Č. 1035.

Administrativní řízení (Čechy): I. Potvrdila-li okresní správní komise nález obecního úřadu ve věci trestní, místo aby odvolání odmítla pro nepříslušnost (§ 65 ob. zř.), bylo věcí zem. správ, výboru, aby k rekursu výrok okr. správ, komise zrušil pro absolutní zmatečnost. Neučinil-li tak, nýbrž potvrdil nález, jest jeho rozhodnutí pro naprostou nepříslušnost nezákonné. — II. Okresní správní komise jest povolána, aby svým rozhodnutím o stížnosti proti nálezu obecního úřadu osobujícího si jurisdikci v oboru práva soukromého uvedla toto porušení kompetence na pravou míru (zrušením). Rozhodla-li místo toho ve věci samé, potvrdivši nález obecní, jest její rozhodnutí pro naprostou nepříslušnost nezákonné a má je zem. správní výbor ke stížnosti zrušiti. Potvrdil-li i on toto rozhodnutí, zakročí dovolaný nejv. spr. soud dle § 7 zák. o správ. soudě.
(Nález ze dne 28. listopadu 1921 c. 7054.)
Věc: Čeněk T. v Ch. proti zemskému správnímu výboru v Praze o trestní nález.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem obecního úřadu v Ch. ze dne — bylo stěžovateli uloženo, aby zaplatil náhradu 70 K a pokutu 10 K, poněvadž neoprávněným způsobem dle § 70 ob. zř. porazil akát na obecním majetku. Připojeno bylo poučení, že lze se odvolati k okresní správní komisi do 14 dnů. Okresní správní komise zamítla rekurs stěžovatelův a výslovně potvrdila usnesení obecního zastupitelstva v Ch. ze dne —, majíc za to, že bylo to obecní zastupitelstvo, jež stěžovateli řečenou náhradu a pokutu uložilo. V obšírném odůvodnění uvedla sice okresní správní komise, že do trestního nálezu slušelo si stěžovati k okresní správě politické, zabývala se však nicméně námitkou rekursní, že nález nebyl vydán tak řečeným trestním senátem obecním, a shledala ji bezdůvodnou, poněvadž prý »náhrada« byla stanovena obecní radou a potvrzena obecním zastupitelstvem. Pustivši se pak i do merita sporu uznala, že stěžovatel nebyl oprávněn akát na veřejném statku (návsi) poraziti, leda že by dokázal pořadem práva, že vydržením nabyl služebnosti takového obsahu, což stěžovatel ve svém odvolání byli tvrdil.
V dalším rekursu domáhal se stěžovatel zrušení tohoto rozhodnutí »pro zmatečnost«, namítaje v podstatě, že usnesení obecního zastupitelstva z —, jež okresní správní komisí bylo potvrzeno, v pravdě nikdy usneseno nebylo, a stalo-li se tak přece, že je neplatné, ježto při svolání schůze obecního zastupitelstva dne — konané nebylo prý šetřeno ustanovení § 42 ob. zř.
Tento rekurs vyřídil žalovaný zemský správní výbor tím způsobem, že jej zamítl a rozhodnutí okresní správní komise výslovně potvrdil, protože do výměru obecního úřadu vydaného dle § 62 ob. zř. na základě usnesení obecní rady slušelo si stěžovati k okresní správě politické. Okresní správní komise právem prý tedy zamítla odvolání k ní vznesené, odkázavši stěžovatele rovněž správně s domnělým návrhem soukromoprávním na pořad práva. Usnesením obecního zastupitelstva ze dne — žalovaný úřad se nezabýval, prohlásiv je za superfluum, pročež prý nezáleží na tom, zda vskutku trpí vytýkanou formální vadou.
Stížnost k tomuto soudu podaná domáhá se zrušení rozhodnutí zemského správního výboru a vytýká, že nález trestní dle § 62 ob. zř. nikdy stěžovateli nebyl vydán, že obecní zastupitelstvo nebylo příslušno ani nález trestní vynésti, ani stěžovatele k náhradě škody odsouditi, a že žalovaný úřad neprávem odepřel rozhodnouti o otázce jemu k rozhodnutí předložené, t. j. zda usnesení obecního zastupitelstva ze dne — je platné čili nic.
