NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 2

Čís. 6477.

Včasnost rekursu do usnesení rekursního soudu, jímž byl vyřízen rekurs do usnesení úpadkového soudu, dlužno posuzovati podle toho, kdy rekurs došel k úpadkovému soudu, nikoliv podle podání u okresního soudu sídla úpadkového komisaře.
Čtrnáctidenní lhutu ve smyslu §u 9 (2) nařízení ze dne 21. března 1918, čís. 105 ř. zák. k rekursu proti usnesení úpadkového soudu, jímž byl schválen výpočet příspěvků, kterými mají přispěti členové společenstva k úhradě schodku, jest počítati ode dne vývěsu vyhlášky na desce soudu, u něhož má úpadkový komisař své sídlo, nikoliv ode dne vývěsu vyhlášky na desce úpadkového soudu.
(Rozh. ze dne 16. listopadu 1926, R I 956/26.)
Usnesením ze dne 21. dubna 1926 nevyhověl úpadkový soud (krajský soud v Liberci) připomínkám podílníků proti výpočtu příspěvků sestavenému správcem úpadkové podstaty společenstva s r. o. Rekursní soud odmítl stížnosti tří podílníků. Důvody: Dle §u 9 min. nař. ze dne 21. března 1918, čís. 105 ř. zák. lze schválenému výpočtu příspěvků odporovati rekursem do 14 dnů ode dne uveřejnění schvalovacího usnesení na desce soudní, rozumí se soudu, jenž usnesení schvalovací vydal. Usnesení bylo na soudní desce krajského soudu v Liberci uveřejněno dne 7. června 1926 a tímto dnem počala lhůta rekursní běžeti, takže skončila dne 21. června 1926. S hlediska tohoto jsou však stížnosti Stanislava H-a dána na poštu dne 23. června 1926 a došlá k soudu 23. června 1926, Jaroslava P-а, dána na poštu 23. června 1926 a došlá k soudu dne 24. června 1926, a Františka P-а daná na poštu 2. července 1926 a došlá k soudu 3. července 1926, patrně opozděny a slušelo je proto dle § 172 k. ř., § 526 c. ř. s. odmítnouti jako opožděné, ač již tak měl učiniti prvý soud dle § 523 c. ř. s.
Nejvyšší soud odmítl rekurs Františka P-а, rekursům Stanislava H-a a Jaroslava P-а vyhověl, zrušil napadené usnesení a vrátil věc rekursnímu soudu, by nehledě k odmítacímu důvodu rozhodl o rekursech do usnesení prvého soudu ve věci samé.
Důvody:
Rekurs Františka P-а do usnesení vrchního zemského soudu byl podán dne 25. září 1926 u okresního soudu v Tanvaldě. V prvé stolici vydal však usnesení, proti němuž směřoval opravný prostředek, odmítnutý vrchním zemským soudem, krajský soud v Liberci jako soud úpadkový. Měl býti tedy také nynější rekurs podán u tohoto soudu jako soudu prvé stolice (§ 172 konk. ř., 520 a 528 první odstavec posl. věta c. ř. s.). Tato závada byla by odstraněna jen tehdy, kdyby byl rekurs ještě v zákonné čtrnáctidenní lhůtě došel na úpadkový soud. Z úpadkových spisů vychází však, že se tak stalo teprve dne 12. října 1926, tudíž dávno po uplynutí rekursní lhůty, neboť usnesení vrchního zemského soudu v Praze ze dne 8. září 1926 bylo doručeno rekurentu již dne 18. září 1926, takže lhůta uplynula dnem 2. října 1926. Bylo proto rekurs Františka P-а jako opožděný odmítnouti.
Rekursům Stanislava H-a a Jaroslava P-а nelze odepříti oprávnění. Jde jen o otázku, zda jest čtrnáctidenní lhůtu ve smyslu §u 9 (2) nařízení ministerstva spravedlnosti v dohodě se súčastněnými ministry ze dne 21. března 1918, čís. 105 ř. z. k podání rekursu proti usnesení úpadkového soudu, jímž byl schválen výpočet příspěvků, kterými mají přispěti členové společenstva k úhradě schodku, — počítati od vývěsu usnesení na soudní desce úpadkového soudu či soudu, u kterého má úpadkový komisař své úřední sídlo. A tu z celé úpravy řízení oním nařízením nemůže býti pochybnosti, že jest rozhodným vývěs na desce sídla úpadkového komisaře. Nařízení ono soustřeďuje veškeru činnost co do stanovení příspěvků v prvé řadě v rukou úpadkového komisaře, který, nebyly-li proti výpočtu, předloženému správcem úpadkové podstaty, podány připomínky, aneb byly-li vzaty zpět, sám výpočet schvaluje (§ 7 nař.). Proto také nařízení ukládá úpadkovému komisaři, by on prozkoumal výpočet, po případě jej opravil a oznámil vyhláškou, že členové společenstva, pojatí do výpočtu příspěvků, mohou nahlédnouti do tohoto výpočtu buď u něho neb u správce úpadkové podstaty a podati proti němu své připomínky. On také stanoví rok k jednání o připomínkách (§ 6 (1) nař.). Vyhlášku tuto jest uveřejniti způsobem, ustanoveným pro oznámení společenstva a podle uvážení úpadkového komisaře i jiným vhodným způsobem a po tomto uveřejnění také vývěsem na soudní desce (§ 6 (2) nař.). Z toho patrno, že jest vyhrazeno úpadkovému komisaři, by pečoval o uveřejnění vyhlášky ve smyslu nařízení a samostatně určil po případě i jiný způsob uveřejnění. Postupuje tedy úpadkový komisař jako samosoudce zcela samostatně. Bylo by protismyslným, aby vyhláška, oznamující řízení před úpadkovým komisařem, měla býti účinnou teprve vývěsem na soudní desce vzdáleného úpadkového soudu, který v tomto období do řízení vůbec nezasahuje. Nutno proto míti za to, že právní účinky vyrozumění nastávají vývěsem na soudní desce úředního sídla úpadkového komisaře. Totéž platí o vyhlášce schvalovacího usnesení úpadkového soudu, které bylo vydáno o připomínkách (§ 7 (2) nař.), neboť § 8 (2) stanoví zcela přesně, že toto usnesení jest vyhlásiti způsobem, vytčeným v §u 6 (2) nař. Praví-li tedy § 9 (2) nař., že rekurs proti schvalovacímu usnesení jest podati do čtrnácti dnů od té doby, co bylo usnesení vyvěšeno na soudní desce, míní tím zase jen soudní desku úředního sídla úpadkového komisaře. Dle úpadkových spisů bylo usnesení krajského soudu v Liberci ze dne 29. dubna 1926 vyvěšeno na soudní desce okresního soudu v Tanvaldě jakožto soudu úředního sídla úpadkového komisaře dne 15. června 1926. Rekurs Stanislava H-a byl dán na poštu dne 22. června 1926, rekurs Jaroslava P-а dne 23. června 1926. Došly tedy oba rekursy včas a nebylo důvodu, by byly jako opožděné odmítnuty.

Citace:

č. 6477. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 628-630.