Authors:
= Boh. adm., 2 (1920)
PDF

Č. 309.


Volební řád do obcí: * Kandidátní listina je správně podepsána, i když mezi podepsanými jsou voliči kandidovaní (§ 20 zák. z 31. ledna 1919 č. 75 sb. z. a n.)
(Nález ze dne 23. ledna 1920 č. 277.)
Věc: Josef Schätz, Karel Rückl a Josef Peller v Hamrech u Klatov proti zemské politické správě v Praze stran obecních voleb.
Výrok: Stížnost zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: Když byla vypsána volba do obecního zastupitelstva v obci Hamrech, předložily obecnímu úřadu v čas kandidátní listiny strana sociálně-demokratická a strana zemědělského středního stavu a dělnictva. Místní komise vrátila kandidátní listinu strany sociálních demokratů, aby byla do 24 hodin opravena ve dvou směrech: 1. že tři kandidáti nebydlí v obci aspoň 1 rok ode dne volby zpět počítajíc,
2. že jest podepsána 27 osobami, z nichž však pouze 8 jest voličů, ostatní pak kandidáti sami. V prvém směru byla kandidátní listina opravena, ve druhém směru nikoliv. Prohlásila tudiž místní komise usnesením ze dne 4. června 1919 tuto kandidátní listinu za neplatnou. Na to vyhověla strana sociálních demokratů původnímu vyzvání místní komise i v druhém směru a opatřila svoji kandidátní listinu podpisy voličů od kandidovaných různých, načež ji znovu předložila. Leč místní komise usnesením ze dne 12. června 1919 prohlásila tuto kandidátní listinu opětně za neplatnou, protože oprava ta nestala se ve lhůtě 24 hodin k tomu stanovené. Poněvadž tímto způsobem zůstala přihlášena jen jedna platná kandidátní listina, prohlásila místní komise usnesením ze dne 15. června 1919 na základě § 27 zák. ze dne 31. ledna 1919 čís. 75 sb. z. a n. bez volby za zvolené kandidáty navržené v kandidátní listině strany zemědělského středního stavu a dělnictva.
Proti této volbě podali námitky Alois Lerach a spol. Zemská politická správa výnosem ze dne 29. září 1919 čís. 2482 rozhodla o námitkách těch na základě § 54 vol. ř. v obcích republiky československé v ten rozum, že usnesení místní komise ze dne 4. června, 12. června a 15. června 1919 zrušila a nařídila, aby přihlášené kandidátní listiny podle § 22 a násl. vol. ř. znovu byly přezkoumány a budou-li obě kandidátní listiny za platné uznány, aby v neděli dne 26. října 1919 na základě pravoplatných voličských seznamů a obou kandidátních listin provedena byla volba do obecního zastupitelstva. Pro toto rozhodnutí uvedla zemská politická správa tyto důvody:
Místní komise prohlásila kandidátní listinu strany sociálních demokratů za neplatnou jedině z toho důvodu, že na ní po odečtení podpisů kandidátů není potřebný počet podpisů. Tento právní názor nemá však v zákoně opory, protože podle § 20 vol. ř. jest toliko zapotřebí, aby ony osoby, které kandidátní listinu podepsaly, byli voliči v seznamech voličských zapsaní.
Proti tomuto rozhodnutí směřuje stížnost, o které nejvyšší správní soud uvážil takto:
Podle obsahu stížnosti a jejích stížných bodů, na které jest nejvyšší správní soud při svém rozhodování vázán (§ 18 zák. o správ. soudu), jest spornou jedině otázka, lze-li do počtu podpisů, jimiž kandidátní listina podle předpisu § 20 vol. ř. opatřena býti musí, počítati také podpisy kandidátů samých. Naříkané rozhodnutí zodpovědělo otázku tu kladně a v tom spatřuje stížnost nezákonnost.
§ 20 vol. ř. žádá ke platnosti kandidátních listin, aby byly podepsány určitým počtem voličů zapsaných v seznamech voličských, kterýž počet stupňuje se podle počtu obyvatel v obci a jako minimum žádá se nejméně takový počet podpisů, jako jest kandidovaných. O počet podpisů sám o sobě není v daném případě sporu, nýbrž jen o kvalifikaci podepsavších osob. V tomto směru zákon neklade jiného požadavku, nežli aby na kandidátní listině byli podepsáni voliči v seznamech voličských zapsaní, nevylučuje při tom nikterak kandidáty samé z práva kandidátní listinu podepsati. Přihlédne-li se k tomu, že § 32 vol. ř. stanoví incompa tibilitu kandidátů pro funkci člena volební komise v obcích přes 10000 obyvatelů, dlužno souditi, že by býval zákon i do § 20 obdobné ustanovení pojal, kdyby to bylo bývalo jeho úmyslem. Náhledu stížnosti, že se nesrovnává se snahou zákona o čistotu voleb, aby kandidáti sami sebe pro volbu odporučovali, nelze přisvědčiti, neboť není-li proti čistotě voleb, volí-li volič sebe sama, nemůže se také podpis kandidáta na kandidátní listině pokládati za poklesek proti čistotě voleb. Ostatně z odstupňování počtu podpisů dle § 20 potřebných u porovnání s počtem členů obecního zastupitelstva, jak je stanoví § 9 téhož zák., odůvodněn jest úsudek, že jenom v malých obcích bude se přiházeti, že počet kandidátů stačí pro počet podpisů voličů na kandidátní listině a tam právě při demokratickém rázu svém nemohl by volební řád kandidáty z práva podepsati kandidátní listinu vyloučiti, protože by tím vyloučil z práva, svou kandidátní listinu předložiti, skupiny voličů, které nemají nejméně dvakrát tolik členů, jako navrhují kandidátů. Nelze proto ani z doslovu zákona, ani z jeho úmyslu (§ 6 ob. z. obč.) vyvoditi správnost stanoviska stížností hájeného. Naopak právní názor naříkaného rozhodnutí srovnává se se zákonem a bylo proto stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.
Citace:
č. 309. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 102-104.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).