Žaluje-li se na zrušení směnné smlouvy, může se žádati, pokud dá se to ještě uskutečniti, toliko restituce, nikoliv náhrada za směněný předmět, byť i předmět směnou obdržený více neexistoval. (§ 932. vš. z. obč.)

A. s B. zaměnili si krávy a A. doplatil B-ovi 110 K, jenž krávu svou při smlouvě té cenil na 260 K.
Poněvadž krávu od A. obdrženou musel pro nevyléčitelnou chorobu poraziti, podal B. na A. žalobu na zrušení trhové smlouvy a odsouzení ku vrácení trhové ceny s 5% úroky a k náhradě škody 50 K s 5% úroky za honorář zvěrolékařský a za ošetřování choré krávy.
První soudce žalobu zamítl, soud odvolací prohlásil trhovou smlouvu za zrušenou a odsoudil žalovaného k zaplacení části 160 K z trhové ceny 260 K a důvodem náhrady za ošetřování krávy a za honorář zvěrolékaři 50 K s 5% úroky a k náhradě 3/4 útrat obou stolic.
Důvody:
První soudce považoval rozhodným pro spor, zda žalobce spornou krávu koupil či směnil na chov nebo na maso a dospěl k přesvědčení, že ji koupil, vlastně směnil na maso; poněvadž pak jí neporazil, nýbrž dále prodal, zavinil prý, že choroba krávy, dle dobrozdání znaleckého v době koupě resp. směny již trvající, se zhoršila a konečně puknutím vředu děložního a následujícím na to hnisavým zánětem pobřišnice nákaza na maso se rozšířila.
Toto stanovisko prvního soudce právem odvolatel označuje za právně mylné.
Ať se považuje obchod mezi stranami uzavřený za koupi neb směnu — soud odvolací považuje jej za směnu, poněvadž hodnota krávy žalovaného dle smlouvy byla větší než doplatek na ni (§ 1065. ob. z. obč.) — jest dle stavu spisů nepochybno, že žalobce krávu žalovaného na se nepřevedl s podmínkou, že jí musí ihned poraziti; dále že koupil resp. směnil žalobce krávu žalovaného jako zdravou a že o chorobě její vědomosti míti nemohl. Neboť žalovaný onu podmínku neprodleného poražení krávy neb vědomosti žalobcovy o její chorobě ani nenamítá. Naopak v posledním ohledu žalovaný ve svém přípravném spise udává, že vyměnil si krávu svou proto, že se k chovu nehodila, poněvadž nechtěla zůstati stelnou a stále se běhala, že manželka žalovaného žalobci vykládala, že je té krávy škoda, že stelnou nezůstane, jaká to byla dobrá kravička, praví se tam o krávě té dále, že byla statné a krásné postavy a že v době, kdy žalobce krávu tu vyměnil, ona dobře žrala a veselou byla.
Též okolnost, že byla kráva ta napotom ještě dvakráte a to na chov prodána, nasvědčuje, že ani z dalších kupitelů při koupi žádný choroby na ní nepozoroval.
Pravíť o ní první kupitel C., že byla v čase koupě úplně zdravá, že žrala a byla veselá.
Též z toho, že oba noví kupitelé na ceně přidali, jest zjevno, že kráva známek choroby nejevila.
Teprve u druhých kupitelů, manželů D., přestala žrát a pít, ale nicméně i tam ještě se běhala, takže ji ještě zavedli k býkovi, což by as sotva byli učinili, když by tušení byli měli, že kráva je těžce chorá.
Koupil či směnil-li však žalobce krávu žalovaného jako zdravou a nebylo-li výslovně ujednáno, že ji musí ihned zabit, pak nelze uvalovati žádného provinění na něho, že tak neučinil, nýbrž krávu dále prodal.
Neboť povolání žalobce jakožto řezníka o sobě nikterak ještě jej nenutí, aby veškerá ním koupená dobytčata ihned a ani aby jich vůbec zabíjel. Můžeť přece řezník nechat dobytče stát tak dlouho, až bude maso na sekání potřebovat, může je krmit i dále, aby na mase přibylo, a může je konečně, jak se to často stává, i dále ať na maso ať na chov prodat. Vždyť onu žalovanému směněnou krávu žalobce patrně též koupil a prodavatelé snad rovněž byli domnění, že ji kupuje na maso.
