Obligace alternativní

jest poměr obligační, při němž předmět plnění strany předem určitě nesmluvily, takže daný slib na několikerý spůsob splněn býti může (§ 906 o. o. z.). Ohledně předmětu plnění mohou nastati různé případy:
1. Ve smlouvě nebylo ustanoveno, která strana voliti má. V tomto případě splní zavázaný, jak mu libo; ustanovil-li se však na některém způsobu a věřiteli to oznámil, nemůže potom sám o sobě od volby upustiti, leč že by věřitel k tomu svolil.
2. Má-li věřitel volbu, nemůže rovněž dle analogie § 906 sám o sobě volbu již vykonanou změniti. Volba jest vykonaná, jakmile věřitel dlužníkovi prohlásí, že žádá ten či onen předmět, aneb přijme-li věřitel od dlužníka jedno z plnění bez námitky. (Nabízí-li se žalobce ku přijetí jisté částky, aby mohl žádati za zahájení řízení stručného neb nepatrného, má žalovaný právo částku tu složiti a tím se závazku svého sprostiti (rozh. ze dne 8. srpna 1881 č. 7943, sb. 8463).
3. Strany mohou též volbu na třetí osobu vznésti, ve kterémž případě přejímá tato arbitrium boni viri. Volba pokládá se tu za vykonanou, jakmile třetí osoba stranám prohlásí, že předmět plnění byla zvolila. Odmítne-li třetí osoba volbu, aneb stane-li se k volbě neschopnou (smrtí, šílenstvím, nebo stane-li se nezvěstnou) má se za to, že dotýčné právní jednání vůbec nevzniklo (§ 1056 o. o. z.).
Byla-li volba více osobám zůstavena, rozhodne většina hlasů. Když se většiny nedocílí, pokládá se za to, že právní jednání se nestalo (§ 1057 o. o. z.).
4. Byla-li smlouva výslovně učiněna s výhradou, že může strana mezi několika předměty voliti, a zmařena-li volba tím, že jedna nebo více věcí náhodou zaniklo; není strana k volbě oprávněná smlouvou vázána. Stane-li se tak vinou strany k plnění zavázané, práva jest tato straně k volbě oprávněné z toho, že volbu zmařila (§§ 907 a 1295 o. o. z.). Je-li oprávněný sám vinnen zmařením volby, nemá nároku na náhradu.
Byla-li volba oběma stranami společně zmařena, nese každá škodu poměrně dle § 1304 o. o. z.
5. Sporno jest, zdali právo volby při každé smlouvě místa míti může. Jasné znění § 1094 o. o. z. nasvědčuje tomu, že taková výhrada při smlouvách o nájem a pacht za vyloučenu pokládaná býti musí, poněvadž smlouva ta teprve tenkráte jest hotovou, když strany se o předmětu plnění, totiž o věci a ceně byly shodly. (Roz. ze dne 6. července 1878, č. 13444 časop. »Gerichts-Zeitung« č. 54).
Citace:
VESELÝ, František Xaver. Obligace alternativní. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 655-655.