NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 23 (1914)

Č. 6945.

Jazykové právo: * Ani v době před vydáním jazykového nařízení neměla obec, užívající minoritního jazyka nárok, aby úřední dopisy soudu, řízené na ni jako na úřad, byly psány také v tomto jejím jazyku.
(Nález ze dne 6. prosince 1927 č. 22000.). Prejudikatura: Boh. 4907/25, 6862/27 adm.
Věc: Obec Ž. proti miinisterstvu spravedlnosti stran jazykového práva.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Ve sporu Mane K. v Ž. proti Antonínu K. tamtéž, o výživné, vedeném u kraj. soudu v Plzni, dožádal tento soud okr. soud v Nýrsku, aby dotazem u obecního úřadu v Ž. zjistil, jaké jsou příjmy žalovaného. Okr. soud v Nýrsku požádal obecní úřad v Ž. o zjištění a sdělení majetkových poměrů Antonína K. dopisem ze 14. května 1925, sepsaným v jazyce státním. Obecní úřad vrátil mu dopis se žádostí za zaslání něm. překladu. Okr. soud však zaslal dopis obecnímu úřadu zpět k vyřízení s poukazem na § 3 jaz. zák.
Na tento postup stěžovala si obec u presidia kraj. soudu v Plzni, které však stížnosti nevyhovělo a uznalo, že obec byla povinna podle § 3 jaz. zák. vyříditi dotaz sepsaný v jazyku státním a že okr. soud právem odmítl zaslati jí německý překlad. Stížnosti podané obcí k presidiu vrch. zem. soudu a min. sprav, zůstaly bez úspěchu. Oba tyto dohlédací úřady nevyhověly jim proto, poněvadž dopis okr. soudu nutno pokládatli za podání podle § 3 odst 1 jaz. zák., nikoli za vyřízení, pročež v tomto případě nelze se dovolávati § 2 odst. 2 jaz. zák. Mohly by tak učiniti samosprávné úřady jen, vystupují-li jako strana. § 2 však neplatí pro styk soudů s obcemi jako úřady. V takových případech musí obec vyříditi dotaz soudu sepsaný v jazyce státním jako podání podle § 3 jaz. zák.
Stížnost dovozuje, že i nefysické osoby, a tedy také obec, mohou býti příslušníky menšinového jazyka, a že proto stěžující si obec má práva, která jsou těmto příslušníkům vyhrazena v § 2 jaz. zák. Při tom není rozdílu, vystupuje-li obec jako úřad nebo jako strana. Z § 3 jaz. zák. nedá se vyvoditi, že by obec ve styku s úřady neměla subj. jazykových práv. Slovo »strana« v § 3 jaz. zák. (správně patrně § 2) nelze vykládati jako »soukromá strana«, neboť jest jí každý, s kým soud nebo státní úřad vejde ve styk. Při názoru min. nebylo by v jaz. zák. žádné zásadní normy o užívání jazyků autonomních úřadů, kterou však § 8 předpokládá, poukazuje-li státní výkonnou moc, aby v duchu tohoto zákona upravila užívání jazyků pro samosprávné úřady. Při tom nerozeznává, vystupuje-li samosprávný úřad jako strana či úřad.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Není pochybnosti o tom, že i obec může býti příslušníkem menšinového jazyka, a že má pak táž jazyková práva jako osoba fysická, která jest příslušníkem menšinového jazyka, jak bylo již vysloveno v nál. Boh. 4907/25 adm. Na otázku, jaká práva to jsou, dávají odpověď ustanovení § 2 odst. 2. a 6 jaz. zák. Jsou to práva přiznaná tam stranám, jak bylo blíže vyloženo v nál. Boh. 6862/27 adm. V témž nál. bylo také podrobněji dovozeno, že obec může jednati buď jako úřad nebo jako strana. Jedná-li jako strana, není rozdílu mezi ní a jinou »soukromou« stranou, neboť pro nějaké rozlišování mezi »stranou« a »soukromou stranou« není žádného důvodu a v jaz. zákoně není pro né opory. I § 3 jaz. zák., pokud mluví o podáních a jejich vyřízeních, vztahuje se jen na styk samosprávných úřadů se stranami, neboť výrazu »podání« a »vyřízení« nelze při výkladu § 3 jaz. zák. chápati v jiném smyslu, než jaký mají v předcházejícím § 2, který jedná o podáních stran a vyřízeních, kterých se jim (stranám) má dostati.
