NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Č. 6761.

Státní zaměstnanci (Slovensko): 1. Právní poměry býv. uher. veř. úředníků, kteří se po převrate stali čsl. stát. úředníky, lze posuzovati jenom podle norem platných v zemích historických, nikoliv podle norem uherských. — 2. čsl. státní úředník finanční správy na Slov. nemá nároku na zápočet služební doby ztrávené ve vlastnosti obecního a župního notáře.
(Nález ze dne 30. září 1927 č. 19410).
Věc: Dr. Julius S. v L. proti ministerstvu financí o započtení služební doby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l jest od července 1919 stát. úředníkem fin. správy na Slov., působiv před tím na Slov. jako obecní podnotář a notář, později jako župní podnotář. Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. fin. st-lově žádosti o započtení jeho obecní a župní služby do pense pro nedostatek zákonné opory s podotknutím, že o žádosti bylo by později znovu rozhodnouti, až bude upravena otázka započtení nestátní služby do pense stát. zaměstnanců.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
Byl v roce 1919 jmenován státním úředníkem fin. správy na Slov., stal se st-l, vzhledem k předpisu § 2 ve spojení s odst. 2 § 4 zák. č. 269/20 dnem účinnosti tohoto zák., t. j. dnem 1. května 1920 stát. úředníkem pragmatikálním, t. j stát. úředníkem, jenž ve smyslu cit. § 2 podroben jest zákonům a ustanovením pro stát. úředníky téže kategorie v ostatních částech republiky Čsl., zejména služ. pragm., jakož i všem zákonům a ustanovením, kterými jsou v ostatních částech republiky Čsl. upraveny služ. a zaopatř. požitky stát. úředníků. Sluší tedy i nárok st-lův na započtení určité doby, rozhodné pro výměru výslužného, posuzovati dle norem, jimiž právní poměry tyto upraveny jsou zákonodárstvím platným v t. zv. histor. zemích republiky Čsl., kdežto právní normy býv. státu uherského, recipované zákonem z 28. října 1918 č. 11 Sb., nemohou v otázce, o kterou jest spor, býti uplatněny.
Jest proto lhostejno, jak otázku započtení služ. doby, ztrávené ve službě obecní a župní, do doby rozhodné pro výměru výslužného řeší zák. čl. LXV:1912. Z téhož důvodu nemůže se také st-1 dovolávati pro svůj nárok ustanovení statutu býv. župy liptovské, nehledíc ani k tomu, že na sporu není otázka započtení služby ob. notáře do služby župní, nýbrž otázka započtení služby ob. notáře a žup. podnotáře do doby rozhodné pro výměru výslužného stát. úředníka.
V otázce této není však v okruhu právních norem, jimž dle výkladu nahoře podaného i st-l jest podroben, žádného předpisu, jenž by pro st-le zakládal nárok na započtení nestátní služby veřejné do doby rozhodné pro výměru výslužného.
Pokud st-l svůj nárok snaží se dovoditi z ustanovení zák. č. 210 a 211/20 a vl. nař. ku provedení těchto zákonů vydaných, sluší k těmto vývodům stížnosti pouze poznamenati, že st-1 jako stát. úředník fin. správy nepatří ke kategoriím osob, jichž právní poměry jsou upraveny cit. právními normami, neboť není ani ob. neb obv. notářem ustanoveným dle zák. č. 211/20, ani úředníkem žup. nebo služn. úřadu nebo polit, správy při úřadu min. pro Slov. dle zák. č. 210/20; a nelze proto z norem, jež upravují právní poměry těchto kategorií stát. zaměstnanců, nic dovozovati pro nárok st-le jakožto stát. úředníka správy finanční.
Z téhož důvodu nemůže st-l dovozovati právem nárok na započtení zmíněných služ. dob ze skutečnosti, že pens. fondy ob. a obv. notářů přešly podle § 8 zák. č. 211/1920 dnem 15. dubna 1920 do správy min. vnitra.

Citace:

č. 6650. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 62-62.