NPD documents search: Právník, 58 (1919) - Mezinárodní styky králů českých v příčině Slezska

Č. 7343.

Učitelstvo: * Ustanovení § 2 vl. nař. č. 52/23 o normální míře vyučovací povinnosti správců škol obecných vztahuje se také na definitivního učitele bez určení služebního místa, který byl ustanoven zastupujícím učitelem obecné školy a pověřen správou školy té.
(Nález ze dne 12. června 1928 č. 16.191).
Věc: Heřman N. ve W. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o odměnu za přespočetné hodiny.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem ošv-u ve F. z 26. srpna 1922 ustanoven byl st-l, def. učitel bez určení služ. místa, na svou žádost na dobu potřeby jako zastupující učitel na jednotřídní obecnou školu v L. a pověřen správou školy té. — Žádosti jeho za přiznání odměny za pět přespočetných hodin zšr v Praze výnosem ze 14. března 1924 nevyhověla, ježto zastupující správci škol jsou povinni vyučovati plný počet hodin jako učitelé. — Dalším výnosem z 22. září 1924 povolila jmenovaná zšr v dohodě se zsv-em v Praze st-li odměnu za jednu týdenní přespočetnou hodinu částku 100 Kč. — Stížnost do výnosu tohoto zamítla jmenovaná zšr rozhodnutím ze 13. února 1925 z těchto úvah: »Ve smyslu rozhodnutí ss-u ze 6. prosince 1913 č. 12752 (viz věstník vládní pro školství obecné, roč. 1914 str. 55) nepatří Heřmanu N., jako zastupujícímu správci školy odměna za pět týdenních přespočetných hodin, jelikož jest zastupující správce školy povinen vyučovati plný počet hodin jako učitel, tudíž podle čl. V. zák. č. 251/22 v 28 týdenních hodinách. Přísluší mu tedy pouze odměna za jednu týdenní přespočetnou hodinu, která mu byla zdejším výnosem z 22. září 1924 správně poukázána.« Další odvolání zamítlo žal. min. nař. výnosem z důvodů rozhodnutí v odpor vzatého.
O stížnosti uvážil nss takto: — — — —
Zákon č. 251/22 určiv v čl. V. normální míru vyučovací povinnosti učitelů všech kategorií při veř. školách obecných i občanských, ustanovil v posledním odstavci článku, že normální míra vyučovací povinnosti pro ředitele a správce škol různých kategorií upraví se vl. nařízením. Řídíc se tímto zmocněním vyslovila vláda v § 2. nař. č. 52/1923, že normální míra vyučovací povinnosti správců škol obecných o jedné neb dvou třídách jest 24 hodin, škol o třech třídách 22 hodin atd. Podle § 12. říš. zák. škol. č. 62 ř. z. z r. 1869 jest odpovědným správcem školy obecné učitel a jest-li učitelů několik, tedy ustanovený k tomu vrchní učitel či nadučitel. Z toho vysvítá, že je při jednotřídní škole obecné učitel na ní ustanovený ze zákona správcem školy a že mu příslušejí všechna práva a povinnosti, se správou školy spojená (srovn. § 131.— 138. řádu škol. a vyuč. a výn. min. škol. z 28. března 1872 č. 3015 věstník min. č. 22). Při tom je podle povahy věci nerozhodno, je-li učitel ten ustanoven na dotčené jednotřídní škole definitivně či zatímně a sluší proto pojmově zahrnouti sem všechny osoby učitelské, které jako učitelé skutečně zastávali místo správce školy jednotřídní a vykonávají všechny povinnosti s místem tím spojené.
Je-li tomu tak, potom ovšem činí míra vyučovací povinnosti učitele-správce jednotřídní školy obecné podle cit. § 2. vl. nař. č. 52/23 toliko 24 hodin týdně a sluší hodiny vyučovací, které přesahují tuto míru povinnosti, zvláště odměňovati.
Že tomu tak, vysvítá dále i z úvahy, že předpis § 2. cit. nař. je stylisován zcela všeobecně a bezvýhradně a že tedy nutno podle základních pravidel výkladových (§ 6 o. z. o.) na tak dlouho míti za to, že nařízení chce tímto předpisem označiti všechny osoby učitelské, které vykonávají funkci správce školy, pokud není z téhož nařízení, resp. z předpisů zákona opak zřejmý. Tomu však tak není a nelze proto použití normy té vylučovati v případech, kdy učitel je pověřen správou jednotřídní školy obecné, na které vykonává současně jako zastupující učitel učitelské své povolání.
Pro toto pojetí uvedeného předpisu mluví konečně i úvaha, že byl zajisté motivem pro zmenšení zákonné povinnosti vyučovací u správců škol zřetel k té skutečnosti, že práce spojené se správou školy obecné ubírají dotčeným osobám učitelským čas, který by jinak mohl býti věnován vyučování učebným předmětům povinným, tato skutečnost však že nastává nejenom u správců škol definitivně dosazených, nýbrž u všech osob učitelských, které jsou pověřeny trvalým správcovstvím škol obecných (a contrario správcovství krátce přechodného).
Na tom nemůže nic změniti ani okolnost, že býv. rak. ss zaujal v nál. zšr-ou citovaném stanovisko opačné, kdyžtě jednak doznal právní řád, který byl základem nálezu toho, ustanovením čl. V. zák. 251/22 a § 2. vl. nař. č. 52/1923 podstatné změny, jednak není nss vzhledem na předpis § 12. o. z. o. nálezem tím vázán.
V daném případě je nesporno, že st-l byl zastupujícím správcem jednotřídní školy obecné v L. a měl proto podle toho, co dolíčeno, vyučovací povinnost toliko 24 hodin. Vyučoval-li, jak žal. úřadem nepopřeno, 29 hodin týdně, měl podle § 2. nař. č. 52/23 nárok na odměnu pěti přespočetných hodin a porušil žal. úřad zákon, odepřel-li tyto přespočetné hodiny odměniti.

Citace:

č. 7343. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 811-812.