Č. 5983.

Stavební právo (Čechy): O povinnosti stavebníkově zříditi
chodník.
(Nález ze dne 22. října 1926 č. 11238.)
Věc: Městská obec Ú. proti zemskému správnímu výboru v Praze o zřízení chodníku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Stavebníku Ferd. Št. ml. patřily na rohu ulice K. a N. v O. tři domy: dům čp. 407 se stavební parcelou a zahradou v nároží obou ulic, obrácený čelem do ulice N., vedlejší dům čp. 69 se stavební parcelou, postavený čelem do ulice K., a s tímto domem sousedící dům čp. 68, se stavební parcelou, postavený rovněž čelem do ulice K. Mezi ulicí K. a vlastnictvími Ferd. Št. byl obecní pozemek, tvořící břeh silnice. V r. 1921 F. Št. tento pozemek odkoupil, část jeho byla sloučena se stavební parcelou při domě čp. 407, kdežto další dvě části, ležící mezi stavebními parcelami u domů čp. 69 a 68 a ulicí, nebyly s těmito stav. parcelami sloučeny a tvoří parcely samostatné. Podle závazku, převzatého kupní smlouvou, je F. Št. proti ulici ohradil. Když v r. 1922 zmíněné 3 domy vyhořely, postavil F. Št. na spáleništi na základě stav. povolení z 21. června 1922 nový rohový dům č. p. 69. Ze zbytku shořelého domu čp. 68 zřízen později na základě zvláštního stavebního povolení dřevník. Prostor mezi ulicí, tímto dřevníkem a dvorkem novostavby čp. 69 je upraven jako zahrada a je proti ulici zahražena laťkovým plotem na zděné podezdívce se zděnými pilíři. Ve stavebním povolení z 21. června 1922 uloženo Ferd. Št., aby »před novostavbou« domu čp. 69 zřídil mosaikový chodník 2 m široký s kamenou obrubou. Výměrem městského úřadu z 9. září 1924 čj. ... byl Ferd. Št. vyzván, aby zřídil chodník, jak mu svrchu cit. stav. povolením uloženo, podél celé novostavby domu čp. 69 v ulici K. a N., a tudíž i podél zahrady při tomto domě. Podle spisů jedná se o část chodníku v ulici K. podél zahrady.
K rekursu stavebníkovu zrušila osk příkaz ten a nař. rozhodnutím zsv, zamítnuv odvolání obce, potvrdil rozhodnutí II. stolice s tímto odůvodněním:
Předmětem sporu jest část chodníku, pokud přiléhá k zřízené nyní zahrádce. Podle ustanovení § 92 čes. stav. řádu jest stavebník povinen zříditi podél novostavby svého domu na straně ulice na vlastní útraty chodník. Tato povinnost byla stavebníku Ferdinandu Št. uložena při udělení stavebního povolení a vztahuje se samozřejmě na celou stav. parcelu, na které jest nový dům vystavěn, nikoliv však na parcely sousední, které nebyly ani sloučeny se stav. parcelami domů sousedních, které již neexistují, a ani nebyly novostavbami zastavěny. Zřízení nového plotu proti ulici samo o sobě není důvodem k povinnosti zříditi chodník.
Stížnost podanou do tohoto rozhodnutí neuznal nss důvodnou.
Předmětem sporu podle nař. rozhodnutí jest část chodníku v ulici K. podél parcel č. kat. ... Žal. úřad zjišťuje, že tyto parcely nebyly sloučeny se žádnou ze stav. parcel č. kat. .., nýbrž zůstaly parcelami samostatnými. Toto zjištění není stížností popíráno a možno je tedy pokládati za nesporné.
