Výklad „plnění podle možnosti“ dle § 904. vš. obč. z.
Rozsudkem c. k. okresního soudu v H. ze dne 5. října 1909 C II. byl žalovaný A. povinným uznán, aby žalobkyni firmě F. zažalovaný obnos 712 K 42 h s příslušenstvím zaplatil. Dle tvrzení žaloby dodala žalující firma F. v roku 1907 žalovanému vodovod v jeho domě, za který žalovaný zůstal dlužen obnos 712 K 42 h, splatný dnem 1. ledna 1908.
Žalovaný uznal výši zažalované pohledávky, namítal však, že pohledávka není ještě splatnou, udávaje, že dle dojednání s firmou F. uzavřeného může dluh zaplatiti, jak chce a může.
Vedený jím svědek B. potvrdil, že se veřejný společník firmy F. oproti žalovanému vyjádřil, že může svůj dluh zaplatiti, jak bude moci.
Z obchodních knih žalující firmy jde na jevo, že vodovod dodán byl žalovanému za 912 K 41 h.
Veřejný společník jako strana nepřísežně vyslechnutý udal, že ohledně doby splatnosti za odevzdaný vodovod nestalo se žádné dojednání, že žalovaný byl vícekráte upomínán, že následkem toho zaplatil dva obnosy po 100 K a sice dne 31. ledna 1908 a 2. května 1908.
Žalovaný jako strana byv nepřísežně vyslýchán potvrdil, že veřejný společník fy. F. jemu přislíbil, že může platiti, jak bude moci. Soudce I. sondu vzal za základ rozsudku svému, že tvrzeně ujednání žalovaného ohledně zaplacení kupní ceny ve smyslu § 904. vš. obč. zák. se nestalo.
Odvolací c. k. soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 10. listopadu 1909 Bc IV. rozsudek naříkaný potvrdil z těchto
důvodů:
Odvolací důvody odvolatelem uplatněné tvoří přesně vzato jediný důvod odvolací, totiž nesprávného ocenění důkazů, ježto žalovaný snaží se dokázati, že prvý soudce neprávem za dokázáno nepovažoval, že žalující firma svým veřejným společníkem žalovanému přislíbila, že tento může zažalovanou pohledávku zaplatiti jak bude moci.
Jenom v tomto případě a ne jestliže prvým soudcem za prokázáno se pokládá, že žalující firma žalovanému takového přislíbení neučinila pokud se týká, že ujednání ohledně splatnosti kupní ceny mezi žalující firmou a žalovaným uzavřeno nebylo, může logicky o tom řeč býti, že v tomto případě jediná sporná otázka ohledně splatnosti zažalovaného obnosu prvým soudcem nesprávně rozřešena byla. Neboť nebyla-li žádná určitá doba pro splnění smlouvy ustanovena, může toto ihned, t. j. bez nutného odkladu, žádáno býti.. (§ 904. vš. obč. zák.)
Kupec jest povinen věc koupenou ihned přijati a zároveň kupní cenu zaplatiti (§ 1062 vš. obč. zák.), mzda přísluší pravidlem po vykonaném díle (§ 1156 vš. obč. zák.) plnění závazku ihned se strany povinného jest naturale negotii. (Staub při článku 326. obch. zák.) Výjimky jsou ovšem přípustné. (904., 1063., 1156. vš. obč. z.) Když však tato výjimka prokázána není, jakmile tedy, jako v daném pří- padě, za zjištěno se považuje, že úmluva ohledně splatnosti kupní ceny za odevzdaný vodovod se nestala (§ 1062, 1158. vš. obč. zák.), zejména ne ve smyslu žalovaným tvrzeném, nemůže býti otázka ohledně splatnosti zažalovaného obnosu jinak rozřešena než-li jak prvým soudcem se stalo, když na jisto jest prokázáno, že vodovod již během roku 1907 žalovanému odevzdán byl.