Dokud výslovně nebylo ujednáno, že žalobce krávu hned poraziti musí, resp. dokud žalovaný správu pro případ neprodleného nezabití krávy výslovně nevyloučil, ručí žalobci ze správy za krávu zdravou a nic jemu potom není, jaké měl žalobce s kravou tou úmysly a jak s ní naložil.
Když kráva ta byla dle vlastního líčení žalovaného tak pěkná a dobrá, když manželka jeho žalobci sdělila, že kráva ta se již jednou otelila, tudíž vůbec za neplodnou považována nebyla, mohl se žalobce o ní zcela dobře domnívat, že se i na chov hodí a se, přijde-li v pravý čas k dobrému býku, znovu oběhá. To by se bylo pravděpodobně též stalo, kdyby kráva nebyla stížena bývala chorobou dělohy, o kteréž že by žalobce byl věděl, zde nejmenšího není podkladu. Se svým vlastnictvím může vlastník naložiti jak chce a nevyvázl proto žalovaný z rušení, že žalobce krávu dále prodal a nelze tohoto činiti ani zodpovědným z toho, že následkem prodeje kráva musela konati cesty, ba byla zavedena i k býku, jelikož to jsou úkony, kteréž kráva zdravá bez škody snese a žalobce, jak výše provedeno, krávu tu za úplně zdravou považovati oprávněn byl. Jsou zde tudíž podmínky správy dle § 922. ob. z. obč. a jelikož, jak znalcem zjištěno, kráva žalovaného již v době jejího převodu na žalobce smrtelnou chorobou zatížena byla, děla by se žalobci křivda, kdyby ztrátu krávy té sám nésti měl jedině proto, že jí nezabil, nýbrž dále prodal. Žalovaný proto přes to ručí žalobci za vlastnost krávy při koupi přirozeně předpokládanou, že jest zdravou, a musí proto, jelikož kráva ochuravěla již u něho, škodu nésti sám.
Soud odvolací měl však za to, že dlužno škodu tuto vzhledem k tomu, že žalobce, jsa řezníkem, dobytčata kupuje zpravidla jen na maso a nikoliv na chov, a že by byl patrně též krávu žalovaného porazil, kdyby se mu v osobě C. hned 2 dny po jejím nabytí nebyl namanul kupec s výhodnou nabídkou, vypočítati jen dle hodnoty, jakou měla kráva ta pro žalobce na maso.
Tu udává zvěrolékař na 220 K, pročež soud odvolací ji též v této výši za přiměřenou uznal. S této hodnoty dlužno srazit útržek za kůži a za maso z předku vysekané, úhrnem 60 K, jak žalovaný připustil, takže zbývá za krávu samu náhrada 160 K.
Dále žádá žalobce náhradu za honorář zvěrolékaře 30 K a za ošetřování krávy 20 K, úhrnem 50 K.
Poněvadž žalobce předložil zvěrolékařské vysvědčení ze dne 21. března, tudíž vyšetření krávy té zvěrolékařem prokázal a účtovaný honorář za vyšetření i vysvědčení vzhledem na to, že zvěrolékař musel za účelem tím z B. do V. přijet, jeví se přiměřeným, bylo jej žalobci náhradou přiřknouti, an žalovaný ani do výše jeho ani ohledně jeho zapravení žalobcem žádné námitky nečinil.
Ode dne koupě resp. směny krávy žalobcem až do jejího poražení uplynulo 10 dní. Po tu dobu neposkytovala kráva mimo hnůj žádného užitku, vyžadovala však krmiva a ošetřování, ba dokonce musela býti do V. povozem odvezena. Soud odvolací považoval proto i tento náhradní nárok 20 K za ošetřování krávy za přiměřený, a jelikož žalovaný rovněž námitky nečinil ani ohledně jeho výše ani ohledně jeho vynaložení žalobcem (za 8 dní náhradou dalším kupitelům), i nárok tento žalobci přiřknul.