Stavebním konsensem z 21. června 1922 povoleno Ferdinandu Št., aby provedl stavbu nového domu »na místě shořelého domu čp. 407 a části shořelého domu čp. 69.« Podle plánu zaujímala novostavba stav. parc. č. kat. .., sloučenou s ní parcelu č. kat. ... a část stav. parcely č. kat. .. Bylo tedy tímto konsensem disponováno stavebně jenom ohledně těchto tří parcel. Ani v stav. povolení samém, ani v protokolu o předchozí komisi stavební není nejmenší zmínky, která by nasvědčovala tomu, že stav. úřad by byl chtěl stavebně disponovati také ohledně samostatných parcel č. kat. .., resp. že by tyto parcely byl pokládal za součást staveniště domu čp. 69. Bylo-li tedy v cit. stav. povolení sub 8. stavebníku uloženo, aby »před novostavbou« zřídil chodník, mohl se tento příkaz vztahovati nanejvýše na ty parcely, o nichž konsensem bylo disponováno, nikoli také na samostatné a oním koncensem nedotčené parcely. Bylo-li výměrem z 9. září 1924 Ferdinandu Št. uloženo, aby zřídil chodník také podél parcel posléze uvedených, není tento příkaz kryt právní mocí stav. povolení z 21. června 1922, nýbrž jde o příkaz samostatný, kterým se Ferd. Št. ukládá nová povinnost zříditi chodník přes meze stanovené koncensem z 21. června 1922. Dlužno proto zkoumati, je-li tento příkaz odůvodněn v zákoně.
§ 92 stav. ř. stanoví, že kdykoli se v městech a městečkách staví nový dům, je stavebník povinen podél domu svého na straně veř. prostranství nebo ulice na vlastní útraty zříditi chodník. Z tohoto jasného znění zákona jest patrno, že povinnost zříditi chodník stíhá stavebníka jenom tehdy, staví-li nový dům, nikoliv však tehdy, zřizuje-li pouze nové hražení při zahradě nebo jiném pozemku nezastavěném. Z toho, že Ferd. Št. podél zahrady zřídil nové hražení, nelze tedy ještě dovozovati jeho povinnost, založiti podél tohoto hražení také chodník.
Stížnost ovšem namítá, že toto hražení dlužno pokládati za součást novostavby domu čp. 69, a opírá toto tvrzení jednak o stav. konsens z 21. června 1922, jednak o usnesení obce blíže nevyznačené, že v ulicích stavěti se mají domy se zahradami v předu nebo vedle domu.
V prvním směru bylo však již shora poukázáno k tomu, že stav. povolení z 21. června 1922 na parcely č. kat. ... se nevztahuje a nijak nedává na jevo, že by tyto parcely pokládalo za součást staveniště domu čp. 69; také není v něm nikde zmínky o tom, že by stavebník byl povinen na těchto parcelách v souvislosti s novostavbou zříditi zahrádku ani se v něm neděje zmínky o zřízení ohradní zdi podél oněch parcel. Tvrzení stížnosti, že zřízení této zdi bylo předmětem komisionelního jednání a stav. povolení ohledně novostavby čp. 69, je v rozporu se spisy. Za tohoto stavu a vzhledem k tomu, že hražení podél parcel č. kat. .. nenalézá se na staveništi domu čp. 69, nýbrž na parcelách docela samostaných, na které konsens z 21. června 1922 se nevztahoval, nelze také zmíněné hražení pokládati v stavebně-právním smyslu za součást domu čp. 69.
Pokud pak se týče shora zmíněného všeobecného usnesení obce, stavěti domy se zahrádkami, jehož obec ostatně blíže necituje, mohlo by míti význam nanejvýš jenom tehdy, kdyby bylo došlo výrazu v stav. konsensu, to jest, kdyby v tomto konsensu bylo bývalo alespoň vyznačeno, že stav. úřad zřízení zahrady na parcelách č. kat. ... pokládá za splnění povinnosti, jež usnesením oním stavebníkům se ukládá, což však se nestalo.
Z § 22 stav. ř., jehož se stížnost dovolává, nelze pro sporný případ dedukovati ničeho, poněvadž povinnost dle § 92 stav. ř. zříditi chodník, je povinností docela samostatnou, která s povinností postupu pozemku pro ulici dle § 22 stav. ř., náležející parcelantu resp. jeho právnímu nástupci při realisaci parcelačního povolení, nemá naprosto nic společného.

Citace:

č. 6147. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 770-777.