NPD documents search: Váž. tr., 13 (1931)

Čís. 4235.

V případě § 25 zák. na ochr. zn. nepadá na váhu, že označení zboží obžalovaného bylo proň zapsáno jako známka, aniž sejde na tom, že v kombinovaném označení zboží obžalovaného přichází i jeho firma.
Okolnost, že se v kombinovaném označeni zboží obžalovaného vyskytuje i slovo chráněné za známku pro soukromého obžalobce, nemusí o sobě býti pokleskem proti zákazu §§ 23, 25 zák. na ochr. zn. Záleží na tom, jaký má chráněné slovo význam v pozastaveném kombinovaném označeni pro obyčejného kupitele, kupujícího sice podle známky, ale jen po paměti, podle celkového výsledku jeho dojmu, a s ním porovnávajícího zboží ke koupi mu nabízené, a to s pozorností obvyklou, nezbystřenou ani podezřením ani odbornými znalostmi.
(Rozh. ze dne 18. srpna 1931, Zm I 479/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl po ústním líčení zmateční stížnost soukromé obžalobkyně do rozsudku krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. dubna 1930, jímž byl obžalovaný podle § 259 čís. 3 ř. tr. zproštěn z obžaloby pro přečin podle § 23 zákona na ochranu známek ze dne 6. ledna 1890, čís. 19 ř. zák.
Důvody:
Trestní zákaz § 23 zákona na ochranu známek čelí proti tomu, kdo do oběhu dá nebo na prodej chová zboží, bezprávně označené známkou, jíž výhradně užívati oprávněn je někdo jiný. Podle § 25 téhož zákona platí zákaz ten i tehdy, je-li známka uvedena s tak malými změnami nebo tak nezřetelným způsobem., že by obyčejný kupitel zboží rozdíl seznati mohl jen, užívaje zvláštní pozornosti. Obžaloba zněla v souzeném případě skutkově i právně na případ § 23 zákona o ochraně známek. V tom smyslu zní i zprošťující rozsudek, ač vyšlo najevo, že obžalovaný neoznačuje své zboží jen slovní známkou, zapsanou pro soukromou obžalobkyní, nýbrž vignetou, obsahující známkové slovo soukromé obžalobkyně ve spojení se slovem kanafas pod obrazcem psa, sedícího na štůčce zboží před amplionem. Vpravdě jde tedy o případ § 25 zákona o ochraně známek, i jest porovnávati podle měřítka této stati zákona se slovní známkou soukromé obžalobkyně obžalovaným vskutku používané kombinované označení jeho zboží. Tak si ostatně počíná v podstatě i roz¬ sudek. Při tom nepadá na váhu, že označení zboží obžalovaného bylo pro něho zapsáno jako známka (srovnej rozhodnutí sb. tr. čís. 1646, 3245, 3942), a nesejde dále zpravidla na tom, že v kombinovaném označení zboží obžalovaného přichází i jeho firma (srovnej rozhodnutí sb. tr. 3436, 4004). Okolnost, že se v kombinovaném označení zboží obžalovaného vyskytuje i slovo chráněné jako známka pro soukromou obžalobkyni, nemusí o sobě býti pokleskem proti zákazu §§ 23, 25 zákona o ochr. známek. Zda tomu tak, záleží na odpovědi na otázku, jaký význam má chráněné slovo v pozastaveném kombinovaném označení pro obyčejného kupitele, kupujícího sice podle známky, ale jen po paměti, podle celkového výsledku jeho dojmu, a s ním porovnávajícího zboží ke koupi mu nabízené, a to s pozorností obvyklou, nezbystřenou ani podezřením, ani odbornými znalostmi (srovnej Abel, Das Oesterreichische Markenrecht str. 195 a násl., Adler, v díle téhož názvu str. 234 a násl., pak rozhodnutí sb. tr. čís. 3245, 3327, 3399, 3436, 3942, 3949 a j.). V souzeném případě zjistil nalézací soud, přijímaje za své stanovisko znalcovo, že na známce (správněji na označení