zaměstnavateli a dělníky v polním hospodářství, čl. XLV/1907 o poměru mezi hospodářem a čeledí, čl. XXIX/1900 o úpravě právních poměrů mezi pěstovateli tabáku a tabáčními zahradníky, čl. XLII/1899 o úpravě právních poměrů podnikatelů mlátičky. Právní poměry statkových úředníků upravuje pro české země zákon č. 9/1914 ř. z. a pro Slovensko zák. čl. XXVII/1900; tento zákon má zvláštní záhlaví o povinnosti některých zaměstnavatelů, zaměstnávati diplomovaného hospodářského úředníka.
Ustanovení výše citovaných právních předpisů, pokud upravují příslušnost pro rozhodování o sporech z pracovního nebo služebního poměru založeného soukromoprávní smlouvou, vzniklých mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, byla zrušena zákonem o pracovních soudech č. 131/1931 Sb.
V oboru ochranného zákonodárství dlouho se udržovaly rozdíly v neprospěch zaměstnanců v z. a lesnictví proti ostatním kategoriím zaměstnanectva, zejména v průmyslu, živnostech, dopravě a j. Nejvážnější rozdíly byly hlavně v oboru povinného pojištění pro případ nemoci, úrazu, invalidity a stáří. Teprv zákonodárství Čsl. republiky nastoupilo, počínajíc zákonem o osmihodinové pracovní době, cestu, na níž do své péče o pracující lid zabralo také zaměstnance v z., nečiníc zásadně mezi jednotlivými obory práce rozdílu a odstraňujíc rozdíly z dob dřívějších. Tak na př. zákonem č. 571/1919 zrušena m. j. trestnost bezdůvodného zrušení pracovního poměru vyslovená v čeledních řádech a brzy následovaly obory sociálního pojištění i jiné; odkazujeme tu na příslušná hesla o těchto oborech. Uvedené ochranné zákonodárství bere ovšem zřetel na zvláštnosti při provozu z., jako na př. při úpravě pracovní doby podle § 12 zák. č. 91/1918 Sb., nebo při úpravě práce dětí podle §§ 4 a 5 zák. č. 421/1919. Z opatření učiněných zvlášť pro z. možno uvésti bytovou péči o zemědělské dělníky (vl. nař. č. 196/1939 Sb., č. 278/1940 Sb. a č. 424/1942 Sb.), podle toho mohla býti udělena podpora na stavbu obytných domů pro zemědělské dělnictvo nebo zřízení obytných místností trvale určených pro zemědělské dělnictvo, dále uložena majitelům zemědělských závodů povinnost, aby do stanovené doby místnosti určené k ubytování stálých zemědělských dělníků jejich závodu uvedli do takového stavu, aby vyhovovaly nejnutnějším požadavkům stavebním a zdravotním.
Opatření pracovních sil. V mnoha oblastech střední Evropy zápasí z. již po řadu desítiletí se zjevem, že k obstarání veškerých prací během roku nelze v místě získati potřebný počet pracovních sil. Naproti tomu jsou oblasti jiné, kde nemá obyvatelstvo po celý rok dostatečného zaměstnání a odchází v obdobích zvýšené potřeby na zemědělské práce jinam. Vyrovnávání nabídky a poptávky dálo se původně svépomocí nebo soukromými podnikateli. Teprve když bylo zprostředkování práce uznáno za jeden z úkolů veřejné správy, mohlo i z. z takové úpravy těžiti. V tom směru odkazujeme na příslušné heslo.
Za mimořádných hospodářských poměrů vystupuje začasté veřejný zájem na včasném opatření zemědělských prací tou měrou v popředí, že je nutno sáhnouti k mimořádným opatřením. Tak již za prvé světové války byly na zemědělské práce u nás přidělováni váleční zajatci. Po druhé světové válce vyžadovala výstavba čsl. státu mimo jiné rozsáhlé přesuny obyvatelstva, zejména za účelem osídlení pohraničí, čímž však na druhé straně nastal kritický nedostatek pracovních sil i v z., a ukázalo se nutným zdolávat! jej mimořádnými prostředky. K tomu směřuje několik opatření, jako vl. nař. č. 32/1945 zák. č. 121/1946 a zák. č. 176/1946 Sb.; podle toho mohou býti v době účinnosti těchto ustanovení přidělovány na zemědělské práce všechny osoby schopné těchto prací, pokud nejsou z této pracovní povinnosti ze zvláštních důvodů vyňaty.
X. Orgány veřejné služby zemědělské.
Ve veřejné péči o z. můžeme rozeznávati dvě hlavní skupiny. Jest to jednak plnění úkolů uložených příslušnými právními předpisy vydanými na ochranu nebo zvelebení z. a v péči o osoby činné v z., jednak jest to činnost různých složek veřejného života, jež mají všeobecné poslání pečovati o z. a zemědělský lid z vlastní iniciativy a podle vlastního pojetí svých úkolů. Vývoj veřejné péče o z. vedl u nás k tomu, že o činnost skupiny druhé podílí se více orgánů veřejné správy, aniž však vzájemný poměr těchto činností byl soustavně uspořádán jednotným pravidlem. Ovšem prakticky se dospělo průběhem doby alespoň k tomu, že se snahy různých činitelů nekříží, nýbrž podle možností doplňují.
