— 306Zákazy zcizení.Jar. Čížek, okr. soudce ve Val. Meziříčí.Novellou občanského zákona zavádí se nové poznamenání knihovní nezcizitelnosti nemovitosti a tu naskýtá se příležitost o předmětu pojednati a zejména objasniti následky zápisu takového.Theorie souhlasně rozeznává případy nezcizitelnosti 1. ze zákona, 2. z příkazu soudcovského, 3. z vůle stran. Sporná je otázka, zda nezcizitelnost je omezením práva vlastnického nebo ne.Zákonné zákazy zcizení a soudcovské zákazy netanguje ovšem ustanovení novelly k obě. zákonníku.Jako případy zákonných nezcizitelností se uvádějí:1. fideikomissy, 2. statky stižené fideik. substitucí,3. statky církevní dle dv. dekr. ze 4. dubna 1839 6. 301, 4. železniční pozemky dle z. z 14. září 1854, č. 288, 5. věci veřejné po dobu určení veřejnosti, 6. zbraně zakázané dle pat. z 24. října 1852 č. 223, 7. erární montury dle dekr. dv. k. z 5. prosince 1800 a 29. srpna 1839.Soudcovské zákazy zcizení jsou:1. při zájmu pohledávek (§ 294. ex. ř.) a obdobném zájmu práv (§ 325. ex. ř. a § 331. ex. ř.),2. při prozatímných opatřeních zákazem zcizení movitostí (§ 379. č. 2 ex. ř.), obstávkou práva (§ 379. č. 3 ex. ř.) při dobývání pohledávek a zákaz zcizení, obřemenění a zastavení nemovitostí dle § 382. č. 6 ex. ř. a obstávka práv dle §. 382. č. 7 ex. ř. při dobývání nepeněžních nároků.3. při vinkulaci pohledávky věřitele zástavního jako vydražitele za kauci dražební dle § 148. ex. ř.Z vůle stran stanoví se nezcizitelnost bud jednostranným pořízením nebo smlouvou.Účinky zákazu jsou dle případu různý. Zcizení statku fideikomissního výměnou pozemků, prodejem, zastavení jeho atd. je neplatno bez schválení soudu, se svolením soudu je plátno. O účincích zcizení a zastavení statku fideikomissarní substitucí stiženého náhledy se různí. Jedni pokládají každé zcizení a zastavení za absolutně neplatné, druzí jsou náhledu, že zcizení a zastavení je plátno, ale že neplatnost může se vymoci jen pro případ nastalé substituce, tedy pokládají je jen za podmínečně a relativně neplatné, třetí náhled zamítá jen platnost zcizení úplného, zastavení pokládá za přípustno a jen potud za nepřípustné a neplatné, pokud by škodilo právům substituta. — 307 —Praxe soudů kolísá v náhledu na účinky nezcizitelnosti následkem svazku fideikomissarní substituce. V některých případech vysloveno, že zcizení statku substitučního je neplátno; jindy zase, že plátno pro jařípad zrušení svazku substitučního, zavazení dobrovolné většinou se pokládá za neplatné, exekuce připouští se jen quoad fructus.Zákon sám výslovně nikde nestanoví neplatnosti zcizovacího jednání ohledně statku substitučního. Dlužno tedy zkoumati, jakými úsudky logickými odvozena byla neplatnost jednání o zcizení nebo zastavení, resp. obřemenění.Při tom za zcizení pokládati můžeme ve smyslu známých theorií o poměru smluv ke knihovnímu zápisu při nabývání a pozbývání práv už i samu smlouvu; podobně i při obřemenění. Důvodu pro to, aby se smlouva pokládala za platnou a za neplatné jen svolení ke vkladu knihovnímu, nahlédnouti nelze. Nemožnost právní vkladu lze přec odůvodniti zase jen právní nemožností smlouvy.Podle doslovu zákona (§ 608. obč. z.) je svazek fideikomissarní substituce povinností dědice, dědictví po své smrti nebo v jiném určitém případě přenechati druhému jmenovanému dědici. Tedy fiduciář má jen povinnost přenechati dědictví. Aby se této povinnosti nezbavil, zajišťuje se fideikomissář