Zákon ze dne 31. ledna 1922, č. 41, jímž se upravuje péče o invalidní vojíny ze stavu mužstva po válce světové a o pozůstalé po vojínech ze stavu mužstva.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1. — Péče o vojíny ze stavu mužstva, kteří stavše se po 28. únoru 1921 invalidními následkem služby vojenské, byli z činné služby vojenské propuštěni, o příslušníky těchto vojínů a o pozůstalé po vojínech, kteří zemřou (stanou se nezvěstnými) následkem služby vojenské konané po 28; únoru 1921, přísluší ministerstvu sociální péče.
§ 2. — Na tyto osoby vztahují se obdobně ustanovení zákona ze dne 8. dubna 1919, Čís. 199 Sb. z. a n., a §§ 1—39, 42—44 'zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., a budou se na ně vztahovati zákony, kterými tyto zákony budou doplněny neb změněny.
§ 3. Ode dne, kdy invalidnímu vojínu neb pozůstalým: přiznán bude důchod podle tohoto zákona, nepřísluší důchodci žádný jiný důchod z prostředků státních, pokud snad vzniká podle dosavadních vojenských předpisů zaopatřovacích na základě události, jež způsobila invaliditu nebo přivodila smrt (nezvěstnost) vojínovu, a nenáleží příslušníkům invalidovým nárok na státní vyživovací příspěvky.
§ 4. — Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Ustanovení tohoto zákona vztahují se i na případy, kdy událost nárok zakládající povstala před účinností tohoto zákona, ale po 28, únoru 1921. Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.
(Vyhlášen v 13. částce Sb. z. a n. dne 16. února 1922.)
155