NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 4116.

Lesy. — Pastviny (Slovensko): O hranicích kompetence mezi ministerstvem zemědělství jako úřadem lesním a pasienkovým výborem, resp. v II. stol. župním úřadem při povolování přeměny půdy lesní v pastvinu.
(Nález ze dne 15. listopadu 1924 č. 19888.) Věc: Dr. Mikuláš O. v O. (adv Dr. Bedř. Klenka z Prahy) proti ministerstvu zemědělství v Bratislavě stran přeměny lesní půdy na pastvinu.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud stanoví, že přeměněná plocha v první řadě má býti dána do pachtu obyvatelům obce B. a teprv v případě, že by nebylo patřičných žadatelů, bude velkostatkem jako pastvina používána, zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Podáním z 23. července žádal st-l, aby mu vzhledem k tomu, že veškery jeho pastviny (pasienky) v rozloze 36 kat. jiter byly přiděleny do nuceného pachtu obci B. bylo povoleno přeměniti 44 kat. jiter lesní půdy v obci B. na pastvinu.
Státní pozemkový inspektorát v B. vyslovil se na základě místního šetření v ten rozum, že dosavadní pastviny č. k....v rozloze 36 kat. jiter jsou v nuceném nájmu a že u st-lova dvora B. není žádných dalších pastvin, takže na dvoře B. nelze držeti žádného dobytka. Státní inspektorát navrhnul tedy, aby z lesní parcely č. kat. — byla nezalesněná plocha asi 25 kat. jiter přeměněna na pastvinu.
Na to výměrem žal. úřadu z 21. srpna 1922 bylo st-li povoleno změniti východní část této lesní parcely č. kat. — ve výměře asi 25 kat. jiter na pastvinu za určitých podmínek, týkajících se zejména i zalesnění jiné pastviny.
Podáním de pres. 7. června 1923 žádal st-l znovu za přeměnu asi 44 kat. jiter jeho lesní plochy na pastvinu a odůvodňoval žádost svoji stejným způsobem jako svrchu již zmíněnou žádost z 23. července 1922. Ze správy župního úřadu župy XVIII. jde na jevo, že st-l nevyhověl podmínkám výměru žalovaného úřadu z 21. srpna a že tedy rozhodnutí toto pozbylo platnosti. Při jednání okresní pasienkové komise dne 11. června 1923 byla prý celá záležitost za přítomnosti zástupce župního úřadu župy XVIII. na místě samém přezkoušena a všecky hospodářské poměry obce B. společně s delegátem stpú-u vyšetřeny. Na podkladě návrhu župního úřadu župy XVIII. byla pak st-li nař. rozhodnutím povolena přeměna 53,50 kat. jiter lesní půdy z parcel č. kat....na pastvinu za některých podmínek, zejména pak i za té podmínky, že tato přeměněná plocha bude v prvé řadě dána do pachtu obyvatelům obce B. a teprve v případě, že by nebylo dostatek oprávněných žadatelů, bude st-lem jako pastvina užívána. Obyvatelé jsou však povinni, pro případ, že by pásli ploše neodpovídající nedostatečný počet dobytka, připustiti i pastvu dobytka st-lova, po případě jeho nájemce.
O stížnosti, která brojí jedině proti podmínce, přenechati tuto novou pastvinu obyvatelům obce B., uvažoval nss takto:
Stížnost namítá především nepříslušnost žal. úřadu vysloviti nař. podmínku a sice proto, že otázka přídělu pastvin spadá do působnosti okresního výboru pro pasienky, resp. do působnosti župního úřadu a úřady tyto otázku přídělu pastvin v obci B. již pravoplatně řešily. Musil si tedy nss v prvé řadě vymeziti hranice působnosti žal. úřadu v záležitosti, o kterou jde.
Ve svém odvodním spise přiznává žal. úřad, že povolení užívati dotyčné lesní plochy za pastvinu udělil jako nejvyšší lesopolitická instance (§ 27 zák. čl. XXXI : 1879). Obsahem svým jeví se pak nař. rozhodnutí jako výrok lesopolicejního úřadu, jímž za určitých předpokladů a zejména i za výslovné výhrady eventuelní povinnosti znovuzalesniti v úvahu přicházející plochy, se vyslovuje, že st-l není povinen t. j. aspoň dokud předpoklady učiněných výhrad nenastanou, tuto plochu zalesniti.
K výroku tomu úřady lesopolitické nesporně příslušný jsou (arg. § 2, odst. II., § 3, § 5, § 7, § 26, § 27, § 165 zák. čl. XXXI z r. 1879). Ze všech těchto ustanovení a z celého obsahu les. zák. uh. jde však na jevo, že úkolem úřadů lesopolitických jest sice ochrana určitých lesních ploch, rozhodování o tom, zda na určitých plochách paseno býti smí či nesmí jakož i rozhodování o tom, zda plochy takové znovuzalesněny býti mají, není však v lesním zákoně žádné opory pro rozhodování otázky, komu takové plochy, na kterých pastva s hlediska zájmů lesopolicejních jest přípustná, ku pasení mají býti přikázány, resp. ponechány.
Péče o to, aby pastviny byly účelně rozděleny, přísluší však podle nař. min. pro správu Slovenska z 11. dubna 1919 č. 68/1919, 2944/a pres. resp. podle vl. nař. z 10. ledna 1923 č. 12 Sb., jež pro dobu kritickou přichází v úvahu, okresním výborům pro pasienky resp. v II. stolici župním úřadům (§ 6 cit. nař. 68/1919), které rozhodují s platností konečnou.
Pro činnost úřadu lesopolitických není při řešení otázky této, kromě snad podání znaleckého posudku, místa; pojal-li žal. úřad naříkanou podmínku do svého autoritativního rozhodnutí, překročil tím meze svojí působnosti a tím porušil zákon.
Jeví se proto nař. podmínka nezákonnou a bylo ji zrušiti dle § 7 zák. o ss. Tím odpadla možnost zabývati se další námitkou stížnosti, zda naříkaná podmínka jest či není ve shodě s ustanovením cit. nař. z 11. dubna 1919.

Citace:

č. 4116. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 792-794.