Č. 1802.

Pozemková reforma: I. Předpokladem pro uložení náhrady šetření na místě samém podle § 11 odst. 1 zák. z 12. února 1920 č. 118 sb. z. a n. jest, že bylo zjištěno hrubé opomenutí nebo přestoupení zásad řádného hospodaření na zabraném statku. Podnět, z jakého šetření bylo předsevzato, je lhostejný. — II. Kdy lze mluviti o hrubém opomenutí nebo přestoupení zásad řádného hospodaření na zabraném statku podle § 11 cit. zák.
(Nález ze dne 30. prosince 1922 č. 19942.)
Věc: Karel F. v M. proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze stran náhrady komisionelních útrat.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody:
Nař. rozhodnutí, ukládajíc st-li náhradu komisních výloh komise, konané na jeho velkostatku, dovolává se ustanovení § 11 zákona ze dne 12. února 1920 č. 118 sb. z. a n., dle něhož, zjistí-li stpú hrubé opomenutí nebo přestoupení zásad řádného hospodaření, stíhají náklady výkonu dozorčí služby a šetření na místě samém osobu, hospodařící na zabraném majetku. Vychází pak žal. úřad ze zjištění, že komise, která dne 21. dubna 1921 na velkostatku st-lově šetření konala, zjistila hrubá opomenutí a přestoupení zásad řádného hospodaření.
Stížnost vidí nezákonnost nař. rozhodnutí především: v tom, že komisionelní šetření ono nebylo konáno za účelem zjištění stavu hospodářství na velkostatku st-lově, nýbrž na základě bezdůvodné stížnosti, že se od velkostatku toho odprodávají pozemky. Proto prý náhrada útrat s šetřením tím spojených nemůže býti uložena st-li, nýbrž nejvýše tomu, kde nepravdivým udáním ono šetření vyvolal.
Námitka ta nebyla shledána důvodnou. Ze spisů vyplývá ovšem, že podnět ke komisionelnímu šetření, konanému dne 21. dubna 1921, zavdala stížnost dvou korporací, tvrdící, že st-l odprodává od svého velkostatku bez svolení žal. úřadu pozemky a části inventáře. Obvodová úřadovna stpú v Brně na základě tohoto podnětu vykonala na velkostatku st-lově šetření, které se však neobmezilo na vyšetření toho, co ony korporace vytýkaly, nýbrž které bylo revisí celého hospodaření na velkostatku st-lově. Obvodová úřadovna stpú v Brně z podnětu oné stížnosti použila práva daného jí §em 10, 2. odst. zákona z 12. února 1920 č. 118 sb. z. a n. a vyšetřila stav věcí na místě samém' svými odbornými úředníky a znalci. K tomu by byla bývala oprávněna, i kdyby nebylo bývalo stížností oněch dvou korporací a nemůže na povaze onoho šetření — jež žal. úřad právem kvalifikoval jako šetření ve smyslu § 10, 2. odst. cit. zák. — ničeho změniti ta okolnost, že spojeno bylo i s vyšetřováním toho, co ony korporace přimělo k podání onoho oznámení, třeba se i oznámení ono objevilo nesprávným. Je tedy lhostejné, zda stížnost oněch korporací byla podnětem k oné revisi a zda byla důvodnou či nikoli, nýbrž rozhodným je pouze, bylo-li zjištěno hrubé opomenutí nebo přestoupení zásad řádného hospodaření na statku st-lově. Neboť pouze to je dle § 11, odst. 1 cit. zák. předpokladem pro uložení náhrady šetření na místě samém osobě na statku hospodařící, a lhostejný je podnět, z jakého šetření to bylo vykonáno.
Stížnost brojí ovšem i proti tomu, že tento předpoklad skutečně je dán, uvádějíc, že i z výsledků šetření a posudku znalců vyplývá, že stav statku je při nejmenším dobrý a že tu byla snaha uvésti hospodaření na statku do stavu co nejlepšího a že při posuzování stavu hospodářství je vzíti zřetel i k daným poměrům půdy, podnebí, stavu statku, zanechanému dřívějším pachtýřům, a k finanční možnosti jeho majitele.