Nejednotnost veřejné péče o z. v českých zemích má svůj počátek již v ústavním uspořádání poměrů v býv. Rakousku, kdež v zemských zřízeních vydaných jako součást cís. patentu z 26. února 1861 o vzájemném poměru zastupitelstva říšského a zemského bylo uvedeno z. mezi záležitostmi zemskými. Ukázalo se však, že stát nemůže ponechati z. mimo dosah svých zájmů, poněvadž mnohé otázky z. úzce souvisely s jinými věcmi, které byly vyhrazeny jako záležitosti celostátní. Proto také ministerstvo orby, zřízené r. 1849 a zrušené r. 1851, r. 1868 opět zřízeno. Orgány jednotlivých zemí jakožto samosprávných jednotek počaly podle zemských zřízení rozvíjeti příslušnou činnost v zájmu z. Také však nižší jednotky samosprávné, totiž obce a okresy v důsledku uznaného práva sebeurčení nebyly vyloučeny z veřejné služby pro z. Dále pak v dalších desítiletích zrála myšlenka, že i samým příslušníkům zemědělského stavu má býti umožněno, aby ve vhodných formách organisačních zastávaly zájmy své a vůbec zájmy z. ne pouze ve způsobu soukromých spolků, nýbrž jako článek veřejné správy; tak se dospělo k prvým formám zájmové samosprávy v z. ve způsobu zemědělských rad. Můžeme tedy v býv. Rakousku lišiti ve veřejné péči o z. jednak orgány správy státní, jednak orgány samosprávné, jež zase náleží v obor samosprávy územní nebo v obor samosprávy zájmové.
A. Státní správa z.
Z počátku (od 1861 do 1868) náleželo vrchní řízení věcí zemědělských v oboru státní správy do působnosti ministerstva pro obchod a národní hospodářství; tomuto ministerstvu náležela v oboru z. podle min. nař. č. 49/1861 zejména legislativní jednání o scelování a dělení pozemků, meliorace půdy, vodní právo a kolonisace, pak věci. lesního zákona v nejvyšší stolici, jednání o odměnách za chov koní a povolování prémií za koňské dostihy; plemenitba koní s hlediska národohospodářského, zemědělské výstavy, spolupůsobení při úpravě honitby a rybářství, vrchní řízení zemědělského vyučování, vrchní řízení zemědělského úvěrnictví, pojišťování a spolků a vrchní řízení, hornictví. Ministerstvu orby, zřízeném v r. 1868, byl podle cís. rozhodnutí z 11. 1. 1868 (min. nař. č. 12/1868) přikázáno kromě věcí zde uvedených legislativní projednávání ohledně policie lesní, honební, polní a rybářství. Naproti tomu agrární zákonodárství, pokud se týkalo úpravy selských poměrů, náleželo do působnosti ministerstva vnitra; zákonodárná jednání o scelování a dělení pozemků přikázána však v r. 1869 ministerstvu orby. Do oboru působnosti ministerstva orby byla přikázána od r. 1869 také správa státních hřebčínů od ministerstva války ministerstvu orby. Věci honební a polní policie a rybářství byly upraveny tak, že rozhodování o rekursech příslušelo v nejvyšší stolici ministerstvu orby, ve věcech trestních pro přestupky rozhodovalo v poslední stolici ministerstvo vnitra. Vrchní správa státních lesů a statků v r. 1872 od ministerstva financí na ministerstvo orby a spolu s tím i vrchní správa statků náboženského a studijního fondu. Pro věci, které náležejí sice v obor jiného ministerstva, avšak mají také důležitost pro z., byla stanovena (podle cís. rozh. z r. 1886) zásada, že má býti postupováno v dohodě s ministerstvem orby; zde uvedeno zejména stanovení cel za zvířata a jiné výrobky zemědělské, stanovení dopravních tarifů na tyto věci a pod. Když bylo v r. 1908 zřízeno ministerstvo veřejných prací, přešly věci hornictví z ministerstva orby na toto ministerstvo.
V činnosti ministerstva orby můžeme podle toho rozeznávati přípravu prací zákonodárných v oboru z. ve věcech dotýkajících se zájmů z., pak agendu přikázanou tomuto ministerstvu zvláštními zákony, jak na příslušných místech je uvedeno, a konečně působnost, kterou toto ministerstvo na se vzalo s širokého hlediska podpory a zvelebení zemědělství státem a rozvíjelo ji podle vlastní úvahy v rámci prostředků, jež mělo po ruce. Orgány ministerstvu orby podřízenými byly všeobecně politické úřady prvé a druhé stolice, které obstarávaly správu zemědělskou vedle ostatních oborů státní správy. Ve věcech, kde podle příslušných předpisů tyto úřady byly povolány v řízení správnímu rozhodnutí, bylo — vyjma věci trestní — ministerstvo orby stolicí nejvyšší. Ve věcech podpory a zvelebování z. ministerstvem orby spolupůsobily politické úřady podle zvláštních pokynů tohoto ministerstva. Pro některé zvláštní věci byly však zřízeny zvláštní úřady nebo orgány. Zde možno uvésti na př. orgány agrárních operací podle zemských zákonů moravského a slezského, kdež ministerstvu orby přikázána hlavně péče o osobní vybavení, nikoli však rozhodování v nejvyšší stolici. Podobně tomu je podle zákona č. 117/1884 ř. z. o hrazení bystřin. Administrativní cestou zřízeno generální ředitelství státních lesů a statků s podřízenými orgány. Pro některé obory byly dány ministerstvu orby, po případě i nižším úřadům, poradní sbory. Sem náleží ústřední komise pro chov koní, jehož organisace vyhlášena výnosem ministerstva orby č. 124/1876 ř. z., nebo komise ve věcech révokazu při ministerstvu orby a zem. politických úřadech zemí, kde se pěstuje vinná réva (zák. č. 3/1886 ř. z. a j.).