při nemovitostech vyznačením svazku v knize pozemkové, při movitostech kaucí. Právo fideikomissaře je tedy právem dědickým, nikoli vlastnickým, vlastníky nejsou fiduciář a fideikomissář společně. Jediným vlastníkem je fiduciář a jeho vlastnictví omezeno je toliko právem fideikomissáře. Nastane-li případ substituční, stává se vlastníkem fideikomissář, fiduciář jím býti přestává. Vlastnictví fiduciáře je ovšem omezeno a sice podmínkou, že nenastane případ substituční, tedy lépe řečeno, je podmíněné. Pro případ splnění podmínky pak se fideikomissář zajišťuje. Vlastnictví podmínečné je pojmově plným a neomezeným právem vlastnickým, samo právo vlastnické tu v sobě důvodu svého omezení nenese. Nepřevoditelnost vlastnictví podmíněného není zákonem nikde vyslovena a vlastník podmínečně oprávněný může dle všeobecných zásad své právo (ovšem také podmíněné) převésti na druhého. Tento ovšem přejímá také omezení podmínkou, pokud by ho snad nechránila publicita knih veřejných.Zásadně tedy podmíněné vlastnictví fiduciářě převésti lze. Tomu by nevadil ani doslov zákona, který rovná právo fiduciáře právu usufruktuáře. Vždyť usufruktuář též může výkon svého práva převésti na druhého — a zákon měl asi na mysli srovnáním práv fiduciáře s právy usufruktuáře stanovití pro fideikomissáře jen prostředek zajištění jeho práva způsoby při usufruktu uvedenými (vybývání břemen, udržování, stavby, dělba užitků a kauce), nikoli ale k zajištění nenutná omezení mu uložiti.Také prakticky nebylo by se obávati ze zcizení podmíněného vlastnictví nějakého zhoršení situace fideikomissařovy. Tomu příslušely by proti nabyvateli statku tytéž zajišťovací prostředky jako proti fiduciaru a i žaloba o vydání statku po nastalém případu substituce (dědická).Stačí tedy dle mého náhledu k ochraně práv fideikomissaře, když uznáme jednání zcizovací za platná; ovšem zcizením přenese fiduciar jen tolik práva, kolik ho sám má. —Tímto způsobem řešení otázek dojdeme k uspokojivějšímu prakticky výsledku. Hospodářsky nelze nahlédnouti, proč by ochrana fideikomissaře, jemuž zachovány býti mají všecky prostředky při usufruktu uvedené (§ 511. sq. obč. z.) i proti nabývateli, měla sahati dále ještě k stanovení neplatnosti zcizení. Tím by byl mnohdy fiduciář přiveden do takového stavu, jaký by ani úmyslům testatora neodpovídal. Pokud totiž je účelem substituce jen, abjr majetek pro případ substituční byl zachován fideikomissaři, dosáhne se ho i bez nepodmínečné neplatnosti zcizení. Účele, aby zachován byl majetek pro výživu fiduciáře, ovšem se nedocílí, ale tohoto účele se nedosáhne ani tím, když se připustí možnost exekuce na fiduciáře i jen quoad fructus. Má-li se docíliti toho, aby statek substituční poskytoval výživu rodině fiduciáře, pak nelze takového účele dosíci prostředkem substituce nebo prostého zákazu zcizení a obřemenění, když praxe připouští exekuční kroky na důchody statku ať již vnucenou správou nebo jinak. Pokud by ovšem zákonodárce nechtěl chrániti interessy testatora a jeho rodiny po nezkrácené výživě ze statku — as hlediska nynějších theorií národohospodářských i sociálních asi správně — pak je výklad o přípustnosti exekuce quoad fructus také s těchto hledisek správný. Ale s hospodářského hlediska je bezúčelno, odpírati platnost zcizovacím aktům fiduciáře, který mnohdy bude míti značný zájem na tom, aby zcizením svého, třeba omezeného práva opatřil si kapitál. A tento