Nejvyšší správní soud založil své rozhodnutí na těchto úvahách:
Výměr obecního úřadu z —, který zavdal podnět k tomuto sporu, obsahuje dvojí: Ukládá stěžovateli jednak pokutu, tedy trest za určitý jeho čin, jednak náhradu škody, kterou tímto činem obci způsobil. Obecní úřad dovolává se ustanovení § 70 ob. zř. Ustanovení toto neobsahuje však žádné normy trestní, nýbrž jedná o zvláštních právech požívacích na statku obecním. Dovolává-li se tedy obecní úřad ustanovení § 70 ob. zř., nemůže to v této spojitosti máti jiný smysl, nežli že pokutovaný čin stěžovatelův nenalézá ospravedlnění v předpisech § 70 ob. zř. Ježto však stěžovatel požívacích práv dle § 70 ob. zř. v tomto sporu nikdy si neosoboval, tvrdě jen, že vydržením nabyl služebnosti na obecní návsi klestiti, káceti a vysazovati stromy kolem své stodoly, jest zřejmo, že nejsou na sporu práva požívací k obecnímu statku, takže ustanovení § 70 ob. zř. a důsledky, které by z nich snad plynuly pro otázku kompetence úřadů samosprávných, zůstávají zcela mimo úvahu. Měla tedy okresní správní komise, jíž se stěžovatel podle poučení jemu daného dovolal, co činiti prostě s nálezem trestním a s výrokem ukládajícím pachateli náhradu škody.
Avšak na rozhodnutí učiněná při výkonu trestní pravomoci obce jest si dle § 65 ob. zř. stěžovati k politickému úřadu okresnímu. Vyšší úřad soustavy samosprávné není tedy kompetentní trestní nálezy obecní instančně přezkoumávati, a je při tom lhostejno, zdali nález trestní byl vydán orgánem k tomu povolaným či snad některým jiným orgánem obecním, neboť posouditi, zda trestní nález obecní vydán byl orgánem k výkonu trestní pravomoci obce příslušným, jest rovněž věcí vyšší stolice trestní, do jejíž kompetence vyšší úřad samosprávný nesmí zasahovati.
Pokud pak jde o výrok obecního úřadu, jímž se stěžovateli ukládá náhrada škody, jest i tento výrok, soudíc dle jeho imperativního znění a dle připojeného poučení o opravném prostředku, zřejmě míněn jako úřední rozhodnutí stranu zavazující. Nárok na náhradu škody způsobené bezprávným zásahem do majetkové sféry obce jest však nárok soukromoprávný, o němž rozhodovati přísluší zásadně řádným soudům a po případě v tak řečeném řízení adhesním úřadu, jemuž náleží dotčený bezprávný čin trestně stíhati. Ani tento výrok obecního úřadu nejsou tedy povolány věcně přezkoumati úřady samosprávné.
Aby správně postupovala, byla by tedy okresní správní komise musila 1. zdržeti se vůbec všelikého výroku o nálezu trestním, tedy také o formální jeho stránce, a prostě odmítnouti stěžovatelovo odvolání, pokud mířilo proti nálezu trestnímu (uložení pokuty) a 2. zdržeti se meritorního výroku o povinnosti stěžovatelově k náhradě škody. Jediné, co v této příčině mohla a dle obsahu odvolání stěžovatelova měla učiniti, bylo zrušiti výrok obecního úřadu, pokud se jím stěžovateli autoritativně ukládá zaplacení náhrady, neboť, pokud si obec osobuje rozhodování o svých soukromoprávních nárocích, trpí výrok její absolutním zmatkem, k němuž okresní správní komise, vyřizujíc odvolání, byla povinna přihlížeti. Nemohla se při tom arci za dané situace procesní dotýkati po věcné stránce volního projevu obce, pokud tato na stěžovateli náhradu požadovala jako pouhá strana, vznášejíc tak proti němu nárok práva soukromého, o němž by, kdyby došlo ke sporu, příslušelo autoritativně rozhodnouti řádnému soudu, nebo jsou-li dány podmínky adhesního řízení, i úřadu trestní pravomoc konajícímu.
Místo toho však okresní správní komise, ač si byla vědoma své nepříslušnosti ve věcech trestních, nevyvodila z toho správného závěru, nýbrž výslovně potvrdila výměr obecního úřadu, pokud se týče usnesení obecního zastupitelstva z — v plném jeho obsahu, čímž přisvojila si nezákonně jak kompetenci ve věci trestní, tak ve věci zásadně na pořad práva náležející, opomenuvši, a to rovněž proti právu, zrušiti absolutně nepříslušný výrok obce, odsuzující stěžovatele k náhradě škody.
Teprve po tomto rozboru právní situace, kterou okresní správní komise svým rozhodnutím vytvořila, bylo lze přikročiti k přezkoumání rozhodnutí před tímto soudem naříkaného. Stěžovatel domáhal se u žalovaného úřadu svým rekursem zrušení rozhodnutí okresní správní komise »pro zmatečnost« z jediného důvodu, a to proto, že usnesení obecního zastupitelstva z —, jemuž okresní komise správní připisovala nález trestní i výrok o náhradě škody, vůbec neexistuje neb aspoň je z formálních důvodů neplatné.
