NPD documents search: Váž. tr., 8 (1926)

Čís. 2299.

Rozsudečný výrok má poskytovati přesný přehled činů, z nichž jest obžalovaný viněn (§ 260 tr. ř.), kdežto rozhodovací důvody (§ 270 tr. ř.) mají dolíčiti oprávněnost toho, co si výrok ukládá za důkazní úkol.
V rozsudečném výroku není místa pro zjišťovací činnost a v důvodech scházející skutková zjištění (§ 281 čís. 5 tr. ř.) nelze doplňovati z výroku.
(Rozh. ze dne 27. února 1926, Zm I 817/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku krajského soudu v Písku ze dne 26. října 1925, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem veřejného násilí podle §u 81 tr. zák. a přestupkem proti veřejným zřízením a opatřením podle §u 312 tr. zák., pokud napadla výrok, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou přestupkem §u 312 tr. zák. Vyhověl jí však, pokud čelila proti výroku, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem veřejného násilí podle §u 81 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a věc vrátil nalézacímu soudu, by ji znova projednal a rozhodl, hledě k nezrušenému odsouzení pro přestupek podle §u 312 tr. zák., mimo jiné z těchto v
důvodů:
Zmateční stížnosti nelze upříti oprávnění, pokud z důvodu čís. 5 §u 281 tr. ř. vytýká, že nalézací soud, shledávaje v činu obžalované zločin veřejného násilí podle §u 81 tr. zák., se nezmiňuje v rozhodovacích důvodech ani slovem o tom, v čem záležel služební úkon oficiála důchodkové kontroly Karla S-a, který stěžovatelka zmařila svým jednáním. Stížnosti dlužno i v tom přisvědčiti, že tento nedostatek rozhodovacích důvodů je podstatným, ježto se týká okolnosti rozhodné, t. j. takové, v níž jest splněn některý z právních pojmů ve výroku obsažených, a že se nedá odčiniti tím, že jest tento úřední výkon blíže naznačen ve výroku rozsudečném. Neboť i když se má právem za to, že rozsudečný výrok s rozhodovacími důvody tvoří jeden celek, jde přece o dvě od sebe naprosto odlišné části, což plyne ze srovnání čís. 4 §u 270 tr. ř. (jenž poukazuje na § 260 tr. ř.) s číslem 5 §u 270 tr. ř., podle kterýchžto ustanovení jsou pro každou z těchto částí předepsány jiné náležitosti, a vzájemný poměr těchto dvou částí, jak zjevno z §u 260 tr. ř. ve srovnání s §em 270 tr. ř., jest ten, že výrok rozsudečný má poskytovati přesný přehled činů obžalovanému za vinu kladených (§ 260 tr. ř.), kdežto důvody rozhodovací (§ 270 tr. ř.) jsou proto, by dolíčily oprávněnost toho, co si výrok ukládá za důkazní úkol (srv. Mayer komentář k tr. ř. str. 452 pozn. 36 a str. 384 pozn. 13). Z toho plyne, že v rozsudečném výroku není místa pro činnost zjišťovací a že nelze v důvodech scházející skutková zjištění doplňovati z rozsudečného výroku. Jelikož pak na zjištění toho, v čem soud spatřuje úřední výkon, který byl obžalovanou zmařen, závisí právní posouzení viny, trpí rozsudek zmatečností podle čís. 5 §u 281 tr. ř. (nedostatek důvodů) a bylo stížnosti již z tohoto formálního důvodu vyhověti, aniž bylo třeba se zabývati hmotněprávním zmatkem podle čís. 9 písm. a) §u 281 tr. ř., a rozhodnouti, jak se stalo.

Citace:

č. 2299. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 165-166.