interes a právo jeho činiti závislými od fideikomissaře (resp. od schválení soudu, jsou-li fideikomissaři nezletilí nebo nejsou-li narozeni), pro to není hospodářského důvodu, zachovají-li se fideikomissaři i proti nabyvateli práva, která má vlastník proti usufruktuáři.Ovšem že fiduciář zcizením přenese jen tolik práva, kolik ho sám má, tedy právo vlastnické podmínkou omezené — se všemi toho důsledky —, z knihy pozemkové budou pak takové poměry zřejmý, protože omezení zapsáno je na listu břemen a lze je i na vlastnickém listu případným vyznačením při jméně nabyvatele ozřejmiti.Podobně jako může fiduciař zciziti své omezené právo, muže je i zastaviti nebo jinaká břemena na statek vložiti; tato ovšem jsou stejně jako jeho práva podmínkou omezena — a lze tedy na př. zástavu vykonati jen potud, pokud se šetří práv fideikomissaře; tedy vhodnými exekucemi k uplatnění zástavy budou jen takové, které práva fideikomissařova neruší. To jsou příkladně: vnucená správa do nastalé substituce (tato přestane nastalým případem substiluce) i distrakce zástavy; prodej omezeného práva vlastnického fiduciářova (ať by se tento provedl podle pravidel vnucené dražby nebo exekuce na jinaká práva majetková ; poslední způsob by byl vhodnější). Také něm. obč. zákon (§ 2113 sq) jde z téhož východiska a pokládá disposici s pozemkem, obtíženým svazkem fideik. substituce za bezúčinnou jen potud, pokud tato odporuje právu fideikomissaře a stejně také disposice pozemkem takovým nastalé exekucí, obstávkou nebo v konkursu správcem massy za bezúčinné potud, pokud by zkracovaly právo substituta.Pro ostatní případy zákazů zcizení theorie i praxe souhlasně pokládají zcizení proti zákazu za absolutně neplatné. Důvod nezcizitelnosti je zde jiný nežli při substituci fideikomissarní, zde je to totiž ochrana práv osoby třetí — a zastavení a zcizení jen tehdy by mělo být neplatným, když porušuje právo substituta — tedy jen relativně, pokud on toho žádá, v ostatních případech jsou to ohledy veřejnoprávní, které zcizení brání a proto neplatnost absolutní působí: ku př. při fideikomissech ohled na celou řadu nástupců a jejich práva čekatelská a intence fideikomissu, totiž udržení lesku rodu, při soudcovských zákazech autorita státní atd.Při soudcovském zákazu zcizení pohledávek, jež zabaveny a jimiž tedy disposice dlužníku zakázána (§ 294. ex. ř.), je postup pohledávky neplaten. Poddlužník se ovšem osvobozuje, pokud mu oznámení o zájmu se nestalo, i placením dlužníku, protože zabavení je vykonáno teprv doručením výměru soudního poddlužníku.Jinaké disposice s pohledávkou zabavenou od té doby, kdy dlužníku zákaz doručen, tedy zejména zastavení jsou rovněž neplatný (§ 878. obč. z., § 294. ex. ř.). Z tohoto zastavení nevzchází právo zástavní a věřitel, jemuž zabavená pohledávka zastavena, třeba byl bona fide a třeba se tak stalo ještě před doručením výměru soudního poddlužníku, nenabývá práva zástavního. Zákon tu bonám fidem nechrání. — 310 —Případy § 456. obč. z. sem se nehodí, ani analogické jejich použití. Podobně tomu je i při zájmu práv. Nejvýš hodilo by se analogické použití §. 