Zemský správní výbor nebyl ovšem povolán, jak svrchu bylo vyloženo, v žádném směru pouštěti se do přezkoumání trestního nálezu obecního a nemohl tedy také zkoumati, zdali nález tento vskutku spočívá na usnesení obecního zastupitelstva, a je-li usnesení toto platné čili nic. Žalovaný úřad měl však před sebou rozhodnutí okresní komise správní, kterým obecní nález trestní byl potvrzen. Měl tedy před sebou výrok vyššího úřadu samosprávného ve věcech trestních, tudíž výrok úřadu absolutně nepříslušného. Kompetenční předpis § 65 ob. zř., dle něhož obecní nálezy trestní podléhají výhradně přezkoumání úřadů politických, nelze na výrok vydaný v obecní věci trestní absolutně nepříslušnou okresní správní komisi vztahovati, a nic tedy nebránilo žalovanému úřadu, aby se zabýval rozhodnutím okresní správní komise, jímž se trestní nález obecní potvrzuje. Bylo to k rekursu stěžovatelovu přímo jeho povinností a měl výrok okresní správní komise, jímž trestní nález obecní byl potvrzen, pro absolutní jeho zmatečnost zrušiti, a to tím spíše, když rekursem zmatečnost byla vytýkána, třeba že stěžovatel příčinu zmatku nehledal v absolutní nepříslušnosti okresní správní komise, nýbrž ve vadě jiné.
Místo toho zemský správní výbor potvrdiv formálně rozhodnutí okresní správní komise in toto, potvrdil v třetí stolici i obecní nález trestní, a vmísil se takto nepříslušným způsobem do judikování ve věci trestní, pročež jeho rozhodnutí, pokud ve vyšší stolici potvrzuje obecní nález trestní, trpí naprostou nepříslušností a jest tedy nezákonné.
Pokud jde o onu část rozhodnutí okresní správní komise, kterým byl potvrzen nález obecního úřadu o povinnosti stěžovatelově k náhradě škody, nedostávalo se, jak svrchu vyloženo, již obci, ať již jednala kterýmkoliv ze svých orgánů (neboť obecní trestní senát za daného stavu věcí zůstává mimo úvahu), kompetence o náhradním nároku jejím judikovati. Rovněž okresní komise správní potvrdivši tento inkompetentní nález obecní a osobivši si tak nalézání práva v oboru práva soukromého, učinila výrok nepříslušný, jejž zemský správní výbor byl k rekursu stěžovatelovu povinen zrušiti (srv. na př. nález č. 6527 A Budw. a j.).
Místo toho však zemský správní výbor potvrdiv rozhodnutí okresní správní komise in toto potvrdil je i v této jeho části, dopustiv se téhož zmatku jako stolice druhá, ježto tím i sám judikoval o otázce práva soukromého, opominuv — podobně jako stolice druhá — zrušiti absolutně inkompetentní výrok oběma úřady nižšími o otázce této vydaný, ač bylo jeho povinností k tomuto absolutnímu zmatku přihlížeti.
Ježto však, jak již bylo poznamenáno, ve výměru obecního úřadu dlužno viděti i prohlášení obce, jež nikoliv jako úřad, nýbrž jako pouhá strana dožaduje se od stěžovatele náhrady škody, kteréžto prohlášení spočívá dle tvrzení okresní správní komise na usnesení obecního zastupitelstva, a ježto stěžovatel ve svém posledním rekursu popíral existenci neb aspoň právní platnost tohoto usnesení, nebyl zemský správní výbor oprávněn odepříti stěžovateli přezkoumání existence, pokud se týče formálních náležitostí tohoto usnesení, a to již proto, že existence platného usnesení obecního zastupitelstva jest v daném případě s to, aby se dotkla stěžovatelovy právní sféry.
Nejvyšší správní soud, maje ke stížnosti přezkoušeti naříkané rozhodnutí, musil si povšimnouti (srv. na př. nález 7866 A Budw. a j.) absolutních zmatků, jež spočívají v tom, že žalovaný úřad, nejsa k tomu příslušným, judikoval i ve věci trestní i v otázce práva soukromého, a to> tím spíše, ježto tenor stížnosti implicite tuto nepříslušnost samosprávných úřadů vytýká. Z příčiny posléze dotčené musil nejvyšší správní soud hleděti i k tomu, že žalovaný úřad proti právu opominul zrušiti nepříslušné výroky nižších stolic. Ze žalovaný úřad odepřel zkoumati platnost usnesení obecního zastupitelstva z —, stížnost výslovně vytýká.
Bylo proto naříkané rozhodnutí v celém jeho obsahu zrušiti pro nezákonnost.

Citace:

č. 1035. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 980-984.