NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Č. 7563.

Pojištění nemocenské: * Provozuje-li osoba, mající doživotní důchod z dřívějšího služebního poměru (pensisty), nějaké zaměstnání námezdní, lze toto zaměstnání kvalifikovati jako vedlejší ve smyslu § 2 odst. 1 zák. č. 221/24, je-li zaměstnání to při srovnání s celkovou hospodářskou a sociální situací osoby té podružným.

(Nález ze dne 20. listopadu 1928 č. 10942/27.) Prejudikatura: Boh. A 4285/24, 5486/26.
Věc: Dr. Ignác R. ve St. proti zemské správě politické v Brně stran nemocenského pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím nevyhověla zsp v Brně odvolání Dra Ignáce R. z rozhodnutí osp-é v H. z 21. prosince 1926, jímž potvrzen platební výměr okr. nemoc, pojišťovny v H., předpisující st-li za Rudolfa F., zaměstnaného v jeho advokátní kanceláři, nemoc. pojistné za dobu od 1. července do 28. srpna 1926. V odůvodnění se praví, že vrchní soudní oficiál v. v. Rudolf F. nastoupením služby v adv. kanceláři se stal zaměstnancem soukromým a nelze proto na něho použiti § 5 lit. a) zák. č. 221/24; činnost jeho v adv. kanceláři byla jeho jedinou výdělečnou činností, ježto pobírání pense z dřívějšího zaniklého povolání není příjmem z výdělečné činnosti. — Tím odpovědělo nař. rozhodnutí na námitky st-lovy, že Rudolf F. jest vyloučen z nemoc, pojištění podle předpisu § 5 lit. a) cit. zák., ježto jest státním pensistou, a rovněž podle předpisu § 2 odst. 1 cit. zák., poněvadž činnost pensisty v adv. kanceláři jest kvalifikovati za zaměstnání vedlejší.
O stížnosti, jež opakuje námitky právě uvedené, uvážil nss toto:
Žal. úřad posoudil daný případ podle zák. č. 221/24 a stížnost tomuto právnímu stanovisku neodporuje, zejména nenamítá, že by tu snad šlo o případ, na nějž se vztahuje zák. č. 117/26. Nemůže proto ani nss po této stránce přezkoumávati zákonitost nař. rozhodnutí.
Podle § 5 lit. a) zák. č. 221/24 jsou vyloučeni z povinného nemoc. pojištění zaměstnanci státu a jiných zde jmenovaných institucí, kteří mají v případě nemoci nárok na služné aspoň po dobu jednoho roku. — Nevylučuje tedy předpis ten pensisty státní a to důsledně, poněvadž tyto osoby v této vlastnosti již z předpisu § 2 jsou vyloučeni z nemoc. pojištění, ježto nevykonávají práce a služby, jak to předpokládá § 2 pro založení pojistné povinnosti.
Zaměstnání v adv. kanceláři není zaměstnáním ve službách státu a institucí v cit. § 5 uvedených, nýbrž zaměstnáním soukromým, a jest proto jedině rozhodným, zdali jsou tu předpoklady § 2 odst. 1 cit. zák., jenž podrobuje nucenému pojištění toho, kdo vykonává práce nebo služby na základě smluveného poměru pracovního, služebního neb učňovského a nevykonává jich jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně.
Tu má význam námitka stížnosti, že zaměstnání Rudolfa F. u st-le jako zaměstnání vedlejší nepodléhá pojistné povinnosti dle cit. § 2, jež jest založena na úvaze, že státní úředník v pensi nemůže vykonávati jiného zaměstnání nežli příležitostného a vedlejšího, ježto podléhá i v pensi všem normám disciplinárním, pro akt. úředníka platným, neztrácí nikdy charakteru státního úředníka a zdrojem jeho příjmů zůstává služba státní. Nelze prý nahlédnouti, že by činnost státního zaměstnance ve výslužbě, který po několik měsíců vypomáhal v adv. kanceláři, bylo lze kvalifikovati jinak, než jako příležitostnou a vedlejší. Především dlužno připomenouti, že během řízení st-1 netvrdil, že činnost F-ova, snad pro krátkou dobu svého trvání, byla příležitostná. Neměl proto ani úřad podnětu, aby s tohoto hlediska sporný případ posoudil a nemůže tudíž ani nss podle předpisu § 5 zák. o ss touto otázkou, jež pořadem správních stolic nebyla vyřešena, se zabývati.
Pokud jde o námitku st-lem již během řízení uplatňovanou, že činnost F-ova v adv. kanceláři st-lově byla jeho zaměstnáním vedlejším, neuznal ji úřad za důvodnou, vycházeje z právního názoru, že o vedlejším zaměstnání ve smyslu § 2 odst. 1 zák. č. 221/24 nelze mluviti, je-li zaměstnání to, jako v daném případě, jedinou výdělečnou činností zaměstnance.
Názoru tomu nemohl nss přisvědčiti.
Právě cit. zákon č. 221/1924 neprovedl žádné změny v okruhu osob pojištění podrobených, tak jak byl dosud vymezen § 1 odst. 1 zák. č. 268/1919, a stejně, jako zák. č. 268/1919, nedefinuje v § 2 použitého pojmu »zaměstnání vedlejšího. Je proto na snadě, že nemíní ani nic měniti na výkladu, jenž se tomuto pojmu dává v praxi a judikatuře nss-u.
Nález nss-u Boh. A 4285/24 vyslovil v tom směru, že při řešení otázky, zda některá činnost jest zaměstnáním vedlejším, jest v každém jednotlivém případě zkoumati, v jakém poměru jest činnost ta k celkové hospodářské a sociální situaci té které osoby (srovn. také Boh. A 5486/26). Není proto třeba, aby tu stály proti sobě různé činnosti téže osoby, nýbrž rozhodným jest, zda s hlediska hospodářského neb sociálního jeví se činnost, o niž tu jde, zaměstnáním podružným, t. j. takovým, jež nelze v konkrétním případě s hlediska právě vytčeného hodnotiti za životní postavení a základ existence té které osoby.
Tak i u osoby, mající doživotní důchod, ať již kapitálový či z dřívějšího služ. poměru, provozuje-li nějaké zaměstnání námezdní, lze toto zaměstnání kvalifikovati jako vedlejší, je-li s hledisek shora vytčených zjevem podružným. Může proto i výdělečné zaměstnání pensisty dle okolností případu býti jeho zaměstnáním vedlejším.
Nař. rozhodnutí, jež si předpis § 2 odst. 1 zák. č. 221/24, jak shora uvedeno, vykládalo odlišně, podrobujíc zásadně státního pensistu majícího výdělečné zaměstnání pojistné povinnosti podle zák. č. 221/1924, a jež proto opomenulo zabývati se relaci, v níž dotyčné zaměstnání jest k celkové hospodářské a sociální situaci Rudolfa F., bylo třeba zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 11331. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 1179-1180.