Postavení okres. nem. pokladen na Slovensku v trestním řízení:Nejvyšší správní soud nahlédnuv do spisů správních podle §§ 21, 2 a 5 zákona ze dne 22. října 1875, č. 36 ř. z. z r. 1876 bez dalšího řízení odmítl stížnost Lučenské okresní robotníky pojišťující pokladny v Lučenci do rozhodnutí ministerstva sociální péče ze dne 24. července 1924, č. 8206/IV/F/1924 pcto nemocenského pojištění, z těchto důvodů: Z nálezu župního úřadu ve Zvoleni ze dne 18. května 1923, č. 14028/1923 se stěžovatelka odvolala jen potud, pokud jím byl sproštěn Rudolf Papp viny a trestu pro přestupek dle §u 40 uh. min. nařízení 4790/1917 [§ 191 a) zák. čl. XIX z r. 1907] a naříkané rozhodnutí, zamítající toto odvolání, potvrdilo rozsudek trestní II. stolice a zakončilo tím trestní řízení, zahájené na trestní oznámení stěžující si pokladny, výrokem osvobozujícím. V policejně-trestním řízení, toto rozhodnutí předcházejícím, měla stěžující si pokladna postavení strany, ať už jako odborný zástupce nebo jako poškozený ve smyslu §§ 17, 30 neb 31 pol. trestního řádu č. 65000 ex 1909 a příslušelo jí podle § 176 též právo odvolati se k vyšší stolici v neprospěch obviněného. Skončením trestního řízení bylo však toto její právo úplně konsumováno. V řízení před nejvyšším správním soudem by se stěžující si pokladna mohla brániti pouze námitkou, že jí bylo v jejích229 procesních právech, které jí poskytuje citovaný policejní trestní řád, ublíženo. Námitku tohoto dosahu však stěžující si pokladna ve stížnosti vůbec nevznáší a bylo tudíž stížnost jako nepřípustnou odmítnouti. Pokud stížnost uplatňuje vůči Rudolfu Pappovi nárok na nemocenské pojistné příspěvky, jest nepřípustná dle §u 5 zákona o správním soudě, poněvadž stěžující si pokladna v tomto směru nevyčerpala pořad instancí, ježto — jak shora uvedeno — se k ministerstvu odvolala toliko co do přestupku §u 40 uher. min. nařízení čís. 4790/1917. (Nález nejv. správ. soudu ze 24. března 1925, č. 6095/25.)