Čís. 1399.


Předražování (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Ke skutkové podstatě pletich stačí všeobecná jich způsobilost stupňovati cenu předmětu potřeby, třebaže nemohlo býti a nebylo zjištěno, že jimi ke stupňování ceny skutečně dojde.

(Rozh. ze dne 5. prosince 1923, Kr I 1258/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku lichevního soudu při zemském trestním soudu v Praze ze dne 6. června 1922, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem dle §u 11 čís. 4 zákona ze dne 17. října 1919 čís. 568 sb. z. a n.
Důvody:
Způsobilost pletich, stupňovati cenu předmětu, je pojmem, v zákoně stanoveným. Výroky, že tu jsou tato způsobilost a vědomí pachatelovo o ní, obsahují tudíž i právní hodnocení skutečností a mohou býti s hlediska zmatku čís. 9 lit. a) napadeny dokazováním, že nalézací soud posuzuje skutkový základ se stanoviska nesprávného výkladu onoho pojmu, obzvláště že pokládá v důsledku nesprávného výkladu zákonného pojmu některou skutečnost za bezvýznamnou. Zákonné provádění dovolávaného zmatku dlužno proto shledati ve vývodech stížnosti, pokud namítá, že nalézací soud nesprávně měl za to, že je lhostejno, zda stěžovatel (jeho manželka) nezamýšleli ceny lihovin s použitím cukru, o který jde, vyráběných zvýšiti o to, oč nákupní cena cukru převýšila cenu cukru úředně stanovenou, nýbrž chtěli toto rozpjetí sleviti ze svého zisku. Nelze však námitce přiznati oprávněnost, neboť namítaná okolnost není právně závažnou. Zákon o válečné lichvě směřuje k tomu, by spotřebitelstvu dostalo se předmětů potřeby za ceny přiměřené, t. j, za ceny, které převyšují výrobní náklady jen o tolik, kolik jest na režijních nákladech a mírném zisku překupníků zapotřebí, děje-li se převod zboží z výroby do spotřeby způsobem hospodářsky nutným aneb alespoň účelným. Přímému uplatňování cen takto nepřiměřených vůči spotřebitelstvu čelí ustanovení §§ 6, 7, 8, 9 a 10 lich. zákona. Jiná ustanovení zákona čelí proti nebezpečí, že by mohlo k takovému (přímému) uplatňování cen nepřiměřených dojíti, zákazem jednání různého druhu, která, jak zákon předpokládá, způsobují, umožňují neb usnadňují, že v konečných, na spotřebitelstvu požadovaných cenách budou uplatňovány ještě jiné než zmíněné, zákonem výhradně respektované složky. Nebezpečí takového bezprávného zvyšování cen jest zejména spojeno s tím, že se se zbožím nakládá způsobem nekalým řádnému obchodu cizím, který dává těžiti osobám při řádném přechodu z výroby do spotřeby zbytečným. Výsledkem a výrazem této úvahy jest ustanovení §u 11 čís. 4 zmíněného zákona. Jelikož důvodem jeho je takto pouhé nebezpečí, že cena předmětu potřeby neutvoří se způsobem, jejž v zájmu spotřebitelstva zákon požaduje, je s hlediska §u 11 čís. 4 lhostejno, zda účinek z pletichářského jednání hrozící, jež zákon hledí zameziti, skutečně nastal čili nic, ba je lhostejno, je-li uskutečnění zákonem obávaného a potíraného bezprávného zdražování více méně pravděpodobno dle zvláštních okolností případu. Rozhodným jest jen, zda jsou pletichy takové povahy, že jest se obávali, že mohou účinkovat! na cenu předmětu ve směru vzestupném. Stačí proto, že pletichy jsou dle všeobecné své povahy způsobilé, stupňovati cenu předmětu potřeby, třebaže ve skutečnosti ke stupňování pro zvláštní okolnosti případu nedojde. Po této stránce nemůže však býti pochybnosti o tom, že nákup suroviny v pokoutním obchodě živnostníkem, ji zpracujícím, za ceny vyšší než jsou pro tuto surovinu stanoveny v řádném obchodě, jest všeobecně způsobilým působiti na cenu výrobků živnostníkových ve směru bezprávného zvýšení. Vždyť z povahy živností a obchodu plyne, že živnostník i obchodník domáhají se v cenách výrobků (zboží) při nejmenším vedle obvyklého zisku též náhrady všech svých pořizovacích a režijních nákladů, tudíž i celé nákupní ceny používaných surovin. Na této všeobecné způsobilosti pletichářského opatření surovin nemění ničeho případná ochota pachatelova, prodati výrobky beze zhoršení kvality jejich za tytéž ceny, za které se prodávají výrobky, při jejichž výrobě použito suroviny řádnou cestou za nižší cenu opatřené, a spokojiti se s menším než obvyklým ziskem. Není tu záruky, že pachatel tuto ochotu osvědčí po celou dobu, po kterou k výrobě používá suroviny pokoutně opatřené a tyto výrobky prodává. Trvá naopak i na dále nebezpečí zákonem potírané, že pachatel dříve nebo později uplatní ve svých prodejních cenách vedle celého, jinak obvyklého (mírného) zisku také zvýšenou cenu suroviny buď přímým zvýšením prodejních cen samotných anebo — ku kteréžto eventualitě vhodně poukazuje napadený rozsudek, — částečným snižováním alkoholických stupňů lihoviny na úkor kvality výrobků. Nelze proto shledati právně pochybeným stanovisko nalézacího soudu, že stačí všeobecná způsobilost pletich stěžovatelových, stupňovati cenu předmětu potřeby, třebaže nemohlo býti zjištěno a nebylo zjištěno, že jimi ke stupňování ceny stěžovatelem skutečně dojde.
Citace:
č. 1399. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 564-566.