B. Činnost územní samosprávy v z.
Zemským sněmům, jakožto nejvyšším činitelům zemské samosprávy, příslušela v oboru z. podle zemských zřízení z r. 1861 činnost zákonodárná, jež se osvědčovala projednáváním a usnášením zemských zákonů, k jejichž platnosti bylo zapotřebí sankce císařovy. Osnovy zákonů vycházely buď z iniciativy ministerstva orby jako vládní návrhy, nebo jako návrhy zemského výboru nebo i z iniciativy členů zemského sněmu. K význačnějším zemským zákonům v oboru z. náleží na př. čelední řády, zákony o ochraně polní, o ochraně užitečného ptactva, o dozoru na obecní lesy v Čechách, o plemenitbě skotu a j. Ve věcech, kde zamýšlená úprava zabírala otázky vyhrazené jednak říšské radě a vedle toho věci spadající do příslušnosti zemských sněmů, byla volena cesta t. zv. zákonů rámcových, kde o prvé skupině byl vydán zákon říšský, který však pro tu kterou zemi nabyl účinnosti teprve, když na základě tohoto zákona byl vydán příslušný zákon zemský. K takovým zákonům náleží říšský vodní zákon spolu se zákony zemskými; říšské zákony o agrárních operacích z r. 1883. došly účinnosti vydáním zákonů zemských jen na Moravě a ve Slezsku, zákon o dělení dědictví nabyl takto účinnosti jen v Čechách (zák. z r. 1908), zákon o závazných společenstvech zemědělských z r. 1902 nabyl účinnosti jen ve Slezsku, říš. zákon rybářský z r. 1885 se stal účinným na Moravě vydáním zemského zákona z r. 1895.
Vedle činnosti zákonodárné příslušela zemským sněmům i v oboru z. činnost správní, jež záležela v tom, že byly zřizovány ústavy, které pak byly z prostředků zemských vydržovány (zemědělské školy, výzkumné ústavy zemědělské) a pak vůbec že zemské sněmy podle volného uvážení povolovaly prostředky na podporu a zvelebení z., při čemž bližší účel byl šíře nebo úžeji vymezen.
Zemské výbory, jakožto výkonné orgány zemských sněmů, připravovaly v oboru činnosti zákonodárné usnášení zemských sněmů buď z vlastní iniciativy, nebo na příkaz zemského sněmu a vykonávaly usnesení sněmovní. Spravovaly ústavy zemským sněmem zřízené a hospodařily prostředky povolenými na podporu a zvelebení z. v rámci sněmovních usnesení podle volné úvahy. Pokud některými zákony bylo rozhodování pořadem stolic přikázáno orgánům územní samosprávy, byl zemský výbor stolicí nejvyšší (na př. v Čechách ve věcech honebních). Mimo to byla také různými zákony z oboru z. přikázána zemským výborům obsáhlá činnost. Tak na př. v oboru meliorací sem náležela technická pomoc sděláváním a schvalováním projektů a poskytováním subvencí. V chovu hospodářských zvířat příslušelo jmenovati příslušné komise a dozírati na jejich činnost. V ochraně z. proti některým škodlivým činitelům poskytovaly zemské výbory odměny za hubení škůdců nebo podpory postiženým. V agrárních operacích na Moravě a ve Slezsku poukazovaly zemské výbory zálohy na úhradu nákladů scelovacích; při regulaci řek hrazen náklad společně se státní správou.
Ze zemských ústavů sloužících z. jest jméno váti na prvém místě zemědělské školy a výzkumné ústavy, jak na příslušném místě uvedeno.
Působnost obcí v oboru z.
Různé zákony dané v zájmu z. ukládají orgánům obecním rozmanité úkony, jež jen na místě samém mohou býti uskutečněny, jako na př. různá místní šetření, oznámení o výskytu škůdců rostlin nebo zvířecích nákaz a prvá zatímní opatření, péče o plemeníky hospodářských zvířat, součinnost při úkonech jiných úředních orgánů a pod. V některých zákonech (na př. na ochranu polní nebo ochranu užitečného ptactva) svěřena obecním orgánům pravomoc trestní. Poukazem na toto spolupůsobení obce v zájmu z. podle různých zákonů není však činnost obce v zájmu z. nikterak vyčerpána, neboť jest posláním obce, aby v mezích zákonů zařizovala vše, co slouží prospěchu obce, pokud to vlastními silami může býti opatřeno. Z této činnosti nelze vylučovati péči o z., pokud jsou dány k tomu místní podmínky a pokud možno říci, že jde o prospěch celé obce a nikoliv jen výhody jedné třídy obyvatelstva. Použití obecních prostředků k takovým účelům musí se svým rozsahem přizpůsobiti celkovým finančním možnostem obce a zejména nesmí porušovati rovnováhu v péči o všechny vrstvy obyvatelstva. Tím způsobem bylo již opětně rozhodováno v otázce zvelebení chovu hospodářských zvířat za pomoci obce, kdy obec na př. věnovala zdarma nebo za mírný peníz obecní pozemek ke zřízení výběhů, pastvin, nebo přispěla na zakoupení hodnotného plemeníka. Praxe nevylučuje takovou podporu ani tam, kde zákon stanoví, že jistý náklad má býti rozvržen na účastníky, tedy zde na př. náklad na opatření a vydržování býka na chovatele krav a jalovic.