Stížnosti dáti jest proto za pravdu, že se ustanovení § 3 odst. 1 jaz. zák. o povinnosti samosprávných úřadů, přijímati ústní i písemná podání učiněná v jazyku čsl. a je vyřizovati, nevztahuje na dopisy soudů a státních úřadů obcím, které mají povahu úřední korespondence a nikoli podání, které nějaký státní úřad v zastoupení státu jako strany u obce jako úřadu činí.
Rovněž tak dlužno dáti st-lce za pravdu, že v jaz. zák není výslovné normy o jazykové stránce úředního styku mezi soudy a státními úřady na straně jedné a úřady samosprávnými na straně druhé. Úprava styku toho byla vyhrazena v § 8 jaz. zák. státní moci výkonné, které bylo uloženo zevrubnější provedení jaz. zák. nařízením v duchu tohoto zákona.
Ale i když před vydáním tohoto nařízení (vl. nař. ze 3. února 1926 č. 17 Sb. vyšlo až po vydání nař. rozhodnutí) takové bližší úpravy nebylo, nutno z jaz. zák. samého posouditi, zda stížností tvrzený nárok existuje nebo ne. Na otázku tu dlužno dáti odpověď zápornou.
Podle § 1 odst. 2 bodu 1 jaz. zák. jest jazyk čsl. jazykem, v němž s výhradou toho, co ustanovuje se v §§ 2 a 5 a s výjimkou toho, co bude podle § 6 ustanoveno pro Podk. Rus, děje se úřadování všech soudů, úřadů, ústavů, podniků a orgánů republiky, konají se vyhlášky a zevní označení. — Výhrada uvedená v § 5, týkající se vyučování ve školách a kulturních institucích, nepřichází zde v úvahu, rovněž ne výjimka § 6, jenž vztahuje se pouze na úpravu jaz. otázky pro Podk. Rus. Pokud pak jde o ustanovení § 2, týká se výhrada v tomto § obsažená jen styku se stranami. K úřadování ve smyslu § 1 odst. 2 č. 1 náleží i úřední styk s jinými úřady, který děje se podle ustanovení toho jazykem státním, oficielním, za jaký § 1 odst. 1 jaz. zák. jazyk čsl. prohlašuje. — V § 3 jaz. zák. není ovšem přímo uložena samosprávným úřadům povinnost, aby úřední sdělení soudů a ostatních úřadů sepsaná v jazyku čsl., přijímaly a je vyřizovaly, neboť povinnost taková, která jest v tomto § vyslovena, vztahuje se jen na podání stran, což dovozeno bylo zevrubněji v cit. již nál. Boh. 6862/27 adm. Leč jsou-li soudy a státní úřady podle § 1 jaz. zák. povinny úřadovati v jazyku čsl., jest rubem této jejich povinnosti, že samosprávné úřady jsou zásadně povinny přijímati a vyřizovati zaslané jim úřední dopisy soudů a úřadů v jazyce čsl. sepsané. To vyplývá také z úvahy, že má-li strana a stát jako strana podle § 3 jaz. zák. nárok, aby podání jejich, učiněná v jazyku čsl. u samosprávných úřadů, jimi byla přijata a vyřízena, mají úřady tyto stejnou povinnost i pokud jde o úřední dopisy soudů a státních úřadů.
Překážka byla by jen tehdy, kdyby vyplývala z ustanovení jaz. zák., t. j. kdyby obec podle svého sebeurčovacího práva byla oprávněna žádati, aby jí byl úřední dopis zaslán také v jejím menšinovém jazyku. — Překážky takové však není, neboť užívá-li obec jiného jazyka (menšinového) než čsl., nelze z toho nijak usuzovati, že by tato okolnost byla na překážku tomu, aby soudy a státní úřady v úředním styku s obcí užívaly státního oficielního jazyka. Proto nemůže obec odpírati přijetí a vyřízení úředních dopisů v tomto jazyce sepsaných.

Citace:

č. 6945. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 581-583.