NPD documents search: Právník, 65 (1926) - Pojem podsudnické smlouvy.

Pojem podsudnické smlouvy. Podsudnická smlouva může býti arci také smlouvou čistě námezdní, neb smlouvou svého druhu, v zákoně nepojmenovanou, může však býti také smlouvou pachtovní o provozování hostinské živnosti v najatých místnostech podle § 7 zákona o ochraně nájemníků, a za takovou dlužno ji považovati, vykazuje-li podstatné znaky takové smlouvy uvedené v § 1090 obč. zák.

Z důvodů rozhodnutí nejvyššího soudu:
Podsudnická smlouva může býti arci také smlouvou čistě námezdní, neb smlouvou svého druhu, v zákoně nepojmenovanou, může však býti také smlouvou pachtovní o provozování hostinské živnosti v najatých místnostech podle § 7 zák. o ochr. nájemníků, a za takovou ji dlužno považovati, vykazuje-li podstatné znaky takové smlouvy uvedené v § 1090 obč. zák. Nelze souhlasiti s názorem, že v tomto případě nejde o pachtovní smlouvu již proto, poněvadž úplata nebyla smluvena v pevných, pravidelně se opakujících peněžitých částkách, nýbrž učiněna byla závislou na výši vyčepovaného piva. Jest sice podmínkou pro vznik nájemní neb pachtovní smlouvy podle § 1090 a 1094 obč. zák., aby nájemné (pachtovné) bylo již předem a to určitě stanoveno, tím však, že v tomto případě bylo smluveno pohyblivě a to částkou 16 Kč z vyčerpaného hektolitru, nestalo se nájemné (pachtovné) neurčitým. Aby nájemné (pachtovné) bylo pro jednotlivá kalendářní období stejné, zákon nevyžaduje, k jeho určitosti dostačí zjistitelnost smluveným způsobem. Pro posouzení, jsou-li tu ostatní podmínky pachtovní smlouvy, není rozhodným stav za předchůdců žalobců v držbě hostince, ani bezprostředně po koupi hostince, nýbrž stav v červenci 1925, když žalovaný dostal výpověď. Tehdy byl žalovaný na vlastní návrh žalující strany z 8. března 1921 schválen již okresní politickou správou jako nájemce hostinské živnosti. Účelem návrhu bylo podle jeho obsahu, aby žalovaný vedl živnost pod svým jménem na svůj účet a na vlastní odpovědnost, měl tedy přestátí dříve snad trvavší poměr žalovaného jako zaměstnance žalující strany, žalovaný se měl státi samostatným podnikatelem. Žalující strana tvrdí, že žádala za schválení žádaného pachtýře v omylném předpokladu, že podsudní smlouva bude změněna ve smlouvu pachtovní, dále, že když k takové změně pro odpor žalovaného nedošlo, zapomněla žádost odvolati, a vytýká podle § 503 č. 2 c. ř. s. neúplnost řízení, poněvadž nebyl o správnosti těchto jejích tvrzení vyslechnut jistý svědek. Provedení tohoto důkazu nebylo třeba, neboť omyl žalující strany by šel na vrub žalovaného jenom, kdyby jej byl sám vyvolal, neb aspoň o něm věděl, což však nebylo tvrzeno, zapomětlivost žalující strany nemůže pak odčiniti skutečnost, že žalovaný provozoval od r. 1921 do r. 1925 hostinskou živnost se souhlasem žalobců jako pachtýř, stal se jako pachtýř členem měšťanského společenstva hostinských a výčepníků v Praze a členem jeho mistrovské nemocenské pokladny, čímž pominula dřívější povinnost žalobců, by jej jako svého zaměstnance pojistili u okresní nemocenské pokladny, dále, že výdělková daň z hostinské živnosti byla nyní předpisována žalovanému osobně jako pachtýři. Podle zjištění nižších soudů vedl žalovaný již dříve živnost samostatně, objednával a platil sám pivo, nesl veškeré daně, dávky a výlohy ze svého a ponechával si celý užitek proti tomu, že odváděl žalující straně 16 Kč, později 18 Kč z každého vyčepovaného hektolitru piva. I kdyby se tato dřívější samostatnost žalovaného mohla posuzovati jako stav pouze faktický a bylo možno dávku z vyčepovaného piva pokládati za dřívějšího stavu nikoli za pachtovné, nýbrž za odváděnou část čistého zisku, není v poměru stran od r. 1921 ani po hospodářské, ani po právní stránce ničeho, co by umožňovalo pokládati jej za poměr námezdní a žalovaného nikoliv za pachtýře, nýbrž za zaměstnance žalující strany. Poukazuje-li dovolání na to, že pachtýř živnosti podle živnostenského řádu nesmí býti stotožňován s pachtýřem podle soukromého práva, sluší mu přisvědčiti potud, že pouhým schválením žalovaného jako pachtýře živnostenským úřadem nemohl pachtovní poměr platně vzniknouti, že k tomu bylo potřebí ujednání stran, ale právě výslovně i mlčky projevená srovnalá vůle stran nepřipouští jiného posouzení jejich poměru, než jako poměru pachtovního. Jako je pak třeba tento smluvní, obě strany stejně zavazující poměr stran posuzovati nezávisle na rozhodnutí živnostenského úřadu o pachtu živnosti, tak nemá na něj vlivu ani rozhodnutí téhož úřadu o zániku živnostenského oprávnění žalovaného a nemůže býti přihlíženo k tvrzení, že okresní politická správa zakázala na návrh žalující strany žalovanému další provozování pachtované hostinské živnosti.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 6. května 1926 č j. Rv I 638/26.
Dr. Grešl.

Citace:

Pojem podsudnické smlouvy. . Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1926, svazek/ročník 65, s. 413-414.