NPD documents search: Boh. adm., 16 (1934), sv. 2

Č. 11448.

Pojištění pensijní: I. Advokátní koncipienti podléhají pojistné povinností podle zák. č. 26/1929 Sb. — II. Ustanovení § 878 o. z. o. nelze použíti na otázku této povinnosti.
(Nález ze dne 29. září 1934 č. 5796/32.)
Prejudikatura: Boh. A 10353, 10354, 10416, 10590/33.
Věc: JUDr. Karel L. v P. proti ministerstvu sociální péče o pensijní pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem z 26. června 1931 nevyhověl zem. úřad v Praze odvolání st-lovu z výměru úřadovny A Všeobecného pensijního ústavu v Praze z 9. ledna 1930, jímž byl st-l ve svém zaměstnání advokátního koncipienta u Dra E. S. v Praze uznán za povinna pensijním pojištěním od 1. ledna 1929.
Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. soc. péče dalšímu st-lovu odvolání a potvrdilo v odpor vzatý výměr z těchto důvodů: Pojistná povinnost pensijní kandidátů advokacie plyne z ustanovení § 1 odst. 2 pens. zák. č. 26/29 Sb., podle něhož podléhá pojištění každá osoba, zaměstnaná v Čsl. republice trvale, na základě smluvního poměru služebního pracemi převážně duševními. Cit. pensijní zákon nemá obdobného ustanovení jako dřívější pensijní zákon, který výslovně vyjímal kandidáty advokacie z pojistné povinnosti. Z ustanovení § 1 odst. 1 bodu 2 pens. zák. č. 26/1929 Sb., kde se mluví o kancelářských zaměstnancích advokátů, neplyne výluka kandidátů advokacie z pojistné povinnosti, ježto cit. ustanovení v demonstrativním výpočtu kategorií zaměstnanců, podléhajících pojistné povinnosti pensijní, mluví vůbec jen o zaměstnancích kancelářských, stejně jako ustanovení bodu 1 téhož paragrafu a odstávce mluví pouze o úřednících; pro pojistnou povinnost kandidátů advokacie jest však směrodatno cit. všeobecné ustanovení odst. 2 téhož paragrafu. Okolnost, že prakse advokátního koncipienta bývá pro toho, kdo se chce státi později samostatným advokátem, službou pouze průpravnou nebo přechodnou, jest vzhledem k existenci služebního poměru právně nerozhodná. Stejně je irelevantní, zda zaměstnanec, vzhledem na předepsanou dobu svého průpravného zaměstnání, může dosáhnouti resp. dosáhne nároku na dávky pojištění. K vývodům odvolání v tomto směru se poznamenává, že mezi zaměstnancem a nositelem veřejnoprávního obligatorního pojištění není smluvního poměru, na nějž by se daly použiti zásady soukromého práva smluvního, které platí při dobrovolném uzavření smlouvy se soukromou pojišťovnou. Že kandidáti advokacie nejsou z pojistné povinnosti pensijní podle nyní platného zákona vyňati a že naopak byli do pensijního pojištění vědomě nově pojati, vyplývá také z důvodové zprávy ke shora cit. zák. (tisk poslanecké sněmovny č. 1706/28, str. 12), na kterou se odkazuje.
Stížnost, podaná na toto rozhodnutí, uznává, že advokátní koncipient vykonává duševní práci na základě služebního poměru, má však za to, že přes to nepodléhá pensijnímu pojištění podle zák. z 21. února 1929 č. 26 Sb., poněvadž v poměr advokátního koncipienta nevstupuje kandidát advokacie dobrovolně, nýbrž jest mu koncipientská praxe zákonem předepsána, aby mohl dosáhnouti advokatury, a jde pak jen o praktické doplnění teoretického studia ve smyslu § 2 odst. 3 pens. zák. Nejde při tom o trvalé povolání a nemůže býti koncipientura pokládána za existenci, jde o stav přechodný. V zákoně pensijním není také nikde výslovně předepsáno, že kandidáti advokacie podléhají pensijnímu pojištění. Pojištění nemohou zejména podléhati koncipienti, kteří nastoupili advokátní praxi před účinností zák. č. 26/29 Sb., poněvadž nárok na dávky jest podle cit. zák. vázán čekací dobou 60 příspěvkových měsíců, jíž při předepsané pětileté praxi nemůže takový advokátní koncipient ani dosáhnouti. Byla by proto u st-le, jenž nastoupil advokátní praxi již před účinností cit. zák., předem vyloučena možnost nabytí jakýchkoli nároků, které zákon pojištěncům slibuje. Příčilo by se ustanovení § 878 o. z. o. pokládati za platnou pojišťovací smlouvu, kde jest žádáno na jedné ze stran plnění, aniž jest jí zajištěno protiplnění se strany druhé, tím méně je-li toto protiplnění předem vyloučeno.
K tomuto obsahu stížnosti jest uvésti: S výjimkou námitky, poukazující na rozpor s ustanovením § 878 o. z. o., zabýval se nss hledisky, jež stížnost proti nař. rozhodnutí uplatňuje, již v nál. Boh. A 10353, 10354, 10416 a 10590/33, v nichž se mu rovněž bylo zabývati otázkou, která jest i předmětem dnešního sporu, zda advokátní koncipient podléhá v tomto svém zaměstnání pensijnímu pojištění podle zák. č. 26/29 Sb. Neuznav hlediska ta důvodnými, dospěl nss v nál. těch k právnímu názoru, že kandidát advokacie — advokátní koncipient pensijní pojistné povinnosti podle cit. zák. podléhá. Na tomto názoru trvá nss i v tomto sporu.
K námitce uvedené na posledním místě a poukazující na to, že by názor, podrobující advokátní koncipienty pensijní pojistné, povinnosti přes to, že nemohou získati časové základny pro nabytí pensijních nároků, příčil se ustanovení § 878 o. z. o., jest pak odpověděti, jak již se vyslovil v nař. rozhodnutí žal. úřad, že v poměru pojistném podle zák. č. 26/29 Sb. nejde o poměr smluvní, tím méně smluvní poměr soukromoprávní a nelze proto zásady, jež jest v § 878 o. z. o. dána jen pro tyto posléze uvedené poměry, na veřejnoprávní poměr pojistný podle zák. č. 26/29 Sb. applikovati.

Citace:

č. 11448. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 255-257.