Co se rozumí řádným hospodařením ve smyslu zákona ze dne 12. února 1920 č. 118 sb. z. a n., uvádí § 1 1. c. Dle toho rozumí se řádným hospodařením vynaložení veškeré péče, práce a nákladů nutných k to,mu. aby ze zabraného majetku dosaženo bylo výtěžků hospodářských úměrných jeho povaze a jakosti a aby majetek sám byl udržován stále v dobrém stavu a neztenčen.
Mluví-li § 11 cit. zákona o hrubém opomenutí nebo přestoupení zásad řádného hospodaření, má patrně na mysli taková opomenutí nebo přestoupení zásad řádného hospodaření, která jednak porušují ve větší míře cíl, ke kterému má dle § 1 cit. z. řádné hospodaření směřovati, jednak mohou býti osobě na statku hospodařící za vinu kladena.
Nelze tedy dle názoru nss-u mluviti o hrubém opomenutí nebo přestoupení zásad řádného hospodaření tam, kde sice určité opomenutí nebo přestoupení takové je zjištěno, nemá však podstatného vlivu na dosažení úměrných výtěžků hospodářských neb udržování majetku v dobrém stavu a v míře neztenčené nebo kde nelze je přičítati osobě na statku hospodařící, nýbrž okolnostem mimo ni ležícím (špatnému stavu, v němž statek převzala, nedostatku sil pracovních, špatnému stavu finančnímu a p.).
Zda v tom kterém konkrétním případě dáno je hrubé opomenutí nebo přestoupení zásad řádného hospodaření ve smyslu, jak svrchu jest uvedeno, bude vždy otázkou skutkovou, jejíž zodpovědění administrativním úřadem nemůže nss přezkoumávati po stránce věcné, nýbrž pouze po stránce formální, zda totiž žal. úřad pro zodpovědění otázky té měl ve spisech dostatečný podklad, zda nevycházel ze zjištění, které by bylo se spisy v rozporu, a zda zjištění, které si položil za základ pro zodpovědění oné otázky, získáno bylo v řízení bezvadně provedeném (§ 6 zák. o ss).
Stížnost po stránce formální vad nevytýká, nýbrž brojí jen věcně proti zjištění skutkovému, z něhož žal. úřad vychází, tvrdíc, že stav statku st-lova jest při nejmenším dobrý a že st-l nemůže býti činěn odpovědným za vady, jež jsou následky špatného hospodaření bývalého nájemce, špatné půdy a podnebí i špatného finančního stavu. To jest však nepřípustným brojením proti skutkovému zjištění žal. úřadu, který vychází z toho, že špatný postup osevní, nezaorání souvratí, nedostatečný počet dobytka tažného, přílišná zapýření polí, špatná dojnost krav zaviněny byly hrubým opomenutím a přestoupením zásad řádného hospodaření st-lem. Po stránce věcné správnost tohoto zjištění nss nemůže přezkoumávati. Po stránce formální neshledal pak vad, když žal. úřad k zodpovědění skutkové otázky měl dostatečný podklad ve výsledcích šetření za přítomnosti st-lovy a jeho zástupce provedeného a posudku znalce, který byl st-li doručen, zejména když st-l ve stížnosti proti platebnímu rozkazu podané netvrdil, že nedostatky na statku zjištěné nelze přičítati jeho opomenutí neb zavinění.
Chce-li stížnost snad tvrzením, že z výsledku šetření zřejmě vyplývá, že stav hospodaření na statku st-lově je při nejmenším dobrý, dovoditi, že opačné zjištění žal. úřadu odporuje spisům, budiž poukázáno k tomu, že dle protokolu z 21. dubna 1922 zjištěn byl špatný osevní postup, špatné obdělání pozemků, zaplevelení půdy pýrem, nedostatek dobytka, a že posudek znalce vyzněl v ten smysl, že hospodaření je velmi špatné, až ubohé. Není tedy zjištění žal. úřadu se spisy v rozporu ...

Citace:

č. 1802. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 715-717.