Čís. 983.

Pokud jest advokát oprávněn, by na místě opravného prostředku, vráceného straně к podpisu advokátem, zadal týž opravný prostředek s podstatně jiným obsahem.
(Rozh. ze dne 22. března 1921, R I 222/21.)
Odvolání bylo odvolacím soudem odmítnuto. Důvody: Odvolání žalované, které si sama sepsala, bylo jí vráceno· prvým soudcem
k podpisu advokáta. Zástupce její ve lhůtč dané к této opravě podepsal sice podání žalované, ale zároveň podal nové odvolání, které jest však podáno po lhůtě odvolací a jest obsahově změněno, zejména připojuje odvolací důvody a odvolací návrhy, které v původním odvolání vůbec obsaženy nebyly. To však je nepřipustilo, ač se to stalo ve lhůtě, stanovené k opravě, přece se to stalo po uplynutí 14denní lhůty k odvolání, což je vyloučeno, ježto by v tom spočívalo netoliko rozšíření propadné lhůty pro takové návrhy a důvody odvolací jako podstatu odvolání, v § 467
čís. 3 c. ř. s. předepsané, nýbrž i porušení práv druhé strany, která může žádati, by strana obmeškalá zůstala se zameškaným přednesením vyloučena. Je sice pravda, že se nemůže na advokátovi žádati, by podání, sepsané stranou práva neznalou, ba dokonce snad pokoutníkem přes jinaké formální a obsahové vady svým podpisem opatřil. Ale to má své meze. Musí se mu sice vzhledem к uloženým mu povinnostem a propůjčeným
právům v § 9 ad v. ř. a § 27 c. ř. s. přiznati oprávnění, aby podání, k opravě vrácené, obsahovými změnami přivedl do formy zákonem předepsané, jíž jest třeba, aby se o něm řádně jednalo a aby tím splnilo svůj procesuální účel. Ale toto oprávnění odvolatelovo není neobrnezené. Již 9 adv. ř. praví, že »muže užíti všech prostředků strany k odporu a obhájení, pokud to není zákonům na odpor«. Přednesení skutkových tvrzení a průvodních prostředků, dále odvolacích a dovolacích důvodu a návrhů stran, se kterých jest strana pro nedodržení lhůty již vyloučena, jest zajisté zákonům na odpor. Právě tak jako advokát, jenž převzal zastupování strany, v řízení před okresními soudu v prvé stolici advokátem nezastoupené,
teprve v řízení opravném, nemůže z § 9 adv. ř. odvozovati oprávnění, by proti předpisu § 482 odstavec druhý a 504 odstavec druhý c. ř. s. přednesl v odvolacím, pokud se týče dovolacím řízení v zájmu své strany nová skutková tvrzení a průvodní prostředky, — nemůže mu také býti dovoleno, aby v podání, vráceném k opravě připojením podpisu advokátova, dodával skutková přednesení, odvolací (dovolací) důvody a odvolací
(dovolací) návrhy, s nimiž strana jeho jest pro uplynutí lhůty k tomu určené vyloučena. Nesmí se přehlížeti, že § 84 a 85 c. ř. s., pokud se týče § 89 jedn. ř. maje za předmět pouze odstranění formálních vad a že také za tímto účelem, nikoliv neobmezeně, nýbrž podle počátečných slov š 84 c. ř. s. pouze potud jich použito býti smí, pokud v c. ř. s. nic jiného není nařízeno. Tím jsou vylíčeny hranice, uvnitř kterých se advokát, jenž má k opravě vrácené podání podepsati, volně může pohybovati. Z toho následuje, že nemůže se pokládati za přípustné, aby pro nedostatek advokátova podpisu k opravě vrácené odvolání (dovolání) doplnil připojením nových v původním neuplatňovaných odvolacích (dovolacích) důvodů
nebo návrhů. Ježto pak odvolání žalované ze dne 19. října 1920 neobsahuje žádného odvolacího návrhu ani odvolacího důvodu a opravené jejím zástupcem odvolání, v němž teprve tyto náležitosti odvolání, ustanovením § 467 čís. 3 c. ř. s.předepsané, jsou uvedeny, podáno bylo sice ve lhůtě, k opravě připojením podpisu advokáta stanovené, přece však po uplynutí preklusivní lhůty pro odvolání §em 464 odstavec prvý c. ř. s. určené — je odvolání to dle § 471 čís. 3 c. ř. s. nepřípustné.
Nejvyšší soud nevyhověl stížnosti z důvodů soudu rekursního.

Citace:

č. 968. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 215-216.