Č. 9115.

Vojenské věci. — Zaměstnanci veřejní. — Řízení správní. — Řízení před nss-em: 1. * Rozkaz velitele pluku, jímž se vojenskému gážistovi přiznávají určité služební příjmy, není rozhodnutím úřadu správního. — 2. Ani přezkoušení osobního výkazu voj. gážisty odbornou účtárnou při mno, ani akty, které na podkladě výkazu takového provede hospodářská správa vojenského tělesa, nejsou akty schopnými právní moci.
(Nález ze dne 13. března 1931 č. 3840).
Prejudikatura: Boh. A 6512/27, 7042/28.
Věc: Karel N. v J. (,adv. Dr. Leopold Schürer z Prahy) proti ministerstvu národní obrany o výměru služebních požitků a vrácení přeplatku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l byl důstojníkem rak.-uher. armády, v dubnu 1915 upadl do ruského zajetí a vrátiv se dne 16. srpna 1920 do vlasti, byl ke své přihlášce z 26. srpna 1920 dne 20. května 1922 přijat do čsl. armády ve své dosavadní hodnosti (kapitán) do činné služby; službu však nastoupil již dne 7. března 1921. Štábním kapitánem byl jmenován dne 28. prosince 1922. Podle kmenového listu byl na základě osobního výkazu, přezkoušeného mno, dnem 1. března 1921 definitivně zařazen do platů 8/2. hodn. tř. a dnem 1. dubna 1921 postoupil do platů 7/1. hodn. tř. Plukovním rozkazem dělostřeleckého pluku 305 č. 72 z r. 1924 byly st-li dnem 1. dubna 1924 přiznány platy 7/2. hodn. tř.
Ve spisech uloženy jsou v opisech dva osobní výkazy, a sice 1. osobní výkaz z 11. dubna 1922, podle něhož st-l má od 1. března 1921 nárok na platy 7/1. hodn. tř. Poznamenáno, že služební doba byla propočítána na základě výnosu mno z 20. března 1922. Výkaz tento má doložku: »Přezkoušeno 7. listopadu 1922. Ministerstvo nár. obrany (správní odbor — požitkové oddělení). Skupina přezkoušející osobní výkazy«. Následují podpisy a poznámka: »Slouží jen pro porovnání, který způsob je příznivější. Opravil a doplnil: 27. listopadu 1925 kpt. V.«. 2. osobní výkaz z 27. listopadu 1925, podle něhož má st-1 od 1. dubna 1921 nárok na plat 8. hodn. tř. 2. stupně platového s vybývající dobou ku dni 1. dubna 1921 6 měs. 22 dní. Výkaz tento opatřen klausulí: Přezkoušeno v Praze 27. listopadu 1925. Skupina pro přezkoušení osobních výkazů při vojenské odborné účtárně. Kpt. V.«.
Na základě tohoto nového zařádění byla st-li dvěma účetními nálezy předepsána k náhradě diference mezi požitky vyplácenými dle dřívějšího platového zařádění a mezi požitky příslušejícími st-li dle zařádění nového. Proti tomuto zařádění do nižší hodnostní třídy a stupně platového podal st-l rekurs. Rekurs tento byl zamítnut rozhodnutím mno z 19. dubna 1926, když však rozhodnutí toto, pokud se jím tento rekurs zamítal, bylo nss-em zrušeno pro nedostatek odůvodnění, vydal žal. úřad rozhodnutí nové, dnešní stížností naříkané, jímž účetní nálezy, pokud předepisují k náhradě přeplatby služebních příjmů vyplacených v době delší než dvou let, čítajíc zpět od vydání účetních nálezů, se zrušují, v ostatním však se rekurs zamítá jako neodůvodněný.
O stížnosti uvažoval nss následovně:
Celý obsah stížnosti zahrocuje se v námitku, že st-1 na dosavadní služební požitky má nabyté právo, a že tedy nemůže býti nucen, aby požitky, které právem bral, nyní vracel. Svoje nabyté právo opírá st-1 jednak o osobní výkaz z 11. dubna 1922, jednak o kmenový rozkaz č. 8/23, jímž prý dnem 1. března 1921 byl definitivně zařazen do platů 8/2. hodn. tř. a dnem 1. dubna 1921 do platů 7/1. hodn. tř., dále o plukovní rozkaz č. 72/1924 dělostřeleckého pluku 305, jímž mu velitel pluku od 1. dubna 1924 přiznal platy 7/2. hodn. tř. Než nss nemohl námitku tuto uznati důvodnou. Nss již v četných nálezech vyslovil právní názor, že ani přezkoušení osobního výkazu voj. odbornou účtárnou při mno, ani akty, které na podkladě výkazu toho předsebere hospodářská správa, totiž propočtení služ. let a poukaz služ. požitků podle takto vypočteného zařádění, nejsou akty právní moci schopnými, nýbrž vydávají se úřadem z vlastního podnětu, a to přezkoušení osobního výkazu jako akt pouze přípravný a poukaz požitků dle služební doby propočtené na podkladě výkazu toho právě jen jako poukaz k výplatě, jenž může býti změněn nebo odvolán, jakmile se z podnětu úřadu nebo strany zjistí, že byl vydán neprávem (Srov. na př. nál. Boh. A 6512/27, 7042/28). Na názoru tom trvá nss i v případě dnešním. Pak ovšem nemůže se st-1 osobního výkazu z 11. dubna 1922 dovolávati jako aktu právní moci schopného a nemůže z něho dovozovati nabyté právo.
Leč ani kmenový rozkaz č. 8/23, ani plukovní rozkaz č. 72/1924 dělostřeleckého pluku 305, jichž se st-l dovolává, nejsou rozhodnutími úřadu správního, jimiž by o st-lově nároku na služební požitky bylo autoritativním, právní moci schopným, a tedy jak pro úřad, tak i pro st-le závazným způsobem rozhodováno. Rozkazy ty jsou sice opatřeními ve smyslu § 5 č. 6 služ. předpisu o vojen. požitcích H-2-1, nejsou však emanací pravomoci úřadu správního, ježto velitel pluku není podle organisace úřadů správních správním úřadem, a také ani zákony z 19. března 1920 č. 194 a č. 195 Sb., ani zákonem ze 4. července 1923 č. 152 Sb., ani jinou zákonnou normou mu působnost taková nebyla přiznána (Srov. i § 89 úst. listiny). Pak ovšem dlužno na cit. rozkazy hleděti jako na pouhá pokladniční opatření, která se práv percipientových nemohou nikterak dotknouti, t. j. ani je založiti ani nabytá práva rušiti. Nenabyl-li tedy st-l z cit. kmenového rozkazu ani z cit. plukovního rozkazu žádných práv, pak padají všecky závěry, které stížnost z mylné premisy o právní moci aktů těch čerpá, a jest proto stížnost v celém rozsahu bezdůvodná. Jako bezdůvodná musila pak stížnost ta býti zamítnuta

Citace:

č. 9115. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 533-535.