379. č. 2 ex. ř., jímž ustanovení § 456. obč. z. a § čl. 306. a 307. obch. z. rozšířeno na zákazy zcizení dané soudcem jako opatření prozatímné. Připustíme-li však analogické použití tohoto ustanovení pro zákazy zcizení (postup) pohledávek a práv zabavených exekučně, pak by byl chráněn ten, kdo bona fide nabyl pohledávky postupem, nebo jemuž bída pohledávka zastavena :1. když mu ji postoupil neb zastavil živnostník k postupování neb zastavení pohledávek oprávněný nebo2. ten, jemuž byla svěřena pohledávka. Praktické by byly tyto případy při pohledávkách z papírů,3. když by pohledávku postoupil dlužník obchodník v provozování svého obchodu. V tomto případě pak by zaniklo i právo zástavní exekucí nabyté (čl. 306. obch. z.),4. když by pohledávku zastavil dlužník obchodník při provozování obchodu Také v tomto případě by nemohl exekvent uplatniti ku škodě bona fide nabyvatele svého práva ze zákazu soudního,5. když by postoupeny neb zastaveny byly cenné papíry na majitele znějící (§ 307. ex. ř.).V těchto případech by zákaz zcizení neb zastavení ve prospěch poctivého nabyvatele pohledávky nebo zástavního věřitele nepůsobil neplatnosti zcizení nebo zastavení.Tyto případy ovšem týčí se dobrovolného postupu nebo zastavení, nikoli soudního nedobrovolného (exekucí přikázáním na místě placení a k vybrání)Při nemovitostech je zákaz zcizení neb zastavení možný jen v případě § 382. č. 6 ex. ř. a poznamenává se v knize pozemkové.Jednalo by se snad v těchto případech o to, kterým okamžikem pokládá se věc za zcizenou nebo zastavenou, je-li totiž zcizením již pouhá smlouva obligační nebo teprve převod knihovní. Případ praktický tehdy, když zákaz soudní uskuteční se (doručí) po smlouvě obligační, ale před jejím knihovním provedením. Podle slov exekučního řádu sluší vztahovati slovo zcizení na smlouvu obligační. (arg. slovo freiwillige Verfügung« § 384. ex. ř.) Slova toho vztahovati na akty, jimiž se nabývá právo věcné, není důvodu. Proto při zákazu zcizení nepostihuje týž zcizovací právní jednání nastalé před poznamenáním zákazu, byť jednání toto nebylo knihovně provedeno.Zákaz zcizení nemovitosti nemá však účinku neplatnosti právního jednání zcizovacího, tedy smlouvy, nýbrž —takové zcizení je plátno a neplatnost je závislá na podmínce, že zákaz pozbude platnosti. Zákon sice slovně praví, že zcizení, zastavení, obřemenění dobrovolné má účinek jen tehdy, když nárok na nemovitost ve sporu bude odkázán, tedy staví podmínku suspensivní pro platnost, ale lépe se hodí výklad, ježto vkladu do knih zákaz brániti nemá pojmeli se podmínka jako resolutivní záporná, t. j. že zcizení, zastavení atd. pozbude platnosti, nebude-li nárok odkázán ve sporu. O výmazu vkladů proti zákazu vykonaných zákon ničeho neustanovuje, bude je tedy lze provésti dle zásad všeobecných jen na žádost strany. (§ 76. kn. z.)Pro ty případy, kde zastavení nemovitosti nebo obtížení zakázáno, platí obdobně totéž.Za vrácení věci přes soudní zákaz zcizené, zrušení obřemenění žádati nebo žalovati může nejen oprávněný, na jehož žádost zákaz vydán, ale i sám vlastník. Neplatnost je absolutní.O zákazech zcizení z vůle stran stanovených (mimo substituce fideikomissarní) zákon ustanovení nemá a také účinky jsou sporný. V prvé řadě je už sporno, lze-li zapsati do knihy pozemkové zákaz zcizení vůlí soukromou stanovený. Podle §. 