NPD documents search: Váž. tr., 8 (1926)

Čís. 2293.

Zločin §u 170 tr. zák. muže spáchati sice jen vlastník, nemusí však provésti sám vše, co tvoří objektivní skutkovou podstatu zločinu (vlastnoručně zapáliti); činnost spoluvlastníků k zapálení pojištěné budovy rozhodnutých jest posuzovali jako činnost spolupachatelů (účastníků podle §u 5 tr. zák.), třebas zapálil jen některý z nich.
Zapálí-li kdo cizí nemovitost z návodu vlastníka, nedopouští se sice žhářství (§ 166 tr. zák.), jest však tu možným zločin ve smyslu §u 170 tr. zák. (spoluvina na něm).
(Rozh. ze dne 16. února 1926, Zm I 64/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmatečním stížnostem Josefa В-a a státního zastupitelství do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Liberci ze dne 19. prosince 1925, kterým soud vyslovil svou nepříslušnost k projednání a rozhodnutí v trestní věci proti obžalovaným Františku В-novi, Kristiánu R-ovi a Josefu B-ovi pro zločin podvodu podle §§ů 170, 197, 200, 203 tr. zák., po případě spoluviny na něm podle §u 5 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a věc vrátil nalézacímu soudu, by v řízení pokračoval a rozhodl.
Důvody:
Josef B. uplatňuje proti rozsudku prvého soudu důvody §u 281 čís. 3, 5, 6 a 10 tr. ř. a státní zastupitelstvo důvody téhož paragrafu čís. 5 a 6. Zmateční stížnost státního zastupitelství je podána ve prospěch obžalovaných, neboť se domáhá toho, by trestné činy, které jim obžaloba klade za vinu, vyjímajíc Edmunda P-а, byly posuzovány podle mírnějšího zákona, než jak míní rozsudek nalézacího soudu. Obě tyto zmateční stížnosti z důvodů §u 281 čís. 5 a 6 tr. ř. jsou odůvodněny. Rozsudek zjišťuje, že obžalovaný Kristian R. doznává, že 5. dubna 1925 zapálil dům Františka B-na v B. na návod spoluobžalovaného Josefa В-a. V následující úvaze uvádí pouze zodpovídání obžalovaných Kristiána R-a, Josefa В-a a Františka B-nа. Nevyjadřuje se vůbec o tom, které skutečnosti a z jakých důvodů pokládal soud za dokázané nebo nedokázané (§ 270 čís. 5 tr. ř.), ačkoli výpovědi B-ovy a B-novy přímo si odporují. Ta vada není napravena následujícím odstavcem důvodů, v němž se praví, že soud uznal na základě »těchto zjištění průvodního řízení«, že skutečnosti, tvořící základ obžaloby, ve spojení s okolnostmi, vyšlými na jevo při hlavním přelíčení tvoří zločin, patřící do příslušnosti porotního soudu. Rozsudek obsahuje zjištění jediné procesní okolnosti (doznání R-ova), ale žádné věcné okolnosti. Je tedy neúplný a tudíž zmatečný podle §u 281 čís. 5 tr. ř.
Obžaloba viní obžalovaného Františka B-na, že zapálil svůj dům, čímž měly býti pojišťovny D. a M. zaplacením pojistného poškozeny na svém majetku a skutečně byly poškozeny o peníz převyšující 2000 Kč, a že Josef B. a Kristian R. k vykonání toho zlého skutku úmyslným opatřením prostředků nadržovali, pomáhali a přispěli k jeho bezpečnému vykonání. Klade jim tudíž v tomto směru za vinu zločin podvodu podle §§ů 170, 197, 200 a 203 tr. zák., po případě spoluvinu na něm podle §u 5 tr. zák.Rozsudek uznal, že čin obžalovaného Kristiána R-a, jak je uveden v obžalobě, ve spojení s okolnostmi, vyšlými na jevo při hlavním přelíčení, tvoří zločin žhářství podle §§ů 166, 167 b), c) tr. zák. a čin B-na a В-a spoluvinu na něm podle §u 5 tr. zák. Při tom nalézací soud přehlíží, že trestní zákon neposkytuje ochrany proti zasáhnutí cizí osoby do majetkových práv vlastníkových, souhlasí-li s ním vlastník, který jest způsobilý k právnímu jednání. V takovém případě není zasáhnutí cizí osoby bezprávným útokem. Vlastník sám může se svou věcí z pravidla nakládali libovolně (§ 354 obč. zák.). Také, zapálí-li vlastník svou věc, nebo dá-li ji zapáliti jinou osobou, není v tom protiprávního jednání, ač-li zapálení nestalo se ve zlem úmyslu a nevydá tím i cizí majetek v nebezpečenství ohně (§ 169 tr. zák.), nebo k tomu účelu, by poškodil jinou osobu na jejich právech nebo uvedl někoho v podezření (§ 170 tr. zák.). (Stoss, Strafrecht str. 158, 430, Finger, Strafrecht, II. str. 640). Že by v projednávaném případě se mohlo jednati o zločin podle §u 169 tr. zák., netvrdí ani obžaloba ani napadený rozsudek. Zločin podle §u 170 tr. zák. podle jeho povahy může ovšem spáchati jenom vlastník, který zapálí svou nemovitou nebo movitou věc. Ale nevyžaduje se, by provedl sám vše, co tvoří objektivní skutkovou podstatu tohoto činu, zejména by vlastnoručně zapálil. Odhodlají-li se dva spoluvlastníci pojištěné budovy, že ji zničí ohněm za tím účelem, by tak dosáhli pojistného, nebude možno právem tvrditi, že skutková podstata zločinu podle §u 170 tr. zák. je naplněna jenom tehdy, když oba vlastnoručně zapálí. Jedná-li k takovému účelu více osob ve zlém úmyslu, jest jejich činnost posuzovati jako činnost spolupachatelů nebo účastníků podle §u 5 tr. zák. Z těchto úvah plyne, že zapálil-li R. dům B-nův na jeho návod, tedy s jeho souhlasem, nemůže býti řeči o zločinu žhářství podle §u 166 tr. zák., ale je možným zločin podle §u 170 tr. zák., po případě spoluvina na něm. K projednání a rozhodnutí o tomto je podle návrhu obžaloby příslušným sborový soud první stolice. Uznal-li nalézací soud v souzeném případě, že je nepříslušným, je jeho rozsudek zmatečný podle §u 281 čís. 6 tr. ř. Bylo proto zmatečním stížnostem vyhověti za souhlasu generálního prokuratora již v neveřejném zasedání podle §u 5 zákona ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. pro rok 1878. Rozsudek nalézacího soudu musel býti zrušen v celém obsahu, protože opatření, jež uznal zrušovací soud za nutné ohledně obžalovaných B-na, В-a a R-a je též ke prospěchu obžalovaného Edmunda P-а. Za tohoto stavu věcí nebylo potřeba jednati o dalších zmatečních důvodech, uplatňovaných Josefem B-em.

Citace:

č. 2293. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 149-151.