K orgánům státní správy a územní samosprávy v oboru z. přistoupili v Čechách a na Moravě koncem minulého století činitelé představující či nahrazující samosprávu zájmovou ve způsobu zemědělských rad, o nichž je jednáno níže ke konci této stati.
Na Slovensku před zřízením čsl. státu byly věci týkající se z. soustředěny původně v uherském ministerstvu pro orbu, živnosti a obchod a od r. 1889 v nově zřízeném ministerstvu orby. V obor jeho působnosti náležely věci z. a lesnictví v nejširším smyslu, zvláště pak chov hospodářských zvířat, zvěrolékařství, mlékařství, státní statky a lázně, regulace řek, vodní právo a vodní policie, zemědělské a lesní dělnictvo a čeleď, policie polní, zemědělské a lesnické školství, zemědělská statistika, jednotlivá zvláštní odvětví zemědělství, honitba a rybářství, pozemkové úpravy a kolonisace.
Pro některé věci byly zřízeny zvláštní úřady a orgány podřízené ministerstvu orby, jako zemský zemědělský senát, ornitologická ústředna, hřebčinec, inspektoráty chovu dobytka, vysoká škola zvěrolékařská v Budapešti, zemědělské a lesnické školy a výzkumné ústavy, geologický ústav, entomologický ústav, ústav pro meteorologií a zemský magnetismus, zemědělské museum, apelační senát ve věcech porušování zemědělských výrobků, ředitelství vodních staveb, úřady pro regulace řek, společnosti pro úpravy vodní, odborní zpravodajové v z. a lesnictví v cizině, odborné komise ve věcech vinařských a j.
Zřízením československého státu nastaly ve vylíčených poměrech změny potud, že moc zákonodárná bývalých zemských sněmů přešla na Národní shromáždění; dále zřízen úřad pro z. jako nejvyšší státní úřad, později zvaný ministerstvem z., jehož působnost v péči o z. zabírala také věci, jež předtím náležely býv. rakouskému a býv. uherskému ministerstvu orby. Na Slovensku vztahovala se i v z. působnost ministra s plnou mocí pro Slovensko, jenž měl pro tyto věci po ruce zemědělský referát. O oborech působnosti čsl. ministerstva z. viz heslo Ministerstvo, sv. II, str. 626.
Na Slovensku vykonává ministr zemědělství svou pravomoc podle dohody čsl. vlády se Slovenskou národní radou z r. 1945 prostřednictvím pověřence zemědělství a pozemkové reformy.
Jinak dosavadní rozdělení působnosti ve věcech z. na správu státní, na orgány územní samosprávy a představitele zájmové samosprávy zůstalo v zásadě nadále v platnosti a to i po reorganisaci veřejné správy zákonem č. 125/1927 Sb.; jen v jednotlivostech nastaly některé přesuny příslušnosti, jako na př. zákonem č. 281/1920 Sb. o vrchním dozoru ministerstva z. na zemědělské školství.
Sjednocení veřejné správy podle ústavního dekretu presidenta republiky ze 4. 12. 1944 a vlád. nař. č. 4/1945 a č. 44/1945 ve znění vl. nař. č. 45/1945 Sb. o volbě a pravomoci národních výborů má i ve veřejné péči o z. ten význam, že i pro věci, pro něž byl povolán dříve zemský úřad, i pro věci přikázané zemskému zastupitelstvu nebo zemskému (správnímu) výboru, je nyní příslušný jeden činitel, zemský národní výbor; obdobně je tomu v územních oblastech okresů a obcí. Jsou však ještě další celostátní organisace, jež mají býti činný v zájmu z. vůbec nebo některého odvětví, anebo v jejichž širším poslání je zahrnuto také z. Tak byl v roku 1934 zřízen Říšský poradní sbor zemědělský při ministerstvu z., jemuž stanoveno za úkol podávati z vlastního podnětu nebo na vyzvání ministerstva z. posudky a návrhy týkající se zvelebování z., a šíření zemědělského pokroku; za členy této instituce povoláni představitelé všech odborů z. Dekretem pres. republiky č. 63/1945 Sb. zřízena Hospodářská rada pro přípravu a koordinaci opatření a rozhodnuti vlády ve věcech hospodářských. Členy jsou ministři zastupující hospodářské obory, tedy i ministr z. a mimo jiné zástupce Jednotného svazu zemědělců, zástupce ústřední rady družstev a zástupce ústřední rady odborů. Na základě cit. dekretu vydáno vl. nař. č. 145/1945 Sb. o Státním úřadu plánovacím jakožto orgánu podřízeném Hospodářské radě; úkolem tohoto úřadu je vypracovati na podkladě soustavného studia a vývoje hospodářství pro Hospodářskou radu návrh hospodářského plánu. Práce plánovacího úřadu vykonává potřebný počet stálých zaměstnanců. — Pro z. má dále důležitý význam Státní úřad statistický, jehož IV. odbor se zabývá z-m, zvláště v otázkách sčítání zemědělských závodů a zaměstnaných osob, osidlování půdy, zjišťování ploch, kultur a osevu, sklizně zemědělských plodin, hospodářského zvířectva, hospodářského strojnictví, obilních skladišť; tam se rediguje časopis Zemědělská zpravodajská služba.
C. Zájmová samospráva v zemědělství.
O pojmu zájmové samosprávy a hlavních organisacích v oboru zemědělství viz heslo Samospráva, sv. IV, str. 162 a 163 n.