9. knih. zák., který taxativně vypočítává, která práva lze zapsati, není právo ze zákazu zcizení zde uvedeno, tedy do knihy zapsati bylo by nepřípustno. Proti tomu lze říci, že zde uvádějí se jen práva, jež do knih vložiti možno, že však se nepraví, které poměry právní lze i poznamenati a tedy předmětem poznámky knihovní zákaz zcizení z vůle stran stanovený býti může a to tím spíše, proto že kniha má dávati nakládajícímu poučení o všech poměrech nemovitého statku, v ní zapsaného. Ovšem patří do knihy jen ony poměry vyznačovati, které se týčí věcných práv nebo osobních kvalit vlastníka, nikoli jeho obligační závazky, jichž předmětem je třeba pozemek. Nepatřil by tedy do knihy zákaz, tvořící jen obligační povinnost vlastníka, ne omezení jeho vlastnictví a volné disposice. Tolik nutno předem si ujasniti.Zákaz zcizení nastati může:1. Jednostranným prohlášením a to bud zůstavitelem v testamentu nebo kodicillu, nebo i mezi živými věnováním nadačním s ustanovením o nezcizitelnosti.2. Smlouvou ať úplatnou nebo bezplatnou, jednostrannou nebo dvojstrannou.Zákony naše neměly posud žádného specielního ustanovení o takových zákazech. Smluvená nezcizitelnost dá se žalobou ze smlouvy vynutiti dle zásad všeobecných (exek. ad factum ommittendum nebo žalobou o interesse, konv. — 312 —pokutou atd.). Pochybnější je věc při zákazech zcizení daných jednostrannými akty. Pokud zákaz dán jako podmínka (resolutivní) nebo se substitucí fideikomissární, je věc nesporná; pokud však té sankce není, pak plodí jednostranné ustanovení jen tehdy účinky právní, pokud zákon (objektivní právo) se soukromou vůlí a projevem její účinky takové spojuje. Naše právo však prostému zákazu, který by zároveň nedával právo nějaké třetí osobě, nespojuje účinků. Má-li ovšem třetí osoba z překročení zákazu nabýti práv, ku př. následkem ustanovení zákazu jako výminky času, modu, pak v těchto formách je zákaz závazný, protože mu obj. právo závaznost propůjčuje. (§§ 707., 708. obč. z.) Mimo tyto formy však nikoli. Stejně by tomu bylo, kdyby zůstavitel zakázal jiné disposice s věcí odkázanou nebo zděděnou, neustanoviv sankce, ku př. aby dědic vilu obýval, jí nepronajímal atp. Takové případy bez následků ustanovené v závětech považuje právo naše za pouhá přání právně nezávazná. Proto také nelze je knihovně ani vyznačovati. Tím by také právní závaznosti nenabyla, ani absolutního účinku (věcného). Knihovně se ovšem zákaz vyznačí při vlastnictví podmíněném, časem omezeném; takové případy zákon (§§ 707. a 708. obč. z.) rovná případu fideik. substituce.Německý zákonník občanský (§ 137.) stojí na témže stanovisku: »Die Befugnis zur Verfügung uber ein veráusserliches Recht kann nicht durch Rechtsgescháfte ausgeschlossen oder beschránkt werden.« Pokládá tedy zákazy zcizení za nezávazné; ovšem »Die Wirksamkeit einer Verpflichtung, uber ein solches Recht nicht zu verfügen, wird durch diese Vorschrift nicht berúhrt« (§ 137): tedy nabyvatelem (smlouvou) převzatý závazek (nezciziti atd.) zavazuje obligačně.Tento náhled sdílí i novější praxe a z theorie: Randa (Eigenthum § 8.) i Steinbach »Veräusserungsverbote« (G.-Z. 1877). Naproti tomu Hoffman (Commentar V.) a Krainz (§ 201. System) soudí při smlouvách stejně jako v textu uvedeno, pokud zákaz dán ve smlouvě úplatné, ale při smlouvách bezplatných a posl. pořízeních (i zřízení nadací) pokládají zákaz zcizení a zavazení za modus (příkaz) a dávají proti tomu, kdo ho poruší, právo jako při nesplnění příkazu, tedy ztrátu darovaného nebo odkázaného (zděděného). Dovolávají se při tom analogie § 720. obč. z., který však zřejmě kládě zákaz popírání testamentu jako podmínku, tedy k analogickému použiti zde se nehodí.Pro budoucnost ustanovuje novella k obč. z. (návrh § 53. vládní osnovy a § 57. usnesení subkomitétu jurid. — 313komisse panské sněmovny) závaznost zákazu zcizení i pro ty případy, kde dle hořejších vývodů zákaz je nezávazný. Ústanovujeť návrh vládní »Bei Übertragung von Rechten an einen Ehegatten oder an Kinder, Wahl-oder Pflegekinder oder deren Ehegatten kann dem Erwerber durch Vertrag oder letzwillige Anordnung die Befugnis zur vertragsmássigen Veráusserung oder Belastung des ůbertragenen Rechts entzogen oder beschránkt werden.