Rovněž právně mylným jest náhled prvního soudce, že na straně žalovaného jest nedostatek pasivní legitimace, protože si prý žalovaný spornou krávu vychoval se svou manželkou z telete koupeného ze společných peněz a vyživeného z výtěžku společného majetku. Neboť názoru tomu příčí se ustanovení §§ 1237. poslední věta, 1238., 91. ob. z. obč.
Mimo to jest v dobytčím pasu ze dne 12. března 1912 uveden vlastníkem jen žalovaný A. sám.
Jeho pasivní legitimace ke sporu jest proto nepochybnou, kdežto jeho manželka by ji právem mohla namítati.
Bylo proto odvolání, avšak jen obnosem 210 K vyhověti, ohledně zbytku 40 K však naříkaný rozsudek potvrditi.
Důsledkem toho jest výrok ohledně útrat procesních, opírající se o ustanovení §§ 41., 43. a 50. c. s. ř.
Nejv. soud k dovolání žalovaného uznal právem:
1. Dovolání se nevyhovuje, pokud rozsudek soudu odvolacího prohlašuje trhovou, správně směnnou smlouvu za zrušenou.
2. Naproti tomu se dovolání částečně vyhovuje, naříkaný rozsudek druhé stolice ve výroku, týkajícím se odsouzení žalovaného k placení 210 K s 5%ními úroky ode dne podání žaloby, jakož i ve výroku o nákladech na řízení v první a druhé stolici se mění, v prvnějším bodu obnovuje se zamítající rozsudek okresního soudu s tím podotknutím, že zamítnutí ohledně dílčího obnosu 50 K s úroky platiti má pro tentokráte, ve výroku o nákladech se však uznává, že žalovaný povinen jest toliko zaplatiti žalobci polovici procesních útrat v první stolici a zaplatiti polovici útrat odvolacích.
3. Žalovaný jest dále povinen, zaplatiti žalobci do 14 dnů pod důhonem práva polovici nákladů na řízení dovolací.
4. Ohledně dílčího nároku per 40 K zůstává rozsudek druhé stolice nedotknutým.
Důvody rozhodovací:
Rozsudek zem. soudu v B., vyhovující žalobě až na částečný nárok 40 K, potírá žalovaný opravným prostředkem dovolání uplatňujícího ustanovení č. 2, 3 a 4 §u 503. c. ř. s. Pokud dovolání čelí proti tomu, že soud odvolací prohlásil smlouvu, uzavřenou mezi stranami dne 11. března 1912 za zrušenou, jeví se býti bezdůvodným.
Především budiž vůči názoru dovolatelovu podotknuto, že v tomto sporu je pro otázku platnosti sporné smlouvy bez významu, zda manželka žalovaného byla spoluvlastnicí krávy přenechané žalobci a zda se súčastnila uzavření smlouvy čili nic. Zjišťuje-li se v tomto právním sporu, že dotyčná smlouva po právu nestává, že nutno pokládati ji za zrušenou, tvoří tento výrok toliko právo mezi nynějšími stranami spornými a nedotýká se dotyčného poměru právního mezi žalobcem a manželkou žalovaného. Na kolik však je výrok ten způsobilým, míti právní účinek na obnovení dřívějšího stavu, o to se nyní nejedná, zejména když návrh žalobce, aby žalovaný odsouzen byl ku placení jistého obnosu, byl z důvodů, jež budou ještě blíže rozbírány, zamítnut.
Poukazuje k č. 2 a 3 §u 503. c. ř. vytýká dovolatel, že soud odvolací uchýlil se od zjištění nižšího soudu, aniž sám provedl důkazy neb zopakoval důkazy prvním soudcem provedené. S čís. 3. zmíněného zákonného ustanovení tato výtka nijak nesouvisí. Nelze však provedení její ani podřaditi pod ustanovení č. 2. zmíněného zákona.