zboží) obžalovaného převládá obrazec psa s amplionem, že se známka obžalovaného nápadně, liší od slovní známky soukromého obžalobce, takže obyčejný kupitel nemůže býti uveden v omyl o původu zboží. Toto zjištění napadá zmateční stížnost soukromé obžalobkyně s hlediska čís. 5 § 281 tr. ř. pro »rozpor se skutečností«, a to ve znalcovu předpokladu, přejatém i nalézacím soudem do odůvodnění zjišťovacího výroku, že slovo »Radio« v době zápisu známky pro soukromou obžalobkyni znamenalo prvek, a mělo značiti čistotu a jakost zboží, kdežto obrázek na označení zboží obžalovaného poukazuje k použití slova »Radio« ve významu rozhlasu. Je pravda, že v prvé části této argumentace, co do významu slova rádio jako označení prvku, vychází nalézací soud spolu se znalcem z představy mylné a ničím neodůvodněné. Ale zmateční stížnost přikládá této vadě zjišťovacího výroku neprávem tak veliký význam, že vlastně jen na ní buduje své vývody proti rozsudku. Neboť z rozsudku nelze seznati, že by onen zjišťovací výrok, odvozovaný v podstatě přece hlavně z toho, že obžalovaný označuje své zboží způsobem kombinovaným, v němž převládá obrazec psa s amplionem, stál a padal s řečeným mylným předpokladem. Je naopak zřejmo, že na výrok o výsledku porovnávání smyslových vjemů z obojího označení zboží podle měřítka § 25 zákona o ochraně známek nemohl míti vliv ať mylný ať správný předpoklad o významu slova »radio« v době zápisu ochranné známky soukromé obžalobkyně, neb o důvodu. pro který si soukromá obžalobkyně slovo to zvolila za známku, že předpoklad ten, třebaže byl nalézacím soudem uváděn mezí důvody zjišťovacího výroku, vpravdě není premisou jeho zjišťovacího závěru o nezaměnitelnosti označení zboží obžalovaného se známkou soukromé obžalobkyně, a že proto jeho nesprávnost, netýkajíc se závažné okolnosti, nečiní vratkým samo řečené zjištění rozsudku. Že rozsudek pochybil v oněch složkách výroku, jež jsou povahy právní, že zejména pochybil v představě obyčejného kupitele, v představě míry jeho pozornosti a způsobu jeho porovnávání obojího označení zboží, jak žádá § 25 zákona o ochraně známek, stížnost netvrdí. Zmateční stížnost také nijak nenapadá argumentaci, jíž rozsudek vyřizuje a tedy nepřehlíží znalcovu zmínku o tom, že by za určitých okolností mohl kupitel, žádající Radio-kanafas, dostati kanafas obžalovaného místo kanafasu soukromé obžalobkyně; s hlediska čís. 5 je tedy dotyčná ostatně málo jasná výtka zmateční stížnosti bezdůvodná. Z toho pak, jak stížnost, uvádějíc a posuzujíc tento znalcův výrok, dospívá k závěru, že záměna je možná, plyne, že si stěžovatelka pro tento závěr představuje kupitele neznajícího vůbec známky, a tedy vlastně nekupujícího podle známky; tu pak arci pojmově nemůže býti řeči o záměně, o šálivosti označení zboží. Je tedy stížnost sama v té příčině na právním omylu. Stížnosti se nepodařilo dovoditi zmatečnost rozsudku podle čís. 5 § 281 tr. ř. v jeho skutkově zjišťovací části a nepokusila se ani o dolíčení jeho právní mylnosti. Budiž podotčeno, že otázka správnosti znaleckého posudku nemůže býti ve zmateční stížnosti nadhazována, nezajistil-li si stěžovatel alespoň důvod zmatečnosti podle čís. 4 § 281 tr. ř. způsobem, na nějž pomýšleno v §§ 125, 126 tr. ř. Bylo proto zmateční stížnost zavrhnouti.

Citace:

Čís. 4235. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 391-393.