Předchůdci zájmové samosprávy v z. na základě veřejnoprávním byla sdružení dobrovolná. V tom směru nabyla zvláštního významu pro šíření pokroku v z. Společnost pro orbu a svobodná umění, založená dekretem r. 1767, jež r. 1788 přijala pojmenování C. k. vlastenecká hospodářská společnost. Na Moravě byla založena r. 1770 C. k. Moravsko-slezská hospodářská společnost. Společnosti rozvíjely čilou působnost poučováním, publikacemi, odměnami v různých odvětvích výrobních; podávány posudky vládě ve věcech z. a zemědělského průmyslu. Roku 1850 založeny zemědělské školy v Rabíně a Libverdě. Již od roku 1797 zřizovány pobočné spolky krajské a později i okresní. Tyto odborové organisace stály ovšem pod vlivem velkostatkářů a jejich úřednictva a proto rolnictvo nemělo k nim důvěru. Teprv když pominul Bachův absolutismus, počal se utěšeně rozvíjeti český spolkový život i v oboru z. zakládáním okresních spolků, besídek a pod. tyto spolky jako nositelé zemědělského pokroku zaujímaly přední místo: usilovaly o zavedení střídavého hospodářství, zavádění průmyslových rostlin, hospodářských strojů, ušlechtilého osiva; byly oporou zakládání družstev, závodů zemědělského průmyslu, četných hospodářských škol. Zde také vyrůstalo zemědělské výzkumnictví a zemědělský tisk. Tím byla připravena dokonale půda pro převzetí vůdčí role v této činnosti, pro její usměrnění a prohloubení novými samosprávnými útvary, útvary na základě veřejnoprávním, totiž zemědělskými radami.
Zemědělská rada Česká a Zemědělská rada Moravská. Jsou to veřejnoprávní organisace povolané k soustavné péči o z., o sociální, osvětové a hmotné potřeby zemědělského obyvatelstva; v péči jest zahrnuta i povinnost zastupovati a hájiti zájmy zemědělství a zemědělců. Největší význam i rozsah má činnost iniciativní, jež v příslušných organisačních normách jest demonstrativně naznačena. Tím jest dán zemědělským radám široký rámec, v jehož mezích mohou volně rozvíjeti činnost, pokud k ní stačí příslušné prostředky. Tak podávaly zemědělské,rady návrhy a posudky nejvyšším činitelům státní i zemské správy v oboru z., podporovaly činnost družstev a spolků, které podle svých stanov mají býti činný ve prospěch z., spravovaly ústavy a pečovaly svými orgány o bezprostřední poučovaní zemědělského obyvatelstva kursy, přednáškami a pokusy i jinými způsoby. K význačným zařízením náleží na př., že při zemědělské radě pro Cechy byla zřízena zemědělsko-technická kancelář, jež vykonala významné poslání v oboru zemědělských meliorací sděláváním projektů, dozorem na meliorací práce, poradou při zřizování vodních družstev a j., dále zřizovány zemědělskými radami stanice pro různé směry výroby rostlinné, jako pro zkoušení semen, hnojiv, ochranu rostlin proti chorobám a při pozemkové reformě získány různé statky, jež vybudovány jako pokusné objekty pro různá odvětví z. Všeobecný úkol podporovati a zvelebovati z. nebyl však přikázán jen zemědělským radám, nýbrž již od počátku také zemím, a po zřízení československého státu i ministerstvo zemědělství rozvinulo rozsáhlou činnost v tomto směru. Vzájemná kompetence mezi těmito činiteli nebyla zpravidla vymezena nějakou normou a zachovávány namnoze podle činnosti skutečně osvědčované jisté tradice. Naproti tomu některé směry činnosti byly zemědělským radám přikázány přímo zákonem, jako povinnost podávati posudky vládě a zemskému zastupitelstvu, vésti dozor nad upotřebením státních a zemských subvencí, spravovati fond, zřízený podle § 108 zák. o přímých daních, zák. č. 118/1927 Sb., vl. nař. č. 74 a 75/1928 Sb.
Organisace obojí z. r. je v podstatě stejná: Každá se skládala z odboru českého, odboru německého a z ústředního sboru. Těžisko činnosti bylo v odborech. Odbory zemědělských rad byly utvořeny tím způsobem, že spolky a hospodářská družstva -— tedy organisace dobrovolné — které podle stanov mají za úkol podporovati z., nebo některé odvětví zemědělského průmyslu, v každém zastupitelském resp. soudním okrese volí jednoho delegáta do odboru souhlasného s jejich národností; vedle toho měly právo vysílati zástupce některé spolky, jejichž odborná činnost zemědělská se vztahovala na celou zemi nebo větší oblast. Shromáždění delegátů volilo předsedu odboru a výbor, který byl povolán obstarávati všechny věci, jež nebyly vyhrazeny shromáždění delegátů. Vedle delegátů zasedali ve výboru odboru zástupcové vlády a zemského (správního) výboru. Ústřední sbor se skládal z předsedy a místopředsedy jmenovaných původně císařem, v republice čsl. pak vládou, předsedů a místopředsedů, zástupců vlády, zástupce zemského (správního) výboru a členů vyslaných každým z oborů. Ústřední sbor obstarával záležitosti společné obou odborů podle zvláštního jednacího řádu. Zemědělská rada nebo některý její odbor mohl aktem státní správy býti rozpuštěn a bylo nutno voliti nové delegáty a jmenovati nově vlastní členy.