Jak spis dovolací v souhlasu se spisy procesními uvádí, zjistil prvý soudce, že žalobce opatřil si dotyčnou krávu nikoliv na chov, nýbrž na maso. Soud odvolací zjistil však v opak toho, že žalovaný vyměnil svou krávu jakožto zdravou. To neznamená však nijak zjištění opaku toho, co pokládal prvý soudce za zjištěno, nýbrž to, že se shledává skutečnost za stávající, jež se zcela dobře dá srovnati s dřívějším zjištěním. V tomto dosahu dále postačí, odvolávajíc se na § 922. vš. obč. z. poukázati k věci vyhovujícím důvodům rozhodovacím soudu odvolacího, ze kterých vyplývá, že nebezpečný vřed v děloze krávy je vlastnost, která, kdyby byla bývala zřejmou, zajisté by byla nezůstala beze vlivu na rozhodnutí se přejímatelovo.
Předpis článku 347. obch. zák. (povinnost prodávajícího ku oznámení vad) nelze zde již zpět proto bráti v úvahu, poněvadž takováto výtka nebyla v dřívějším řízení uplatňována a poněvadž toto právní jednání nebylo žádnou obchodní koupí.
Zcela je též pochybeno, odvozuje-li odvolatel z toho, že žalobce krávu porazil a upotřebitelné části zpeněžil, závěr, že tím žalobce se vzdal svého nároku na ručení. Ani tato námitka nebyla v řízení v první stolici uplatňována.
Vzhledem k nižšími soudy zjištěným okolnostem skutkovým ve směru trvání právního jednání je výrok soudu odvolacího naprosto bezvadným a nebylo tedy ani v tomto bodu dovolání vyhověti.
Důvodným je dovolání, pokud potírá odsuzující rozhodnutí soudu odvolacího o nároku žalobcovu na vrácení kupní ceny a na náhradu škody. Nutno přisvědčiti k názoru soudu odvolacího, že sporné právní jednání není smlouvou trhovou, nýbrž smlouvou směnnou.
Okolnost, že smluvní strany, jak i odpověď dovolací přiznává, mezi předchozími úmluvami se nejprve dohodly o ceně předmětu, jež měly býti zaměněny, a tímto způsobem ujednaly doplatek 110 K, jejž měl složiti žalovaný, nemůže na skutečné povaze právního jednání ničeho změniti.
Zruší-li se dle §u 932. vš. zák. obč. smlouva, má pokud se to dá ještě uskutečniti, nastati restituce a zejména má zkrácená strana především toliko nárok na vydání toho, co ona sama dala za vadnou věc. Žalobce může tedy především toliko žádati, aby mu kráva, kterou za svou zaměnil, proti náhradě doplatku 110 K byla vrácena. Nároku na vrácení udánlivé kupní ceny nemá.
Žalobcem v dovolací odpovědi vytčená pochybnost, že je novotou, v opravném řízení nepřípustnou, uvádí-li se ve spisu dovolacím, že žalovaný není povinen k zapravení penězi, poněvadž se nejedná o kupní smlouvu, je bezdůvodnou. Nejedná se při ní o přednesení rázu skutkového, nýbrž o právní závěr z okolnosti, tvrzené již v přípravném spisu a pak při ústním jednání, že totiž žalobce chorobnou krávu nekoupil za 260 K, nýbrž ji převzal cestou směny.
Co se konečně týče nároku na náhradu škody v obnosu 50 K, nedosahuje tento ani z daleka nároku žalovaného, případně jeho a jeho manželky per 110 K a jest toliko na žalobci, aby tuto jím tvrzenou škodu při restituci svého času od svého dluhu odpočítal, případně cestou soudní s nárokem na obnovení dřívějšího stavu uplatňoval.
Pokud se týče tedy nároku na plnění, slušelo naříkanou část rozsudku soudu odvolacího změniti.
Výrok o útratách sporu opírá se o §y 43. a 50. c. ř. s. a o uvážení, že obsah a trvání řízení v značnější míře podmíněno bylo otázkou, zda právní jednání stává po právu.
(Rozh. z 8. října 1912 č. j. Rv III 456/12|1.)
B. a.

Citace:

Žaluje-li se na zrušení směnné smlouvy, může se žádati, pokud dá se to ještě uskutečniti, toliko restituce.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1913, svazek/ročník 22, číslo/sešit 5, s. 246-251.