Čís. 14175.

Žalobě podle § 37 ex. ř. nelze vyhověti, zaniklo-li soudcovské zástavní právo na vylučovaných věcech podle § 256 odst 2 ex. ř. Lhostejno, že exekuce dosud není zrušena a v zájemném rejstříku to není vyznačeno.
(Rozh. ze dne 15. února 1935, Rv I 2119/33.) Proti vylučovací žalobě podle § 37 ex. ř. namítla žalovaná vymáhající věřitelka, že ani v době podání žaloby, ani později neměla na vylučovaných předmětech zástavního práva, jež podle § 256 ex. ř. již uhaslo. Prvý soud uznal podle žaloby. Důvody: Soud zjišťuje, že žalovaná nemá k vylučovaným předmětům zástavního práva, jež zaniklo podle § 256 posl. odst. ex ř. Žalovaná však navrhla opětovný výkon zabavením, uschováním, prodejem svršků povinné na přihlášení. Přihlášky nepodala. Podle § 37 jest předpokladem žaloby vylučovací, aby byl exekučním řízením dotčen předmět, k němuž má třetí osoba takové právo nedopouštějící výkon exekuce. Soud je názoru, že předměty nejsou exekucí dotčeny pouze tehdy, získal-li vymáhající věřitel k nim exekuční právo zástavní, stačil i návrh žalované na opětovný výkon exekuce zabavením a rozhodnutí, jímž opětovný výkon byl povolen, neboť podle zájemního protokolu jsou předměty vylučované u exekuta a při přihlášení byly by výkonným orgánem jako svršky dlužníkovy zabaveny. I pouhé rozhodnutí o povolení opětovného výkonu postihuje tyto předměty. Odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolacím soudem byla žaloba zamítnuta, protože vlastnické právo žalobkyně přes to, že exekuce nebyla dosud zrušena, touto exekucí není dotčeno, ba ani ohroženo, ježto zástavní právo žalované k zabaveným svrškům podle § 256 odst. 2 ex ř. zaniklo a opětný návrh na výkon nového zabavení a prodeje se netýká zabavených svršků žalobkyně. Žalobkyně nebrojí proti názoru, že žalovaná po dobu uvedenou v citovaném zákonném ustanovení v prodejovém řízení řádně nepokračovala, nýbrž shledává dovolací důvod § 503 č. 4 c. ř. s. jen v tom, že, dokud není exekuce zrušena a v zájemním rejstříku to není vyznačeno, (§ 259 j. ř.), zástavní právo nabyté sepsáním svršků v zájemním protokole nezaniká, a tvrdí dále, že žalovaná tím, že hned při prvém stání na žalobu nesubmitovala, její oprávněnost uznala. Než právní názor, že zabavením nabyté právo zaniká vždy až zrušením exekuce a vyznačením toho v zájemném rejstříku, odporuje zjevně ustanovením § 256 odst. 2 ex ř., dle něhož zaniká zástavní právo ipso jure projitím tam uvedené doby. Zmíněné pak tvrzení žalobkyně odporuje spisům, neboť podle zápisu o prvém stání žalovaná výslovně oprávněnost žaloby popřela proto, že její zástavní právo již zaniklo.

Citace:

č. 14175. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 170-171.