Slezská zemědělská rada byla zřízena vládním nař. č. 615 a 647/1919. Předchůdcem zemědělské rady pro Slezsko byla Hospodářská společnost pro české kraje Slezska. Obor působnosti vymezen úžeji než u zemědělských rad v Čechách a na Moravě, totiž pro výkon prací přikázaných dříve subvenčnímu výboru pro Slezsko, který likvidoval.
Slezská zemědělská rada se skládala z presidia a sboru delegátů vyslaných českými i německými spolky a družstvy, kterým to právo bylo dáno; také slezská zemská vláda a zemská správní komise vysílaly po zástupci.
Zemědělská rada pro Slovensko zřízena vládním nař. č. 305/1920 Sb. Její poslání je v podstatě stejné jako zeměd. rad v Čechách a na Moravě, jest však v některých směrech širší, tak na př. se může za jistých podmínek finančně zúčastniti na nevýdělečných podnicích, které mají sloužiti nevýdělečným zájmům zemědělským; také může zakládati a spravovati ústavy mající za účel zlepšení a ochranu zemědělské výroby nebo ústavy pečující o kulturní a sociální potřeby zemědělského obyvatelstva. Orgány z. r. pro Slovensko jsou výbor, předsednictvo a kancelář. Předsedu a prvního místopředsedu jmenuje ministr z., druhého místopředsedu volí výbor. Tento se skládá kromě odborníků a osob vyslaných státní správou ze zástupců spolků a družstevních organisací, které podle stanov mají za účel podporovati z, a lesnictví a zemědělský průmysl nebo některá odvětví a jimž bylo uděleno právo vysílati do výboru z. r. zástupce. Citované vl. nařízení prohlašuje zemědělskou radu pro Slovensko za veřejnoprávní korporaci samosprávnou. Náklad spojený s činností Slovenské zemědělské rady se hradí z prostředků státních.
V době nesvobody byly v českých zemích zemědělské rady reorganisovány, aby vyhovovaly násilně způsobeným změnám územním a vl. nař. č. 615/1919 Sb., kterým byla zřízena Slezská zemědělská rada, bylo zrušeno opatřením Stálého výboru č. 254/1938 a 199/1939 Sb., načež v důsledku vládního nař. č. 294/1942, kterým z. r. v Čechách a na Moravě byly včleněny do nově tvořené organisace z. a lesnictví v Čechách a na Moravě, přestaly tyto z. r. v dosavadní podobě trvati.
O právní povaze zemědělských rad v Čechách a na Moravě bylo různě uvažováno. Namnoze se vycházelo z doslovu zákonů, že z. r. je ústavem zemským, k čemuž přistupovalo, že náklady činnosti z. r. se hradily z prostředků zemských a proto se stavěla z. r. na roven jiným ústavům zemským a zemí spravovaným. Tomuto názoru však odporuje skutečnost, že z. r. měla obor své činnosti vytčen zákonem a byla v této činnosti samostatná; plnila úkoly své a nikoliv úkoly orgánů země. Na tomto základním stanovisku nemění nic okolnost, že finančním základem je z. r. připoutána k hospodaření země. Byla tudíž z. r. nositelem veřejnoprávního poslání, nebyla pouhým orgánem jiného veřejnoprávního subjektu, t. j. země, nýbrž byla sama veřejnoprávním subjektem. Kdož tuto povahu z. r. přiznávají, nerozpakují se namnoze zařaditi ji mezi korporace veřejného práva. Tím se však ocitají v nesnázích, když pak zkoumají postavení z. r. jako korporace v oboru soukromoprávní způsobilosti k právům a právním činům. Nechybí hlasy, které z. r. í tuto způsobilost přiznávají (knihovní zápisy pro z. r. U statků jí v pozemkové reformě přidělených), kdežto většinou se jí taková způsobilost upírá. Správným se nám zdá s hlediska veřejnoprávního názor, že tu jde o subjekt sui generis, na jehož této právní povaze nic nemění, má-li či nemá soukromoprávní způsobilost k právům a právním činům. Otázku této způsobilosti zde dále nesledujeme. U zemědělské rady pro Slovensko jsou tyto otázky v zákoně samém rozřešeny.
Závazná sdružení zemědělců.
Myšlenka takových sdružení, jež by měla za úkol soustavně pečovati o z. a zemědělce a plnila v tomto směru odvětví veřejné správy, nabyla půdy na sklonku minulého století, když se již osvědčila v obecném zájmu v některých jiných povoláních. Takto i v z. se měla státi sdružení nositeli samosprávy zájmové. Tato myšlenka sledována na př. v Prusku, kdy zákonem z r. 1894 položen základ ke zřizování zemědělských komor v jednotlivých provinciích. V býv. Rakousku vedla snaha opatřiti zájmy z. ke zřízení zemědělských rad v některých zemích. Třebas zemědělské rady plnily své poslání dobře, přec bylo poukazováno na to, že vlastní základ organisace zemědělských rad je v soukromých spolcích, které sdružují jen část zemědělců, a dále že je potřeba činitele, který by byl zemědělcům blízko a znal tak dokonale poměry z. ve své oblasti a mohl na ně svou činnost navázati. Proto došlo k vydání říšského rámcového zákona č. 91/1902 ř. z. o zájmových společenstvech zemědělců a zůstaveno zemským sněmům, aby tento zákon provedly. Taková společenstva se měla zřídit v každém soudním okrese, pak pro oblast celé země, a mohla býti zřizována i společenstva pro obvod jedné nebo více obcí. Členy společenstva měli býti vlastníci a poživatelé zemědělských a lesních pozemků podle bližších podmínek zemských zákonů. Účast společenstva na výdělkových podnicích byla vyloučena. Společenstva by měla povahu právnických osob. Měla míti vlastní zdroje příjmů, zejména z příspěvků členů, placených ve způsobu přirážky k pozemkové dani. Trvající zemědělské rady se měly včleniti v zemská společenstva.