Jde tu jenom o otázku, zda-li tvrzeně (žalující firmou popřené) ujednání ohledně splatnosti kupní ceny se stalo čili nic, pokud se týká zda-li žalovaným tvrzený slib veřejného společníka, že může platiti, jak bude moci, se stal čili nic, pokud se týká, zda-li ohledně této okolnosti provedené důkazy prvým soudcem správně či nesprávně oceněny byly. Tuto otázku rozhodnouti není ovšem bez ústního odvolacího líčení, na čemž se strany sporu shodly, a bez opakování důkazů již v I. soudní stolici provedených, kteréž odvolatelem ani navrženo nebylo, lehko možným.
Byť i nyní odvolací soud, kterýž nehledě ku zřeknutí se stran sporných ustanovení odvolacího líčení toto naříditi může (§ 492. c. s. ř.), upustil od nařízení odvolacího líčení jakož i od opakování provedených důkazů již v I. soudní stolici, ohledně kterého návrh stran nutným není (§ 488. odst. 1. c. s. ř.), učinil tak v úvaze jednak, že oboje pro rozhodnutí o návrzích odvolacích nejeví se býti nutným, jednak, že pokládá otázku, zda-li veřejný společník žalující firmy placení kupní ceny žalovanému dle možnosti přislíbil čili nic, za lhostejnou a pro rozhodnutí za bezvýznamnou.
Odvolací soud jest totiž náhledu, že tato právní pře jinak rozhodnuta býti nemůže než jak ji prvý soudce rozhodl, byť i za prokázáno se považovalo, že veřejný společník žalující firmy žalovanému zaplacení kupní ceny dle »jeho možnosti« byl přislíbil. (§ 904. vš. obč. zák.)
V takovém právním případě má soudce dobu splnění sporem podle slušnosti ustanoviti (Gl. U. 8330.) a jest správné, že má soudce v takovém případě žalobu jako předčasnou zamítnouti (Gl. U. 16 041), aneb na placení ve lhůtách nalézti.
Oboje ovšem pokud to slušnosti (§ 904. vš. obč. zák.), t. j. okolnostem a poměrům dlužníkovým za všech zvláštních okolností odpovídá. (Krainz-System § 344.)
Dlužník může však odsouzen býti ku plnění ve lhůtě zákonné (§ 409. c. s. ř.), jest-li doba plnění § 904. vš. obč. zák. v čas rozsudku podle slušného uvážení již prošla. (Kranz tamtéž a rozh. Gl. U. Nf. 605.) Tento případ tu nastal. Neboť, jak zjištěno jest, stala se dodávka vodovodu již r. 1907, takže v čas vynesení rozsudku I. soudce doba nejméně 22. měsíců prošla. Uvážiti totiž dlužno, že žalovaný má vynikající společenské postavení, že je šlechticem, důstojníkem a konečně vlastníkem domu v Dr., který přece nějakou cenu míti musí, když se do něho investuje náklad na vodovod v ceně 912 K 41. h.
V úvaze všech těchto poměrů a dále, že od vykonané dodávky vodovodu skorem již 2 léta uplynula, dlužno vším právem za to míti, že žalovaný zažalovaný obnos v čas vynesení rozsudku (§ 904. vš. obč. zák.), když už ne v čas podání žaloby zaplatiti mohl, takže mu až do zmíněné doby možným bylo, povinnost svou splniti. Soud odvolací totiž má za to, že žalovaný dle svých poměrů mohl měsíčně po 50 K svému věřiteli spláceti. V 19 měsících až do měsíce července 1909 mohl celý dluh býti zaplacen. Splátkami po 40 K měsíčně počínaje od poslední splátky 100 K, t. j. od 2. května 1908, mohl celý dluh býti zaplacen v čas rozsudku.
Nejinak nemohla by býti věc posuzována dle ustanovení obchodního zákona vzhledem na právní jednání, jež jeví se na straně žalující firmy obchodem ve smyslu čl. 274. a 277. obch. zák., neboť i pro obchody platí ustanovení § 904. vš. obč. zák. (čl. 1. a 326. obch. zák. a komment. Staub k čl. 278. a 326. obch. zák.).
Za těch okolností bylo zcela správným, že prvý soudce za to pokládal, že splatnost pohledávky již nastala a odvolacímu soudu nebylo by možným rozsudek změniti, byť i za to měl, že placení kupní ceny vyhraženo bylo dle ujednání možnosti dlužníkově.
Dr. Josef Mazanec.