« Z toho a z motivů následuje, že návrh vychází z náhledu, v textu hájeného a tedy závaznost zákazu vyjma případy shora uvedené neuznává. Usnesení subkomitétu pan. sněm. zní: »Ein vertragsmässiges oder letztwilliges Veráusserungsverbot hinsichtlich einer Sache oder eines dinglichen Rechtes verpflichtet nur den Erwerber selbst, nicht aberseine Erben und sonstige Rechtsnachfolger.« Tedy vychází tedy z náhledu, že zákaz zcizení vůbec má býti závazný (jako Komentář Hoffmanův a Krainz: při smlouvách jako závazek ze smlouvy, při posl. pořízeních jako modus). O případu zákazu při zřízení nadace mezi živými se usnesení subkomitétu nezmiňuje (pokud se nadace jednostranným prohlášením věnovací listinou zřizuje).Zápis do knih připouští osnova i subkomitét jen v poměru mezi osobami svrchu uvedenými a ustanovuje při tom, že zákaz působí tu absolutně (věcně).Účinky zákazu jsou pak při smlouvách, žaloba kontraktní o splnění zákazu a ev. interesse, a to i při smlouvách bezplatných. Při jednostranných pořízeních bude účinek zákazu záležeti v tom, že eventuelně oprávněný (a vykonávatel posl. vůle) bude moci žalovati o ztrátu jako při modu (příkazu), jinak si účinek zákazu nelze představiti, nebo ovšem bude moci eventuelně oprávněný žalovati na neplatnost zcizení. Z doslovu návrhu subkomitétu neplyne, že by zcizení samo bylo absolutně neplatno a že by sám zcizitel vindikovati mohl zcizený předmět nebo žalovati o neplatnost zcizení vůbec, to by zdálo se spíše plynouti z návrhu vládního, který zákaz jako omezení volného nakládání předmětem uvádí. Snad by tedy bylo na místě, v zákoně pochybnosti v tomto směru při dalších redakcích odstranili (působí-li totiž zákaz absolutní neplatnost nebo jen jako porušení příkazu).Účelu snad by lépe odpovídalo, kdyby se zcizení za neplatné považovalo a jen bona fides nabyvatele chránila.Tím by se dosáhlo spíše toho, aby majetek rodině nebo svému účelu byl zachován. Při vyloučení neplatnosti zcizení, jak tomu je při nesplnění příkazu, by v tom případě, že by zcizitel nebyl solventní a nebylo tu při movitostech — 314 —zajištění nebo poznámky knihovní při nemovitostech, bylo o zachování majetku rodině špatně postaráno.Novella pak připouští možnost absolutních účinků při zápisu do knih. Návrh vládní připouštěl zápis jen »in Ansehung der Liegenschaften« a byla by tu pochybnost, vztahuje-li se to také na knihovní pohledávky, jež se dle theorie i zákona za nemovitosti nepokládají. V tom směru je návrh subkomitétu jasnější, připouštěje zápis při »Liegenschaft oder ein dingliches Recht.«Účinky zápisu ovšem mohou se vykládati jen tak, že zcizení samo, je-li v knize zapsán zákaz, je neplatno. Žalobě ex modo (o splnění příkazu nebo vrácení toho, co postoupeno s příkazem) propůjčovati účinky absolutní (ve smyslu theorie Hoffman-Krainzovy), ovšem by účelu zákazu nevyhovělo. Bylo by však přes to žádoucno, v tom směru také pro případy nezapsaných zákazů (o movitostech, pohledávkách, papírech atd.) v zákoně (novelle) zjednati jasno.