Zemské sněmy v českých zemích se opětně zabývaly otázkou zavedení závazných společenstev zemědělců, avšak zemský zákon vydán jen ve Slezsku (č. 1/1911 slez. z. z.), ale ani tu společenstva podle něho nebyla aktivována. V Čechách a na Moravě vadily vydání zemského zákona snahy Němců o získání výhod při utváření společenstev v oblastech národnostně smíšených a pak snahy velkostatkářů o vliv ve společenstvech.
V naší prvé republice bylo v úsilí českých zemědělců z dřívějších dob pokračováno, avšak až do nepřátelské okupace k vydání příslušné normy nedošlo, V době nesvobody vydáno vládní nař. č. 294/1942 Sb. o organisaci z. a lesnictví ve způsobu samosprávných veřejnoprávních korporací ve Svazu zemědělství a lesnictví. Dosavadní zemědělské rady včleněny do tohoto svazu s účinkem, že jejich oprávnění, jakož i jejich jmění včetně všech práv a závazků přešly na ten svaz. Ke jmění zemědělských rad počítány také pozemky a zařízení, kterých tyto užívaly a které byly ve vlastnictví zemí Čech a Moravy; tím zanikla účast těchto zemí na správě zemědělských rad a povinnost hraditi jejich správní náklady. Svaz byl vytvořen na zásadách totalitních a fašistických a sloužil protičeské válečné politice Němců. Za obdobných poměrů vznikla na Slovensku Rolnická komora s podobnou organisaci a posláním. Svaz v českých zemích se členil v zemský svaz pro Čechy, zemský svaz pro Moravu, dále okresní spolky z. a lesnictví v každém politickém okrese a místní spolky z. a lesnictví v každé obci.
Po národním osvobození nařídilo ministerstvo vyhláškou z 28. V. 1945 likvidaci Svazu z. a lesnictví a zřídilo pro české země Jednotný svaz českých zemědělců s ústředím v Praze a odbočkou pro zemi Moravskoslezskou v Brně. Za dvě léta potom byl vydán zákon č. 145/1947 Sb. o organisaci zemědělců republiky Československé. Podstatný obsah tohoto zákona je, že za účelem výstavby a povznesení z. a lesnictví a k podpoře a hájení zemědělských a lesnických zájmů se zřizují; a) Jednotný svaz českých zemědělců se sídlem v Praze pro země Českou a Moravskoslezskou, b) Jednotný svaz slovenských zemědělců se sídlem v Bratislavě pro Slovensko a c) Ústřední rada zemědělců republiky Československé se sídlem v Praze.
Ústřední rada a svazy jsou korporacemi veřejného práva, mohou nabývati práv a se zavazovati. Ústřední rada je podrobena dozoru vlády prostřednictvím ministra z., a svazy jsou podrobeny dozoru ministra z.; na Slovensku se vykonává tento dozor zásadně skrze pověřence z. a pozemkové reformy.
Zákon uvádí jako zvláštní úkoly organisace zejména: říditi organisaci odborového hnutí zemědělského, zvelebovati zemědělskou a lesní výrobu, pečovati, aby zemědělci byla zajištěna spravedlivá odměna za jeho práci, starati se o kulturní život zemědělců, pečovati, aby zemědělcům byla zabezpečena účast v budování a správě hospodářských, kulturních a sociálních zařízení pro zemědělce, vésti v patrnosti přehled o potřebách zemědělců, pečovati o jejich uspokojení a spolupůsobiti při tvorbě cen. Svazy výlučně zastupují zájmy zemědělců, podávají ve věcech z. a lesnictví návrhy a posudky zákonodárným sborům, vládě a úřadům. Na svazy mohou býti vyhláškou uveřejněnou ve Sbírce zákonů a nařízení přeneseny některé úkoly veřejného zájmu, jež souvisí se zajištěním, podporováním a zvelebováním zemědělské a lesní výroby (přenesená působnost). Svazy mohou k provádění vlastních úkolů ukládati povinnosti svým členům a v oboru přenesené působnosti i nečlenům.
Členy svazu jsou vlastníci, pachtýři a jiní uživatelé zemědělské nebo lesní půdy ve výměře aspoň 1 ha, právnické osoby, které na vlastní účet hospodaří na zemědělském nebo lesním majetků, a odborné organisace zemědělské a lesnické. Cleny svazu se mohou státi rodinní příslušníci fysických osob nahoře uvedených, pak vlastníci a uživatelé zemědělské a lesní půdy o výměře menší než 1 ha, starší 18 roků, pokud tyto osoby jsou převážně činný na zemědělské nebo lesní půdě, pak učitelé a profesoři zemědělských a lesnických škol a odborní zemědělští a lesní zaměstnanci.
Svazy se člení na místní sdružení, jež se zřídí zpravidla v každé obci, a na okresní sdružení; i tato sdružení mohou nabývati práv a se zavazovati.
Pro jednotlivé výrobní oblasti a pro jednotlivá výrobní odvětví mohou svazy zřizovati oblastní sdružení; tato však nemají způsobilosti k právům. K hájení zvláštních zájmů lesního hospodářství zřídí svazy oblastní sdružení lesnická.
Zákon stanoví orgány svazů a jejich složek. Je tu pamatováno také na zastoupení jednotlivých výrobních odvětví a zájmy zemědělských žen.
