Č. 5913.

Pozemková reforma: * Prohlásil-li stpú ve smyslu § 7 záb. zák. ve znění původním, že reální rozdělení určitých státem zabraných nemovitostí — knihovně provedené — je vůči státu bezúčinným, nemůže odepříti souhlas k pozdějšímu zatížení jich jedině poukazem na onu vyslovenou bezúčinnost; převod vlastnického práva k takové nemovitosti mortis causa souhlasu dle § 7 záb. zák. vůbec nepodléhá, pokud nenastává převodem takovým její dělení.
(Nález ze dne 1. října 1926 č. 19647.)
Věc: Alžběta P. v B. proti státnímu pozemkovému úřadu stran souhlasu dle § 7 záb. zák.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Okr. soud v Bratislavě sdělil výnosem z 19. dubna 1925 stpú-u toto: V pozůstalostní věci po Janu P., který zemřel dne 2. června 1908, provedli dědicové rozdělení nemovitostí do pozůstalosti náležející způsobem, jenž obsažen je v soudním výroku z 23. března 1921. Dle rozdělení toho převzal Alexandr P. mladší určité nemovitosti zapsané ve vložkách obcí B. a N., ve výnosu uvedených. Alexandr P. zemřel 3. prosince 1922, zanechav závěť, v níž dědičkou stanovil svou manželku Alžbětu a svému synovi nezl. Ladislavu P. odkázal 300.000 K. V řízení pozůstalostním došlo k dohodě, dle níž vdova má převzíti celou pozůstalost se závazkem, vyplatiti Ladislavu P. po dosažení zletilosti 330.000 K, ale bude tento oprávněn na místo peněz žádati 270 kat. jiter orné půdy. Tento závazek má se v knihách pozemkových zapsati. Sirotčí úřad I. stolice narovnání to schválil, ale strany nepředložily souhlas stpú-u. Proto žádá soud pozůstalostní o rozhodnutí, svoluje-li stpú k tomu, aby na ony nemovitosti vložilo se zástavní právo do výše 330.000 K, po případě závazek, vydati 270 kat. jiter orné půdy.
Nař. výnosem sdělil stpú okr. soudu v Bratislavě, že otázku rozdělení pozůstalosti po zemřelém Janu P. mezi jeho dědice rozhodl již pod svým čís. 60773/24, prohlásiv, reálné rozdělení pozůstalosti mezi členy rodiny A. a P. za neplatné. Toto rozhodnutí bylo také nálezem nss-u ze dne 3. října 1924 čís. 14912 potvrzeno. Stpú považuje proto celou nemovitou pozůstalost po zemřelém Janu P. za jediný nerozdělený celek, neuznává jednotlivé dědice za vlastníky částí reálně rozdělených a odevzdaných jim soudním výrokem z 23. března 1921, neuznává proto také zemřelého Alexandra za výlučného vlastníka nemovitostí v B. a N. a důsledkem toho neuznává a za neplatné prohlašuje po rozumu § 7 zák. č. 215/1919 dědické pokonání, dle kterého pozůstalost po zemřelém Alexandru P. převzíti má vdova Alžběta s povinností, vyplatiti nezl. Ladislavu P. po dosažené zletilosti podíl. 330.000 K, resp. odevzdati mu 270 kat. jiter orné půdy in nátura.
Do tohoto výnosu stěžuje si Alžběta P. pro nezákonnost a vady řízení. O stížnosti uvážil nss toto: — — —
Výroku žal. úřadu nelze dle názoru nss-u rozuměti jinak, než že žal. úřad odpírá uděliti souhlas jak ku převodu vlastnického práva na Alžbětu P. tak ke vkladu zástavního práva, resp. nároku na 270 kat. jiter půdy ve prospěch nezl. Ladislava P., a to proto, poněvadž neplatným uznal ono právní jednání, jímž zůstavitel Alexander P. nabyl vlastnictví k nemovitostem, jež mají býti nyní na Alžbětu P. převedeny a zástavním právem resp. závazkem vydání půdy zatíženy. Ale rozhodnutí stpú-u čís. 60773 z 28. května 1924 nevyslovilo, že reálné rozdělení majetku po Janu P. dne 2. června 1908 zemřelém mezi dědice jeho jak z rodiny P-ské tak A-ské je neplatným, nýbrž pouze, že rozdělení to nemá proti státu následků. To znamená, že stpú prováděje na nemovitostech, majetek ten tvořících, poz. reformu, nemusí a nemá k tomuto reálnému rozdělení přihlížeti. Ale dědicové po Janu P. rozdělivše se reálně o nemovitosti dříve Janu P. patřivší a stavše se knihovními vlastníky nemovitostí jim dle dělení připadnuvších, jsou jejich vlastníky, ovšem vlastnictví to je vůči státu, pokud jde o provádění poz. reformy, bezúčinným. Zemřel-li Alexander P., tu tato bezúčinnost jeho vlastnictví vůči státu nemůže míti za následek, že by dědic jeho snad vůbec nemohl nabýti vlastnictví, ovšem zase vlastnictví, jež je vůči státu při provádění poz. reformy bez právních účinků. Takový převod se zůstavitele na dědice vyžadoval by pak souhlasu stpú-u dle § 7 zák. záb. jen tehdy, kdyby šlo o dělení, t. j., kdyby mělo dědictví býti mezi více dědiců rozděleno reálně. Nejde-li o takové dělení, pak ku převodu práva vlastnického se zůstavitele na dědice není souhlasu stpú-u potřebí, ježto při takovém převodu mortis causa nejde o zcizení, které vedle dělení a zavazení jedině souhlasu toho vyžaduje a bez něho je dle novely k záb. zákonu neplatným.
Jestliže tedy stpú dědické pokonání, dle něhož nemovitosti po Alexandru P. připadnouti mají st-lce Alžbětě P. a to jako nedělený celek, prohlašuje za neplatné proto, poněvadž neuznal reálné rozdělení nemovitostí Jana P., a to prohlásil za bezúčinné vůči státu, je výrok jeho nezákonný, ježto ono dědické pokonání po této stránce vůbec souhlasu stpú-u nevyžaduje a bez něho je platné. Ovšem i Alžběta P. nabude vlastnického práva vůči státu bezúčinného.
Pokud jde o výplatu 330.000 K, jež má býti ve prospěch nezletilého Ladislava P. na nemovitostech knihovně zajištěna, a eventuelním odevzdání 270. kat. jiter půdy in nátura, jde ovšem o zavazení a event. o rozdělení majetku po Alex. P. Majetek ten je státem zabrán a je proto dle § 7 záb. zák. potřebí jak k zavazení jeho tak event. rozdělení souhlasu stpú-u. Dle výkladu, který dává nss v ustálené své judikatuře ustanovení § 7 záb. zák., může stpú souhlas ten odepříti, když by se zavazení resp. dělení příčilo cílům poz. reformy, nebo mařilo účelné její provedení. Nic takového však žal. úřad neuvádí, domnívaje se, že vzhledem na své rozhodnutí č. 60773/24, jímž reálné rozdělení nemovitostí po Janu P. prohlásil za bezúčinné vůči státu, může neuznati a za neplatné prohlásiti i projednání a event. odevzdání pozůstalosti po Alexandru P. Názor ten je však, jak svrchu uvedeno, mylným. Nesprávným názorem tím veden neuvažoval žal. úřad o tom, zda a pokud by ono zavazení resp. smlouva o budoucím dělení mařily cíle poz. reformy, a měl-li by s tohoto hlediska souhlas uděliti či odepříti. Bylo proto i tento výrok zrušiti pro nezákonnost.

Citace:

č. 6087. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 660-661.