Správní náklady svazů i jejich složek se hradí členskými příspěvky, všeobecnými zemědělskými příspěvky, zvláštními příspěvky, příspěvkem státu a jinými příjmy. Výši všeobecných zemědělských příspěvků má stanoviti ministerstvo z. v dohodě 8 ministerstvem financí a nejvyšším cenovým úřadem; vybírají se jako přirážka k pozemkové dani i od osob, které nejsou členy svazů.
Ke zřízení nových organisací zemědělských a lesnických, výrobních družstev zemědělských a lesních (t. j. takových, jejichž předmětem podnikání jest obhospodařování zemědělské nebo lesní půdy) a jiných organisací, jež výhradně nebo převážně mají sloužiti zájmům zemědělství nebo lesnictví, jest třeba vedle jinak předepsaného povolení též souhlasu ministra z. (na Slovensku pověřence z. a pozemkové reformy) a příslušného svazu.
Ústřední rada zemědělců republiky Československé má býti vrcholnou organisací zemědělců republiky; jejím úkolem je uváděti činnost obou svazů v soulad, býti poradním orgánem vlády, zastupovati zájmy z. a lesnictví a účastniti se zastupování těchto zájmů v mezinárodních stycích.
Nakonec budiž uvedeno, že na zaměstnance v z. se vztahuje zákon č. 144/1946 Sb. o jednotné odborové organisaci, týkající se vůbec pracujícího lidu v Republice Československé, jež je zřízená ve formě spolku na podkladě dobrovolnosti členství, avšak ustanovení cit. zákona vtiskují této organisaci ráz veřejnoprávní.
D. Orgány mezinárodní spolupráce.
Stálým institucím, jež mají v programu péči, náleží Mezinárodní zemědělská komise v Paříži, založená roku 1889, jejíž hlavní činností je pořádání mezinárodních zemědělských kongresů; tyto se zabývají nejnovějšími výsledky bádání ze všech oborů zemědělské výroby i zemědělské politiky. Tato komise představuje ústředí vedoucích zemědělských organisací jednotlivých zemí.
V roce 1905 založen Mezinárodní ústav zemědělský v Římě, v němž jsou oficiálně zastoupeny zúčastněné státy. Ústav hlavně soustřeďuje a zpracovává statistická data ze všech výrobních odvětví z. Výsledky této práce bývají pak zhodnoceny pro řešení různých problémů v mezinárodních dohodách nebo kongresích, k nímž dochází z popudu tohoto ústavu.
V SSSR působí Mezinárodní ústav zemědělský v Moskvě, jehož práce jsou zaměřeny v souhlase s tamními směry hospodářského vývoje v z.
Vedle institucí sloužících veškerému z. ustavila se různá mezinárodní zařízení pro jednotlivé obory. Sem náleží na př. Mezinárodní svaz lesních výzkumných ústavů založený 1891, Mezinárodní sdružení mlékařské v Bruselu, Mezinárodní společnost půdoznalecká. Mezinárodní úřad pro epizootie, jehož stanovy jsou vyhlášeny pod č. 22/1926 Sb., Mezinárodní komise pro zemědělské vyučování v Římě, Mezinárodní organisace hospodyňského školství ve Friburgu ve Švýcarsku, Mezinárodní federace vysokoškolsky vzdělaných zemědělců založená r. 1930, Potravinová a zemědělská organisace Spojených národů, jejíž stanovy byly schváleny pod č. 127/1945 Sb.; tato organisace má podporovati opatření směřující k tomu, aby se zvýšila úroveň výživy a životní míra obyvatelstva, aby se zabezpečila větší výkonnost výroby a lepší rozdělování všech potravinových a zemědělských výrobků a aby se zlepšily životní podmínky venkovského obyvatelstva.
Literatura.
Obecná díla: Fiedler, Zemědělské zákony v král. Českém, 1901; Roháček, Zemědělské zákony platné v markr. Moravském, 1902; Kubec, Nauka o právu pro zemědělce, 1922; Adámek, Zemědělské zákony, 1930; Seidl, Landwirtschaftsrecht und Landwirtschaftspflege in Bohmen, 1910; Worlitschek, Das Recht des Landwirtes in der tschechoslowakisclien Republik, 1927; Horáček, Učebnice národohospodářské politiky, sv. II, Politika zemědělská, 1914; Krejčí, Učebnice zemědělské politiky, 1928; Turner-Asztély-Križko, Zákony súkromoprávne uhorske, 1928. Zvláštní otázky: Bráf, Meliorační úvěr; 1890 Jelínek, Meliorační úvěr, 1927; Bráf, Břímě, které se dá zmenšit, 1896; Horáček,Výminek, 1900; Vrábek, Mezinárodní ochrana dělníků v zemědělství, 1922; Bervid, Živelní pohromy a fondy na jejich zmírnění, 1929; Kolář, Zemědělské pojištění u nás a za hranicemi, 1930; Víškovský, Pojišťování krupobitní v Čechách, 1897; Škoda, Plánování v zemědělství, 1935; Víškovský, Zájmová společenstva zemědělská, 1904; Kolařík, Zájmová společenstva rolnická, 1902; Zemědělská rada mor., Výsledky šetření o závazných společenstvech zemědělských, 1903, 1905, 1907; Prach, Odborová organisace zemědělská v evropských státech, 1924. — Podrobná bibliografie ze všech oborů z. u Reicha. Základy organisace z Čsl. republiky, 1934.
František Bilovský.